Kázání 19.4.2020

Bohoslužby Mělník 19. 4. 2020

Nekonaly se – nouzový stav – internetové bohoslužby, per mail, osobně…

Neděle Quasimodogeniti, 2. neděle velikonoční

Miroslav Erdinger

 

Varhanní doprovod:Eliška Erdingerová

 

Vstupní píseň: 333 A Bůh náš všemohoucí

1. Bůh náš všemohoucí vstal z mrtvých, žádoucí, chvalme Boha s veselím, toť nám všem Písmo velí. Pane, smiluj se!

2. Jezu Kriste, vstal jsi, nám tím příklad dal jsi, že nám z mrtvých vstáti, s Bohem přebývati. Pane, smiluj se!

3. Ó Králi nebeský, uslyš svůj lid zemský, zbaviž nás všeho zlého i ďábla přezlostného. Pane, smiluj se!

4. Uslyš naše hlasy, dej pokojné časy, Jezu Kriste, Králi, ať tě tvůj lid chválí. Pane, smiluj se!

 

Introit: 1. Petr 1, 3 – 6 a Eliška Erdingerová

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte.

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes jeneděle, v církevním roce nazvaná Quasimodogeniti, jako nyní zrozená nemluvňátka. Je to druhá neděle velikonoční. Jsme stále soustředěni na zvěst o Kristově vzkříšení, které přineslo naději, radost,které změnilo životy lidí. Vítám vás u počítačových monitorů při bohoslužbách při setkání u stále znějící zprávy, že Ježíš vstal z mrtvých, jistě vstal. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen

 

Píseň: 406 Chval Pána svého písní

1. Chval Pána svého písní | a jásej s radostí, | že z trápení a tísní | své stádce vyprostí. | Když voláš k němu v bídě | a v protivenství čas, | on na pomoc ti přijde | a sílu dá ti zas.

2. Svým Písmem vzdělává si | Pán věrnou hrstku svou | a vždycky svému stádci | je mocnou ochranou. | Své zaslíbení dávné | se splnit hotoví, | že ve zlých časech slavně | svou církev obnoví.

3. Ať zní mu žalmy vděčné, | ať zní mu píseň chval, | že z lásky nekonečné | i nám se zvěstoval, že v církvi jeho všude má platit jeho řád a že nás také bude svým slovem spravovat.

 

Modlitba:

 

Čtení: Jan 13, 36 – 14, 7Eliška Erdingerová

Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později." Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím." Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

 

Píseň: 398 Aj jak jsou milí tvoji příbytkové

 1. Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové, jak rozkošní
křesťanští sborové, Pane, v nichž tvé jméno slavné!

2. V tvých, Pane, síňcích, v shromáždění věrných
žádá snažně srdce všech zvolených býti, v tobě se těšiti.

3. Tu poklady jsou Kristových milostí, jež nás vždy zvou
k jeho účastnosti a v ní k svatých obcování.

4. Tu bohabojné dobrým naplňuješ, dary hojné štědře naděluješ a jim svítíš světlem pravým.

5. Neb tu přebýváš, Bože přežádoucí,
dary dáváš všem obživující, věrným k tobě volajícím.

6. K těm se tu místům věrní shromažďují,
tak jak k hnízdům ptáci se sletují rádi, staří jako mladí.

7. Já po tom toužím, můj jediný Bože, i žalostním a mám nad tím hoře, když jsem od těch věcí vzdálen.

11. Ó vzhlédni na nás i v nynější časy, ó Bože náš,
uslyš naše hlasy, pro tebe chovej v své jednotě!

12. Ó dej bydliti nám v těch příbytcích svých!
Dej choditi do sborů svatých svých, Kriste, k své pravdě přečisté!

 

Text: Jan 21, 15 - 23

15 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ 16 Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ 17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce! 18 Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ 19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“ 20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“ 21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ 22 Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!“ 23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“

 

 

 

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

„… není to tvá věc. Ty mne následuj!“ slyší Petr Ježíšova slova. Již před chvílí Petra Ježíš k následování pozval, teď je potřeba pozvání zopakovat a to dost jasně. Aby nebylo pochyb. Právě Petr potřebuje jasná slova, vždyť je to muž, plný výkyvů. Nahoru dolů. Ježíšem je pozván k učednictví a rázem se z nikoho stává známou osobou. Jeho nekritické sebevědomí vrcholí ve chvíli, kdy slyší Kristova slova, že ho všichni opustí. „Kdyby všichni, já nikdy.“ Petr neví, co říká. Nebyl dosud v takové mezní životní situaci, ve které se, chtě nechtě, ukáže jeho pravdivé já. „Mezní situace může vést k sebenalezení jedince, k jeho autentické existenci. V mezních situacích selhávají strategie zvládání, které jedinec používá v každodenním životě. Člověk nevyřeší mezní situaci tím, že se ji pokouší změnit, ale tím, že mezní situace změní jeho“ (Karl Jaspers, německý filosof, psychiatr, existencialista, nar. 1883). Zde taková situace, kdy ve strachu o sebe Krista třikrát zapírá, Petra změnila významně. Z toho nesebekritického člověka se stává pokorný, Krista milující muž, který ve chvíli prohlédnutí, nahlédnutí do sebe a k pravdě o sobě, se rozpláče. 

Ale již jsme s Petrem dál. Své podstatné, své poznání sebe má již Petr prožito. Po Kristově vzkříšení dochází k zásadnímu rozhovoru mezi Kristem a Petrem. Ten je již po svém sebepoznání připraven Krista následovat. Jen je ještě nutné přivést Petra do situace, kdy bude mít zcela jasno, jak je to s jeho láskou ke Kristu. Kvůli sobě ho jistě Kristus Pán nezkouší. To kvůli Petrovi, protože nic tolik Petr na své cestě následování nebude potřebovat, jako lásku ke Kristu. Ne pocitovou, vědomou, ale bezpodmínečnou. V tom musí mít Petr jistotu. Proto ty Kristovy otázky.

Ale milé sestry, milí bratři, odhlédněme od Petra k nám. Co nejvíc buduje vztahy mezi lidmi, vztahy mezi námi v mělnickém sboru, vztahy v rodinách? Ne, nezkouším Vás. Jen je dobré mít v tom základním jasno. Samozřejmě láska. Co boří hradby, vybudované sebestředností, pýchou, potřebou být lepší než ti druzí a mnohým dalším stavebním materiálem hradeb? Nic jiného, než láska. Ta vede k odpuštění, ta vede ke smíření, ta vede k tomu, že člověk nelpí na své pravdě a upouští od touhy po satisfakci. Nic než láska. Chceme-li obstát ve vztazích, nic tolik nepotřebujeme, jako lásku. Ovšemže jako křesťané víme o jejím zdroji, o jejím prameni, víme o tom, kdo tu lásku beze zbytku naplnil. Před týdnem jsme si to opět připomenuli. Víme o Kristu, jeho oběti, jeho vzkříšení. Zde je zásobárna pro naši lásku. „Vezměte, jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává. Vezměte a pijte z toho kalicha všichni. Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás prolévá.“ Jezte a pijte. Chléb Kristovy lásky nedojde a ani kalich Kristovy lásky nevyschne. Můžeme si brát od Krista lásky, kolik jen potřebujeme. Nejen pro sebe. Abychom měli dost lásky pro ty, kteří ji potřebují od nás. Abychom nejen uměli druhému říci: „Ber si ode mne lásky, kolik potřebuješ, mám ji pro tebe dost a dost,“ ale aby to především byla pravda.

„Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ ptá se poprvé Ježíš Šimona Petra. Možná se nyní v Petrově hlavě odvíjí film, kde je silná ta sekvence, kdy se Petr holedbá: „Kdyby tě všichni opustili, já nikdy.“ Tedy zde jsou ti všichni. Nejsi lepší než oni, ale je tvá láska větší? Nejspíš si Petr na tu situaci má vzpomenout a ptá-li se ho Ježíš třikrát, má si vzpomenout na své trojí zapření před kokrháním kohouta. Jsi si jist silou své lásky ke mně? „Ano Pane, přece to víš.“ Tak povedeš ty, kdo za mnou půjdou. Podruhé stejná otázka, již bez toho srovnávání s druhými. „Ano, ty víš, že tě mám rád.“ Budeš pastýřem, bude ti záležet na každém, kdo mě bude hledat, kdo se na mne bude dotazovat. Nikoho nenecháš bez povšimnutí. Žíznivým dáš napít a hladovým najíst. Povedeš je dobrými pastvinami. A zase znova: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Tentokrát to již Petra zarmoutí. Nechápe tu nedůvěru, nerozumí důvodům opakované stejné otázky. Petrova odpověď je nyní jiná. „Ty přece Pane, všecko víš, ty přece víš, že tě mám rád.“ Důrazný je Petr, záleží mu na tom ujištění. Ano, sám sebe tou trojí odpovědí Petr ujistí o své lásce ke Kristu. Protože Krista skutečně ujišťovat nemusí. Kristus to přece ví, on zná Petra, zná nás, tebe, mě. Situace je změněná. Zatímco v té mezní situaci, kdy Petra usvědčuje služka, že přece byl s tím Nazaretským a Petr ze strachu třikrát zapře, a pak pláče nad sebou, je zarmoucený ze sebe a svého jednání, tentokrát je Petr zarmoucený z toho, že se může domnívat, že mu Ježíš nedůvěřuje. Překvapuje ho to, vždyť on přece Krista upřímně miluje. Tak tedy: „Pas mé ovce,“ slyší od Ježíše pověření.

Petrovi se může ulevit. I když z Ježíšových slov o stáří, ve kterém bude veden tam, kam nechce, může vytušit svůj budoucí konec, přesto opětné Kristovo „následuj mne“ hovoří jasně. Ví, za kým a kam má jít.

Ještě jedno ohlédnutí a mohou jít dál. Ovšemže to Petrovo ohlédnutí přinese otázku: „A co bude s tímto, tedy s Ježíšovým milovaným učedníkem?“ Může v té otázce být Petrova upřímná starost o blízkého člověka, může v ní být neporozumění, nevíme. Po tom všem, co Petr prožil, po zkušenostech, které s Kristem udělal, je to však otázka nadbytečná. To není tvoje věc. Chci, aby tu zůstal. Jsou před ním také mnohé úkoly na cestě víry, na cestě svědectví o Kristově oběti i vzkříšení. Nestarej se, Petře. Je to moje starost. To není tvoje věc. Ty jdi a následuj mne. Ano, mohlo to Ježíšovo slovo vyvolat mnohé otázky, domněnky, dohady. Třeba že tedy ten učedník nezemře. Nevíme. Ale úkolem Kristova učedníka není ptát se, co ti druzí. Samozřejmě pokud ti druzí nepotřebují pomoc, pokud nepotřebují blízkost druhého člověka. Hlavní starostí a otázkou toho, kdo Krista následuje, je: A co já? Kde stojím, kam jdu? Ne co ti druzí, ale co já. „Není to tvoje věc. Ty jdi a následuj mne.“ Tak jasně to Petr potřeboval slyšet. Kdyby to Petrova věc byla, jistě by od Krista zaslechl jiné pozvání. „Jdi za ním a postarej se o něj.“ Ale ne. On sám nezůstane. Ty se ptej, kde je tvoje místo.

Milé sestry, milí bratři, zaslechli jsme slovo láska a slovo následování. Úzce to spolu souvisí. Bez lásky ke Kristu a bez lásky k člověku není následování… „Adame, kde jsi?“ slyší Adam Boží otázku v ráji. „Kaine, kde je tvůj bratr?“ slyší Kain Boží otázku v ráji. Petře, miluješ mě?“ slyší Petr Kristovu otázku. Zaposlouchejme se do těch otázek, zaposlouchejme se do té Kristovy otázky. „Ano Pane, ty víš, že tě mám rád,“ může být i naše odpověď. „A co ty, Kriste?“ bezděky nám vyklouzne naše otázka Kristu. „Copak jsem pro vás nebyl ukřižován? Copak jsem pro vás nebyl vzkříšen? Já vás přece miluji. Dávám vám svůj život. Jděte v pokoji.“ To je úleva, milí přátelé, sestry a bratři. Ježíš nás miluje. Spolehněme se na to, žijme z Kristovy lásky. Amen

 

Píseň: 426 Tvá Pane Kriste věc to jest

1. Tvá, Pane Kriste, věc to jest, / jež nám zde svěřena; / a že jest tvá a pro tvou čest, / nemůž být zmařena. / Ač nežli símě ujme se / a užitek svůj přinese, / dřív umírá, však z hrobu zas / povstává slavně v Boží čas, / však z hrobu zas / povstává v Boží čas.

2. Ty cestou kříže, Pane náš, / jsi kráčel k oslavě, / a touže cestou vodíváš / i všechny údy své. / Ó dej, ať při nás též se skví / tvůj kříž a tvoje vítězství, / a také nám hrob promění / se v slavnou bránu vzkříšení, / hrob promění / se v bránu vzkříšení!

3. Ty sám, co zrno obilné, / jsi zemřev ožil zas, / ó dej, ať z tebe vyplyne / proud žití také v nás! / Hlas svého evangelium / k všem vyslati rač národům, / ať vzejde den a všechna zem / zas zplesá novým životem, / a všechna zem / zas zplesá životem!

 

Modlitba:

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem¹⁾,
ukřižován umřel a pohřben jest²⁾, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa³⁾,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých⁴⁾,
odpuštění hříchů⁵⁾,
vzkříšení těla⁶⁾ a život věčný.
Amen.

 

Píseň: 688 Odpusť

1 Odpusť, že dnes tak jako včera jsem tobě věrnost sliboval.

Odpusť, že z rána do večera jsem tebe skutkem zrazoval,

odpusť, že z rána do večera jsem tebe skutkem zrazoval.

2. Odpusť, že jsem nevyslech´ bratra, který se mne na radu ptal.

Odpusť, že jsem se díval spatra na toho, který klopýtal,

odpusť, že jsem se díval spatra na toho, který klopýtal.

3. Odpusť, že nad svou hněvivostí nechal jsem slunce zapadnout.

Odpusť, že jsem dnes bez milosti slepého nechal upadnout,

odpusť, že jsem dnes bez milosti slepého nechal upadnout

4. Odpusť mi, Pane, zase znova, odpusť mi každý lásky dluh.

Odpusť všechna zbytečná slova, odpusť, jenž slitovný jsi Bůh,

odpusť všechna zbytečná slova, odpusť, jenž slitovný jsi Bůh.

 

Poděkování za život sestry Adély Rodné, rozené Pavlíčkové.

Milé sestry, milí bratři, přátelé,

v předvelikonočním týdnu jsme přijali smutnou zprávu o úmrtí sestry Adély Rodné, rozené Pavlíčkové. Byla to čtyřicetiletá maminka čtyř dětí, které potřebovaly její lásku, její péči, uvádění do života a vše další, co svým dětem může maminka dát. Byla dcerou člena mělnického sboru bratra Jiřího Pavlíčka, který ji sám od dětství vychovával. Adéla rostla, vdala se, porodila čtyři děti, a přišla zákeřná nemoc. Zde v mělnickém sboru jsme ji znali jako aktivní dívku při zakládání a pak činnosti Tensingu, organizace mladých lidí, kteří staví své aktivity na třech K. Kristus, kultura, kreativita. Až do svého skonu zde měla své přátele, kteří ji posilovali v době její nemoci. Provázely jí také modlitby některých členů mělnického sboru. A stále s ní byl v kontaktu její otec, který ji pak intenzivně navštěvoval v době, kdy její nemoc vrcholila a život Adély se chýlil ke konci. Jeho duše je nyní zraněná, její děti jsou bez mámy. Mysleme na všechny ve svých modlitbách a projevme se jako sourozenci v Kristu i vůči jejímu otci. Jinou pomoc než modlitby, projevy lidské blízkosti a milosrdného soucitu, jak nás ho učí náš Pán, si v tuto chvíli neumím představit. Když jsem se s Adélou setkal v loňském létě při jedné oslavě, byla plná naděje. A když jsem jí v jednom z posledních rozhovorů říkal, že se modlím za to, ať ji dá Pán Bůh nové síly, řekla mi: „Ne, modli se, ať mi přidá ještě čas, abych mohla vychovat své děti.“ Už mnoho času ji přidáno nebylo. Jen věřím, že co dobrého stihla svým dětem vštípit a do jejich srdéček zasít, to tam zůstane a bude se rozvíjet a jednou v tom budou její děti pokračovat. Jistě je Pán Bůh povede dobrými cestami a také jejich otci dá dost moudrosti, lásky i sil k zajištění jejich výchovy. 

Modlitba + MP:

Pane náš a Bože náš,

Děkujeme ti za život sestry Adély Rodné. Děkujeme ti za vše, čím obohatila své blízké v rodině, přátele, kamarády. Děkujeme ti za její lásku k dětem i ke každému, komu ji dala poznat. Děkujeme za jejího otce, který ji tak, jak jen uměl, uváděl do života. Prosíme, dej mu živou víru a dostatek síly, aby tuto bolavou ztrátu přijal a uměl s ní žít. Dej Pane, aby i zde, v rodině sboru nacházel lásku a podporu. Děkujeme ti za vše dobré, co se Adéle podařilo. To, co se jí nepodařilo, co dobré nebylo, to prosíme, přikryj pláštěm svého milosrdenství. Modlíme se za její děti, za jejího manžela, i za všechny, komu bude sestra Adéla chybět. Věříme, že i pro Adélu jsi, Pane Ježíši Kriste, umřel na kříži a byl vzkříšen. Věříme, že nepatří ani smrti, ani chaosu či tmě, ale skrze Ježíše Krista novému životu. Za tu víru ti, dobrý Bože, děkujeme.

Modlíme se a prosíme tě také za ty, jejichž životy v těchto dnech končí. Prosíme za síly, lásku, trpělivost pro všechny, kdo pomáhají nemocným, starým, nešťastným, za ty, kteří svá obdarování i svou energii a lásku věnují lidem, zasaženým nemocí, způsobenou koronavirem. Společně se k tobě, náš nebeský Otče, modlíme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.

 

Oznámení:

1. Děkujeme všem, kdo poslali na sborový účet finanční dar na Hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty. Sestra účetní posílá na tento účel na synodní radu částku 3000,- Kč. Tato částka bude připsána k celocírkevní sbírce a je na opravu kostela v Hranicích na Moravě.
2. Je také vyhlášena sbírka darů na Jeronýmovu jednotu. Tyto peníze jsou shromažďovány na opravu církevních budov. I náš sbor již z tohoto fondu dostal velkou část na opravu střechy kostela, farního bytu a opravy sklepů. Přesné částky budou sděleny při sborovém výročním shromáždění, které vykonáme hned, až se uvolní situace.
3. Příští neděli budou bohoslužby opět stejným způsobem vysílány přes internet. Za čtrnáct dní již budou bohoslužby s účastníky, kterých bude moci být pouze patnáct. Za další týden již třicet. A pak se uvidí, až vláda uvidí.

 

Poslání: 1. Petr 2, 1 – 6 Eliška Erdingerová

„Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´.“

 

Požehnání: Ž 121 

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.

 

Píseň: 446 Buď tobě sláva

1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král! Jasný jako plamen anděl sestoupil, odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

2. Toť on, toť Ježíš, jejž jsi spatřit chtěl, nepochybuj, věř již! Živ je Spasitel. Vzchop se, stádce malé, v boje pomezí heslem tvým buď stále: Kristus vítězí! Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

3. On, Kníže míru, na věky je živ; pevnou má teď víru ten, kdo bál se dřív. Vítězem se stává, kdo zde trpěl s ním. Život v něm i sláva, nic se nebojím. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!