Kázání 12. 4. 2020 Hod Boží velikonoční

Bohoslužby Mělník neděle 12. 4. 2020

Hod Boží velikonoční VP

Bohoslužby přes internet a mail – stav nouze

Miroslav Erdinger

Varhaní doprovod Eliška Erdingerová

Zpíváme společně první sloku písně Buď tobě sláva - 346

Vstupní píseň: 346, 1 Buď tobě sláva

1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal!

Smrt již nemá práva, vítěz tys a král.

Jasný jako plamen anděl sestoupil,

Odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl.

Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal!

Smrt již nemá práva, vítěz tys a král.

Intr.: Ježíš Kristus vstal z mrtvých, Ježíš jistě vstal.

Pozdrav: Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,setkáváme se v neděli velikonoční, kdy spolu s křesťany celého světa slavíme Kristovo vzkříšení. Setkáváme se neobvykle tak, jako je neobvyklá současná doba, prostřednictvím internetu. Přemohl Ježíš smrti moc, z hrobu vstal na úsvitu, budeme za chvíli zpívat. Smrt je přemožena, Bůh zvítězil. Je to dobrý důvod k radosti, důvod ke zpěvu… Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Píseň: 350 Přemohl Ježíš smrti moc

1. Přemohl Ježíš smrti moc, z hrobu vstal na úsvitu.

Jeho je sláva, čest i moc a on nám kráčí na pomoc,

Na pomoc svému lidu.

2. To jitro velikonoční smíš chválit v každém místě.

Vždyť všude, kde se shromáždí ve jménu jeho dva neb tři, je s námi zcela jistě.

3. Tak s církví svou se setkává ve svátostech a Slovu.

Každému, kdo jej poznává, v pokorné víře vyznává,

svůj život dává znovu.

4. Ježíši věrný, zůstaň již i s námi, když den hasne.

Ať nad hroby, jež všude zříš, nám svítí, vede dál a výš tvé, Pane, světlo jasné.

Modlitba:

Čtení: Jan 20, 1-18 Eliška Erdingerová

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená `Mistře´. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."

Píseň: 347, 1-4 + 8 Nastal nám čas přeradostný

1. Nastal nám čas přeradostný, křesťané plésejte;

Přišel hod velikonoční, křesťané zpívejte!

Vyšel z hrobu náš Spasitel, lidu svého Vykupitel,

Chválu mu vzdávejte.

2. Lev z pokolení Judova zvítězil, plésejte,

A potřel pekelného lva, vesele zpívejte.

Prut Aronův vzkvetl krásně, hvězda jitřní vzešla jasně, všichni ji vítejte.

3. Jak slunce obveseluje zrána nad horami

A temnosti zapuzuje, když vzchází nad námi;

Tak Kristus své učedníky, již měli smutek veliký,

mile obveselil.

8. Amen, amen, haleluja, tobě Kriste králi,

buď neskončená čest, chvála,

že jsme se dočkali z daru tvého přehojného

hodu velikonočního; amen haleluja.

Text: Jan 20, 19 – 29

Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh."

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu.

„Pokoj vám“, ozve se do ustrašeného ticha, které se dalo krájet. Učedníci ještě slyší rány kladivy, když vojáci křižovali jejich Pána. Výkřiky přihlížejících, výkřiky a povely vojáků, pláč žen, výkřiky křižovaného. Zemětřesení, roztrhla se chrámová opona, napíše jiný evangelista. Úzkost, odevzdanost, a jakkoliv se snažím tomu slovu vyhnout, nelze to. Tedy nepochybně i strach. Dobře zavřené dveře, některé oči na klice, zdali se nehýbe. Mlčení, tázavé pohledy jeden na druhého. A do toho ještě blouznící Máří Magdalena. Prý viděla Pána. No ano, byla se podívat ke hrobu, a tam se její napětí, bolest, úzkost ještě víc prohloubily. A tam byl kámen odvalený a tělo nikde. Prý byl Ježíš vzkříšen a mluvil s ní. Dotknout se ho však nesměla. Alespoň tak tu scénu popisovala. Dobrý středověký horor, dobrý scénář pro Hitchcocka, pomyslí si dnešní člověk.

A možná se bude dnešní člověk ptát, co jeho vyvádí z míry, co ho dnes paralyzuje, co mu nedá spát, čeho se bojí, co mu bere energii. Však ustrašené ticho provází i naše dny, naši současnost. Sledujeme zprávy, statistiky, prognózy a předpoklady, komentáře a s obličeji bez úsměvů hledíme na kmitající obrazy v televizi. Zavřeni ve svých domech a bytech, izolováni od života. Ne všichni, mnozí. Má to nějaký výhled?

A měla nějaký výhled ta situace s Ježíšovými učedníky? Čekal tam někdo, že se stane něco výjimečného, co tu atmosféru zcela promění, co dá událostem význam, posvítí na ně jasným světlem? Čekal tam někdo nějakou změnu?

Nikdo neslyší vrzání dveří, nikdo neslyší kroky. Zato všichni slyší to podstatné. Uprostřed stojí Ježíš a to, co řekne, to mění situaci. „Pokoj vám.“ Nic víc neříká. To podstatné bylo řečeno. Přináší to, co člověk v té popsané situaci, a vlastně v celém svém životě, i v tyto dny, nejvíc potřebuje. Ani neříká: nebojte se, neříká ani, že bude lépe, ani situaci nijak nerozmělňuje, neodlehčuje, nebagatelizuje. Slova nejsou potřebná. Ukazuje ruce, bok, místa zjizvená hřeby a mečem. Jakoby říkal: „Jsem to já. Přináším vám, pokoj. Vnitřní rovnováhu, přijetí, smíření. Ničeho se nemusíte bát.“ Vzpomeneme také na slova z jiné části Janovy verze evangelia, kdy již hovoří o svém odchodu: „Toto vám pravím, dokud jsem s vámi… Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Jakoby tehdy předjímal situaci. „Já tady takto v těle již nebudu, ale můj pokoj s vámi zůstane. Po všechny dny, až do skonání světa.“

Pokoj vám. Nastala změna. Jaká? Učedníci se zaradovali. Kristův pokoj přináší radost. Zbavuje tísně a obav. Není to ovšem radost laciná, povrchní, není to radost chtěná. Je naprosto spontánní. S Kristovým příchodem, který přítomným přinesl pokoj, není možné se neradovat. Není to žádné laciné hurá, je to niterný stav, chcete-li je to stav duše. Je vykoupený jiným stavem duše, připomínali jsme si to na Velký pátek. Ježíš tam říká učedníkům: „Má duše je smutná až k smrti.“ Ježíšovým smutkem až k smrti je vykupována radost právě za zavřenými dveřmi shromážděných učedníků, a snad i dalších lidí, kteří byli Ježíšovi nablízku. A věřím, že i nám nyní.

“Pokoj vám,“ ozve se podruhé a tato slova již uvádějí shromážděné na jejich novou cestu. Ježíš vysílá ty, kteří přijali Kristův pokoj, do života. Setkání se vzkříšeným a přijetí jeho pokoje již neumožňuje sedět ustrašeně kdesi ve tmavé komoře a čekat, co se bude dít. Přijetí Kristova pokoje není žádný klídek a pivečko a nohy na stůl. Žádné uzavření se před světem do svých komůrek a zahrádek a pokojíků a domečků. Naopak. Vyjděte do světa a šiřte ten pokoj. Vyjděte a přinášejte odpuštění. Tak vyjděte, jak každý z vás umíte, jak vám bylo dáno. Napomáhejte smíření. Vyjděte tehdy a vyjděte dnes a běžte tam, kde vás je nejvíce potřeba. Běžte za slabými a nemocnými, běžte za těmi, kteří padají únavou, když podporují a zachraňují lidské životy. Běžte za těmi, kterým pláče jejich křehká duše a běžte za těmi, kteří jsou spoutání hříchem a všelijakou vinou a nemohou se hnout z místa. Běžte a přinášejte tam Kristův pokoj. Nebude to lehké, ale nebudete bez pomoci, nebudete na to sami. Dávám vám k tomu sílu Ducha svatého.

Setkání končí. Řekli jsme si: Setkání se vzkříšeným Kristem přináší pokoj a vysílá učedníky, vysílá člověka, vysílá nás k šíření toho pokoje. Co ještě způsobuje, poví nám druhé dějství.

Střih. Učedníci jsou opět sami, již v jiné atmosféře. Přichází Tomáš. „Viděli jsme Pána.“ Nastává očekávaná reakce, není těžké se s Tomášem empatizovat. „Nevěřím. To se vám to říká. Kdo ví, koho jste viděli. Před chvílí jste tady seděli jako hromádky neštěstí, vystrašení, bojácní. A teď takový nápad. Dokud neuvidím, neuvěřím.“ Běžný člověk bude uvažovat podobně. Kdo to kdy viděl, co je to za nápad. Mě přece o Ježíšově smrti přesvědčilo to, co jsem viděl na Golgatě. A já tam viděl, jak Ježíše přibíjeli na kříž a jak mu pak vojáci probodli bok, aby se přesvědčili, je-li mrtev. A pak ho Ježíšovi přátelé z kříže sundali a pohřbili do Josefova skalního hrobu. A ke vchodu dali veliký kámen. To jsem viděl a tomu věřím. No řekněte, milé sestry a milí bratři, jestli to nemůže být reálná scéna z dnešních dnů? Mnozí lidé věří tomu, co vidí. A také to tak říkají. Jako Tomáš. Ale to není jeho konečný názor. Jdeme dál.

Učedníci uvnitř místnosti, Tomáš s nimi. Dveře zavřené na zámek. „Pokoj vám,“ ozve se do ticha, už ne tolik ustrašeného, jako nedávno. Ježíš stojí uprostřed a přináší pokoj. Již potřetí. Slyší to i Tomáš. „Nepochybuj Tomáši, věř. Pochybnosti tě rozbijí, připraví tě o ten pokoj, který přináším. Pochybnosti ti neumožní pevné zakotvení, ztratíš odvahu. Víra tě postaví na pevný základ, dá ti netušený vhled do životních cest, dá ti kotvu, ukáže ti směr, nabídne ti smysl a cíl. „Nepochybuj, věř,“ zazní Ježíšovo pozvání k víře. A Tomáš poznává Krista. Již si nechce sáhnout do jeho ran, není potřeba. Setkává se se vzkříšeným. Kam ho to vede? Jak zareaguje? Vyznání víry. Krátké, výstižné, niterné. Nenaučené a nepřipravené. Ze srdce nebo z duše. „Můj Pán a můj Bůh.“ Nic víc již není potřeba.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, k radosti a vyznání víry nás přivedlo setkání se vzkříšeným. A nebojme se toho přivlastňovacího způsobu. Můj Pán a můj Bůh. Každý sám za sebe prožíváme setkání se vzkříšeným. Procházíme všelijakými obavami, úzkostmi, nejistotami i pochybnostmi. A hle, je zde nové ráno a přineslo nám nový život. Ježíš vstal z mrtvých, Ježíš jistě vstal. Máme dobrý důvod k radosti i vyznání: „Hle, můj Pán a můj Bůh.“

Náš život se změnil. Amen

Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:

Pane Ježíši Kriste, plni vděčnosti za vše, čím jsme obdarováváni Tvým i našim nebeským Otcem, plni vděčnosti za dar lásky a milosrdenství Tvého narození, Tvého kříže a prázdného hrobu, dnes především za Tvé zmrtvýchvstání, tváří v tvář Tobě, který jsi přišel do našeho světa v pokoře, tváří v tvář Tobě, který jsi nikomu neublížil, který neodplácíš ránou za ránu ani zlým za zlé, který odpouštíš, miluješ své nepřátele a žehnáš každému člověku, tváří v tvář Tobě poznáváme a uvědomujeme si svůj hřích. Uvědomujeme si všechno to, co jsme zavinili, ta mnohá slova, která jsme říkali a která raději neměla zaznít, ty mnohé chvíle, ve kterých jsme neobstáli, ve kterých jsme svůj zápas prohráli, ty mnohé činy, které bychom chtěli vrátit zpět. Je nám to líto. Vyznáváme, že před Tvou tváří jsme všichni stejní. Vyznáváme svůj hřích.

Sestry a bratři, kdo takto vyznáváte svou vinu, vyznejte to tam, kde právě jste, kde jste účastníky těchto bohoslužeb hlasitým: Vyznávám..

Pane Ježíši Kriste, z evangelia Tě poznáváme jako milosrdného Pána, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se nad nikým, ale přijímá každého, kdo k němu přichází. Proto věříme, že také my máme v Tobě a u Tebe naději, odpuštění, radost a budoucnost. A tak za Tebou teď přicházíme.

Sestry a bratři, kdo takto věříte, vyznejte to tam, kde právě jste, kde jste účastníky těchto bohoslužeb hlasitým: Věřím.

Pane Ježíši Kriste, protože ve Tvé smrti byly odpuštěny hříchy nám a nabízíš nám společenství s Tebou i s lidmi, také my chceme z Tvé lásky čerpat pro naše odpuštění všem, kdo se proti nám jakkoli provinili. Chceme také za odpuštění prosit ty, kterým jsme ublížili, proti kterým jsme se provinili.

Sestry a bratři, kdo se chcete k těmto slovům přidat, vyznejte pak hlasitým: Odpouštím a za odpuštění prosím.

Slovo milosti:

Přijměte slovo milosti:

Kdykoli takto ve svých srdcích vyznáváme, věříme, odpouštíme a za odpuštění prosíme, nepochybujme, že máme skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Odpuštění budeme mít, dokud v tomto smýšlení setrváme, bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti.

To vše je zakryto smrtí Kristovou. Buď mu za to vzdána čest a chvála nyní i na věky. Amen

Apoštolské vyznání:

Při večeři Páně se spojujeme v jednotě se všemi křesťany všech církví nejen u nás ale i světě. Na důkaz této jednoty společně vyznejme naši víru slovy Apoštolského vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem¹⁾,
ukřižován umřel a pohřben jest²⁾, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa³⁾,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých⁴⁾,
odpuštění hříchů⁵⁾,
vzkříšení těla⁶⁾ a život věčný.
Amen.

Píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála čest

Buď Bohu všechna chvála čest a požehnání,

že uslyšet jsme mohli zvěst o zmrtvýchvstání.

V úsvitu ještě ztemnělé velikonoční neděle

hrob životu je dán, když vyšel z něj náš Pán.

A od té chvíle život ten už nepřestává.

I ve tmách vzchází každý den Otcova sláva.

Hle vzkvétá znovu planý fík a vždycky nový učedník

se k církvi přidává, když Krista vyznává.

Království Boží víc a víc k nám všem se blíží.

Když On vstal z mrtvých pak už nic nám neublíží.

Jen jemu důvěru dejme a v jeho slibech doufejme,

Vždyť slabost naši zná moc jeho vítězná.

VP:

Pán Ježíš Kristus nás zve: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Mé jho netíží a břemeno netlačí.

Svatý, svatý, svatý si Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení:

Pane Ježíši Kriste, tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme. Ty nás zveš ke svému stolu. A tak podle Tvého ustanovení a na Tvou památku chceme být účastníky Tvého stolu při večeři Páně.

Pán Ježíš, v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:“ Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Když povečeřel, vzal kalich a řekl „Pijte z něho všichni, tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku. Kdykoliv jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.

Beránku Boží

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Pozdravení pokoje:

Proto i my smíme a máme na znamení smíření a pokoje pozdravit jedni druhé pozdravením pokoje. Tak v tuto chvíli, kdy si ruce podávat nemůžeme, vyslovme nahlas slova: Pokoj tobě.

Otče náš, který jsi v nebesích,

posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.

Amen.

Přijímání:

Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.

A tak již smířeni s Bohem skrze Kristovu oběť, smířeni s bližními, smířeni sami se sebou, buďme účastníky Kristova stolu. Vše je připraveno, vzkříšený Pán je mezi námi. Slyšíme jeho slova: Pokoj vám.

Chléb, který lámeme, zdaliž není společenství těla Kristova?

Vezměte, jezte. To je tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.

(Přijímá pouze farář)

Kalich dobrořečení, kterému dobrořečíme, zdaliž není společenstvím krve Kristovy?

Pijte z toho kalicha všichni, neboť to je krev má nové smlouvy, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte, kolikrát koliv píti budete, na mou památku.

(Přijímá pouze farář)

Slova propuštění: Žd 13, 20 – 21

„A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.“

Dobrořečení:

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. To ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníků. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná. Dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. …Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí…. A tak Tě, Hospodine, spolu s těmi, kteří nás k Tobě předešli, kdo nám zvěstovali evangelium a nezamlčeli zprávu o Tvém vzkříšení, chválíme i my. Amen

Píseň: 338, 1 + 6-7 Vesel se této chvíle

1. Vesel se této chvíle, lidské pokolení,

Slav památku mile Božího vzkříšení.

Již Pán přežádoucí ráčil z mrtvých vstáti, vítěz všemohoucí.

6. Chvalme vždy přeslavného Krista Spasitele,

Jenž nás ukrutného zprostil nepřítele. Žádejte milosti,

po svém zmrtvýchvstání žíti s ním v radosti,

7. abychom haleluja s anděly zpívali

a v tvou přejasnou tvář spolu vždy patřili v slavnosti bez konce;

račiž nám to dáti milý Jezu Kriste.

Sborová oznámení: biblická hodina středa v 18.00 hod. přes Skype, příští neděle bohoslužby stejně jako dnes; sbírky – příkaz nebo střádat a až se sejdeme, předat sestře pokladní Kasáčkové. Přání požehnaných velikonoc – ničím si nenechte vzít ani pokazit radost z Kristova vzkříšení.

Přímluvy:

Poslání: Ef 2, 4-10Eliška Erdingerová

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“

Požehnání:

Všemohoucí Bůh proměnil utrpení svého Syna ve slávu: ať promění i vaše zármutky

v radost a ať vám žehná.

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,

ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a je ti milostiv,

ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem.

Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý.

Píseň: 667 Vítězi k poctě zpívejme

1. Vítězi k poctě zpívejme, velebme jej hned zrána,

V radosti spolu slavme dnes den vítězného Pána.

Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.