Bohoslužby - Boží hod vánoční 25.12.2021 v 9:00
Bohoslužby byly vysílány v přímém přenosu Českého rozhlasu na stanici Vltava.
Hod Boží vánoční, VP
Miroslav Erdinger
Varhanní doprovod: Lenka Pašková Špeciánová
Housle: Vít Novotný
Kytara: Jan Karnolt
Klavír: Ondřej Strádal
M. Erdinger:
Bohoslužby konáme Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého a zahajujeme je zpěvem písně 294 Ó křesťané všichni.
Úvodní píseň: 294 Ó křesťané všichni
Introit: Ž 100 Jana Jahodová, kurátorka
1. Hlahol Hospodinu, celá země! 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení.
Pozdrav, přivítání, představení kazatele M. Erdinger
Milé sestry, milí bratří, milí přátelé, vítám Vás k bohoslužbám na Hod Boží vánoční v Husově domě Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Mělníku. Vítám také vás, posluchače Českého rozhlasu, stanice Vltava, kteří posloucháte tyto bohoslužby, ať jste ve svých domácnostech, pro své stáří nebo nemoc nemůžete jít do kostela nebo na jiná místa bohoslužebných setkávání, nebo jste si zapnuli rozhlas v nemocnici, v Domově pro seniory, řídíte auto nebo jste v jiné službě. Vítám u rozhlasu také členy jiných církví. Já se jmenuji Miroslav Erdinger, jsem farářem Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Mělníku a budu vás bohoslužbami provázet.
Všechny vás od mikrofonu zdravím apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého buď se všemi námi. Amen
Píseň: Mou dobrou zprávu hlásej
doprovod: hudební skupina
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, od úst k ústům, od uší k uším, den, co den, rok co rok jde zpráva o tvém narození. A my tu stojíme v údivu, že nás, také nás se tato zpráva týká. Také my jsme zaslechli, že je důvod k radosti. Že to není chaos, prázdnota a tma, že to není ani smrt, co určuje naše životy, ale Boží rozhodnutí přijít v tobě, v narozeném Ježíši, mezi nás. Přijít do našeho světa a vnést do něj lásku, pravdu, spravedlnost, naději. Marie přijala poslání být služebnicí Páně, stát se matkou Spasitele. Josef vzal vážně, že jeho Marie porodí Božího Syna a jeho jméno sdělí všem, že Bůh je s člověkem. Až k nám ta slova dolehla. Tmou probleskují paprsky světla, paprsky života. Slzy jsou utřeny, srdce se raduje. Díky, narozený Ježíši. Amen
Čtení: Uslyšíme čtení z evangelia podle Lukáše, z druhé kapitoly, verše první až dvacátý:
Lk 2, 1 – 20 Jiřina Kasáčková, presbyterka
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, (aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
"Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Píseň: Vánoční prosba (B. Kejř, V. Hálek)
zpěv Eliška Erdingerová
doprovod: hudební skupina
Text: Lk 2, 25 – 35
Výchozí biblický text pro dobrou zprávu vánoční najdeme v evangeliu podle Lukáše ve druhé kapitole, verše 25–35
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
Kázání:
Milé sestry a milí bratři, milí přátelé v Kristu, vy zde v Husově domě i u rozhlasových přijímačů,
četl jsem nedávno jeden zajímavý příběh. Za druhé světové války byl v Anglii při bombardování jeden farní kostel téměř srovnán se zemí. Zůstala stát jen zeď za hlavním oltářem, na které visel kříž s ukřižovaným Kristem, který neměl ruce a nohy. Když byl kostel po válce znovu postaven, farář odmítl dát tento kříž opravit. Při posvěcení obnoveného kostela pak svým farníkům řekl, že Kristovo tělo zůstane na kříži bez rukou a nohou jako trvalá připomínka toho, že nyní se oni mají stát Kristovýma rukama a nohama. Mají uchopit jeho poselství a předat je světu, kterému chce Kristus sloužit skrze ně. To bude jejich služba lásky společnosti.
Co má ten příběh společného s romantikou jesliček, chléva, vůní purpury, vánočních stromečků? Pokud říkáte, že nic, pak máte pravdu. Nic. Zato s posláním narozeného Spasitele Ježíše to má společného mnoho. Ten se rodí nikoliv do vysněného, romantického světa, ale do zcela reálného. Rodí se nikoliv pro jakýsi lidský, v představách existující ideál člověka, ale pro člověka se všemi jeho radostmi i starostmi, smíchem i slzami, věrností i zradou, světly i stíny. Rodí se pro člověka, žijícího ve společenství, i toho docela opuštěného. Narodil se pro člověka, který do života vstupuje – rodí se, i pro toho, kdo ze života odchází – umírá. Ježíš přichází skrze jesle v chlévě. Ó, jak ponižující místo pro narození Krále. A jak významně určující a ke smyslu Králova narození ukazující místo. Ježíš se rodí, vstupuje do našeho světa, aby nám byl nablízku. On nám rozumí. V Ježíši se Bůh solidarizuje s člověkem, přichází za člověkem. V něm Bůh přináší lásku, odpuštění, milosrdenství, smíření.
Zlomem je právě to Kristovo narození. Brzy poté přichází i přijetí Krista člověkem a vyznání, kdo že to děťátko je. To stařec nad hrobem Simeon vztáhne své ruce k děťátku a bere ho do náruče. Ano, Simeon potřebuje nohy, aby přišel na místo, kde je Ježíš, a potřebuje ruce, aby ho mohl vzít do náruče. Významný symbol lásky. Simeon již nemá mnoho sil. Ale pro to podstatné ještě síly sebere. Ten, jehož ruce a nohy budou poznamenány hřeby, kterými bude přibit na kříž, ten je nyní v rukách, v náručí Simeona.
Dochází k důležitému setkání. Jeden zbožný a spravedlivý muž se připravuje na smrt. Již mnohé prožil, jeho život je nesen zbožností, důvěrou Bohu, vírou, která se na Boží slovo naprosto spoléhá. Dokonce je o něm řečeno, že Duch Boží byl s ním. Je možné vydat lepší svědectví o životě člověka, jehož život se chýlí ke svému závěru? Přemýšleli jsme někdy, milé sestry a milí bratři, o tom, co by o nás mohlo být řečeno ve vztahu k Bohu, před naším koncem? Že jsme chodili pravidelně do kostela? Že jsme se upřímně modlili? Že jsme dávali dary na chudé? Že jsme pomáhali těm, kteří byli v nouzi, v problémech, nevěděli si rady? Že jsme potěšili, rozveselili, dali najíst a napít? A mnohé jiné? Ó, kéž by o nás něco z toho mohlo být řečeno. Ale taková slova, jaká jsou řečena o tom muži, že to byl člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním? (Bylo by možné něco podobného říct o nás?) No to je ale úžasné svědectví o člověku v závěru jeho života. Co víc ještě čekat? Léta se již nachýlila, je čas odejít. Již může dělat závěrečnou rekapitulaci. A přesto, ještě dostává čas. Ještě něco tomu muži Pán Bůh připravil. Ještě přece jen musí čekat. Na co? Na koho? Na završení svého života, kterým je setkání s Mesiášem.
Simeon, který, jak jsme četli, je veden Duchem svatým, se cílem nemine, a to setkání skutečně prožije. Setkává se s Ježíšem, kterého Hospodin posílá, aby zachránil. Ježíš je od nejútlejšího dětství tam, kde je toužebně, s důvěrou očekáván. Kde je potřebován. Kde je jeho místo, kde se dějí věci jeho Otce. Je naplňován Zákon Boží a my můžeme vidět, co znamenají slova, že plnost zákona je láska. Simeon bere dítě do náruče a chválí Boha a jeho chvalozpěv překračuje staletí a tisíciletí. „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy, světlo, jež bude zjeveno pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael“. Docela jednoduše, jakýmsi lidským povzdechem, plným vděčnosti, dalo by se říct: „Teď mohu v klidu umřít, můj Bože. Již mě skutečně nic většího, významnějšího nemůže potkat. Mé oči viděly tvou záchranu, viděly Mesiáše, Krista. Viděly, že svět neskončí v záhubě. Již mohu v pokoji umřít. Díky Pane.“ Také toto by mohla být, a kéž je, naše prosba v závěru života. Ta Simeonova slova, to je vyznání víry starce, který do nich vkládá vše, v co věřil, co žil, na co se spoléhal. Jakýsi testament nejen pro přítomné, ale pro všechny, kteří toto Dítě přijmou za svého Spasitele, kteří na něm budou orientovat svůj život. Ježíš je spasením všem národům, světlem všem lidem, slávou pro ty, kdo mu uvěří. Tak ho ten zbožný stařec vyznává. Je tedy poslán k záchraně mnohých. Ti, kteří v betlémském dítěti rozpoznají a vírou přijmou Boha, který se solidarizoval s člověkem a v Ježíši sestoupil na zem, mezi nás lidi, těm se Ježíš stává světlem, slávou a spasením.
Ale je také poslán k pádu mnohých. Uběhnou staletí a na zdi jednoho anglického kostela visí kříž s tělem Kristovým, bez nohou a bez rukou. Viditelná otázka pro všechny příchozí. Jak jsi vzal, člověče, vážně Ježíše jako děťátko? Jako toho, který se ocitl na rukou Simeona, jako viditelné znamení lásky a spásy, připravené pro všechny národy? Jako toho, který později pozve člověka ke konkrétním projevům lidské lásky? Dát najíst hladovým, napít žíznivým, obléct nahé, navštívit nemocné, potěšit vězněné, doprovodit ty, kdo jsou na cestách. Zůstal ti Ježíš betlémským romantickým Ježíškem, nebo jsi ho, člověče, přijal jako Světlo, které máš nést, kterým máš svítit do všelijakých temných zákoutí lidských životů? Svýma nohama a rukama doplnit ono torzo Kristova těla, dát mu život svým životem, těšit, vést ke smíření, odpuštění, přinášet pokoj, ukazovat k naději? Na tom se vše láme. Ježíšek panáček nikoho k ničemu nezavazuje. Na Vánoce mnohý člověk hraje jakousi hru na lásku. Obleče si Vánoce do světélek a pozlátek, do bohatších či chudších kožíšků, zvaných dárky, uklidí byt. A Vánoce skončí. Člověk Ježíška po Vánocích uklidí do pomyslné krabice a na rok schová někam na půdu.
Pravda o Vánocích je však jiná. Co lidé, kterým někdo blízký umřel a prožívají své největší trápení a bolest? Co ti, od nichž odešel partner, opustily je děti? Co ti, kdo nemají ani na vodu a chléb, kteří si nyní dělají starosti, z čeho zaplatí energie? Přece také a snad právě jim je určeno ono sdělení, že na to všechno nejsou sami, sdělení o Boží lásce, prostředkované láskou lidí. Taková láska jsou ty chybějící Kristovy ruce a nohy.
Milí přátelé, sestry a bratři zde v Husově domě i u rozhlasových přijímačů, kdo můžeme, nesme takovou lásku. A kdo pro stáří, nemoci, bolesti, starosti nemůžeme, máme naději, že za námi taková láska přijde. Právě v těch, kdo mohou. A tak se Vánoce stávají radostí pro každého z nás v jakékoliv situaci. Až do té chvíle, kdy spolu se Simeonem řekneme: „Nyní propouštíš služebníka svého v pokoji.“ Amen
Píseň: Svítá 49 Bůh se sklonil k nám
doprovod hudební skupina
Modlitba přímluvná + MP: Po každé prosbě se vy, kdo to tak cítíte, připojte slovy: Pane, smiluj se.
Pane Ježíši Kriste,
děkujeme ti, že přicházíš mezi nás. Že si můžeme připomínat tvůj příchod, který je ukazatelem Boží lásky k nám. Prosíme, dej, ať umíme otevřít svou mysl i srdce tam, kde je třeba podat ruku, pomoci, přijmout. Dej nám prožít pokojné Vánoce v radosti s blízkými lidmi i v křesťanské radosti z Boží blízkosti.
Prosíme - Pane smiluj se.
Modlíme se za ty, kteří prožívají smutek, protože vedle nich chybí milovaný člověk. Prosíme za pokoj pro ně a světlo na další cesty. Dej, aby do jejich smutku pronikl paprsek betlémské radosti.
Prosíme - Pane, smiluj se.
Modlíme se a prosíme za lidi vyčerpané prací, především za lékaře, zdravotníky, hasiče, také za policisty, řidiče sanitek, za všechny, kdo pomáhají zmírňovat stálé následky covidové pandemie. Prosíme tě, Pane, dej jim dostatek sil pro nenahraditelnou, lidsky potřebnou námahu.
Prosíme - Pane, smiluj se.
Prosíme za obyvatele míst, kde řádilo tornádo. Ať to bylo na jižní Moravě nebo ve Spojených státech amerických. Děkujeme za sílu pro postižené takovým neštěstím. Děkujeme za to, že se již život vrací do obvyklých kolejí.
Prosíme - Pane, smiluj se.
Modlíme se a prosíme tě za opuštěné, osamělé, za nemocné, také prosíme za lidí na konci života. Modlíme se za lidi bezradné, na křižovatkách života, za ty, kdo hledají sílu pro život a jeho smysl. Dej jim vůli žít, dej jim sílu žít.
Prosíme - Pane, smiluj se.
Modlíme se a prosíme za nás, za naše děti, rodiče, přátele, do tvých rukou sebe i je svěřujeme. Modlíme se za ty, které máme rádi, ale také za ty, kterým lásku dlužíme. Porosíme, dej nám sílu odpouštět a otevřenost pro přijetí odpuštění.
Prosíme - Pane, smiluj se.
Modlitba Páně:
S tebou, Pane Ježíši Kriste, voláme: k tvému i našemu Otci:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
A spolu s celou tvou církví vyznáváme svou víru:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 297 Slyš jaká to libá píseň - během této písně skončil rozhlasový přenos.
Modlitba - vyznání vin - slovo milosti:
VP:
Pozdvihněme svá srdce k Pánu. Vzdávejme díky Hospodinu, našemu Bohu.
Spojeni s celou tvou církví děkujeme tobě, Bože, pro tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on v zápase se všemi podobami zla nepodlehl strachu o sebe, ale myslel neustále na nás a na všechny, které jsi stvořil, aby se nás zastal a aby ti nikdo nebyl odňat.
Proto, ač ještě v úzkostech, přece v důvěře ve tvou moc, v níž všecko dovedeš k cíli, připojujeme se ke všem, které jsi pozval ke svému stolu, a spolu s anděly u tvého trůnu ti zpíváme už teď píseň o tvém vítězství a voláme:
Svatý: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny tvé slávy, hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
Slova ustanovení: slyšme slova ustanovení svaté Večeře Páně, jak nám je předává apoštol Pavel:
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.
Beránku Boží
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně:
Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíše Kriste.
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Pozvání:
Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Píseň k VP: 397 Radujme se
Dobrořečení: Dobrořečíme slovy žalmu 138
Píseň: 306 Když se Pán Ježíš narodil
Oznámení:
Poslání: Ef 3, 12 – 17 Jiřina Kasáčková
12 V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. 13 Proto prosím, abyste se nedali odradit tím, že pro vás musím trpět; vždyť se to obrátí k vaší slávě. 14 Proto klekám na kolena před Otcem, 15 od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, 16 aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce.
Požehnání:
Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán
Jděte ve jménu Páně