Kázání 22.3.2020

Bohoslužby Mělník 22. 3. 2020, Nekonaly se – nouzový stav

4. neděle postní – Laetare – Veselte se s Jeruzalémem

Miroslav Erdinger

 

Preludium:

Vstupní píseň: 161 Tebe Bože chválíme

1. Tebe, Bože, chválíme, Pane tvoji ctíme sílu. Před tebou se skláníme, tvému divíce se dílu. Tys od věků na věky, Bože mocný veliký.

2. Andělů tě chválí sbor, serafů a cherubínů, každý v světě vzdává tvor slávu tobě, Hospodinu; ze všech světa zní to stran: Svatý, svatý, svatý Pán.

3. Ctí tě, Otče, na zemi všichni velicí i malí, sbor tvůj s lidmi se všemi uctívá tě, vroucně chválí; čest a chválu přináší tvému Synu Ježíši.

4. Pane mocný, Bože náš, ve svém skloň se slitování! Dle svých slibů, víme, dáš svoje nám všem požehnání. K tobě duše vzhlížejí, ty jsi naší nadějí.

 

Introit:

„Celým srdcem ti provolávám slávu, Pane, vypravuji o tvých podivuhodných skutcích. Mám radost, že jsem tvůj, a jásám, o tobě chci teď zpívat, Nejvyšší.“ Ž 9, 2-3

„Všichni, kdo milujete Jeruzalém, a truchlili jste nad jeho osudem, jásejte a radujte se spolu s jeho obyvateli, neboť vám poskytne hojnost všeho, co chcete, a nasytí vás k vaší plné spokojenosti.“ Iz 66, 9-14

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je4. neděle postní, nazvaná Laetare – Veselte se s Jeruzalémem (Iz 66, 10). Prorok přináší Božímu lidu naději ujištěním, že pobořený Jeruzalém povstane k novému životu. Ani tehdy, ani dnes není Boží lid a celý svět s ním v rukách zla. Jsme v Božích rukách a každý čas, i tento, je časem Božího milosrdenství. A my se můžeme ptát, kam nás ten čas vede a co pro nás ono Boží milosrdenství znamená. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen

 

Píseň: 182 Pán Bůh je síla má

1. Pán Bůh je síla má, všecka obrana má, bezpečně má státi, aniž se lekati duše má.

2. Byť vojsko povstalo, proti mně se bralo, byť jich bylo mnoho, nebojím se toho zamálo.

3. Neboť při sobě mám, v něhož silně doufám, bojovníka toho, jenž jest mocen všeho, nezoufám.

4. Jedné věci žádám a té vždycky hledám, abych v domu Páně přebýval v ochraně věčně tam.

5. Uslyšiž mne, Pane, ohlédniž se na mne, utíkám se k Tobě, rád Tě mám při sobě, můj Pane.

6. Tváři své přede mnou neskrývej, buď se mnou! Tys mé spomožení i vysvobození, Bože můj!

 

Modlitba: Pane náš a Bože náš,

kolikrát jsme si říkali, že neděle bez kostela nebo v prostorách, kde se pravidelně scházíme, není neděle. Najednou nemáme možnost být v kostele. A zjišťujeme něco mnohem podstatnějšího. Že neděle bez tvého slova a přemýšlení o něm, bez modliteb, zpěvu, kterým tě, Pane, chválíme, není neděle. Zjišťujeme, že nemáš žádné vymezené místo, kde by ses s námi chtěl setkat. Jsi s námi stále. Chybí nám teď místo našeho pravidelného setkávání, ale nechybíš nám ty, náš milý Bože. Jsi s námi v našem bytě, obýváku, kuchyni, kdekoliv. Jsi s námi v nemocnici, jsi s námi v domově pro důchodce, jsi s námi všude tam, kde právě jsme. Děkujeme ti za to.

Prosíme, odpust nám, že jsme si tolik na naše kostely a modlitebny zvykli, že jsme za ně již přestali být vděční. Přijímali jsme je jako samozřejmost, nechali je zchátrat. Snad nám touto současnou situací chceš říci, že ti záleží nejen na nás a na všem živém, ale také na těch kostelech a farách a modlitebnách. 

Prosíme tě, dej, ať se do nich opět můžeme vrátit. A vnímat to jako nesamozřejmý dar tvé milosti.

Prosíme tě, dobrý Bože, svým svatým duchem nás provázej nyní, když se zamýšlíme nad tvým slovem.

Povzbuď nás, posilni naši naději, dej více života naší lásce.

Amen

 

Čtení: Mt 11, 25-30

„Potom se Ježíš modlil: Otče, Pane nebe i země, děkuji ti, že pravdu skrýváš před těmi, kteří se považují za moudré a učené, a odkrýváš ji nepatrným a prostým. Je to, Otče, jak sis přál.

Otec mi svěřil všechno, jenom Otec zná Syna a Otce zná jenom Syn a ti, kterým to Syn zjeví. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu. To, co n vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinuté své duše.“

 

Píseň: 200 V tvé síle pane Bože můj

V tvé síle, Pane Bože můj, všem bouřím vzdoruj a mořem času v přístav tvůj bezpečně dopluji.

2. Ať hrozí temné úskalí, neb děsí hukot vln, tvá moc vln hory povalí a zachrání můj člun.

3. Mé kormidlo ty řídě sám, utišíš příval pěn, že dravým moře hlubinám neklesne loď má v plen.

 

Text: Ž 23

„Hospodin je můj pastýř, co by mi mohlo chybět? (nic nepostrádám). Pase mne na zelených pastvinách, vodí mne k poklidným vodám. Být s ním je pro mne osvěžení i záruka, že nesejdu z cesty. I kdybych musel jít údolím smrti, budeš mi, Bože, nablízku, čeho bych se bál? Tvůj prut i hůl jsou mým potěšením.

Před tváří nepřátel ty stůl mi prostíráš, mou hlavu korunuješ ctí, má číše přetéká tvým požehnáním.

Navíc tvá laskavost a tvoje slitování zůstanou se mnou do posledního dechu a potom budu žít navěky ve tvém domě.“

 

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

tak veselte se s Jeruzalémem. A z čeho se máme veselit? A ještě k tomu s Jeruzalémem? Svět je v pohybu, vše se ze dne na den mění, tisíce životů jsou v ohrožení, další a další tisíce čeká existenční boj o přežití, nemoc zvaná COVID 19 si bere jednu oběť za druhou. A my se máme veselit? Copak se Boží lid mohl veselit, když žil v exilu, rozptýlen, neznal dne ani hodiny? V době, kdy je prorokem zván k veselí, se sice již někteří navrátilci vraceli zpět, ale zdaleka ještě nebyl život v zemi stabilizován. Spíš nějaké žalozpěvy by se měly ozývat, ne smích a veselí.

Ta slova ovšem jsou pozváním k naději pro budoucnost. Mějte naději, veselte se z naděje, to není konečný stav. Bůh není přítelem tragédií, nezve ovšem ani k nevázaným veselohrám. Přečtěme si krátký kontext té pozvánky k veselí: „…Což může žena porodit dříve, než pocítí porodní bolesti? Kdo kdy něco takového slyšel? … Všichni, kdo milujete Jeruzalém a truchlili jste nad jeho osudem, jásejte a radujte se spolu s jeho obyvateli, neboť vám poskytne hojnost všeho, co chcete, a nasytí vás k vaší plné spokojenosti. Jako váš Hospodin vám slibuji, že rozliji po Jeruzalémě pokoj jako rozvodněnou řeku a zaplavím ho bohatstvím národů. Vaše město vás bude hýčkat a nosit na rukou. Já sám se v Jeruzalémě budu starat o vaše pohodlí, stejně jako matka konejší své dítě. Až to přijde, vaše srdce poskočí radostí a začnete vzkvétat jako svěží kvítí. Vám, svým služebníkům, ukážu, jakou mám moc, ale své nepřátele podle spravedlnosti potrestám.“ Iz 66, 10-13. Situace rozvráceného města bude změněna. To město a jeho obyvatelé ovšem museli projít nastalým utrpením, aby mohli znova začít. Mějte naději pro budoucnost, mohli zaslechnout z prorokova slova. Mějme naději pro budoucnost i my dnes, smíme zaslechnout ze slova Bible.

A není to žádné laciné kolébání, není to pozvání k nicnedělání a jen očekávání na změnu. Je to pozvání ověřené a prověřené staletími. Pozvání k víře, k důvěře Dárci života. Ten 23. žalm je jedním z takových biblických pozvání. Několikrát jsem zažil chvíle, kdy lidé v samém závěru života se mnou ten žalm říkali. Žena v nemocnici, jiná žena v domově pro staré lidi (být starý není žádná nemoc ani ostuda, je to důvod k vděčnosti), další žena v léčebně pro dlouhodobě nemocné, moje nemocná maminka, tatínek, prarodiče a mnozí další. V dětství se ten žalm naučili a on je vedl jako mnohdy jediné světlo labyrinty jejich životů. Vždy v duši i v hlavě připravený v jakési pomyslné krabičce poslední záchrany.

„Když je Bůh můj pastýř, co by mi mohlo chybět?“ začíná ten žalm. „Nic nepostrádám. Nic mi neschází,“ čteme v jiných překladech. Kralický překlad myslí na budoucnost: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.“ To spolehnutí na Boží blízkost, na Boží zájem o člověka, kterého jako dobrý pastýř vede všemi pastvinami života, to je významné. Kým je mi Hospodin? Dobrým pastýřem. Je-li Bůh mým pastýřem, je-li Bůh se mnou, ať se mi stane cokoliv, nic se nestalo. V ničem nebudu mít nedostatek. My lidé jsme si za ta mnohá staletí a tisíciletí, a lze říci obzvlášť v posledních dvou stoletích, vytvořili představy o tom, co všechno musíme mít, co všechno nezbytně potřebujeme, co nás dělá šťastnými, bez čeho bychom se neobešli. Obě poslední světové války nám sdělili, jak jsme se mýlili. Ke štěstí stačilo ranní probuzení a chléb a černá káva. Neztrácím z očí a především ze srdce svého dědečka, který každé ráno začínal modlitbou a čtením z bible a hned potom hrníčkem s bílou kávou, do které si namáčel chléb. Pak celý den práce a večer končil podobně. Jen bílou kávu vyměnil za kyselé mléko. Jak ten člověk byl radostný a šťastný! Ne, nevolám po návratu do minulosti. Jen se pokouším využít současnou cestu koronavirovými soutěskami k přemýšlení o takovém způsobu života, jehož nosným konstatováním je, že když je Bůh můj pastýř, co by mi mohlo chybět?

„Pase mne na zelených pastvinách, vodí mne k poklidným vodám. Být s ním je pro mne osvěžením a i zárukou, že nesejdu z cesty.“ Dobrý pastýř o své stádo s láskou pečuje. Chrání je, vodí je na dobré pastviny, vyhledává pro ně pitnou vodu, když nějaká ovce zabloudí, vydá se ji hledat, chrání své ovce před vlky a dravou zvěří. Být s dobrým pastýřem a jít za ním je zárukou, že nesejdeme z cesty. Nemohou nám nenaskočit slova z evangelia o dobrém pastýři. To Ježíš o sobě řekne: „Já jsem dobrý pastýř…“ A my víme, že ona dobrota pastýřova skončila na kříži, ale ovšem korunována byla v neděli vzkříšení pozváním k novému životu. „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, vzpurní, bloudili jsme bez cíle, otročili všelijakým vášním a v našem srdci sídlil hněv, závist a nenávist. Ale Bůh ukázal svou lásku a dobrotu a zachránil nás. Neučinil to kvůli našim kdovíjakým zásluhám, ale ze své laskavosti a soucitu. Očistil nás od všech hříchů a udělil svého Ducha, který v nás zrodil nový život.“ Tit 3, 4. Cesta s dobrým pastýřem je cestou záchrany, vedoucí k novému životu.

„I kdybych měl jít údolím smrti, budeš mi, Bože, nablízku, čeho bych se bál: Tvůj prut i hůl jsou mým potěšením.“ Ty cesty, po kterých Bůh s člověkem jde, nejsou jen cestami rovnými a širokými a všelijak pohodlnými. Je na nich také mnoho bolesti a trápení, mnohá neštěstí a bolavé ztráty, mnohá zklamání a chvíle beznaděje. A také smrt je na těch cestách. Vnímáme, milé sestry a milí bratři, o jak reálném životě to ten žalm hovoří? Jak významně hovoří i o našem životě? A jak právě pro takové situace je spolehnutí, víra, důvěra Bohu nosná a zachraňující? Žádný z veršů 23. žalmu není tak často citován, jako právě tento a kdybychom se rozhodli stanovit jádro žalmu 23., pak bychom se jistě dohodli právě na tomto verši. Co nás k tomu vede? To svírající téma konce života, téma smrti. Významný americký psycholog I. D. Yalom napsal knihu Pohled do slunce s podnázvem: o překonávání strachu ze smrti. Mimo jiné zde mluví o tom, jak je důležité člověka až k té hranici provázet, protože tím nejsilnějším strachem je strach z neznámého. A hle, žalmista se raduje: „Budeš mi Bože nablízku, čeho bych se bál?“ „Nebudu se bát zlého, neboť ty se mnou jsi,“ známe z kraličtiny. Člověk může doprovodit druhého člověka až na onu hranici samého konce života. A dál? Ty se mnou jsi. Ty mi budeš Bože nablízku. Bůh jde s člověkem až za tu hranici. 

A pak? Bůh má pro člověka prostřeno. „Před tváří nepřátel ty stůl mi prostíráš, mou hlavu korunuješ ctí, má číše přetéká tvým požehnáním.“ Plný stůl zde, plný stůl v novém životě. Plný stůl, to je společenství. Po dobrém pastýři se Bůh stává dobrým hostitelem. Tak je žalmistou vyznáván a my můžeme sledovat ten osobní, až přivlastňovací tón. Můj pastýř mne pase, mne vodí, mně bude nablízku, mně přinese potěšení, můj stůl prostírá, mou hlavu korunuje, má číše přetéká. Nejde o nic jiného než o žalmistův vědomý život s Bohem. Víra, důvěra, spolehnutí. Krok zas krokem s Bohem. „Se svým Bohem zdolám hradbu,“  zpívá žalm vděčnosti král David (2.Sam.22,30). Můžeme již za sebe, milé sestry a milí bratři: Se svým Bohem zdoláme hradby. Jednu za druhou. Tu poslední, tu za nás přemohl Kristus Pán.

„Navíc tvá laskavost a tvoje slitování zůstanou se mnou do posledního dechu a potom budu žít navěky v tvém domě“, končí žalmista svůj zpěv, plný víry a spolehnutí na Pána Boha, své pozvání k radosti a veselí. Nic na světě nás neodloučí od Boží lásky v Ježíši Kristu, napíše jednou apoštol Pavel. Bůh je dobrý, Bůh se slituje. Zvedněme hlavy. Veselme se s Jeruzalémem. Máme k té radosti otevřené dveře. Vždyť „Hospodin je náš pastýř. Co by nám mohlo chybět?“ Amen

 

Modlitba:

Náš dobrý pastýři, děkujeme ti za pozvání k radosti a veselí. Za pozvání, které s vděčností přijímáme. Významně nám ubírá strach, který v současné době tolik pociťujeme. Strach o naše drahé, strach o nás samé, strach o naši zemi i o celou planetu. Prosíme, odpusť nám, odpusť svému stvoření, že jsme se namísto dobrými správci stali majiteli země, a tak se také chováme. Odpust člověku, a také nám, jak rádi se radujeme a veselíme ze svých zisků a přitom radost z tvé lásky, milosrdenství, blízkosti nám uniká. Pane, smiluj se nad námi hříšnými.

Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry. 

 

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa⁾,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.

 

Píseň: 636 Z tvé ruky Pane můj

Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš, chci vzít. Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, co přebývá a schází. Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš, chci vzít. Ty líp nežli já víš, co vede k tobě blíž. Haleluja.

2. Stůj při mně, když se zdá, že krátí se den. Ty líp nežli já víš, kdy se rozdnívá, kdy začít má tvé ráno. Stůj při mně, když se zdá, že krátí se den. A půjdu-li tmou, ty uchop ruku mou. Haleluja.

 

Modlitba přímluvná + MP:

Věříme a stále vidíme, jak ti na tvém stvoření záleží, dobrý Bože, jak slyšíš naše prosby a podle své dobré vůle je vyslýcháš. Prosíme, slyš a vyslyš i tyto naše prosby:

Prosíme tě za ty, kteří onemocněli koronavirem, kteří jsou plni nejistot, co s nimi bude dál. Modlíme se za rodiny těch, kteří zemřeli. Prosíme, dej, aby to dobré, co jim jejich blízcí předávali a předali, nesli ve svých životech dál.

Prosíme tě za ty, kteří podporují lidské životy a pomáhají na všech možných místech. Modlíme se za lékaře, za zdravotní sestry, za ošetřovatelky a pečovatelky, za personál nemocnic, léčeben, domovů důchodců, také za domácí pečovatele. Pane drahý, dej všem těmto lidem dostatek sil a dostatek lásky, aby mohli a uměli pomáhat potřebným, kteří v důsledku onemocnění či stáří pomoc potřebují.

Prosíme za vědecké pracovníky. Dej Pane, aby co nejdříve vyvinuli takovou látku, která zastaví smrtonosnou cestu koronaviru a přinese uklidnění.

Modlíme se za politiky, kteří mají moc a rozhodují o všech krocích, kterými mají šíření nemoci zastavit. Prosíme, dej, ať se umí zbavit svých politických ambicí, ať s námi nehrají své politické hry, ale ať je jejich úsilí poctivé, naplněné láskou a pokorou.

Věříme, že celý svět i my v něm jsme ve tvých dobrých rukách. Prosíme tě, Pane, dej, ať nám naše víra dá nové síly, odvahu, ať nám otevře novou naději pro další dny.

Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.

 

Poslání: Kolos 3, 12-15

Bůh vás miluje a vybral si vás pro sebe. Dokazujte to soucitností, přívětivostí, skromností. Buďte pokorní, trpěliví a snášenliví. Odpouštějte si navzájem, co máte proti sobě; vždyť i vám Bůh odpustil. Především prokazujte lásku, ona je poutem nejdokonalejším. Ať ve vašem srdci nakonec vždy zvítězí Kristův pokoj, jak to má být u těch, které on spojil. A nezapomeňte na vděčnost.“ Kolos.3, 12 - 15

 

Požehnání:

„Pozvedám své oči k horám. Odkud se dočkám pomoci?

Pomoc mi přichází od Hospodina, jenž stvořil nebe i zemi.

Nedovolí tvé noze uklouznout, tvůj strážce vždycky bdí.

Nezdřímne si nikdy, ani na chviličku ten, který střeží Izraele.

Hospodin je tvým ochráncem, záštitou, již máš vždycky po ruce.

Zastíní tě před slunečním úpalem, ani svit měsíce tě v noci neošálí.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, s ním tvá duše bude vždycky v bezpečí.

On střeží tvůj odchod stejně jako tvůj příchod, každý tvůj krok včera, dnes i na věky.“ Žalm 121

 

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku

1. Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý, je stále nade mnou.

2. Někdo mi dává denní chléb, že nemusím mít hlad. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý a chce mi pomáhat.

3. Někdo mi dává sílu též, když už jsem unaven. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý, ať je noc nebo den.

4. Někdo mě vede za ruku, proto se nechci bát. To je ten, který o mně ví, můj dobrý Pán Bůh laskavý, který mě má tak rád.

 

Pozn. Biblické texty citovány z překladu Slovo na cestu. Vydala Česká biblická společnost r. 2017