Bohoslužby Opava 21. 4. 2024 - Miroslav Erdinger

3. neděle po Velikonocích – Jubilate

Plésej Hospodinu všecka země Ž 66, 1

Pozdrav: 3. neděle po Velikonocích – Jubilate

Plésej Hospodinu všecka země. Apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj…

Introit: Ž 66, 1b – 4 + 20

1 Hlahol Bohu, celá země! 2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. 3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. 4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. 20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Píseň: 260 Samému Bohu sláva čest

Sborová ohlášení

Píseň: 632 Zlatá když sluneční záře

Modlitba + vyznání vin:

Slovo dětem:

Čtení: Sk 7, 51 - 60

51 Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. 52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“

— Štěpánova mučednická smrt

54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. 55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56 a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ 57 Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli 58 a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. 59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60 Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.

Píseň: 38 Pán Bůh je síla má

Text: Iz 43, 1-3a + 4a

1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,

s čím to musí Boží lid počítat? S čím musí počítat každý, kdo se vírou hlásí k Hospodinu, Bohu nebe i země, kdo je součástí Božího lidu, kdo putuje po své životní cestě pod Božím praporem tak, jak putovala nejprve hrstka otroků z Egypta a později stále větší a větší národ lidu Izraele? Tak, jak putuje Českobratrská církev evangelická a s ní i tento opavský sbor. Musí počítat s cestou přes vody, přes řeky, přes prudký proud, s cestou přes oheň. Zkrátka s cestou běžného života. S tím musí počítat každý z nás. Že nebudeme stále chodit jen suchou nohou v pohodlném mechu zajištěného života, že naše lodička se nebude plavit stále jen po klidné a tiché řece Opavě, kdesi, kde není nebezpečí, ale že se bude potácet v divokých vodách mezi kameny prudké řeky. Že dokonce ne příjemným teplíčkem povedou naše kroky, ale že ohněm půjde cesta. Ohněm všelijakých zkoušek, ohněm bolesti, zklamání, nejistot a třeba náhlé opuštěnosti. Vody, řeky, oheň, to jsou obrazy pro mnohá pokušení a těžkosti života, i pro nejtěžší ohrožení života, pro nebezpečí smrti.

No dobře. Ale to si můžeme říct, že přece každý tím vším prochází. Nejenom lidé víry. To všechno přece život přináší. Není nikdo, kdo by byl vůči těm přerozličným životním krizím imunní, člověka víry nevyjímaje. Každý je pro něco disponován, něčemu, nejen tomu dobrému, nakloněn, otevřen. A nejen, že sám člověk si krize přivádí. Také se do nich dostává nečekaně, bez přípravy, aniž by jakkoliv přispěl k jejich vzniku. Ta mnohá ohrožení života. Vyšetření a nejtěžší diagnóza, která věstí rychlý konec. A plány berou za své. Bolest duše, kterou slovy neztišíš. To je oheň. Nebo jízda autem, volant pevně v ruce, stoupání, předjíždění, lidské selhání a tma před očima. A doma čekají…To je oheň. Jiný příběh. Rodina, manželé, děti. Společná budoucnost jako na prostřeném stole. Láska vonící vzduchem, promytým deštěm. Najednou zápach nezvládnutého vztahu, slova a slova. Krach a bolest a pocity viny. Voňavý ozón je pryč, zato onen vtíravý zápach, prach z duše těžko vyluxovatelný, se šíří. Co s tím? Jak dál? To je oheň. Bezohledné sobectví dětí vůči rodičům, děti bez rodičů, rodiče bez dětí. Prázdnota. Beznaděj. Zrada přátel, podrazy, pokrytectví, neupřímnost, zloba. Problémy dětí. To je oheň. Cítíte, jak hoří? Tolik podob ohně, vody, řeky. Známe to. Každý jinak, ale známe to. Co s tím? Jak dál?

Co se týkalo adresátů Izaiášových slov, týká se i dnešního světa, dnešního člověka, týká se i nás. Možná jsme si dělali představy o tom, že nám se takové věci přece nemohou stát. Žijeme, jak nejlépe umíme, snažíme se, jak jen máme síly, děláme, co můžeme. Do vztahů se vkládáme cele, žádná rezerva. O zdraví se staráme čím dál víc. A přesto…Oheň. Je iluzí, do které člověk snadno upadne, že se mu takové věci nemohou stát. Mohou, a jak snadno a jak nečekaně. A člověk iluze ztrácí. A jak dál? Známý český evangelický psycholog Pavel Říčan píše: „Být dospělý znamená umět nést ztrátu iluzí a nepropadnout přitom beznaději.“ Dospělost jako život v naději. Je zásadní rozdíl mezi iluzí a nadějí. Iluze je charakterizována slovy: „Mě se to nikdy nemůže stát.“ Ale může. A jak snadno. Naděje se chová jinak. Je zachraňující a také silně motivující v situaci, kdy se mi to stane. Když se mi to stane, stalo, mám naději na návrat, na nápravu, na východisko, na světlo v těch náhlých tmách. Mám naději, že toto není poslední možná situace. Po každé bolesti přichází úleva. Vděčnost za společně prožitá léta; a co by dnešní člověk dal za mnohá desetiletí v lásce, toleranci, blízkosti. Život na svědectví těm, kteří to pokazili. Nebo odpuštění a návrat do vztahu, který není cestou zpět, ale naopak cestou dopředu. Právě k té budoucí vděčnosti. Naděje pro východisko. Kde se bere? Jaký má základ? A nenamlouváme si zase něco?

Zde je ten základ. „Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel Jákobe, tvůrce tvůj Izraeli: Nebo já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě svým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou. Půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh.“ Bratři a sestry, to je všechno. To je celé. To je zdroj naděje. To je z pokolení na pokolení předávaná víra, která k naději ukazuje a otevírá k ní cestu. To je ona dospělost člověka. Dospělost jako život v naději, řekl jsem. Neboj se, vzkazuje i nám Bůh. Je to silné slovo a mocná výzva. Je to slovo povzbuzení a posily, ale je to také ujištění o záchraně člověka, o spáse. Boží lid a jednotlivec v něm se nemusí ničeho obávat. Člověk není v rukou lidí, není hříčkou přírody, není v okovech svých krizí a sevření, ani nepodléhá nezměnitelnému osudu. Člověk je v Božích rukou. Všimli jsme si? Bůh říká: “Jsi můj.“ Někoho může tento přivlastňovací tvar provokovat. Nechceme být přece vlastněni, nechceme být něčím majetkem. Člověk chce být nezávislý. Jenomže „Jsi můj“ zde není výrazem vlastnictví, ale výrazem zájmu, Božího vztahování se k člověku, Božího angažmá na lidském životě. A ono Boží k člověku „Jsi můj“ vede člověka k přitakání: „ Ano, jsem tvůj.“ Vztah se prohlubuje. „Můj Bože,“ vzdychne člověk v situaci, kdy prochází ohněm, hlesne v modlitbě. Cítíte tu důvěru? „Jsi můj.“ řekne Bůh. „Můj Bože,“ řekne na to člověk ve chvíli, kdy se ho snaží zavalit řeka, kdy hrozí utonutí v divoké vodě, kdy oheň životních bolestí a krizí pálí k neunesení. Člověk potřebuje Boha, ke kterému se vztahuje. Bůh potřebuje člověka, se kterým vede trvalý rozhovor. „Já jsem tvůj Bůh, neboj se, člověče.“ „Můj Bože, tvůj člověk tě hledá, tvůj člověk se k tobě vztahuje, v tobě hledá naději, tvůj člověk tě potřebuje.“ Člověk je Boží dítě, dobré Boží stvoření. A jako takový se nemusí ničeho bát. Dokonce ani toho, co si na sebe a proti sobě sám připravil. Bůh člověka miluje a není nic, co by ho od Boží lásky mohlo odloučit, jak mnohem později vyzná v dopise římským křesťanům apoštol Pavel. Život v naději. Život víry.

Takový život v naději přináší ovoce a tím ovocem je láska. O čem svědčí zármutek nad milovanou bytostí, která vážně onemocní nebo jejíž dny již Pán sečetl? Že je zde láska. O čem svědčí rozhodnutí odpustit milované osobě, která touží po návratu, její slabost a selhání a jít společně dál bez výčitek? Že je zde láska. O čem svědčí padesátikoruna žebrákovi, polévka bezdomovci, návštěva v nemocnici, objetí zarmouceného, laskavé slovo a papírový kapesníček plačícímu? Že je zde láska. Dospělá láska, která si nic nenárokuje. Bezpodmínečná láska, která nechce něco za něco. Radostná láska, která se raduje ze znovunalezené pravdy. Taková láska než dospěje, prochází bolestí. Než dozraje k bezpodmínečnosti, prochází podmínkami, působícími bolest. Než se prohloubí k lásce radostné, utírá slzy. Prošla přes vody, přes řeky, prošla ohněm. Neutopila se a neshořela. Protože: „Neboj se, člověče, já jsem s tebou.“

A pak ta láska přináší ovoce. Ona ovšem musela projít vodou i ohněm. Ve chvílích vody a ohně člověk zjišťuje, jaké ovoce láska nese. Kdo je nablízku, pomáhá a nesoudí. Ukazují se vlastnosti člověka, jeho povaha, síla, spolehlivost a stálost nebo naopak slabost, nespolehlivost, nestálost. Láska, která prošla vodou i ohněm, láska ve všech vztazích, nejen partnerských či manželských, ale také rodičovských a prarodičovských, láska ve vztazích přátelských, sborových mezi sestrami a bratry, prošla proměnami a zůstala, taková láska přináší dobré ovoce. Co myslíte, milé sestry a milí bratři, zakousneme se s chutí nebo se nám zakřiví ústa? Je to na nás. Riskuji, když nám přeji dobrou chuť k ovoci, které neseme? Amen

Á, promiňte, ještě něco. Tak jezme. I v dalších dnech osobního i sborového života. Vždyť Bůh je s námi. „Neboj se, člověče, já jsem s tebou. Jsi můj… Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protož jsem si tě zamiloval…“ Teď teprve se můžeme bez obav zakousnout, protože teprve teď nám může chutnat. Dobrou chuť, člověče Boží, dítě Boží, Bohem milovaný, v Božích očích drahý a vzácný. Amen

Modlitba po kázání + vyznání vin:

Pane Ježíši Kriste, u tebe hledáme a nalézáme záchranu. To pro nás jsi byl ukřižován, to náš hřích tě přibíjel na kříž. Pro nás a naši záchranu jsi byl vzkříšen. Co ti můžeme nabídnout? Bolesti, které jsme způsobili, zranění, za které můžeme, viny, kterých jsme se dopustili, naši lidskou bídu, prázdnotu a naše prohry a pády, naše opomíjení druhých, naše zrady, které měnily životy našich bližních. Naše prázdné ruce. Děkujeme ti za tvou oběť na kříži, za lásku, která na kříži umřela, aby třetího dne vstala z hrobu a zůstala mezi námi. Děkujeme ti za Kristovu pro nás osvobozující moc lásky.

Vyznáváme ti, náš Bože a Otče, svoji hříšnost. Nejsme před Tvojí tváří o nic lepší než druzí lidé. Také my neseme vinu za bídu světa, za nemoci a bolesti společnosti, kterou spoluutváříme, za marasmus doby, ve které žijeme.

Jestliže tomu tak je, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Vyznávám

Věříme, že Ježíš Kristus, Boží Syn, vedl svůj zápas s mocnostmi zla, nesl naše bolesti a nemoci a trápení, nesl náš hřích a položil svůj život jako živou oběť i pro nás. Jeho obětí jsme zachránění pro nový život.

Jestliže tak věříte, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Věřím

Odpouštíte každému, kdo se proti vám nějak provinil? Kdo vám ublížil, kdo vás zranil, kdo vás zradil a mnohým jiným způsobem vám způsobil bolest, trápení, hořkost?

Prosíte za odpuštění ty, kterým jste vědomě či nevědomě ublížili?

Jestliže odpouštíte, a za odpuštění prosíte, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Odpouštím a za odpuštění prosím.

Slovo milosti:  Přijměte slova milosti: Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny tvé nemoci, vysvobozuje od zahynutí tvůj život. Skrze svého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Amen

Vyznejme svou víru slovy apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.
Amen.

Píseň: 358 Dnes k svému stolu zve nás Pán

VP

Pokoj Vám.

Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a namáháte se, já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho s učte se ode mne. Mé jho netlačí a břemeno netíží.

Pán Ježíš Kristus na památku své smrti ustanovil svatou večeři Páně, ke které nás nyní zve. 

Slova ustanovení slyšme tak, jak nám je předává apoštol Pavel:

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám i odevzdal.

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.

Modlitba Páně:

S Pánem Ježíšem Kristem k tobě, Bože náš, takto voláme: Otče náš který jsi v nebesích…

Otče náš, jenž jsi v nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
Amen.

Pozdravení pokoje:

Vzkříšený Pán nám dává svůj pokoj.

Proto smíme a máme pozdravit jedni druhé pozdravením pokoje. Podejte si pravé ruce se slovy: Pokoj tobě

A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně:

Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíše Kriste.

Vyznávejme společně: Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.

Pozvání:

Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.

Vysluhování:

Písně k VP: 397 Radujme se vždy společně; 

Požehnání při propouštění: Pokoj svůj dávám vám….

Modlitba dobrořečení:Dobrořečme Hospodinu: Žalm 103, 1-4 + 20-22

Dobrořeč má duše Hospodinu, celé nitro mé jeho svatému jménu. Dobrořeč má duše Hospodinu, nezapomínej na žádná jeho dobrodiní. On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Dobrořeč má duše Hospodinu.

Dobrořečíme a chválíme tě za ty, kdo nás pozvali na cestu víry. Kdo nám dosvědčili, že jsi dobrý a milosrdný Pán… Amen

Píseň: 384 Ó Pane můj

Přímluvná modlitba:

Poslání: Řím 8, 31 – 39

31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Požehnání:

Píseň: 687 Pán Bůh je láska