Bohoslužby s večeří Páně, sobota 27.6.2020
Bohoslužby s večeří Páně, Obrok u Sixtů
Sobota 27. 6. 2020
Miroslav Erdinger
Vstupní píseň: Svítá117 Je stále přítomná tvoje sláva
Introit: Ž 8
Pozdrav: Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Pozdrav zde na statku u Sixtů – děkování, společná radost, vděčnost…
Apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj…
Píseň: Svítá 17 Bojujte dál
Modlitba:
Čtení: 1. Tim 4, 1 – 11
Píseň: Svítá 184 Mír na zemi daruj nám
Text: Gen 1, 31
„A viděl Bůh všechno, co učinil, - a hle: velice dobré!“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
dnes si připomínáme, že před sedmdesáti léty komunisté zavraždili doktorku Miladu Horákovou a spolu s ní další tři nevinné lidi. A v dalších procesech té doby byla odsouzena k smrti celá řada dalších nevinných lidí. Naplno se rozjížděla doba, ve které komunisté znárodňovali majetek, zabavovali zvířata, majetek, vystěhovávali lidi z jejich bytů, domů, hospodářství, vyvlastňovali soukromé vlastnictví. A zabíjeli. Byl jsem včera konsternován konstatováním představitelů současných komunistů, že vzpomínka na popravu Horákové rozdmýchává nenávist. A to tehdy nebyla nenávist? Právě aby k podobným projevům nenávisti nedocházelo, je nutné si ty události pravdivě připomínat. Ne zamlčovat pravdu a skrývat zločiny minulosti. Naštěstí žijí pamětníci a někteří současní historikové a organizace Paměť národa pravdu zamlčet nedovolí. Aby se dějiny neopakovaly. Ostatně, jsme na statku, který byl také součástí vyvlastňování. Kde bylo také mnoha lidem ublíženo. Ale nejsme zde proto, abychom analyzovali dějiny padesátých let. Jsme zde proto, abychom Pánu Bohu děkovali za vše, co od něj dostáváme. Za to, že nás převedl přes těžká období historie naší země, že nám dal před třiceti léty svobodu a mnozí v této zemi se mohli vrátit ke své práci, svému vlastnictví, jakkoliv zplundrovanému a zničenému, tak, jak tomu bylo zde. Ovšemže děkujeme především za dar života a všeho, co pro smysluplný život potřebujeme. A také za jeho Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Díky jeho oběti a vzkříšení víme, že od Boží lásky nás neodloučí nic, dokonce ani smrt.
Řekl jsem, že člověk od Pána Boha všechno dostal. Výrazně to dosvědčují bibličtí svědkové, autoři prvních kapitol bible. Jejich počáteční slova překládá profesor starého zákona na Evangelické teologické fakultě Martin Prudký takto: „Na počátku stvořil Bůh nebesa i zemi – ta země byla běs a děs, temnota nad prahlubinou.“ Když Bůh vidí děs a běs a temnotu, pak to tak nenechá, nemůže nechat. Je v Boží podstatě nenechat vládnout děs a běs a temnotu. Přináší život. Než však pozve do života člověka, všechno pro něj připraví. Světlo i tmu, den i noc, nebeskou klenbu i vodstvo. A také souš – zemi. A na ní byliny a semena a stromy a ovoce a trávu a lesy, zkrátka celou přírodu. A měsíc a slunce a hvězdy. A všechny živočichy v moři i v sladké vodě a na souši. Živočichové dostanou rozplozovací schopnost. Tak jen ať plodí a ať se množí. Všemu Bůh dává řád. Již ne chaos a děs, již řád. A pak povolá, pozve k životu člověka. Ovšemže připraví pro člověka zásadní určení, snad až smysl lidského života. Aby z toho všeho žil a ten řád aby udržoval. „Hle, dal jsem vám všechny byliny, semenící semena, co jsou po vší zemi, a všechny stromy i s jejich plody. Všechno vám to bude k jídlu. A všem suchozemským živočichům, všem ptákům nebes a všem živočichům, co se plazí po zemi, co v nich je živá duše, všechnu zelenou bylinu dávám k jídlu. A stalo se tak. A viděl Bůh všechno, co učinil – a hle, je to velice dobré.“
Finální verze zhodnocení celého Božího díla. Vše pro člověka. To stačí. Nic víc není potřeba. Člověk dostal vše pro život potřebné. Dostal také docela konkrétní úkol, práci o vše se dobře starat. Tak jedná Bůh s člověkem. Ptáme se: „Jak dnes jedná Bůh s člověkem?“ No přece stejně. Vše se završuje novým životem. Do života člověka Bůh povolává. Všechno pro život člověk dostává. S člověkem Bůh neustále hovoří, člověka životem provází. A jak odpovídá člověk?
Nejprve zaslechneme dobrý důvod k sebevědomí. Ten důvod se týká každého z nás. Připustíme-li, že je to Boží vůle a Boží cesta s člověkem, že ho Bůh povolává k životu a připustíme-li to i u nás samých, pak smíme vyposlechnout, že jsme velmi dobří. Nic pro to neděláme, nijak se nesnažíme, a hned jsme velmi dobří. Jakými že slovy Bůh shrnuje své dílo? „Viděl Bůh, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ Připustíme-li, že jsme Božím stvořením, zároveň tím připouštíme, že jsme velmi dobří. Bůh nepovolává k životu zlo, volá k životu dobro. Přiznat se k tomu znamená získat životní směr, postavit se na dobrou cestu, dokonce nalézt smysl života. Být nositelem dobra, s láskou dobře spravovat všechny Boží dary, chránit dar života, pečovat o přírodu, pole, lesy, dobytek... I když vedle dobra si našlo ve světě své místo zlo. Mistrnou zkratkou to vyjádřil Jean Effel. „Milujte se a množte se,“ říká Bůh. „Perte se a žerte se“, říká ďábel.
Milí přátelé, setkáváme se zde na místě, kde mnoho let rozséval člověk dobro. Pak přišlo zlo. Přišli lidé, kteří sloužili zlu. Člověk se posadil na Boží místo a rozhodoval o druhých. Žádné vlastnictví půdy, žádná osobní odpovědnost za to, co mi patří. Všechno společné, všechno naše. Bourání budov, domů, stodol, stájí, kostelů, modliteben. Bourání vztahů. Strach, závist, nenávist. To, co bylo velmi dobré, mizí. Zlo se ujalo moci. Nejen zde – návrat před čas, ve kterém tvořil Bůh. Návrat do stavů děsu, běsu a temnoty. Přece však, navzdory vládě temnoty a běsu, byla zde jakási drobná zrnka lidské čistoty, víry v Boží lásku a jeho moc lásky, víra v návrat do situace, kdy bude možné opět říci: Hle, vše, co Bůh učinil, je velmi dobré. Venkovská žena, vdova žijící s invalidní dcerou – babička mé ženy – byla spolu se svou rodinou také tím rudým zlem postižena. Velmi skromně, kostrbatě, literárně slabě, avšak velmi silně emotivně a pravdivě o tom napsala ve verších to, co cítila. Její dcera, matka mé ženy, to uvádí ve svých vzpomínkách slovy: „Jak těžce se loučili naši otcové a matky se svými rodnými lány a políčky při nuceném vstupu do JZD, toho dokladem může být jedna z básniček prosté venkovské ženy, mé maminky:
Jde žena lesem znavená, kosa, hrábě tíží ji ramena, neslyší sosen šumění, nevidí jív zelených chvění, neslyší ptáčků libý zpěv, kam poděl se dnes ženy zpěv?
Již vyšla žena z lesa ven, znavená kleká na rodnou zem, ruce k nebi zvedá, že ona tu hroudu nedá. Vždyť zde již orali, nic se jí neptali.
Vy brázdy chudobné, potem svých předků zkropené, já jsem vás brázdy nezradila, i já potem svým jsem vás rosila.
Čtyřicet let jsem tudy chodila, pět dětí jsem pod srdcem nosila, v lese se konejška udělala, v té naše robátka spala.
Jak krásně jsme žili, při té naší píli, dnes se snad již děti odrodily, a konejšky v lese by dobré nebyly.
Ty ó muži v hrobě spíš, o ničem nic nevíš. A já se bránila, na mě není vina. Ó, všechno mi vzali, jen dluh na nový chlév mně nechali.
Milé sestry, milí bratři, přátelé, dnešní setkání zde ukazuje k počátkům Božího tvůrčího procesu s člověkem. I když cesta k takovému konstatování byla těžká, složitá a dlouhá. „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.“ A závěr? „Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.“ Zítra je sedmý den. Požehnání sedmého dne přichází i sem, na tento statek. Na ty, kteří zde žijí a pracují. Na nás, kdo přijímáme vděčně Boží konstatování, že vše, co Bůh stvořil, je velmi dobré. Amen
Píseň: Svítá 120 Jednou budem dál
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Ježíši Kriste, na tebe čekáme, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme ti ho a zveme tě do něj.
Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Všechno, co jsme prožili v uplynulém církevním roce. Děkujeme ti za toto setkání u Sixtů, kde prožíváme chvíle vděčnosti a radosti. Setkáme se na Tvé hostině, kde ty jsi uprostřed nás.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidi. Odpusť nám, když jsme nešli cestou, na kterou jsi nám ukázal směr, odpusť nám, když naše jednání pro naše slabosti nerespektovalo těch známých deset ukazatelů na cestě svobody.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme každý sám za sebe Pána slovy „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“
Sbor: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“.
Pozdravení pokoje:
Vyznání víry:
Když jsme vyznali své viny a přijali odpuštění, můžeme radostně vyznat také svou víru – slovy apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 176 Má duše Boha
VP:
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k Tobě. Děkujeme Ti, žes jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Epikléze:
Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli. Amen.
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a požehnal, lámal jej, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal díky, požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Pijte z toho kalicha všichni; Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kolikrát píti budete na mou památku. Neboť kolikrátkoli byste jedli tento chléb a z toho kalicha pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
Tajemství víry:
A tak my nyní společně: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento:
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je Tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Modlitba Páně
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš… Amen.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Píseň během vysluhování: 308 Jezu Kriste štědrý kněže
Slova propuštění
- Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45)
- Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení:
Hospodine, náš dobrý Bože,
Děkujeme Ti za ……….. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Za přicházejícího tvého Syna Pána Ježíše Krista ti děkujeme. Dávej nám ho v hojnosti. Amen.
Píseň: Svítá147 Kdo mě z pout mých
Sborová oznámení:
- Poděkování Sixtům za přijetí
- zítra bohoslužby v 9.00 hod.
- ve středu mimořádná schůze staršovstva před prázdninami
Přímluvné modlitby: za ty, kdo soukromě hospodaří, kdo pochopili, co znamená pověření být dobrými správci, … za Sixtovi, jejich rodinu, za požehnání pro jejich hospodaření, práci…
Poslání: 2. Kor 9, 6-11
Požehnání:
Píseň: 558 Blíž tobě Bože můj – bluesově
Postludium: