Online bohoslužba v neděli 14.6.2020 v 9:00
Bohoslužby Mělník 14. 6. 2020
1. neděle po svaté trojici
Miroslav Erdinger
Preludium
Vstupní píseň: 136, 1 – 2 Vzdejte Pánu slávu, čest
Introit: Ž 138, 1 – 5
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes jeprvní neděle po svaté Trojici.Vítám Vás ke slyšení Božího slova azdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky
Modlitba:
Čtení: Mt 7, 15 – 20
Píseň: 171 Buď Pánu čest
Text: Kol 1, 9-14
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
„Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu…“, tak začínala předchozí perikopa. Sdělením adresátům o vděčnosti za jejich víru, lásku a naději. Dnešní pokračování začíná sdělením o prosbách. „Nepřestáváme za vás v modlitbách prosit.“ Stále za vás děkujeme a stále za vás prosíme. Mezi díky a prosbami se pohybuje víra. Mezi díky a prosbami žijeme své životy, pokud mají mít smysl. Mezi díky za lásku, víru a naději, díky za hodnoty, bez kterých je život suchou, vymlácenou slámou, a prosbami za moudrost a duchovní pochopení, které umožní rozpoznat, co je Boží vůle. A životní moudrost a duchovní pochopení, Boží duch, nám sdělují, že Boží vůlí je život v lásce, zakotvený ve víře, naplněný nadějí. Ne že všechno dobře dopadne, ale že takový život má smysl. Žijeme ho se sebou samými, ale také s druhými, žijeme ho pro sebe, ale také pro druhé. Myslíme na druhé, aniž bychom zapomínali na sebe, milujeme druhé, aniž bychom přestali milovat sebe, přejeme druhým úspěch, aniž bychom se sami nesnažili být úspěšní. Ne ovšem na úkor druhých, ne ovšem abychom druhé zastínili. Ale pro vlastní dobrý pocit a radost ze života. A kde je radost, tam je vděčnost, a kde je vděčnost, tam je láska, a kde je láska, tam se spolu s ní za ruce drží i naděje a víra.
Moudrost a duchovní pochopení jsou darem od Boha. Otevírají v nás schopnost rozlišit pravdu od lži, nenávist od lásky, upřímnost od falše a pokrytectví, pravdivost od her a manipulace. To jsou dary, které nejen adresáti Pavlova dopisu potřebují, takové dary potřebujeme i my. Žít s nimi, rozhodovat se podle nich, vytvářet a naplňovat jimi své vztahy. Takové dary mohou být pomocí a zábranou v přerozličném ohrožení, do kterého se člověk dostává.
Tak taková může být Boží vůle. Říkám může být, abych nevydával za Boží vůli své myšlenky a názory. To, je-li to skutečně Boží vůle, to ukáže až ovoce. „Tak budete dělat svým životem Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků.“ Je to takový scénář pro modlitbu, díky a prosby. Děkujeme za život, za zdraví, za sebe, za rodinu, přátele, za církev i tento mělnický sbor. Děkujeme za vedení města, za ty, koho máme rádi a na kom nám záleží. A všimněme si, tito lidé a tyto skutečnosti jsou zároveň objekty našich proseb. Každý máme za co děkovat, každý za někoho a za něco prosíme. Prosíme nejen „Pane Bože, dej, ať se uzdravím,“ ale také: „Pane Bože dej, ať se uzdraví ten druhý.“ Nejen ať já mám sílu k usmíření a odpuštění, a tak i zbavení se těsných okovů viny, ale také ten druhý ať má k tomu dost síly, i z něho ať spadnou ty svíravé okovy mnohé zloby, tak často vydávané za lidskou spravedlnost. A to vše přináší dobré ovoce. To spojuje člověka s člověkem, to je pojivem nejen našeho sborového společenství, to je pojivem celé společnosti. Jsem zde já, ale je i zde ten druhý, člověk stejné hodnoty, darované při početí Stvořitelem. Má jiné názory, jinak řeší problémy, má jinak uspořádaný hodnotový systém, ale je člověk jako já.
K takovému životu, k takovému vnímání, přístupu k druhým lidem, je potřeba moudrosti. Tedy ne vychytralosti, ne chytrosti, ale moudrosti, která je Božím darem. Člověk křesťan, který za takovou moudrost prosí, ji dostává proto, aby rozpoznal, co je Boží vůle, a mohl podle ní žít. Chytrost, nebo ještě srozumitelněji vychytralost, ta se soustřeďuje na prospěch svého nositele, přemýšlí tak, že hledí na vlastní prospěch, udělat vše pro to, aby to „něco hodilo“, aby to přineslo nějaký profit. Nezřídka má vychytralost v sobě tendenci udělat z druhých hlupáky, na druhých se obohatit. Moudrost je na tom jinak. Ta je zaměřena na bytostné, životodárné, existenciální rozpoznání Boží vůle a následné úsilí podle této vůle žít. Žít životem víry, životem člověka, který uvěřil Kristu, žije vědomě z jeho oběti, jeho vzkříšení, jeho milosti a odpuštění. Vědomě. Ne nějak mimochodem, ale bytostně. Takový život dělá Pánu čest a přináší dobré ovoce. A člověku dělá takový život radost, naplňuje jeho život, dává mu smysl. Protože člověk, který takto žije, přináší svým životem ve všem dobrém, co dělá, dobré plody. Krůček za krůčkem poznává Boží záměr se světem a člověkem, otevírá se Boží lásce, stává se jejím nositelem, ukazuje svým životem k Bohu. Dělá Bohu čest, líbí se mu.
Líbit se nebo zalíbit se Bohu, to je něco docela jiného než snaha zalíbit se lidem. Co všechno je schopen člověk udělat, jak mnoho je schopen se křivit, ponižovat se, převlékat masky, hrát role, aby se zalíbil lidem. Kolik ho to stojí úsilí a jak si při tom přestává vážit sama sebe. Kolik jen zmařené energie. Jak kontrastní je apoštolovo pozvání ke snaze líbit se Bohu. Ne proto, abych tím něco získal, jednoduše proto, že mě Bůh miluje, že já miluji Boha. Mám k němu úctu, nechci ho zarmoutit. Mohu zůstat svůj, nemusím převlékat kostýmy pro každou příležitost, nemusím před Bohem nic skrývat. On vše o mně ví. Nikam se před ním neschovám. Ani nemusím. Protože Boží láska je nepodmíněná, je stálá. Zalíbit se Bohu, to je také počítat s Boží láskou, žít z ní a její odlesk přinášet jako dobré ovoce víry lidem. Vést život hodný Pána, rozumějme Ježíše Krista, to je žít vědomě z Kristovy oběti, žít z víry, že náš hřích byl spolu s Kristem ukřižován. Vše pro nás bylo v Kristu vykonáno, nemusíme pro sebe nic. Máme dost prostoru být zde pro druhé. A jak jsem říkal na začátku, na sebe nezapomínat.
K takovému životu dostanete potřebnou sílu. „Z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti.“ Tu sílu potřebuje člověk, aby mohl přinášet dobré ovoce. Aby ho přinášel svým životem. Žádná unavená, urousaná vytrvalost proto, že musím. Radostná vytrvalost, protože chci. Protože vím, že cesta hledání Boží vůle a dotazování se na ni je dobrá cesta. A protože je to cesta složitá, nelehká, potřebuje pro ni člověk vytrvalost, trpělivost, sílu. Proto se za Kolské křesťany apoštol modlí a proto za ně prosí a přimlouvá se. „Nepřestáváme za vás v modlitbách prosit,“ připomeňme si úvodní věty textu. I zde je skrytá trpělivost a vytrvalost, tentokrát apoštolů. Je skryta ve slově „nepřestáváme“. To apoštol zdůrazňuje. Zřejmě je to natolik pro život křesťana důležité, že to apoštol tolik zdůrazňuje. Přijmout, integrovat do svého života, počítat s tím v životě, ve všem svém snažení. Napnout všechny síly, abychom se zalíbili Bohu. Aby naše víra nesla dobré ovoce. Aby trpělivost a radostná vytrvalost byly viditelnými realitami našich životů. Proto se ta přímluvná modlitba týká i nás.
Přečtená perikopa se vrací k tématu vděčnosti, kterým vrcholí. „Budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.“ Všechno směřuje ke Kristu. I naše vděčnost. Zkratkou řečeno: čtenáři, křesťané, adresáti dopisu, my – všichni mají poznat Boží vůli, mají žít takovým způsobem života, který svědčí o Boží lásce v Kristu a mají přinášet dobré plody, poznávat Boha a děkovat mu. Radostně a stále. Důvodů je dost. Do tmy hříchu vstoupilo světlo odpuštění. Do šera polopravd vstoupilo světlo Kristovy pravdy. V něm, v Kristu, máme vykoupení a odpuštění hříchů.
Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu… nepřestáváme za vás v modlitbách prosit. Milé sestry, milí bratři, dostali jsme se do dobré společnosti. Týkají se ty díky i ty prosby také nás. Amen
Interludium:
Modlitba:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe
Sborová oznámení:
Píseň – přímluvná: 621 Za ty kdo hladem trpí a bídou
Modlitba přímluvná + MP:
Věříme, že celý svět i my v něm jsme ve tvých dobrých rukách. Prosíme tě, Pane, dej, ať nám naše víra dá nové síly, odvahu, ať nám otevře novou naději pro další dny.
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: 1. Jan 4, 13-21
Požehnání:
Píseň: 425 Skloň se k nám
Postludium: