Kázání 26.4.2020
Bohoslužby Mělník 26. 4. 2020, nekonaly se – nouzový stav – per YouTube, mail, osobně…
3. neděle velikonoční Miseriocordias Domini
Miroslav Erdinger
Preludium a doprovod: Eliška Erdingerová
Vstupní píseň: 161, 1 - 2 Tebe Bože chválíme
1. Tebe, Bože, chválíme, Pane, tvoji ctíme sílu. Před tebou se skláníme, tvému divíce se dílu. Tys od věků na věky, Bože mocný veliký.
2. Andělů tě chválí sbor, serafů a cherubínů, každý v světě vzdává tvor slávu tobě, Hospodinu; ze všech světa zní to stran: Svatý, svatý, svatý Pán.
Introit: Ž 33, 1 – 5 Eliška Erdingerová
Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, dnes je třetí velikonoční neděle, nazvaná Miseriocordias Domini. Hospodinova milosrdenství je plná země. Za to milosrdenství Pánu Bohu děkujeme, díky jeho milosrdenství, které i naší zemi přineslo před jednatřiceti léty svobodu, se můžeme vidět i slyšet v této složité době přes internet, v televizi nebo rozhlase. Za týden se již určitý počet sester a bratří sejde zde, v Husově domě. A pak nás bude přibývat a bude nás víc a víc. Vítám vás při dnešních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 65, 1 - 3 Na Sionu čest se ti vzdává
1. Na Sionu čest se ti vzdává ó Bože, Pane náš,
Tam tobě lid tvůj chválu vzdává, že hříšné přijímáš.
Tam k tobě budou přicházeti i jiní odevšad,
Tys hotov prosby vyslyšeti, v své lásce k nim se znát.
2. Vin našich hrozné rozhojnění, jež se nás zmocňuje,
i všechna naše přestoupení tvá milost shlazuje.
Je blažen, koho vyvoluješ a k sobě přivádíš,
též v chrámu svém jej posazuješ, svým dobrým provázíš.
3. V tvém domě budem nasyceni vším dobrým v hojnosti,
v chrámu tvém najdem potěšení za slova milosti.
Hle, věci předivné nám dává tvé poznat zjevení,
Tvé království je naše sláva, ó Bože spasení.
Modlitba:
Čtení: Lk 8, 40 – 56 Eliška Erdingerová
Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý
1. Nám pomoz, Pane milý, tvé slovo správně znát. A přijmi dík, že máš nás všechny rád.
2. Nám pomoz u tvých nohou se ztišit docela. A přijmi dík, že bázeň zmizela.
3. Nám pomoz ustaraným, když vše se temné zdá. A přijmi dík, tvé Slovo pomáhá.
4. Nám pomoz v naší práci, když už jsme znaveni. A přijmi dík za novou sílu k ní.
5. Nám pomoz pevně věřit a doufat ve tvou moc. A přijmi dík, že jdeš nám na pomoc.
Text: Kaz 7, 1-12
Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci. Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
((Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to. Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.))
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
dlouho jsem přemýšlel, zdali je dobré v těchto dnech, ve kterých potřebujeme především povzbuzení, nové síly, trochu radosti, mnoho naděje, vzít si za kazatelský text slova, která jsme slyšeli. Zdali je dobré hovořit o smrti, domu smutku, konci člověka, o trápení a smutné tváři a dalších pojmech, které na naší tváři zcela jistě neprobudí úsměv. Právě naopak. K čemu je to dobré? Ty pojmy ovšem nestojí v textu osamoceně. Vedle nich jsou pojmy, které nás vedou ke srovnávání a probouzejí v nás otázku, proč tomu tak je. A zároveň jak je tomu v našich životech? Jak to vidíme my? Vedou nás k hledání něčeho, co je v těch všech situacích dobré, co nás může posunout, prohloubit. Odtud, od toho biblického hledání, kdy věříme, že s námi skrze slovo bible hovoří Bůh, se dostáváme k naší současné situaci. A také se ptáme, co je na té situaci dobré, co nám může přinést, jaký směr nám ukazuje, kudy potom dál? Co si chceme zachovat z této zcela nové, dosud nepoznané zkušenosti a co naopak jistě ne. Ta Kazatelova slova nás vedou ke konstatování, že ve šťastných dnech se naučíme méně a sebe i druhé i souvislosti poznáme méně, a také svůj vztah k Bohu a potřebu víry a společenství tolik nevnímáme, než je tomu ve chvílích těžkých.
To, že je dobré jméno víc než dobrý olej, tomu celkem rozumíme. Jedná se nejspíš o kosmetický olej, používaný ke zjemnění kůže. A také pro jeho vůni. Známe třeba růžový olej, nebo bylinkový olej na masáže. A ještě více porozumíme těm slovům, když si přečteme moderní překlad Bible Slovo na cestu. „Dobré jméno je lepší než vzácný parfém.“ Kdo máte rádi parfémy, víte, jak jsou příjemné, jak jejich vůně zaujme, jak se může stát i tématem rozhovoru, ve kterém se seznamujeme. Včera jsem si při své chůzi lesními cestami vůně parfémů významně uvědomoval. To jak tak lidé najednou mohli chodit víc ven, potkával jsem jednotlivce i dvojice. Mohl bych jít se zavřenýma očima a poznal bych, jestli míjím ženu nebo muže. Většina nějak voněla. Bylo to sice poněkud rušivé, cítit chemii uprostřed vůně jehličí a půdy a listí, ale bylo to zajímavé. Na vůni parfému nemáme žádný podíl. Někdo dobře namíchal ingredience, vymyslel tvar flakonu, stanovil cenu. My si čichneme, vybereme vůni, která nás zaujme, zaplatíme a hotovo. Parfém používáme, až vyprchá, flakon zahodíme a koupíme si jiný. S dobrým jménem je tomu jinak. To je především zcela na nás. Jistě, víme, že se nesmíme vyvyšovat nad Boží jméno. Přijměme tedy výraz „dobré jméno“ s významem „dobrá pověst“. A tu si nemůžeme nikde koupit, vyměnit, zaplatit. Tu získáváme způsobem našeho života. Jaké hodnoty uznáváme, jaký máme hodnotový systém, podle kterého žijeme, jak naše skutky odpovídají našim slovům, jak respektujeme druhé lidi a jejich svobodu. A také, samozřejmě a snad především, jak náš život odpovídá naší víře. Jaké neseme ovoce a je-li sladké nebo trpké, je-li zdravé nebo červivé, je-li přitažlivě lahodné nebo odpudivé. Dobré jméno, dobrá pověst, ty nevyprchají, a dokonce zůstávají i poté, když člověk umře. Zanechává je zde po sobě. Ve spise „Unum necessarium“ píše Komenský: „Co člověk potřebuje po smrti? Duše potřebuje andělů, vedoucích ji do nebe; tělo pozornosti přátel, starajících se o pohřeb, a konečně potřebuje člověk čestnou pověst, která by po něm zbyla. Vůně olejů, vůně parfémů, ta vyprchá. Čestná pověst, dobré jméno, ty po člověku zůstávají. Dobrá pověst a dobré jméno jsou nad všechno bohatství. Následující slova Kazatelova textu pomáhají hledat odpovědi na to, jak dobré jméno člověk získá.
„…lepší je den smrti než den narození, lépe je navštívit dům smutku než jít do domu, kde se hoduje. Tam si člověk uvědomí, jak pomíjivý je život každého. Moudrý člověk se nevyhýbá myšlence na smrt, kdežto pošetilec hledá v radovánkách falešnou útěchu.“… abychom zůstali u moderního překladu. Když se člověk narodí, bývá to v našem kulturním prostředí veliká událost. Plno radosti, oslav, setká se rodina, přátelé. Při porodu lékař, zdravotní sestry, otec dítěte. Člověk se narodí a hned je plno oslav. Plno lidí, obdivu. A to ten narozený ještě nic nevykonal, neprožil, o nic se nezasloužil. A když člověk umírá… poté, co prožil svůj život plný radosti i trápení, plný vítězství i proher, něco má za sebou, něco zanechává… má zůstat sám, někde za plentou? Ne, ne, i závěr lidského života je dobrý důvod ke společnému bytí, k bilancování, rekapitulaci. Jakkoliv jsou to chvíle smutné a nelehké, jsou to chvíle vděčnosti za prožitý život. Právě v takových chvílích se ukazuje, co v životě smysl mělo a co ne, co vztahy budovalo a co je bořilo. Na povrch v rodinách vystupují povahy lidí, nejen láska, ale také sobectví, nejen dobrota člověka, ale také závist a mnoho jiného. Ve chvílích smrti je druhému člověku prostředkována pravda o životě a jak každý život skončí. Otevírají se mnohá témata. Práce, peníze, smysl života, rodinné, pracovní, přátelské vztahy a mnohá jiná. Ne, není to text proti oslavám, hodování, společné radosti, setkávání. To samo o sobě není nic špatného, mnohdy právě naopak. Jen u toho člověk nemůže zůstat. Jen se nemůže vyhýbat silným tématům života a smrti. V povídce Antona Pavloviče Čechova „Smrt Ivana Iljiče“ zjišťuje umírající, jak těžko umírá, a také, čím to je. Zjišťuje, že tak špatně umírá, protože tak špatně žil. Tím, že se zcela vyhýbal tématu smrti, vyhýbal se i tématu života. To je, milé sestry a milí bratři, zásadní konstatování. Možná, kdyby Ivan Iljič četl Kazatele a přemýšlel o něm, možná by i závěr jeho života byl jiný. Moudrý člověk se tématu smrti nevyhýbá. To téma ho motivuje k životu a pro život. Nedávno, o Velikonocích, jsme si připomínali: „Kdy začíná téma vzkříšení, téma nového života, pozvání k novému životu?“ Na Kristově kříži. Ve chvíli, kdy na kříži Ježíš umírá. Nebyla by neděle vzkříšení, kdyby nebylo Velkého pátku Kristovy oběti, Kristovy smrti.
Říkal jsem, že se moudrý člověk tématu smrti nevyhýbá. „Moudrý člověk se nevyhýbá myšlence na smrt, kdežto pošetilec hledá v radovánkách falešnou útěchu,“ říká Kazatel. Smrt je zřetelně život limitující skutečnost. Vytváří jakousi hranici lidského života. Již to téma hranic je pro život podstatné. Nelze žít bez hranic. Jednak síly člověka nejsou nekonečné, stejně tak nejsou nekonečné lidské možnosti. Je moc důležité pro život v lidském společenství mít vymezené nějaké hranice, které nelze překračovat. Třeba hranice, stanovené desaterem. Nebo stanovené Kristovým imperativem lásky. Hranice, určované svědomím, pravidly, morálkou, sliby. Smrt je skutečnost, která velmi radikálně k tématu hranic obrací pozornost. To bere moudrý člověk vážně. Naproti tomu blázen jde jen po požitcích, osobním potěšení, užívání dnů. Zatímco moudrý člověk ví o své konečnosti a myslí na ni, blázen s ní nepočítá, tématu se vyhýbá, namísto prožívání si užívá, druhé využívá a své možnosti zneužívá.
Milí přátelé, sestry a bratři, na začátku jsem se ptal, co dobrého nám může přinést současná situace, kdy svět je ochromen pandemií. Nepamatuji, že by kdy bylo téma nemoci, smutku, smrti tolik probíráno jako právě v posledních dvou měsících. Cítíme ohrožení. Ty vytrvalé zprávy o počtu nemocných, zemřelých, ty s námi dělají své. Ale právě v tomto v uvozovkách „současném domu smutku“, ve kterém jsme povětšinou zavřeni ve svých domech, bytech, zahradách, do kterého jsme nevstoupili sami dobrovolně, ale byli do něj zavlečeni pandemií, vnímáme, jak nám chybí svoboda, jak nám chybí společenství, jak nám chybí lidé kolem nás a s námi. Také ovšem zjišťujeme, jakým požehnáním jsou pro nás počítače a mobily, která nás nejen spojují s blízkými, s přáteli, ale které nám prostředkují bohoslužby, biblické hodiny. Pro lidi v nemocnicích, v domovech důchodců, v léčebnách je nyní mobil nebo tablet jedinou možnou spojnicí s druhými lidmi. A jak se těšíme na neděli, kdy si můžeme poslechnout přes internet bohoslužby ve svém sboru, a ještě poté poslouchat ze záznamu bohoslužby z jiných sborů. Nebo když posloucháme na internetu záznamy denních pobožností našich farářek a farářů. Nikdy jsme neměli tak širokou možnost naslouchat farářkám a farářům naší církve, vnímat jejich teologii, jejich kazatelskou práci, a tak se vlastně s církví seznamovat z docela jiných pozic než dosud. Jak významně si také uvědomujeme cenu svobody, získanou po listopadu 1989. Kdyby nebylo listopadových událostí a my stále žili v tom totalitním ghettu, nemohli do kostelů, modliteben a ve sdělovacích prostředcích by nebylo jediné zmínky o víře v Boha, o Ježíši Kristu, navíc bychom byli bez internetu, bez spojení se světem na západ od naší hranice. Nevnímáte spolu se mnou, jak „milosrdenství Hospodinova je plná země“, jak čteme ve 33. žalmu slova, podle kterých se jmenuje dnešní neděle? A mnoho, mnoho dalšího. Takovéto nahlížení současné situace nabízí nepřeberné množství pozitivních témat, především témata vděčnosti. Obtíže současné doby nám otevírají oči, abychom viděli dobré věci, kterých jsme si zapomněli všímat, prožívat je a děkovat za ně. Tedy: Hospodine, Bože dobrý, díky za to, že tvého milosrdenství je plná země. Amen
Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe
1. Moudrosti poklad z nebe je slovo Boží nám, jímž k poznání nám sebe přivádí Pán Bůh sám;
toť světlo k zjevení nám v Kristu Boží tváře na věčné spasení k životu sladká vůně a v mdlobách sílení.
2. Tou hřivnou se vší péčí nám těžit velí Pán. A svaté jeho řeči skládati v srdce stan.
Když on, ten věčný Král, své poselství nám děje, chce, by naň každý dbal, a zhyne bez naděje, kdož jím by pohrdal.
3. Tvé, Pane slovo spásy se nikdy nezvrátí. A slávy mu ni krásy věk žádný nezkrátí.
Kdo věrně k němu lne a jako k skále v moři se pevně k němu pne, ten šťastně všemu hoři i smrti unikne.
4. Kdo ve tvém slovu cele tě, Pane, přijímá. Ten radostně se směle se všeho ujímá;
Oklamán nevězí k své zhoubě v ďábla síti a hříchů řetězy nemůže spoután býti, neb v tobě vítězí.
5. Ó Otče věčný, z nebe na stádce pohleď své, jež vydalo ti sebe a lásky žádá tvé;
Své svaté učení nám čisté zachovávej a k jeho plnění nám chuť i sílu dávej, k tvé slávy zvýšení.
Modlitba:
Hospodine, Bože dobrý, tvého milosrdenství je plná země…
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 177 Nuž Bohu děkujme
1. Nuž Bohu děkujme ústy i srdci svými, který každodenně nám i všem dobře činí. Který od života matek našich s námi byl, i ještě podnes, drží stráž nad námi.
2. Prosme Pána toho, ať nám vždy své milosti udílí pokoje i v svědomí radosti. Ať nás ve své svaté pravdě sám zdržuje a pokut všech časných i věčných varuje.
3. Sláva, čest buď Bohu Otci i jeho Synu, Duchu svatému též, v bytí, moci rovnému. Trojici přesvaté, jak byla vzdávána od věků navěky, buď i nyní dána.
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen
Oznámení:
Poslání: Filip 4, 4 – 9
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.
Požehnání: je z irské oblasti
Požehnání buď s tebou, požehnání zářícího světla, světlo kolem tebe i uvnitř tvého srdce.
Ať ti září svit slunce a zahřívá tvé srdce, až začne hořet jako velký oheň z rašeliny a cizinec přistoupí k tobě, aby se od něj ohřál.
Ať z tvých očí září požehnané světlo jako dvě svíce v oknech tvého domu, které zvou poutníka,
aby uvnitř hledal ochranu před bouřlivou nocí.
Kohokoli potkáš, až půjdeš cestou, ať ho zasáhne tvůj laskavý pohled.
Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku
1 Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý, je stále nade mnou.
2. Někdo mi dává denní chléb, že nemusím mít hlad. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý a chce mi pomáhat.
3. Někdo mi dává sílu též, když už jsem unaven. To je ten, který o mně ví, který je na mně laskavý, ať je noc nebo den.
4. Někdo mě vede za ruku, proto se nechci bát. To je ten, který o mně ví, můj dobrý Pán Bůh laskavý, který mě má tak rád.