Kázání 10.5.2020
Bohoslužby Mělník10.5. 2020, povoleno 15 účastníků, nouzový stav, internet, per mail, osobně…
Neděle Cantate - 5. neděle velikonoční, den matek
Miroslav Erdinger
Preludium,
Varhanní a klavírní doprovod: Eliška Erdingerová, Viola: Vít Novotný
Vstupní píseň: 81, 1-2 Hlasem veselým
1. Hlasem veselým zvučně prozpěvujte a před Bohem svým, jenž naší silou, s myslí veselou
ochotně zpívejte.
2. Začněte píseň zvuku veselého, připojte buben, žaltář i loutna i harfa zvučná
ať zní na čest jeho.
Introit: Ž 150 Jan Karnolt
Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je5. neděle velikonoční, nazvaná Cantate – Zpívejte Pánu píseň novou. Můžeme zpívat, můžeme se radovat. Vždyť Jsme v Božích rukách a každý čas, i tento, je časem Božího milosrdenství. A my se můžeme ptát, kam nás ten čas vede a co pro nás to vše pro nás znamená. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně
1. Zpívejte Pánu nové písně, vždyť divné věci učinil, svou pravicí nás vyňal z tísně, svým svatým ramenem nás kryl. Pán v nekonečné laskavosti své spásy známost zjevuje a ve své věčné spravednosti všem národům se zjevuje.
2. Pán na svou milost pamatuje, nám kdysi hojně slíbenou, a pravdu svou vždy naplňuje, tu Izraeli zjevenou. Hle, jak náš Bůh nás věrně řídí svým slovem času každého, tak všechny kraje světa vidí spasení Boha našeho.
3. Kdo bydlíte na zemi celé, hlas Pánu ke cti vydejte, a přineste mu díky vřelé i žalmy jemu zpívejte. Nuž slavte Pána v plesu stálém citarou, harfou, troubami, před Hospodinem, slavným Králem, hlas vydávejte s chválami.
4. Zvuč, moře i se všemi tvory, a lidé země zpívejte. Též i vy prozpěvujte, hory, a všechny řeky plesejte. Před Pánem zvučte, neboť přijde, by soudil svět v spravednosti, svou pravdu zemi zjevit vyjde a lidem soudy v svatosti.
Modlitba:
Čtení: Ž 98 Eliška Erdingerová
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Píseň: 607 Bůh je náš Pán a král (klavír)
1. /: Bůh je náš Pán a král, zpívejme mu píseň chval. ://: S písní k němu přistoupíme, píseň všechno vypoví. :/
2. /: Hospodin chrání nás, všechno v rukou drží svých. ://: Přítomen je vždy a všude, nikdo se mu neztratí. :/
3. /: On chce též s námi být, děti své on miluje. ://: Jeho slovům rozumíme, proto chceme za ním jít. :/
4. /: Někdy jsme vzpurní též, vlastní cestou chceme jít. ://:Tvoříme si vlastní bohy a jim slepě věříme. :/
5. /: Tak se nám ztrácí cíl, naše štěstí uniká. ://: Od Krista se vzdalujeme, jeho pravdu nechcem znát. :/
6. /: On je Pán, hledá nás, zpívejme mu píseň chval. ://: S písní k němu přistoupíme, píseň všechno vypoví. :/
Text: Kol 1, 1-8
1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus 2 Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. 3 Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, 4 neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím 5 pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; 6 tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. 7 Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. 8 On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
kdyby psal autor dopisu do Kolos dnes, o mnohé by čtenáře připravil. Pravděpodobně by celý ten úvod, kdy představuje sebe a svého spolupracovníka, vynechal. Také oslovení adresátů by chybělo. A vynechal by nejspíš také ten pozdrav, tolik pro pavlovské listy typický, obsažný a významný. Zkrátka by se těmi úvodními rituály nezdržoval a rovnou by v pár slovech či větách napsal, oč mu jde. Do „esemesky“ by se mu to nevešlo, WhatsApp a jiné sociální sítě jsou jen pro krátká sdělení, jak jsem často poučován, když se ptám, proč se v nich lidé ani neoslovují, ani si na závěr nic hezkého nepřejí. A dopisy psané na papír? No ty se přece již dlouho nepíší. A tak se radujme, že dopis byl napsán někdy v padesátých, šedesátých létech prvního století našeho letopočtu. Pěkně se všemi náležitostmi.
Nejprve jak se apoštol vnímá a představuje. Jako ten, kdo je apoštolem z Boží vůle. Ať bude psát cokoliv, ani na okamžik nechce čtenáře nechat na pochybách, že by on měl nějaké zásluhy nebo že by sám o své vůli chtěl místním křesťanům určovat směr. Není to pro nějaké jeho zásluhy, ani to není nápad někoho z lidí. Apoštolova autorita se odvíjí z Božího povolání a vše, co přináší, je projevem Boží vůle skrze Ježíše Krista. Milí čtenáři, milost a pokoj od Boha vám přináší ten, kdo je projevem Boží vůle, jehož svědectví roste z Božího rozhodnutí. Kdo je vyvolený a povolaný Ježíšem Kristem. A není v tom sám. Duchovní bratr Timoteus, jeden z nejspolehlivějších spolupracovníků, je spoluautorem listu. Misijní práce není sólová, je společná, týmová. A v takovém týmu si lidé říkají bratře a sestro. Vedle pokrevního bratrství je zde ještě bratrství duchovní. Bratrství, ke kterému jsou lidé, můžeme říci jsme, povoláváni Kristem. Jdeme společnou cestou a jdeme po ní proto, že jsme na ni byli povoláni a tomu povolání jsme řekli své ano. Bratrství a sesterství jsme si nevymysleli. Proto si tak říkáme mezi sebou, protože všichni společně jsme bratry Kristovými. Vírou v Ježíše Krista a přitakáním k pozvání na tu cestu se stáváme bratry a sestrami. „Chápání věřících jako bratrů (a sester) rozvíjí Ježíšem založený nový typ společenství, v němž nejsou rozhodující pokrevní svazky, nýbrž vazba na jeho osobu, úděl a poslání,“ čteme v posledním českém komentáři (Ryšková, CBS AVČR a UK). Bratři a sestry, Boží lid, který žije v Kolosách, slyší a čte o tom, že je příjemcem milosti a pokoje od Boha. To to autor listu pěkně rozbalil hned na začátku. Žádný formální zdvořilostní pozdrav, rovnou pozdrav jako vyznání o tom, co přináší Bůh v Ježíši Kristu člověku. Čtenáři, zpozorni. Půjde to do hlubin. A jde to do hlubin.
Vy věrní bratři a věrné sestry v Kristu, vy jste tématem našich modliteb. A ne ledajakým. Děkujeme za vás. Jsme za vás vděční Bohu, Otci Ježíše Krista. Možná se s tím, milé sestry a milí bratři, také setkáváte. Někdo Vám řekne, že je za Vás Pánu Bohu vděčný. Co to znamená? Nic silnějšího nemůžeme slyšet. Vděčnost Pánu Bohu za naši existenci, která se nějak projevuje. Tu pomáhá starým a nemocným, jinde zase citlivě a s láskou pracuje v nemocnicích, někde vaří bezdomovcům, jinde šije roušky, objednává respirátory, a někde jen tak je, ruku v ruce sděluje člověku, že není sám, že na něm někomu záleží. Nebo je ta existence vlídná, laskavá, něžná a citlivá. Tolik možností, kdy člověku proběhnou přes rty slova: Já jsem za vás tak vděčný. Komu? Pánu Bohu. On poslal člověka na svět, aby se stal bližním.
Ano, i zde je vyjádřena vděčnost za lásku. Předchází jí ale víra v Krista Ježíše. On je tím nekonečným zdrojem lásky, on lásku bezezbytku naplnil. Na kříži pro člověka umírá, třetí den je vzkříšen, není nalezen mezi mrtvými. Vstal z mrtvých, připomínali jsme si v první neděli velikonoční a necháváme tu zprávu zaznít i dnes, v pátou velikonoční neděli. Víra v Krista, který přišel, aby hledal a zachránil ty ztracené, bloudící, zahynulé. Takovou zkušenost s Kristem udělal hříšný celník Zacheus. Diví se, když k němu jde Ježíš na večeři. K hříšníkovi. A tu slyší ta slova o záchraně hříšných. Kristova láska zachraňuje hříšníky, zachraňuje člověka, zachraňuje nás, bratry a sestry, Boží lid na Mělníku a na dalších a dalších místech. Taková víra probouzí a posiluje lásku ke všem bratřím a sestrám. Apoštol děkuje za víru a lásku. Třeba by nalezl ještě jiné důvody k děkování. Třeba za trpělivost. Za píli. Nebo za dobrou pověst. Případně za misijní nasazení. Nebo za dodržování Desatera. Za pohostinnost, za vstřícnost a laskavost. Ne. Slyšel jsem o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím a sestrám. Apoštol pokládá tyto hodnoty za naprosto zásadní a stěžejní. Vždyť o nich u Koloských zná jen z doslechu, a přece má potřebu je takto profilovat. Proč? Z jakého důvodu taková chvályhodná víra a láska?
Jsme u tématu motivace. Zde je motivací naděje. Pro naději zakotvenou v nebesích. Protože máte naději zakotvenou v nebesích, proto máte takovou velikou víru a lásku. Vaše naděje se neupíná k věcem tohoto světa. K ničemu hmotnému, k úspěchům třeba pracovním, společenským. Neopírá se o lidské schopnosti, možnosti, úsilí, nadání. Zcela se opírá o Boží jednání, spoléhá se na něj, důvěřuje mu. „Vaše naděje je zakotvena v nebesích,“ napíše apoštol. Trvalé dobro. Nerušené společenství s Bohem i Ježíšem Kristem. Takové je spasení, záchrana. Křesťanům v Korintu apoštol Pavel napíše: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ Taková je naděje Koloských, taková může být naděje naše. Nevíme, k čemu se upíná, jen víme, že je něco zásadního, dobrého, radostného připraveno těm, kdo milují Boha. Bytí s Bohem bez kostelů a modliteben, bez překážek. Společenství lásky a radosti. Cítíme, milé sestry a milí bratři, jak je vše nedělitelně propojeno vírou? Věříme, protože máme takovou naději a máme takovou naději, protože věříme. A spolu s vírou pro tu naději roste i láska. Taková naděje, to je evangelium. To je nové směřování k nové, nadčasové existenci. Připomenu pár veršů z jednadvacáté kapitoly knihy Zjevení Janova: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." Tak může vypadat ono trvalé dobro. Zdrojem toho dobra, zdrojem trvalé naděje je Ježíš Kristus a tuto naději nic nemůže ohrozit, protože ta naděje je, jak napíše apoštol, zakotvena v nebesích.
Naději, o které čteme, přineslo evangelium. Přinesla ji Kristova láska, přineslo ji Kristovo bratrství. A proměnilo lidské životy. Protože evangelium to je moc a síla, která proměňuje život. Jestliže se jím nechá člověk oslovit až tak, že mu uvěří, že ho přijme jako svůj nejen základní, ale jediný životní program, tak to mu život změní. Evangelium přináší svobodu, protože přináší odpuštění, milosrdenství Kristovo. Přináší pravdivou Boží milost, která vede k záchraně. A objeví se významná postava Epafra, zřejmě zakladatele sboru křesťanů v Kolosách, který to vše dosvědčí. „On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch.“ To vyprávění přineslo, a ještě přinese ovoce. Až k nám se dostalo. Ne ledajaké vyprávění. Evangelium, které jak jsme slyšeli, proměňuje lidské životy. Amen.
Modlitba:
Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry.
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 150 Chvaltež nejmocnějšího
Sborová oznámení: Jan Karnolt
Modlitba přímluvná + MP:
Věříme a stále vidíme, jak ti na tvém stvoření záleží, dobrý Bože, jak slyšíš naše prosby a podle své dobré vůle je vyslýcháš. Prosíme, slyš a vyslyš i tyto naše prosby:…………
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Poslání: 2. Tes 2, 13 – 3, 5Eliška Erdingerová
„Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří a sestry milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu, abyste měli účast na slávě našeho Pána Ježíše Krista; k tomu vás povolal naším evangeliem. Nuže tedy, bratří a sestry, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. A tak, bratří a sestry, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. Neboť ne všichni věří. Ale Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého. Spoléháme na vás v Pánu, že konáte a budete konat, co přikazujeme. A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.“
Požehnání:
„Pozvedám své oči k horám. Odkud se dočkám pomoci? Pomoc mi přichází od Hospodina, jenž stvořil nebe i zemi. Nedovolí tvé noze uklouznout, tvůj strážce vždycky bdí. Nezdřímne si nikdy, ani na chviličku ten, který střeží Izraele.
Hospodin je tvým ochráncem, záštitou, již máš vždycky po ruce.
Zastíní tě před slunečním úpalem, ani svit měsíce tě v noci neošálí.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, s ním tvá duše bude vždycky v bezpečí.
On střeží tvůj odchod stejně jako tvůj příchod, každý tvůj krok včera, dnes i na věky.“ Žalm 121
Píseň: 685 I když se rozcházíme
1. I když se rozcházíme, ty s námi zůstáváš, jak nám jsi slíbil zdávna, ó Pane náš.
2. Tvůj hlas na naší pouti nás dále provází, i víra když se hroutí, on blíž nám zní.
3. Tak v síle slova tvého dál každý smíme stát, v té síle, která chrání, jak pevný hrad.
4. Ten hrad co skýši skrýtá nám i všem bloudícím, kde rád každého vítáš a jídáš s ním.
5. I když se rozcházíme, ty vedeš k setkání. Tam, kde tvé světlo září, tvá píseň zní.
Postludium: