Bohoslužby Mělník 8. 11. 2020

https://youtu.be/NTiug3wNLEc

Nekonaly se – nouzový stav – online

22. neděle po svaté Trojici

Miroslav Erdinger

Preludium:

Vstupní píseň: 616 Chvalte Pána

Introit: Ž 93

1Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. 2Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. 3Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití. 4Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině. 5Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 22. neděle po svaté Trojici. Vítám Vás všechny u Vašich počítačů v tomto společenství, spojeném Duchem svatým, vírou a láskou a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen

Píseň: 378 Bože jenž jsi v nebesích

Modlitba:

Čtení: Rut 2, 1-13

1Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz. 2Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“ 3Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. 4Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“ 5Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“6Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. 7Optala se: ‚Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“ 8Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. 9Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“ 10Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ 11Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. 12Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ 13Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“

Píseň: 440 Ozvi se Pane můj

Text Mt 15, 29 – 39: 29Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. 30Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladly je k jeho nohám a on je uzdravil, 31takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského. 32Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ 33Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ 34Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ 35I nařídil zástupu usednout na zem; 36potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

ti lidé kolem Ježíše mají hlad. Ne, neumírají hlady, jen jsou již dlouho na jednom místě, naslouchají Ježíši, ale již jim kručí v žaludku. Známe všichni ten pocit. Je potřeba něco sníst, aby se pozornost člověka nesoustředila k pocitu hladu, ale zůstala u toho, kdo hovoří. Zde aby zůstala u Ježíše. Jaká je to společnost, která se kolem Ježíše sešla? Zástupy. Ale to je příliš anonymní. Zde nejde o masu, Ježíši nikdy nejde o neidentifikovanou masu lidí. Vždy mu jde o konkrétního člověka a jeho životní cesty. A již je to konkrétnější. Byli tam chromí, mrzáci, slepí, hluchoněmí a mnozí jiní, zřejmě s nějakým postižením. V tuto chvíli tito lidé ještě nemají hlad. Ovšemže jim nekručí v žaludku. Ale ono jim kručí v srdci a v duši. Mají jiný hlad než ten, který lze uspokojit chlebem a rybami. Mají duchovní hlad. Lidé s jakýmkoliv hendikepem v té době podle židovského zákona a židovského chápání a víry nesměli do chrámu. Tam by totiž svým postižením, svou nedokonalostí, neúplností znesvětili chrám. A udělejme ještě krok dál. Takový člověk, kterému chybí kus těla nebo má nějakou deformitu, by nemohl vejít do nebeského království. Ti lidé kolem Ježíše dobře věděli, co je to hlad duše. Hlad po chrámu. Věděli, co je to bolest srdce, jiná než při infarktu, který zanechá na srdci jizvu. Tato duchovní bolest, duchovní zranění, to srdce deformuje zcela, abych ještě použil ten symbol srdce. Hlad, při kterém kručí v žaludku, ten přijde později. Tedy i těchto lidí, společností vylučovaných, vysmívaných, pohrdaných, zbožnými Židy vyloučených ze společenství chrámu, se týkají Ježíšova slova, Ježíšův příchod do světa, kde vládnou nekompromisní pravidla a také všelijaká ustrašenost a pohrdání.

Ježíš se k takovým lidem sklání, je jim společníkem, přijímá je – a vrací je do plného života. Ježíšova moc je ovšem nad chápání člověka. Když se ptá Jan Křtitel z vězení: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného?“ dostává se mu od Ježíše odpovědi: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte. Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ I nyní, v příběhu, kterým se zabýváme, je Ježíš s člověkem. Vrací tělesné zdraví, ale otevírá i možnost cesty k plnému zdraví duševnímu. Otevírá člověku možnost vstupu do chrámu, k modlitbám, čtení zákona i proroků, do společenství. Z celé té velké skupiny chromých, slepých, hluchých a s mnohým dalším postižením, také duševně chorých a jinak nemocných se v Ježíšově přítomnosti stávají jednotliví lidé. Lidé bez přívlastku. Již je neurčuje, neidentifikuje jejich postižení, určuje je pouze jejich lidství. Nedávno jsem se na jednom semináři zeptal zakladatelky České alzheimerovské společnosti, jestli jí také tak vadí, že se klientům v domovech důchodců říká uživatelé. Mně osobně to totiž vadí velmi. Ona mi řekla: „Nemůžu to ani vyslovit, strašné.“ Říkám jí: „A jaké označení bys použila?“ S nadhledem odpověděla: „Zkus říct lidé, zkus člověk.“ Ano, lidé, kteří potřebují podporu, doprovod, péči, porozumění, trpělivost a mnoho jiného. Ale lidé! Ne uživatelé! Lidé. U koho to začíná? Kdo je takovým učitelem našeho lidství? Ježíš. Již ne chromí, slepí, hluší, černí, bílí, bohatí, chudí a další, již lidé. Dobré Boží stvoření, svobodné, s naplněnými tělesnými i duchovními potřebami. A zástupy těch zdravých velebily Boha izraelského. Protože Bůh izraelský, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh Otec Ježíše Krista je také jejich Bohem. A je také naším Bohem, milí lidé u počítačů, u obrazovek, milé sestry a milí bratři.

Nemáte hlad? Ježíši je zástupů, nyní tedy všech přítomných lidí, líto. Tři dny pořádně nejedli. Mají hlad. Domů je přece posílat nebudeme, to ne. Ani já vám nebudu říkat, ať to vypnete a dáte si bábovku a kávu. Ale zeptám se vás: „Po čem hladovíte? Co Vám tolik chybí, že po tom máte hlad? Po čem hladovíme? Nejsme na tom v této době jako ti donedávna hluší a slepí a chromí? Nechybí nám k plnému životu něco? Ne, nehladovíme po štrůdlu a bábovce a řízku. To si umíme upéct. Hladovíme po společenství, po objetí, po životě, ve kterém je svoboda a radost. Hladovíme po společných bohoslužbách, po pravidelných setkáváních, po večeři Páně. Hladovíme ale také po dobrých zprávách o pandemické krizi, o ústupu nemoci. Hladovíme po smíření a odpuštění, lásce a radosti… a mohl bych pokračovat. Takový hlad ovšem nezažene ani martinská husa, dobře zalitá martinským vínem.

Ježíši je líto zástupů. A Ježíši je líto i nás. „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ ptají se ho učedníci. Nepochopení. Ti nejbližší si neumí představit, že by Ježíš mohl přítomné nasytit. Již jednou to s Ježíšem zažili, není to poprvé, co evangelista Matouš popisuje příběh nasycení zástupů. Mohli by vědět. A přece ne. Nechápou. Kde ovšem začíná nasycení těch přítomných? U koho začíná? Kdo se musí osobně angažovat, aniž by čekal na zázrak? Učedníci. „Co máte k večeři a kolik toho máte? Jaké jsou vaše možnosti?“ To, jestli budou zástupy dál hladovět nebo jestli budou nasyceni, to záleží na vás a na vaší ochotě nabídnout to své. Darovat ze svého. Nečekat, až někdo jiný začne, v tomto případě Ježíš. Ten vede své učedníky k ochotě obětovat něco ze svého. Učedníci jsou ochotni nabídnout své jídlo. Netuší, jak vydatně se jim to vrátí. Žádné reptání, smlouváni, žádné “a co nám zbyde.“ Ale: „Máme sedm chlebů a několik rybiček.“ 

Odskočíme na chvíli do přečteného starozákonního textu z knihy Rút. Pokud jsme dobře poslouchali, Rút také dala mnohé ze svého, dokonce dala sama sebe. Změnila svůj život, změnila společnost, ve které žila, a vydala se na cestu se svou tchyní Noemi k jejímu lidu z Moabské země do Betléma. V rozhovoru s Boazem se Rút ptá: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Boaz jí odpoví: „Jsem dobře spraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi, a odešla jsi k lidu, který jsi dřív neznala. Nechť ti Hospodin bohatě odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt.“ A Rút dostává obilí i vše, co potřebuje k životu ona i její tchyně. Bůh nenechá dobro jen tak bez povšimnutí. Bůh nenechá člověka hladovět a žíznit. Jen od těch, kdo mají a kdo se k němu hlásí, požaduje ochotu nabídnout ze svého.

Učedníci tedy nabídli své chleby a rybičky. Iniciativu teď má zcela Ježíš. K tomu, že nešlo jen o nasycení těla, ale také o nasycení duchovní, a to nejen nyní, ale i v budoucnosti, a nejen tehdy, ale také nás a dalších a dalších generací se toto nasycení bude týkat, ukazuje popis Ježíšových gest. Ježíš vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům. To vše přece ukazuje k večeři Páně. To ukazuje k budoucí Kristově oběti, aby již člověk duchovně nehladověl a nežíznil. Aby se tou obětí sytil, aby ji přijímal na odpuštění hříchů, aby mohl žít ve svobodě víry. „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte. Toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ Tak to zachytil evangelista Matouš v závěru Ježíšova příběhu před ukřižováním. Již nyní, ve chvíli nasycení zástupů, k té události ukazuje. 

Všichni jedli a pili včetně učedníků, kteří ovšem nabídli ze svého. A byli nasyceni a ještě zbylo pro další. Pro všechny včetně pohanů. Ber si, kdo potřebuješ, kdo žízníš a hladovíš, Ježíš je zde pro tebe, člověče.

Příběh končí. Společenství, společné stolování s Ježíšem. Zástupy nasycené a lidé uzdravení mohou jít ve svých životech dál. Lidé kolem Ježíše mohou mít ještě hlad. Ale lidé s Ježíšem již nehladoví. Ani my již nemusíme hladovět. Sice nemáme společné bohoslužby zde, ani se neobjímáme. Avšak odpuštění a smíření v Kristu a Kristem dostáváme. Také zde není Kristem prostřen stůl ke společné večeři Páně. Přesto nám víra řekne, že Kristova oběť na kříži, kterou stolování s Ježíšem připomíná a díky které máme na té oběti stálý podíl, je stále platná, nezávisle na našich současných možnostech. Jistě si za chvíli dáme oběd a nasytíme hladové tělo. Naše duše a naše srdce však nehladoví. Díky Pánu Bohu za to. Amen

Modlitba + vyznání vin:

Pane, smiluj se nad námi hříšnými.

Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry: 

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem¹⁾,
ukřižován umřel a pohřben jest²⁾, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa³⁾,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých⁴⁾,
odpuštění hříchů⁵⁾,
vzkříšení těla⁶⁾ a život věčný.
Amen.

Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte 

Oznámení:

-  Ve středu 11. 11. v 17.00 hod přes SKYPEpřednáška „To nejmilejší od Dvořáka“ s hudebními ukázkami. Přednášku bude mít sestra Lenka Pašková Špeciánová. Jedná se o hudební seminář z cyklu Hudba napříč stoletími, který je čtvrtý v pořadí v rámci projektu „Dveře dokořán – diakonické místo setkávání a podpory Komunitního centra Husův dům“.

- Po této přednášce bude opět přes SKYPE biblická hodina – zabýváme se tématem večeře Páně.

- V pátek 13. 11. v 18.00 hod online konfirmační cvičení prostřednictvím Teams. Již jsme si to v pátek s konfirmandy vyzkoušeli.

- Ve čtvrtek 12. 11. v 17.00 hod na Náměstí míru u vchodu do radnice prodej skvěle vypravené knihy „Mělník v proměnách času“. Autor fotografií je pan Lojka, spoluautorem pan Klihavec. Knihu, jejíž cena se pohybuje pod pěti sty korunami, bude možné nechat si autory podepsat.

- V neděli za týden opět bohoslužby takto online.

Modlitba přímluvná + MP:

- Za naše setry v CSM a LDN - Procházková, Korbelová, Hánlová, Vodičková, Týmová, Matějková

- Za nemocné doma – Marie Kejřová

- Za sestry a bratry v kazatelských stanicích Štětí a Vysoká

- Za nemocné koronavirem, za lékaře, sestry, ošetřovatelský personál

- Hladové, žíznící, opuštěné, vystrašené…

- Za nového prezidenta USA Bidena

- Za prezidenta, vládu, parlament, senát v naší zemi

- Za starostu a zastupitelstvo zde na Mělníku

- Chvíle ticha

Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.

Poslání: 1. Tim 6, 11-14

Požehnání:

Píseň: 419 Mocný Bože při Kristovu

Postludium: