Kázání 29.3.2020

Bohoslužby Mělník 29. 3. 2020 Nekonaly se – nouzový stav

5. neděle postní – Judica – Bože, zjednej mi právo (Ž 43, 1)

Miroslav Erdinger

 

Vstupní píseň: 618 Modré nebe, slunce zář

1. Modré nebe, slunce zář. Pánu patří díky. Zvedni oči, zjasni tvář. Pánu patří díky. Když je pod mrakem, jako zázrakem Pánu patří díky. Díky za vše co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

2. Zpívám i když smutky mám. Pánu patří díky. Tančím nebo klopýtám. Pánu patří díky. Když mám pod hlavou kámen s únavou, odvahu mi dává. Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

3. I v té nouzi nejvyšší, Panu patří chvála, když se zdá, že neslyší, Panu patří chvála. Chválit nepřestaň, ať se staň, co staň, lepšího nic není. Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.

 

Introit: Ž 106, 1-5

1. Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 2. Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? 3. Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. 4. Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, 5. abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je5. neděle postní, nazvaná Judica – Bože, zjednej mi právo. Žalmista v době sevření, úzkosti, kdy si neví rady, prosí Hospodina, ať vše vezme do svých rukou. Ať sešle světlo a svou věrnost. Ty ať jsou ukazatelem směru na jeho cestě. Je to, milé sestry a milí bratři, i naše dnešní prosba. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen

 

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha

1. Krásná je modrá obloha, je zázrak pod ní žít,

člověku ten dar od Boha je těžko vyjádřit.

2.Často však světlo svítání zastře strach z večera,

když člověk pozná zklamání a zmizí důvěra.

3.Víc nežli smutek loučení je jenom tichý hlas,

který náš život promění a neopustí nás.

4.Ten tichý hlas nám zvěstuje, že život má svůj cíl,

a kdo v životě miluje, u Boha zvítězil.

5.Zvítězil, i když umírá a jde vstříc setkání,

nový věk se mu otvírá a píseň nová zní.

6.Dej, Bože, ať umíme přát všem lidem kolem nás

tu sílu, kterou mít a znát nás naučil tvůj hlas.

7.Hlas, který přišel na zemi a zazněl na kříži,

hlas, k němuž všechno stvoření nevědouc vyhlíží.

8.Krásná je modrá obloha, je zázrak pod ní žít.

písněmi ten dar od Boha můžeme vyjádřit.

Modlitba:

Náš dobrý Bože, milující Otče,

i v těchto nejistých dnech Ti děkujeme za dnešní den, za každé, i to dnešní ráno. Děkujeme Ti za to, že se nemusíme bát všech těch špatných zpráv, které nám denně buší do hlavy. Vždyť Tvá blízkost nám dává sílu, Ty jsi naší oporou, naší skrýší. Jsme ve tvých rukách, naše přítomnost i budoucnost, naše životy jsou ve tvých rukách. Prosíme, dej, ať na to v těch dennodenních tlacích nezapomínáme, dej, ať nás to ujištění přenese i přes rokli epidemie. Děkujeme Ti za všechny drobné radosti. Za všechny chvilky, kdy vnímáme vůni chleba a lahodnost kávy, kdy stále znova a znova, a nyní stále víc vnímáme lásku svých blízkých.

Pane náš, cítíme, jak nám chybí nedělní společenství Tvých dětí, jak nám chybí to „bytí spolu“. Kdy nám je zvěstována tvá láska a tvé odpuštění. Cítíme, jak nám chybí setkávání v týdnu. Blíží se Velikonoce a my se obáváme, že ani v ty dny se společně nesejdeme. Prosíme, dej nám prožít Kristovu velkopáteční oběť o to niterněji, prožít ji v našich srdcích, a stejně tak nám dej prožít i vzkříšení. Soustřeď naše myšlenky k tomu, co je pro člověka, pro nás podstatné. Dej Pane, ať se nám tyto dny, týdny i měsíce stanou dobou třídění na to, co je podstatné a nepodstatné, na to, co je životodárné a život beroucí. Pane, naplň nás svým svatým Duchem, ať to slovo pro dnešní neděli vnímáme jako tvé pozvání k pravdivému, láskou naplněnému životu. Tobě, Bože Otče, Synu i Duchu svatý vzdáváme čest a chválu nyní i na věky. Amen

 

Čtení: Ž 31, výběr

 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!

3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.

4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.

5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.

6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.

15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh,

16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“

20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 

22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!

24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.

25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!

 

Píseň: 689 Proč svět se marností

1. Proč se svět marností, bohatstvím honosí? Vždyť jeho sláva, lesk, skončí vždy v bezmoci. Co stavěl s námahou, za chvíli pomine. Jak suchá tráva zas, jak suchá tráva zas v dýmu se rozplyne.

2. Kde jsou dnes králové slavní a vznešení, mudrci hloubaví, v rozum zahledění? Kde říše, národy, co chtěly vládu mít? Jak loňský sníh mizí, jak loňský sníh mizí, musely odejít.

3. Člověče můj milý, čeho se přidržíš? Co navždy zůstane, co zítra opustíš? Kochat se hojností, těšit blahobytem? Znát Boží zákony, znát Boží zákony, nosit je v srdci svém?

4. Co v Písmu psáno, to pro svět je bláznovství. S nadějí v lásce žít s vírou i moudrostí. Druhým teď sloužit máš, o sebe nepečuj. Jen s milostí Boží, jen s milostí Boží získáš pak život svůj.

 

Text:

Kaz 3, 1 + 5b „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: je čas objímat i čas objímání zanechat;“

Filip 4, 11-14 „Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech.“

 

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

také Vám vadí, že se nemůžete při různých setkáních objímat, políbit, podat si ruce? Mně moc. Jak na to nahlížet? A objímáte se rádi? Projevujete si s lidmi fyzickou blízkost a náklonnost? Cítíte, jak upřímné, pravdivé objetí prohlubuje vztahy a proměňuje životy? Pak to pro Vás musí být velmi obtížná doba. Pro mě jistě i z tohoto pohledu obtížná je. Dostal jsem vloni k pětašedesátinám krásnou bohatě ilustrovanou knížku o mědvědím otci a jeho synkovi „Obejmi mě, prosím“. Táta Medvěd vysvětluje svému synovi medvídkovi, jak je důležité objetí. Synek velmi brzo pochopil sílu objetí, jeho význam pro lidskou, vlastně pardon, medvědí duši. „Tati, co kdybychom šli obejmout pana Bobra?“ Pan Bobr se tomu divil, ale večer se mu dobře usínalo. „Tati, tak ještě někoho,“ říkal synek. Potkali paní Lasičku. Nejdříve se vylekala, ale potom se rozplakala dojetím. Pak se objali se Zajíci. Ti ještě dlouho po jejich objetí nemohli uvěřit, jakého se jim dostalo štěstí. Medvědi otec a syn se objali s Vlkem, který poté docela zapomněl, že chtěl sežrat Karkulku. Dokonce ji přehlédl, když šla kolem. Potkali ti dva starého Losa. „Pročpak chcete objímat mě, takového staříka? podivil se pan Los. „Protože potom budete mít krásný život,“ odpověděl Medvídek. Již dobře věděl, jak objetí funguje, k čemu je dobré. Po jejich objetí byl Los moc spokojený. Dokonce i Anakondu objali. Také Housenku, která jim připomínala kousíček duhy. Stihli to ještě, než se zakuklila. Také Hajného, který měl v ruce flintu, objali a Hajný jim tu flintu dal do úschovy. Moc se jim to líbilo. Při návratu domů objali ještě Jezevce a Divokou husu a Lišku a Divočáky a Srnky a Jeleny. Všichni to chtěli, všichni byli poté šťastní. Všem se změnil život. Knížka zde ještě nekončí. „Táto, vždyť my jsme na někoho zapomněli,“ řekl medvědí synek. „Víš na koho?“ Tatínek nevěděl, nechal se poddat. „No přece jeden na druhého, tatínku.“ A Medvídek skočil tátovi kolem krku. Oba se srdečně rozesmáli a potom se objali tak pevně, srdečně a něžně, jak to jen dovedli. Až nyní knížka s krásnou pointou končí.

Milí přátelé, žijeme v době zakázaného objímání. V čase, kdy jsme museli objímání zanechat. Vede mě to k otázce: Jak jsme využívali času, určeného k objímání? Zkusme použít sloveso objímat (se) jako zástupné a ptejme se dál. Jak využíváme čas říkat si hezké věci, třeba že se máme rádi, ke sdělování emocí, nebo že nám ten oběd chutnal a mami, nebo miláčku, děkuji. Jak využíváme čas k vděčnosti za vodu a víno, za chléb a sýr, za usínání, spánek a probouzení, za možnost usínat s rukou milovaného člověka ve své ruce, za to, že máme kde bydlet, s kým se sdílet, za možnost s někým, za někoho se modlit, prosit za druhého člověka, jeho život, zdraví. Jak využíváme čas, kdy se můžeme radovat, můžeme se smát, ne posmívat, ó to ne, spontánně se rozesmát. Jak využíváme čas darovaný pro lásku? Tedy jak využíváme čas objímání? K čemu jsou všechny tyto otázky? Jednoduše k tomu, abychom připustili a počítali s tím, že se vše může v jediném okamžiku změnit. Tato doba nám to sděluje velmi nekompromisně. Nebo nás snad někdy napadlo, že jednou budeme moci chodit ven jen ve dvou lidech, a to ještě s rouškou na nose a ústech a nejlépe s dvoumetrovým rozestupem? Že budou zavřená divadla a kulturní domy a restaurace a sportovní stadiony? Že si nebudeme moci jít koupit nové kalhoty nebo boty, když ty staré jsou již obnošené? Že budeme mít kostely a modlitebny, případně další sakrální prostory, a nebudeme se v nich smět setkávat? Jsme vybízeni k vědomému životu, k jeho vědomému prožívání. Sami se sebou, ve vztazích s druhými lidmi, ale také s věcmi, s přírodou, s vodou, vzduchem. Se vším Božím stvořením. Rád se vracím ke hrobu Miroslav Horníčka do Kytlice. Je na něm epitaf: „Blažen je věru člověk ten, jenž plně prožil dnešní den a v hloubi duše šťasten byl. Ten může říci: zítřku můj, buď jaký chceš, já dnes jsem žil.“ To přijímám jako významné pozvání k životu. Dnes. Ne zbytečně říká Ježíš v Kázání na hoře: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, vše ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6, 33, kralická verze). Hledejte nyní, ne zítra, ne někdy, jednou. Teď je ten čas. Dnes je, zítra již být nemusí. Je to jako s tím objímáním. „Je čas objímat, i čas objímání zanechat.“

Své o prožívání času ví i apoštol Pavel. Z citovaného textu můžeme vysledovat apoštolův vnitřní pokoj, smíření, přijetí dané situace, ať je, jaká je. Pavel je spokojený s tím, co má. A víme, že v daném čase má vždy to, co potřebuje k životu. Žádný nedostatek, ale také žádný nadbytek. Nechce mít čím dál víc. Naučil se být spokojen s tím, co má. Nebylo tomu tak hned, učení je proces, jehož vrcholem je v apoštolově případě přijetí dané situace. Nemůže tu situaci změnit, proto ji přijímá. To je jednak moudré, jednak praktické. Nevynakládá síly na to, co změnit nemůže, bude je potřebovat na přijetí dané situace. Můžeme parafrázovat Kazatele: „Je čas nouze, a je čas hojnosti… Je čas hladovění, je čas sytosti. Je čas nadbytku a je čas nedostatku.“

Přijetí daného času jako času, který člověku něco ukazuje. Jeho síly i slabosti, jeho víru i nedověru, jeho umění orientovat se a být v daném čase svůj, pro sebe i pro druhé, nebo naopak soustředit se jen na sebe. Umět ten čas přijmout a prožít. Nalézt v něm jeho smysl. Každý čas nám něco ukazuje, někam nás vede, staví před nás mnohé otázky. Ani ten současný stav pandemie s námi nemlčí, ale mluví k nám. Nesmíme se jím nechat ohlušit, musíme mu naslouchat. Někteří máme najednou čas. Ani jsme netušili, co to pro nás může znamenat. Ptáme se, kam nás ta situace vede, co nám říká o nás, o našich vztazích. Také o naší víře. Jakou sílu nám dává, jaké má kořeny. Jak s ní umíme žít a jak je pro nás živá a není-li to jen tradice, zvyk. Jaký směr nám ukazuje a chceme-li tudy jít.

Apoštol to vše přijímá. Nevymlouvá se, nic nepopírá, nemaluje si falešné představy. Umí tu situaci v daném čase pojmenovat. Ví, co přijímá. A to „co“ je docela konkrétní. Trpět nouzi, mít hojnost. A zde dostává slovo i apoštolova víra. Kde bere sílu takto to vše přijímat? „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ To je jeho odpověď. Kristus mu dává sílu. To ovšem předpokládá zcela svůj život svěřit Kristu. Žádná polovičatost, kličkování, hra. Zcela a se vším. Jsem tvůj, Pane. Tobě svěřuji svůj život, na tebe spoléhám, tobě věřím. Zachraňuje mě tvá oběť. Do života, do nového života mě zpět vrací tvé vzkříšení. Tvůj svatý Duch mě otevírá pro přijetí tvé oběti i vzkříšení. Nerozumím tomu, přijímám ty skutečnosti jako tvůj jedinečný dar pro můj život. Mohu se i v době nouze, nedostatku napřímit. Máš-li ty, Kriste, k mému životu poslední slovo, pak se nemusím ničeho bát, pak mi ani smrt neublíží.

Zdá se, milé sestry a milí bratři, že člověk vlastně nic nemusí, pokud vše přenechá Kristu. A přesto: apoštol píše, že filipští udělali dobře, když mu v jeho těžkostech pomohli. Víra v Krista nás nedispenzuje od pomoci člověku v čase nouze. Pro ty silnější, najezenější, zdravější, šťastnější je čas nouze těch slabších časem jejich aktivity. Pomoci člověku v jeho těžkostech, to je výzva daného času. To je výzva i současného času. Museli jsme zanechat objímání, neboť nyní není čas objímání, a učíme se být spokojeni s tím, co máme. A učíme se také být tu pro ty, kteří mají ještě méně nebo nic. Anebo také přijímat od těch, kteří mají dostatek, zatímco my jsme na tom jinak. Všechno můžeme v Kristu, který nám dává sílu. Amen.

 

Modlitba:

Dobrý Bože, děkujeme ti za čas, který právě prožíváme. Chybí nám blízkost, chybí nám objetí, chybí nám svoboda. To, co jsme až dosud přijímali a dělali docela samozřejmě, to se nám stalo nesamozřejmým a v tyto dny nemožným. Děkujeme ti za to, že pociťujeme, jak nám to vše chybí. Prosíme, dej nám v Kristu sílu, abychom toto období s vírou, nadějí i láskou překonali a vstoupili opět, ale již s vděčností a vědomím nesamozřejmosti, do času objímání. Amen.

 

Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry. 

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.

 

Píseň: 648 Kristus je má síla

1. Kristus je má síla i spasení, potěšení, ve všem mém zarmoucení; já v jeho moci, ve dne, také v noci žádám pomoci.

2. Neodloučí mne zde nic od něho, doufám v něho, neb všechno mám od něho. On mne spravuje, řídí, opatruje i ochraňuje.

3. V něm jsem já živ, smrti se nebojím, tím se kojím, že vždy při něm obstojím. Neumřu věčně, jist jsem tím bezpečně i dostatečně.

4. Co budu živ, budu ho chváliti, velebiti, skutky jeho slaviti; řeknu vesele: Nuž duše má, směle chval Spasitele!

5. Ó budiž Tobě chvála svatému Kristu, Pánu našemu jedinému; nebs toho hoden vždycky a každý den na věky. Amen.

Modlitba přímluvná + MP:

Přicházíme za tebou, milosrdný Bože, s prosbami.

Modlíme se za tento sevřený, nečekaný čas. Za sílu pro slabé, za zdraví pro nemocné, za pokoj pro neklidné, za světlo do temnot umírajících, za vděčnost starých lidí za své životy.

Modlíme se za lékaře, zdravotní personál, za lékárníky, prodavače, učitele, hasiče, policajty. Modlíme se také za farářky a faráře, za pastorační pracovnice a asistentky, modlíme se za ty, kteří poskytují duchovní povzbuzení a útěchu.

Prosíme za rodiny, které jsou v existenčním ohrožení, dej, ať je tato situace přimkne ještě více k sobě. Modlíme se a prosíme za podnikatele, zaměstnavatele. Prosíme za ty, které naše vláda poslala k ledu.

A prosíme také za naši vládu a politiky. Za ty, kteří v ní mluví pravdu a poctivě se snaží pomoci lidem v čase bolesti. Dej jim sílu jít se vztyčenou hlavou a dobrým svědomím do všech zápasů současné doby. Dej Pane, ať je umíme odlišit od těch, kteří kličkují, kteří nám lžou a prosazují skrytě či zjevně své cíle.

Modlíme se za církve, jejich sbory, společenství. Dej pane věrohodnost církvím, ať je viditelná živá víra, žitá láska i nosná naděje.

Spolu s tvou církví se náš nebeský Otče k tobě společně modlíme:

Otče náš, který jsi v nebesích,

posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.

Amen.

 

Poslání: Jak 1, 19-25

Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

 

Požehnání: Žd 13, 20-211 + 25
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Milost se všemi vámi! Amen.

 

Píseň: 685 I když se rozcházíme

1. I když se rozcházíme, ty s námi zůstáváš, jak nám jsi slíbil zdávna, ó Pane náš.

2. Tvůj hlas na naší pouti nás dále provází, i víra, když se hroutí, on blíž nám zní.

3. Tak v síle slova tvého dál každý smíme stát, v té síle, která chrání, jak pevný hrad.

4. Ten hrad, co skrýši skýtá nám i všem bloudícím, kde rád každého vítáš a jídáš s ním.

5. I když se rozcházíme, ty vedeš k setkání. tam, kde tvé světlo září, tvá píseň zní.