Bohoslužby Mělník 22. 11. 2020
nouzový stav – Husův dům + online
poslední neděle církevního roku
Miroslav Erdinger
Vstupní píseň: Oslavujte Pána Písně z Taizé(CD)
Introit: Ž 146
1Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
2Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
3Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
4Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
5Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
6jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. 7Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
8Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
9Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
10Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je poslední neděle církevního roku. Setkáváme se k bohoslužbám, tentokrát zde v Husově domě i online. Zde prosím o dodržování všech pravidel a nařízení, stanovených vládou, spojených s pandemií. Roušky na ústech i nose, dvoumetrové rozestupy s výjimkou rodin, desinfikované ruce. Setkáváme se plni vděčnosti za přemnohé Boží milosrdenství, kterého se nám během uplynulého roku života v církvi dostalo. Jakkoliv to byl rok velmi komplikovaný, byli jsme a jsme v Božích rukách a každý čas, i tento, je časem Božího milosrdenství. A my se můžeme ptát, kam nás ten čas vede a co pro nás ono Boží milosrdenství znamená. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš
Modlitba:
Milosrdný, dobrý Bože, náš Pane,
Amen
Čtení: Zj 19, 6 – 10
6A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí.
7Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila
8a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.
9Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“
10Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.
Píseň: 672 Dej nám moudrost
Text: Mt 25, 1 – 13
1Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
2Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
3Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
4Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
5Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
6Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘
7Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
8Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
9Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘
10Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
11Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
12Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘
13Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé.
Radujme se, jásejme a vzdejme chválu Bohu. Podivné pozvání k radosti v tak neradostné době, jako je tato. Není to křečovité, fanatické pozvání k tanci na hrobě? Co je to za text, který jsme četli v knize Zjevení Janova? Je to výzva k radosti nad Božím vítězstvím nad zlem. Pro nás to může být pozvání k naději, že Bůh nad zlem, které nás obklopuje, jednou zvítězí zcela. Nejde jen o zlo, zvané koronavir. Jde o všechno zlo, které člověka deformuje, přináší strach. (Všimněme si, jak se roztrhl pytel s kupčením se strachem ve snaze získat politické body). Tedy zlo, které zabíjí, bere životy, svobodu, zdraví. Tomu všemu nemáme propadat. Radovat se a jásat lze již nyní, nečekat, až bude lépe. Když jsem se včera večer díval na zprávy a viděl, jakou velikou radost udělal jedné paní, která pečuje o nemocnou maminku a malé dítě a nemá peníze, nákup z potravinové banky, radost z jogurtů a banánů a pečiva, říkal jsem si, jaké je to pohrdání Božími dary, když stále reptáme, že nemáme to či ono, namísto abychom se naplno radovali z toho, že máme co jíst a máme toho mnohem víc, než potřebujeme a máme kde bydlet a máme komu říci „mám Tě rád“ a také to od někoho slyšíme. Radujme se a jásejme teď, v těchto těžkých časech, vzdávejme za všechno Pánu Bohu chválu. Čím více radosti z každého dne a blízkého člověka u stolu a radosti z plného talíře, skleničky, šálku, tím méně reptání a protivnosti, tím složitější to s námi bude mít zlo, které přináší strach. Tím méně strachu z covidu, který nepochybně nebezpečný je, ale nemůžeme se jím nechat zcela paralyzovat. Obzvlášť když připustíme, že s námi bude již v nějaké míře stále.
Raduj se nad Božím vítězstvím nad zlem, nespravedlností. Já vím, není snadné takovou výzvu uposlechnout. Nevidíme mnoho dopředu, žijeme přítomností, a tak se nedovedeme radovat nad Božím vítězstvím, protože ho jednoduše nevidíme. Neprožíváme ho na vlastní kůži. Naopak. Mnohdy jako bychom prožívali porážku. Vidíme a prožíváme, že protibožské síly mají dosud velikou moc. Zdá se nám, že zlo nad Bohem vítězí. Naše víra dostává zabrat. Jaký je to Bůh, který je bezmocný tváří v tvář zlu? Věříme tomu, co na vlastní oči vidíme a sami prožíváme. A to přece není nic radostného.
Očekáváme nebeskou hostinu, nebeský svatební rej, a ona stále dotírá pozemská bolest a neveselí. Blíží se nebeská svatba Beránkova a my stále jen čekáme a čekáme. „Kde jen je ten ženich?“ ptáme se spolu s družičkami. „Kdy konečně začne ta radostná hostina, kdy se budeme všichni společně radovat, kdy s námi bude ženich, Mesiáš, který nastolí nový věk dobra a lásky a pokoje?“ Ne klid, ten ve svatebním veselí nebývá, ale vnitřní pokoj, který je kdesi v lidské duši, i když všude kolem je svatební rej. Jenomže přichází únava. Ženich nejde a nejde a družičky jsou unavené. Co nastane? Ukazují se dobrá a špatná možnost. Ne, není to tak vždy, aby možnosti byly jen dvě, a ještě k tomu tak černobílé, ale pro pochopení tomu tak zde je. Deset žen na tom je úplně stejně. A přece je mezi nimi v jejich jednání sice nepatrný, ale velice podstatný rozdíl. Všechny družičky vyhlížejí ženicha, jsou ochotné na něj čekat. Nereptají, kde je tak dlouho, vždyť nic jim neunikne, mají své místo na svatbě zajištěné. A přece: jedny vstoupí na hostinu, druhé nikoliv. Ty jedny byly připravené na očekávané hned. Teď přijde. Vše je v pořádku. Klid. Nic se neděje. Únava a usnou... Ty druhé byly připravené na teď, ale i na delší čekání. Nemusí to být hned. Neví se přesně, kdy přijde, a tak je dobré počítat i s jeho pozdním příchodem… Dlouhý dech, trpělivost, naděje na příchod ženicha. To všechno hraje roli. Jen neztratit víru, že jistě přijde. A připravit se na to, že to nemusí být hned. Ještě mnohé musí člověk prožít, ještě mnohokrát usne a probudí se, ještě mnohokrát bude zapalovat své lampy. Jen je nutné mít v lucerně olej. Mít to, co zapaluje, co přináší světlo, teplo. Mít v lampě, mít v sobě tu směsici olejů zvanou víra, naděje a láska. Láska k ženichovi, naděje, že přijde, a víra, že jeho příchod bude vstupenkou na věčnou hostinu. Má-li člověk v sobě tuto směsici, tento blahodárný mix, není nic, co by ho připravilo o radost. A osobně: Máme-li v sobě tuto směsici, není nic, co by nás připravilo o radost.
Ženich přichází. Jedněm olej nestačí, druhé mají oleje dost. „Dejte nám trochu oleje,“ obrací se družičky s prázdnými lampami na ty, které počítaly s možností dlouhého čekání. „Ne, nedáme, to by nebylo ani pro nás.“ Docela logická odpověď. Nejsou sobecké, jenom si umí spočítat, kolik ho budou samy potřebovat, aby mohly doprovodit ženicha. Aby se mohly postavit vedle ženicha se svým olejem v lampách. Každá družička je u ženicha se svou lampou a svým olejem sama. Každý z nás jsme sami za sebe před Kristem se svou lampou a svým olejem. Nikdo jiný naše obsahy nemůže naplnit. Nemůžeme si nabrat ani lásku, ani víru, ani naději jinde, u někoho jiného. Ta voňavá, hořící a zapalující směs musí být v nás. V nás má svůj smysl. „Vy jste světlo světa,“ říká Ježíš v kázání na hoře. Zkrátka světlo je bytostnou součástí člověka, který čeká na Kristův příchod. V evangeliu podle Lukáše čteme slova: „Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.“ Být vzhůru pro Krista. Svítit a hřát voňavým olejem do příštích dnů, měsíců, let. A svítit a hřát i tam a právě tam, kde se šíří strach a temnoty a kde se zdá, že hostinský pomalu zhasíná světla v lokále. Ať symbolicky, nebo skutečně.
Takové světlo v nás nám umožňuje vidět dál než jen do přítomnosti, než jen k prožitkům aktuálního dne a aktuální situace. Umožňuje nám dohlédnout až ke svatbě Beránkově. Ke Kristovu druhému příchodu. A tam: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujte se a jásejte a vzdávejte mu chválu; přišel den svatby Beránkovy“… Tehdy mi řekli: „Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, na druhý Kristův příchode stále čekáme. Bude to slavný den. „Já to vím, jednou přijde ten den, ten den…slávy den,“ zpívá Spirituál kvintet, a tak přilévá olej do našich lamp. Já to vím. Den, kdy budeme hledět tváří v tvář našemu Pánu. Den plného příchodu Božího království. Kdy? Dnes, za rok, za deset let, za sto let? Nevíme. Víra říká: „Ženich přijde.“ A dodává: „Vaše lampy ať hoří. Nezapomeňte je stále doplňovat.“ Šťastní jsou ti, kdo kdy ve svém životě pozvání na nebeskou hostinu přijali. Amen
Modlitba + vyznání vin:
Pane, smiluj se nad námi hříšnými.
Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 397, 1 – 8 Radujme se vždy společně
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: 2. Petr 3, 14 – 18
14Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.
15A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána.
16Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.
17Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.
18Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
Požehnání:
Píseň: 702 Mír na zemi daruj nám
Postludium: