Kázání 21.6.2020 v 9:00
Bohoslužby Mělník 21. 6. 2020
2. neděle po sv. Trojici
Miroslav Erdinger
Vstupní píseň: 171 Hospodin zástupů
Introit: Ž 33, 1 – 5
Pozdrav: Dnes je 2. neděle po svaté Trojici. Vítám vás, milé sestry a milí bratři při dnešních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Píseň: 168 Zpívejte, čest dejte
Modlitba:
Čtení: 2. Král. 6, 8 – 23
Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé
Text: Řím 12, 17 – 21; z přečteného připomenu ještě 21. verš: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
a jak to poznáme, co je dobré a co je zlé? A jak to ví apoštol Pavel, že s těmi slovy tak zlehka pracuje? Vždyť přece víme, že v každém člověku, v každém z nás je dobré i zlé a dokonce to, co se dnes jeví jako dobré, může být zítra v proměně situace zlé. A přijmout sama sebe v plnosti, v celistvosti, to neznamená vidět v sobě a při sobě jen to dobré. To znamená velmi realistický pohled na sebe sama, pohled nelehký, ale pravdivý: miluji, ale také umím druhé nesnášet, když nechci rovnou říci nenávidět. Mluvím pravdu, ale jí v patách jsou malé i velké lži. Umím naslouchat, ale jsem také netrpělivý a místo naslouchání myslím na jiné věci nebo si připravuji odpovědi. Hlásám věrnost, ale v patách mám nevěru. Přeji druhým jen to dobré, ale jak často se vkrádají myšlenky plné závisti. Jsem tu pro druhé, ale jak jen se ubránit sobectví? A tak bych mohl pokračovat. Jen se to člověk bojí, ostýchá, rozpakuje přiznat. Je mu nepříjemné hovořit o své černé polovině, když vystavovat tu bílou je tak lákavé a pro křesťana obzvlášť. Ale když ta černá najednou praskne, kolik zklamání a hořkosti to přinese! Mnohdy jenom proto, že člověk nebyl připraven přijmout sebe, ale také druhého pravdivě a v jeho celistvosti.
Ptáme se tedy, co to je to dobré nebo co dělá naše jednání dobrým, co to je, co přemáhá to zlé. V Etice úcty k životu píše Albert Schweitzer: „V podstatě všechno, co v obvyklém etickém hodnocení jednání mezi lidmi platí jako dobré, můžeme odvodit z potřeby materiálního a duchovního zachování či podpory lidského života a úsilí přivést ho k nejvyššímu stupni. Naopak všechno, co v jednání lidí platí jako zlé, je v konečném důsledku materiálním nebo duchovním ničením nebo omezováním lidského života a zanedbáváním úsilí přivést ho k vyššímu stupni. Jen co se v tomto nejvšeobecnějším určení dobra a zla pochopí a prohloubí široce se rozcházející a navzájem zdánlivě nesouvisející jednotlivé určení dobra a zla, zapadnou jedno do druhého jako k sobě patřící části. Základní princip mravnosti nevyhnutelný pro myšlení neznamená jen uspořádání a prohloubení platného pojetí dobra a zla, ale také jejich rozšíření. Skutečně etický je člověk jen tehdy, když uposlechne v sobě naléhání pomoci podle možností každému živému tvoru a je mu proti mysli jakkoliv mu škodit. Neptá se na to, nakolik si ten nebo onen život svojí hodnotou zaslouží jeho účast, ani na to, nakolik je ještě schopný citu. Je mu posvátný život jako takový.“ Můžeme říci, že dobré je to, co podporuje život, napomáhá životu, pomáhá naplňovat kvalitu života, chrání život a respektuje a podporuje jeho důstojnost. A zlé je naopak to, co život ničí, co ho ponižuje, ubližuje mu a jinak ho ohrožuje.
Všimněmne si: jedná se o všechno živé, o každého živého tvora, jedná se tedy také, a především, o člověka v jakékoliv situaci. Nikdo není vyloučen. Chudý i bohatý, zdravý i nemocný, mocný i bezmocný, mladý i starý, pohodlný i nepohodlný, přítel i nepřítel. Ti všichni jsou objekty projevů lásky. „Nikomu...neodplácejte zlým za zlé...“, „...vůči všem mějte na mysli jen dobré...“, „...žijte se všemi v pokoji....“ Nikoho apoštol ze spektra těch, kterým má být konáno dobro, nevylučuje. Nejsou stanovena žádná kriteria pro vyloučení. A protože jsou ta apoštolova slova napsána křesťanům, lze říci: pro křesťana je každý člověk plným člověkem se stejnou hodnotou jako každý jiný. Všichni jsou adresáty pokoje, který přináší Kristus Pán. Žijte se všemi v pokoji, pokud na vás je. Připouští, že všichni kolem nebudou nadšeni tím, že by křesťané byli tlumočníky pokoje. Budou třeba nepřátelští. Ale to není křesťanova cesta. Křesťan přináší a šíří pokoj. To není nějaká nová morálka, nějaké morální ponaučení. To jsou důsledky víry v Krista, který sám je tvůrcem a nositelem pokoje.
Mít na mysli dobro pro druhého, to je přece láska. Existuje jen jedna základní a neměnná povinnost, která zní: „Miluj svého bližního jako sám sebe. Jak to provést je jiná otázka, jedná se však o veškerou morální povinnost“ (William Temple). Americký teolog minulého století Paul Tillich napsal, že „...zákon lásky je základním zákonem, protože je popřením zákona; je absolutní, protože se týká všeho konkrétního... absolutnost lásky spočívá v její schopnosti vstupovat do konkrétních situací, objevovat to, co vyžaduje konkrétní obtížná situace, na níž se zaměřuje.“ Je to pouze přikázání lásky, které je bezpodmínečně a nepochybně dobré. O pár veršů dál bychom četli apoštolova slova: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali“ (Řím.13,8). Přinášet pokoj a lásku, to je odplácet dobrým. A to není snadné. Stále se to v nás pere. Proč dělat dobře, když lidé jsou zlí? Proč přinášet lásku, když svět je plný nenávisti? No právě proto. A také proto, že to je křesťanova cesta, kristovská cesta. Kdo se ke Kristu hlásí, nemá jinou alternatrivu. Nebo nejde kristovskou cestou.
Na té kristovské cestě je člověk provázen milostí a milosrdenstvím. Vědomě žije z Božího milosrdenství, přijímá záchranu, odpuštění, přijímá Kristovu oběť. Odplácení zlým za zlé, je nepochopením Kristovy milosti. Co sám přijímám, z čeho vědomě žiji, nemohu upírat druhému. Nemohu si vybírat, komu přinesu ono dobré, to je to, co podporuje člověka v jeho lidství, co pomáhá překonávat přerozličná úskalí, bolesti, strádání i pouta nelásky a zloby. Ono dobré je pro každého. Nasytit, napojit, potěšit, navštívit, obléci, doprovodit. Tyto základní prvky křesťanské lásky se týkají každého člověka. V tom je síla křesťana, že tyto prvky uskutečňuje, naplňuje. Přítel nepřítel. Neodplácet zlé zlým, ale přinášet dobré. To člověka zastaví, to umožní změnu, obrat. A co když ne, můžeme namítnout. Co když jsou to jen jakési křesťanské iluze, které se do tohoto světa nehodí? Nic se neděje. To pak není problém toho, který odplácí dobrým zlé, který na zlo reaguje konkrétními projevy lásky. To je problém onoho nositele zla. On zůstává v okovech, ve vězení zloby. Dostal příležitost, tak jako každý z nás dostáváme příležitost.
„Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ Milé sestry, milí bratři, taková dobrá rada nám zní na prahu dalšího týdne našich životů. Taková cedule na křižovatce, ukazatel cesty. Nechme se jím doprovázet, podlehněme jeho síle, jeho moci. Je to moc a síla lásky. Neznám větší a smysluplnější a potřebnější a životodárnější moc a sílu. Amen
Interludium:
Modlitba + Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu
Oznámení:
Přímluvy + MP:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: 1.Jan 5, 11 – 15
Požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a obdaří tě pokojem.
Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Amen
Píseň: 690 Soudce všeho světa, Bože