Kázání 3.5.2020
Bohoslužby Mělník 3. 5. 2020
Konaly se s patnácti účastníky – nouzový stav – per YouTube, mail, osobně…
Neděle Jubilate - Plésej Hospodinu celá země Ž 66, 1
Miroslav Erdinger
Varhanní preludium:
Vstupní píseň: 660, 1 Buď Bohu všechna chvála Varhany + housle, Marie Kejřová a Vít Novotný
Buď Bohu všechny chvála čest a požehnání,
Že uslyšet jsme mohli zvěst o zmrtvýchvstání.
V úsvitu ještě ztemnělé velikonoční neděle
Hrob životu je dán, když vyšel z něj náš Pán
Introit: Ž 66, 1b – 8 Jana Jahodová
Hlahol Bohu, celá země!
Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.
Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.
Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!
Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují!
Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.
Pozdrav: M. E.
Milé sestry, milí bratři, dnes ječtvrtá neděle velikonoční, nazvaná Jubilate: Plesej Hospodinu celá země. Po delší době se setkáváme společně, nyní ještě v povoleném počtu patnácti sester a bratří. Radujeme se z Boží blízkosti, z jeho nekonečného milosrdenství, plésáme a zpíváme Pánu Bohu k chvále. Zdravím vás zde v Husově domě a také Vás u monitorů Vašich počítačů apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinuvarany + housle
1. Rozveselte se v Hospodinu, spravedliví a upřímní.
Zněj harfa k slávě jeho činů, nástroje hudby, loutno, zni!
Novou píseň pějte, sladit všechno chtějte k slávě pravému
jen slovu Božímu, dílu trvalému, nás těšícímu.
2. Spravedlnost a soud s Bohem jdou a milosti je plná zem.
Nebesa slovem stvořena jsou, roje hvězd jeho rozkazem.
Také moře stvořil, do propasti vložil, ctí ho všechna zem.
Světu stvořenému, jím postavenému, je mocným Pánem.
3. Národů radu ruší Bůh sám, úmysly jejich nejsou nic.
Ve věčné radě sklání se k nám a moudrost jeho bez hranic.
Blažený lid onen, kde Hospodin Bohem, lid vyvolený
za jeho dědictví, Bůh v milosrdenství shlíží naň, věrný.
4. Ten, který každé srdce stvořil, patří na skutky všech lidí.
Král, jenž se Bohu v lásce kořil, vysvobození uvidí.
Hospodin je náš štít, on může vyprostit, naději nese;
duše k němu vzhlíží, pomoc už se blíží rozveselme se!
Modlitba: M. E.
Čtení: Mt 28, 1-10Miluška Vyhlasová
Píseň: Svítá 324 Šly zrána ke hrobu Klavír + banjo, Eliška Erdingerová + Jan Karnolt
1. Šly zrána ke hrobu Marie Magdaléna a matka Jakuba a ještě jedna žena sobě pro útěchu, mrtvému na památku, šly zrána ke hrobu dva dny po Velkém pátku.
2. Šly zrána ke hrobu, sotva se rozednělo, oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo, balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není.
3. Šly zrána ke hrobu a hrob byl otevřený, tak dovnitř vstoupily zmíněné již tři ženy. Kampak se poděl ten, za nějž šly držet smutek? Chtěly mu prokázat poslední dobrý skutek.
4. A když si říkaly, že to snad není k víře, bázeň na ně padla, jak kdysi na pastýře. Dva muži stáli tu, šat sněhobílý měli a světlo svítilo, až oči přecházely.
5. Tu ženy poklekly, sklonily tváře k zemi a muži řekli jim: Zbytečně mezi těmi, co v prach se navrací, hledáte Pána svého. Hroby jsou pro mrtvé, ale ne pro živého.
6. Vzpomeňte, co slíbil váš Mistr, Ježíš živý, a znovu čekejte veliké Boží divy. K čemu jsou balzámy, hroby a mauzolea, když je teď před vámi svátek vzkříšení těla?
Text: 1. Kor. 15, 1-11
Kázání:
Milé setry, milí bratři,
anděl řekne ženám: jděte a povězte učedníkům. Nejdůležitější velikonoční výzva. Ženy poslechnou a jdou a jdou a jdou, procházejí staletími, klepou na mnohé dveře, až se zastaví u vchodových dveří u Vás a také u Vás, a u Vás i u nás a u dalších. Zazvoní, nepřesvědčují, nenaléhají, nevyhrožují, nemanipulují, jen tak tam řeknou: „Ježíš byl vzkříšen. Je tady někdo, koho by to zajímalo?“ A jdou dál. Pak zazvoní u dalších dveří: „Nechcete se zamyslet nad takovou podivnou zprávou? Ježíš byl vzkříšen. Co vy na to?“ A pak zaběhnou do dalšího domu: „Jo, máme vám něco vyřídit. Ježíš byl vzkříšen. Máte čas o tom přemýšlet? Chcete se tím nějak zabývat?“ A jdou dál. A ještě něco na všech těch místech dodají. „Ten vzkříšený nám řekl, že nás neopustí, že bude s námi až do konce věků. My tady už nebudeme a on tu stále bude. Připravil nám cestu k novému životu. Také našim dětem.“ Nejen ty ženy se vydaly na cestu, aby vyřizovaly zprávu o vzkříšení. Ale další a další se přidávají. Ježíšova výzva zní stále zřetelněji. Jděte a křtěte a získávejte mi učedníky. Ten symbol vody, ten je pojítkem. Měli jsme, milé sestry a milí bratři, v ten čas, kdy se ženy zastavily, otevřené nejen dveře, ale také srdce a duši. A mnozí další s námi. Prožíváme všichni společně radost, vždyť vzkříšený Pán je mezi námi.
Také před mnoha staletími u pravověrného Žida Pavla, kdysi Saule, se ty ženy zastavily. Jenomže on měl jiné starosti, jiné zájmy. Jak ty podivné křesťany, ty zvláštní lidi, kteří věří takovému nesmyslu jako je vzkříšení, jak je vyhubit. Nějaký Mesiáš, ten se má narodit, ne že tady už byl a je. A toho Ježíše přece Římané ukřižovali. Co také s ním, když se vydával za Božího Syna, za Mesiáše. Saul byl tehdy pravověrným židem, vychovaný v židovské zbožnosti, židovské tradici. Nemohl jinak, neuměl jinak, nechtěl jinak. Až se v jeho životě stalo něco zásadního. Zjistil, že je slepý. Slepý svou nenávistí vůči křesťanům, slepý tradicí, ve které vyrostl, slepý svým vidění života, které nepřipouštělo alternativy. Slepý tak, že nemohl dál.
Známe to přece také, milé sestry a milí bratři. Jdeme si svou cestou, máme své zkušenosti, leccos se nám osvědčilo, na něco jsme si zvykli, mnohé přijímali samozřejmě, máme nějaké hodnoty, kterých se držíme. Až se stane, že zjistíme, že nám něco chybí. Jako v této době. Něco podstatného. Nastane nečekaná změna, která nás postaví před zrcadlo, a my se dlouho díváme. A začneme se ptát. Začneme hledat. Chceme také svoje vidění nebo také nevidění změnit. Zjištění skutečného stavu a jeho pojmenování, to je začátek. Je to ovšem velmi osobní, niterná věc. Stejně tak jako prohlédnutí. Zásadní chvíle, která život změní. Apoštol prohlédl, přijal Krista, zcela svůj život změnil. Nemůže o tom mlčet. Je plný té události. Potřebuje o ní mluvit. O události setkání se vzkříšeným Kristem. A tak o ní mluví, o tom, co to pro něho znamená, co to v jeho životě působí. Zakládá sbory, hovoří s lidmi, píše jim. Záleží mu na nich. Také to známe. Když zjistíme, že máme a známe něco moc důležitého, podstatného, co kvalitativně naplňuje náš život, co nám dává sílu a působí radost, také toužíme, aby to ti, které máme rádi, slyšeli a přijali.
A tak apoštol Pavel připomíná to, co sám přijal. Evangelium. V původním významu radostná zvěst, kterou přinesl Ježíš. Kristovo poselství. Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se význam posunuje na dobrou zprávu o narození, životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tak evangelium přijal, a tak ho apoštol předává. Zvěst, jejíž přijetí až přivlastnění proměňuje život. Dává mu radost, protože mu sděluje, že Kristu na člověku záleží, že ho zajímá, co člověk cítí a co prožívá, v čem se utápí a jaké má okovy. Dává mu možnost nejen se nad hladinou života nadechnout, ale stále svobodně dýchat. Dává mu možnost nejen na chvíli pro odpočinek okovy sundat, ale natrvalo je rozetnout. Dává mu možnost roztáhnout křídla a létat, kreativně tvořit, protože bez olověné zátěže viny, hříchu, strachu ze tmy, chaosu a smrti. Letět vstříc záchraně, novému životu, Božímu království. A to nejen až jednou, až zde člověk naposledy zavře oči, to bude jednou v plnosti. Ale již zde, v tomto životě. Tu se živýma, naplno otevřenýma očima, tu s přimhouřenýma, unavenýma nebo již vyhasínajícíma očima.
Evangelium. Dobrá zpráva. Dobré poselství. Jak o té zprávě Pavel hovoří? Nejprve že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem. Pro koho je právě taková zpráva důležitá až životodárná? Pro toho, kdo ví, že potřebuje odpuštění. Kdo připouští, že je stvořením, kterému dal Stvořitel, Bůh zvykli jsme si Stvořitele označovat, život. Ve kterém člověk není pánem všehomíra. Ve kterém člověk zůstává člověkem a dostává svému poslání lidství tehdy, když tu Boží autoritu nad sebou přijímá, respektuje, nestaví se na její rovinu, nestaví se do role soudce a hodnotitele života druhých lidí. Kdo svůj život vnímá jako rovnocenný a stejně cenný jako jiné životy. Kdo bere vážně své lidství, a tedy ví, že vždy bude dělat chyby, vždy bude při vší snaze dělat dobro tak či onak ubližovat, zraňovat, hřích bude mít stále při sobě. Bude pociťovat tu stoupající zátěž, a tedy i potřebu té zátěže se zbavit. „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,“ mu bude ujištěním, že může dál. Že má kde tu zátěž ze sebe sundat. Tím místem je Kristův kříž. To Pavel přijal, a to nám předává.
„Byl pohřben,“ dále sděluje apoštol. Cesta lidského těla. Naše cesta. Smrt a pohřeb. Stáváme u hrobů svých drahých, zamýšlíme se nad jejich životy, nad tím, co znamenali pro nás, nad vztahy, které jsme spolu tvořili. Nad tím, co jsme si řekli nebo již nestačili říci, co jsme pro ně udělali nebo již nestačili udělat. Jenomže přišla smrt a konec. Absolutní, definitivní konec. Zůstaly vzpomínky, zůstaly fotografie, zůstaly věci. Ale ještě něco víc, mnohem víc zůstalo. Zůstala láska, která nás spojovala. To tělo vezme hrob nebo oheň, ale láska, ta se nedá pohřbít. Jenomže ta už ústa nepromluví a ty oči se nebudou smát a ty paže neobejmou. Ježíš byl pohřben, připomene apoštol, snad aby nás usadil, aby nám sdělil něco moc důležitého, totiž připomenul naši konečnost. Jak málo o ní lidé mluví, jak se bojí toho tématu, jak ho tabuizují. Ale ono je zde stále přítomné. Současná situace nám ho připomněla velmi razantně.
Apoštol nás však nenechá v tom sevření dlouho. Vzápětí čteme: „Byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ A tato událost může za to, že jsme dnes v kostele, že slavíme Velikonoce, že křtíme, sloužíme večeři Páně, žijeme v církvi. A že nad hroby našich drahých a také jednou nad našimi hroby nezazní, že jsme pohlceni smrtí propadli chaosu a prázdnotě, že pozůstalým zbývají jen oči pro pláč, že smrt všechno vzala. To, že tu zůstává ona již zmíněná láska, to má svůj pramen v Boží lásce, která nenechala Krista ve smrti. Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem. A nás se to týká. Jeho vzkříšením je přemožena i naše smrt, která je jen jakýmsi transformačním aktem pro nový život. Pro život u Beránkova trůnu. Pro život v Božím království.
To vše nám apoštol, který to sám bytostně, niterně přijal, předává. A že se právě jemu dostalo té možnosti prohlédnout skrz temnotu tradice a zkušenosti a zvyku až k takové víře, až ke vzkříšenému Kristu? Přijmout evangelium jako svoji životní cestu? To je to poslední, co chci nyní, milé sestry a milí bratři, připomenout. „Milostí Boží jsem to, co jsem a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo.“ Pokud dnes, a po předchozí dny a také dny budoucí, prožíváme radost ze vzkříšení, radost z evangelia, máme dobrý důvod plésat a jásat Hospodinu. A pokud jsme jej přijali jako dobrou zprávu, dobré poselství pro nás, do našich životů, užívejme si té radosti. Vždyť je to projev Boží milosti. Neboť také my jsme milostí Boží to, co jsme. Bohu za to díky. Amen
Píseň: 665 Už svitlo jitro nedělní EE + JK
1. Už svitlo jitro nedělní a už je bílý den. /: Pojďte se na to podívat, kámen je odvalen :/
2. Marie očím nevěří, zdá se jí to jak sen: /: u hrobu vidí anděly a kámen odvalen. :/
3. „Pán Ježíš dávno z hrobu vstal, my jsme tu zbyli jen.“ /: A řekli jí ať pohledí. že kámen odvalen. :/
4. Když to pak všechněm říkala, tu Petr vyběh‘ ven /: a spatřil též, že Pán je živ a kámen odvalen. :/
5. Ó živý Pane Ježíši, i my ti děkujem, /: že mocí tvou smí hrob nás všech mít kámen odvalen. :/
Modlitba:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 667 Vítězi k poctě zpívejme EE + JK
1. Vítězi k poctě zpívejme, velebme Jej hned zrána. V radosti spolu slavme dnes den vzkříšeného Pána!
Ref: /:Radujme se, veselme se, chválu vzdávejme.:/
2. Obětí, kterou dokonal tam na oltáři kříže, Kněz pravý Bohu nazpět dal, co držel světa kníže.
3. Anděla zhoubce tato noc srazila v jeho pýše. Vyvedla nás ven z poroby faraonovy říše.
4. Úzkostmi moře rudého prošli jsme v jeho síle. Beránek zve nás k hostině, oblečme roucho bílé.
5. Proniká temnem světla svit, bázeň zahání víra. Tvé Jméno chválí Boží lid, ó Tvůrce všehomíra!
Oznámení: Jana Jahodová
Modlitba přímluvná + MP:
- Za vodu a déšť všude tam, kde je sucho
- Za situaci v Ekvádoru, kde selhal celý zdravotní systém…
- Za nemocné, umírající…
- …
Věříme, že celý svět i my v něm jsme ve tvých dobrých rukách. Prosíme tě, Pane, dej, ať nám naše víra dá nové síly, odvahu, ať nám otevře novou naději pro další dny.
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: Řím 3, 21-26Jiřina Kasáčková
Požehnání:
Píseň: 485 Král věčný nás požehnej MK + VN
1.Král věčný nás požehnej požehnáním svatým. A všecko nám dobré dej chudým i bohatým;
Račiž nás naplniti svou svatou milostí, Potom k sobě přijíti do věčné radosti.
2. Amen, to požehnání přijdiž na nás všecky, abychom po skonání vešli v ráj nebeský.
A tam s andělskou říší Boha také ctili; Dej nám to, ó Ježíši, Spasiteli milý.
Postludium: