Bohoslužby 18.10.2020
Bohoslužby Mělník 18. 10. 2020
19. neděle po svaté Trojici
Vysíláno online; koronavirus, restrikce
Miroslav Erdinger
Preludium a doprovod: písně z CD
Vstupní píseň: 98, 1-2 Zpívejte Pánu nové písně
Introit: Ž 103, 1-5
1Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
2Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
3On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
4vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
5po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
6Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
7Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
8Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, tak dnes opět online přenos. Opatření proti koronavirové pandemii nám nedovolují scházet se v kostele nebo v tomto sále Husova domu, proto volíme tento způsob setkávání u Božího slova. Písně, které jsou napsané zde na kazatelně, bude zpívat Pěvecký sbor Východomoravského seniorátu pod vedením Evy Ježkové, na varhany doprovází Jan Trusina. Ať jste, kde jste, vítám Vás, kdo jste soustředěni k těmto bohoslužbám, a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 219 Hory, doly stráně
Modlitba:
Čtení: Ez 2, 1-8: 1Řekl mi: „Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit.“ 2Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit. 3Řekl mi: „Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne. 4I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ 5ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok. 6Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný. 7Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci. 8Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám.“
Děti do NŠ: nekoná se pro nouzový stav
Píseň: 438 Přišli jsme ó Ježíši
Text: Mt 9, 1-8: 1Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. 2A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ 3Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ 4Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle? 5Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? 6Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ 7On vstal a odešel domů. 8Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
ochrnutý svět, ochrnutá země, ochrnuté město, ochrnutý člověk. Už tehdy jakoby někdo popisoval naši současnou situaci. Kam se podíváš, všude někdo ochrnutý. Život ochrnutý. Nic není normální. Svět vykolejený z normálu. Člověk vykolejený z normálu. Co chceme v této situaci slyšet? Co potřebujeme slyšet? „Buď dobré mysli člověče.“ No ale to se řadíme mezi ty signatáře dopisu, kteří zlehčují situaci, podceňují ji. Hazardují s lidskými životy. Buďte dobré mysli, nic se přece neděje, není potřeba nijak se chránit. Všechno to samo pomine, odezní. Není potřeba nic měnit, jeďte dál ve svých kolejích, nenechte se rušit. To je sice velmi příjemné, ale také velmi nebezpečné. A bylo by to nepochopení dnešního biblického textu. Je dobré si všimnout, kdo ta slova říká, v jakém kontextu a jaká mají pokračování. A to nás okamžitě přenese do jiného způsobu myšlení. Nikoliv zlehčovat situaci, ale naopak vzít ji naprosto vážně a ptát se, co nám říká, kam nás vede. A kdo k nám v ní promlouvá. Není to ani žádná rozechvělá státní figura, která vidí věci podle své potřeby, ani osoba s pevným hlasem, která nechá nastoupit národ před televizory jako svou bojovou jednotku. Kdo ta slova říká v příběhu uzdravení ochrnutého?
Víme, že je to Ježíš. Ten nikdy nic nezlehčuje, ale také nezveličuje. Sklání se k člověku, bere ho za ruku, počítá s ním jako s člověkem. Jako s celým člověkem. Buď dobré mysli synu, jsem tu s tebou. Nenechám tě ve tvém ochrnutí, nenechám tě v nejistotách, nenechám tě v síti tvých starostí a zátěže. Nenechám tě ochrnutého tvým hříchem. Vím, že nestačí, když člověk jí a pije a chodí a používá ruce a mozek. Nestačí k plnému zdraví, k plnému lidství, když má člověk uspokojené své tělesné potřeby. Ne, Ježíš je nepodceňuje, jen vnímá člověka v jeho celistvosti. Ježíš v tom muži nevidí jenom mrzáka, kterého je potřeba politovat. Ježíš v něm vidí plného, plnohodnotného člověka, ke kterému je potřeba projevit nikoliv shovívavou, přeslazenou lítost, ale rozhodný, uzdravující milosrdný soucit, který ho zařadí do společnosti. Ti lidé, kteří toho člověka přinesli, vidí jen to, co skutečně viditelné je. Vidí ochrnutí a vidí hole a vidí, jak se ten člověk ani s pomocí holí nedostane dál. Ježíš dohlédne za to, co je prvoplánově viditelné. A pak řeší to, co považuje za nejdůležitější. Co člověka narovnává, i když jeho tělo může zůstat sehnuté. A na co lidé v blízkosti ochrnutého ani nepomyslí.
Nepřeslechli jsme, milé sestry a milí bratři, že ochrnutého k Ježíši přinesli nějací lidé. Jak je Ježíš charakterizuje? Jako ty, kteří mu naprosto důvěřují. Ježíš viděl jejich víru. Kdyby ti lidé nevěřili, že ochrnutému může Ježíš pomoci, jistě by ho k němu nenosili. Umíme si to představit: „Ale, proč bychom se namáhali, vždyť ho stejně neuzdraví. Kdo to kdy viděl. Nemůže mu pomoci!“ a mnoho jiných řečí by lidé vedli a ochrnutého nechali jeho osudu, nanejvýš by mu dali sklenici vody a skývu chleba. Avšak: „Když Ježíš viděl jejich víru.“ Jejich víra nepochybovala, že mu může Ježíš nějak pomoci. Však když se modlíme „Pane, smiluj se nade mnou,“ pak mu neříkáme, jak se má smilovat. Boží smilování, milosrdenství má mnoho podob a my věříme, že vůči nám se Bůh smiluje tak, aby nám to bylo k dobru. On přece ví, co potřebujeme. Víra těch „nosičů“ mohla být podobná. „Zde je ochrnutý. Pomoz mu, Pane.“ Snad až bezmezná důvěra. Ježíš reaguje na jejich víru. A dělá něco, co vidí jako podstatnější, než uzdravení těla. Udělá něco, co bude pro ochrnutého dobré. A Ježíš dělá to, co vidí pro chromého jako to nejlepší. Narovná mu duši. Zbaví ho pout hříchu. Zbaví ho všeho, co vytváří hradby mezi ním a Dárcem života, co vytváří také hradby mezi ním a druhými lidmi. Také ho zbaví toho, co mu neumožňuje, aby si sám sebe vážil, aby rozpoznal svou hodnotu. Uzdraví mu jeho zraněné, nemocné „já“. „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“
Tedy žádné „o nic nejde, nestrašte se složitostí situace“. Žádné podceňování, zlehčování situace. Všechno pomine, zůstaňte ve svých vyjetých starých kolejích, jeďte dál expresem, zaměřeným na mládí, krásu, na výkon, na majetek. Situace je vážná. Proto: „Odpouštějí se ti hříchy.“ Radikální změna. Nejeď již dál ve svých starých kolejích, které kdoví kam vedou a kam tě zavedou. Možná zase jen k další pandemii strachu a bolesti a nemoci a smrti. K dalším okovům strachu o sebe, o své pohodlí, o podporu svých holí. Změna: „Narovnej se, člověče, teď máš příležitost.“
Ale nablízku jsou ti, kterým vyhovuje ochrnutý člověk, který nezná svou cenu, který nevidí důvod, aby si sám sebe vážil, kterému stačí darovat mu nové gumy na hole a pět roušek pro případ, že by ho napadlo přece jen se proploužit mezi jemu podobnými. Tak to ne, to nám Ježíši dělat nebudeš. „On se rouhá.“ Znalci zákona, vzdělanci, mocní, všichni ti, kdo stávají na vyšších stupních před lidmi, hned Ježíše napadnou. Nehodí se jim zdravý celý člověk. Potřebují ho nějak ovládat, mít ho ve své moci, ustrašeného, poslušného. Stačilo by jim jenom to zdravé tělo, které se umí uklonit a zvednout ruku, případně ji natáhnout pro podporu v nouzi a za pár přidaných šupů hodit ten správný lístek s jejich jménem. A děkuji a jde se dál.
Ti, kdo Ježíši důvěřují, mohli být snad překvapeni tím, co Ježíš udělal, ale protože mu důvěřovali, nejspíš to přijali. A možná že i ti chytří a vzdělaní se svou trochou moci jednou postřehnou, že tady jde o víc než jen o uzdravení těla. A že zde vůbec nejde o zlehčování závažné situace, naopak o nahlédnutí k pravdě o té situaci. Jde o víc, jde o něco podstatného, závažného pro život (Mrázek), co oni ovšem již nebudou mít ve své moci.
Nevíme, co toho člověka trápilo. Nevíme, jak dlouho byl ochrnutý a co do té doby, než ochrnul, stihnul udělat zlého. Trápilo ho svědomí? Výčitky? Obviňoval se, že své ochrnutí má za trest? V takovém obviňování ho jistě mnozí udržovali. Co provedl, že ochrnul? To ho Pán Bůh potrestal. A má to. Tak to přece lidé říkají. Nevíme, co ho kdesi uvnitř trápilo a nevěděli to ani ti farizeové. Ježíš ale vidí dál, vidí k srdci člověka. Nahlédne pravdu o člověku. A protože přináší lásku, pak z té své lásky k člověku jedná. „Buď dobré mysli, je to pryč. Je ti odpuštěno. Nemusíš se sám před sebou ani před druhými hrbit. Můžeš odhodit hole, už je nebudeš potřebovat. A to, co říkají druzí, to neber vážně, to není o tobě, to je o nich.“
Odpuštění tomu člověku pomůže víc než zázračné uzdravení. Jde tu o víc. Jde tu o niternou změnu životních podmínek. Nejen začít vzpřímeně chodit, ale být vzpřímený i uvnitř, mít napřímené svědomí a duši. Ovšemže neporozumění některých je veliké. „Rouhá se.“ A těm Ježíš odpovídá. Co je snadnější? Odpustit hříchy nebo říci „vstaň a choď?“ Je snadnější uzdravit člověku zlomenou ruku nebo zraněnou duši? Je snadnější předepsat léky proti zánětu nebo odpustit a osvobodit člověka od niterné zátěže? Ježíš má takovou moc, že může i uzdravit tělo i odpustit hříchy. A ještě tím upozornit na člověka jako celek, jako celistvou bytost.
„Postav se. Jsi svobodný, zvedni hlavu. Odhoď hole, již nepotřebuješ žádné podpory. Byly dobré v čase tvého ochrnutí. Ale nyní, kdy tě již netíží zátěž hříchu, kdy jsi slyšel slova odpuštění, už hole nepotřebuješ. Vstaň, vezmi své lože a jdi domů.“ On vstal a odešel domů.
A lidé chválili Boha. Moc tomu v těch zástupech nerozuměli, když ho chválili za to, že dal takovou moc lidem. Avšak Ježíš byl Syn Boží… Ne všichni porozumějí hned. Lidé žijí ve svých stereotypech, ve svých představách, názorech, zkušenostech. To moc podstatné není. To, co je však podstatné, je Kristem, Synem člověka, daná naděje. Začalo to vírou, důvěrou nosičů ve vztahu ke Kristu. Situace byla v bodě mrazu. Neřešitelná. Tíseň, obavy, snad i beznaděj. Přišlo odpuštění hříchů. Osvobození od viny, zbavení strachu, narovnání duše. A následovalo narovnání těla. Odhození podpor. Cesta pokračuje, život pokračuje. Ne zlo a mocní a vychytralí mají situaci v rukách. Ale Bůh v Kristu ji má v rukách. Až odhodíme respirátory a roušky a zvedneme hlavy, vzpomeňme si na příběh o uzdravení ochrnutého, který byl dnes kazatelským textem. Amen
Modlitba + vyznání vin:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla a život věčný.
Amen
Píseň: 473, 1 - 3 Vezmi Pane život můj
Oznámení:
Modlitba přímluvná:
Píseň: 440 Ozvi se Pane můj
Poslání: Jk 5, 13 – 18
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. 14Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. 15To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. 16Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. 17Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.18Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.
Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Píseň: 485 Král věčný nás požehnej
Postludium: