Bohoslužby 29.11.2020
1. neděle adventní, VP, v Husově domě i online
Miroslav Erdinger
Vstupní píseň: Svítá117 Je stále přítomná tvoje sláva
Intr.: Ž 24, 1-2 + 7-1
1Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. 2To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. 7Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. 8Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. 9Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. 10Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!
Pozdrav: Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj…
Píseň: EZ 276 Slávy Pán přichází
Modlitba:
Čtení: Zach 9, 9 – 17
9Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. 10„Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do dálav země. 11„Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody. 12Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně. 13Judu si napnu jako lučiště, na tětivu vložím Efrajima. Zburcuji tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane. Učiním tě mečem bohatýra.“ 14Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu. 15Hospodin zástupů jim bude štítem a oni budou jíst a kameny do praku pošlapou, budou pít a halasit jako při víně a budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři. 16Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí. 17Jaká je jeho dobrota, jaká jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt.
Píseň: EZ 272, 1 – 4 Jak vítati mám tebe
Text: Ef 2, 1 – 10
1I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
„Od smrti k životu.“ Tak nazvali tento přečtený oddíl překladatelé ekumenického překladu bible. To je ovšem velmi podivné. Vždyť přece naše životy se odehrávají opačně, od života, od narození, ke smrti. Narodíme se, žijeme své životy a nakonec umíráme. Co je to za podivné konstatování. Nebo snad je něco, co ten směr přece jen mění?
Byli jste mrtví pro své viny a hříchy. Odcizili jste se Bohu, odcizili jste se sobě samým, ztratili jste se sobě a svému poslání. Přestali jste být, i když jste zůstali ve svém těle. Žili jste to, co jste nasávali, atmosféru tohoto světa, jeho pravidla, hodnoty. Ztráceli jste se v myšlenkových zmatcích světa, ve kterém jste žili. Vaše problémy vás Bohu vzdalovaly, místo aby vás naopak k Bohu přibližovali. Opustili jste své poslání být obrazem Božím, člověkem ve vztahu, člověkem pro Boha a pro člověka. Člověk může být plným člověkem jen ve vztahu k Bohu, dárci života, k sobě samému jako uskutečňovateli toho daru a k druhým lidem, kterým prezentuje Dárce. Kterým dosvědčuje Boží velikost a lásku a milosrdenství. A prostředkuje Boží vůli, kterou je plný život a plný je v těch v té trojjedinosti zmíněných vztahů. Já ve vztahu ke mně, já ve vztahu k Bohu, já ve vztahu k druhým lidem. Té plnosti se člověk vzdal. Kam jinam mohl jeho život směřovat než ke smrti? Člověk žil život pro smrt. Takové: o nic nejde, za nic to nestojí, nic nemá cenu, stejně jednou zemřeme. Již jsem slyšel: stejně nás kovid všechny sežere, tak co. Lidé jsou zlí, svět je špatný, je to vlastně takový trest. A někteří dodávají, že Boží. Tak to tedy ne! Takové myšlení je návratem do toho starého světa, do kterého ještě nevstoupila záchrana, do kterého se ještě nenarodil Kristus Pán. Do světa, kde vládl hřích, který odcizoval člověka Bohu, sobě samému i druhým lidem, jak jsem říkal. Kde byla víra, že Bůh je mstitel a počítač lidských hříchů, kde je potřeba se Boha hlavně bát a pokud člověk má dělat nějaké dobro, pak proto, aby ho měl Bůh rád a aby se mu nemstil. Tak to ale přece nyní ne. Nyní je tomu jinak. Bůh poslal Zachránce, poslal Spasitele Krista. Ta vysoká zeď hříchu je zbořena. Rodíme se a žijeme od života k životu, rodíme se do života a pro život, ne do smrti a pro smrt. A ten život jen prochází, a jednou projde i náš život, zásadní proměnou. Řečeno s jedním německým mnichem, prochází transformací, kde tím velkým transformátorem je smrt. Proměněni budeme jednou stát před Boží tváří, proměněni do podoby, v jaké nás na svět poslal Bůh. Tváří v tvář Bohu – v proměněném vztahu k Dárci života, v proměněném vztahu sami k sobě – díky Bože za Kristovu oběť, která mě přivedla před tvou tvář v proměněném vztahu ke druhým lidem – díky za odpuštění darované i přijaté, díky za smíření a pokoj. Již ne starý svět, ale nový věk, ke kterému smíme hledět s nadějí a jehož se můžeme nejen dotýkat zde, ale my zde již nyní můžeme začít žít, a již i žijeme, hodnoty toho věku nového: odpuštění, smíření, pokoj, lásku, milosrdenství, dobrotu… Starý věk je minulostí. „Vy jste byli mrtví pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili,“ patřili jste k tomu starému věku. Ale to je minulost.
Nyní jste spaseni milostí. Taková je, milé sestry a milí bratři, přítomnost. Je poznamenaná Kristovým vzkříšením. Jste spaseni. Díky nesmírnému bohatství milosti, kterou nás zachránil Bůh v Ježíši Kristu. Jak jiný je to svět a jak jiný je to Bůh, než ten rozhněvaný Bůh, kterého se starý svět bál a přisuzoval mu touhu po pomstě, po trestu. Bůh, kterého se měl člověk bát a mít před ním doslova hrůzu, namísto Boha úcty a lásky. „Byli jste mrtví, žili jste pro smrt, byli jste odcizeni.“ To je již minulost. Jaká je přítomnost? „Ale nyní jste zachráněni. Jste spaseni milostí skrze víru.“ „Sola gratia, sola fide“ na jednom řádku. Luther měl odkud čerpat, reformace měla z čeho žít. Ještě k tomu přidejme, že to všechno víme ze svědectví Písma, z bible. Sola scriptura. Máme odkud čerpat, máme z čeho žít. Bůh si nás zamiloval. Všimněme si, jaký to je Bůh, který si nás zamiloval. „Bohatý v milosrdenství, velmi si nás zamiloval, má k nám velkou lásku, nesmírné bohatství milosti je v něm.“ S takovými pojmy pracuje apoštol, takto vyznává o Bohu, Dárci života. Od života k životu vede Bůh své stvoření. To všechno je skutečnost, která spojuje současnost s budoucností, ve které se naplní naše naděje. Poznáme nesmírné bohatství v Ježíši Kristu. Žádné náboženské praktiky, žádné takové či onaké skutky, žádné zásluhy to nebudou, také žádné náboženské spekulace nebo astrologie či různé tajemné náboženské směry to nebudou, co nám otevře nový život. Nikdo se nemůže a nemá ani čím chlubit. Všechno je projevem Božího vztahu k člověku. Bude to víra v Ježíše Krista, který je konkrétním projevem Boží lásky a Božího milosrdenství k člověku. Víra, že Kristovo vzkříšení přináší vzkříšení, přináší nový život i nám.
Dostáváme se k buducnosti. Proč to všechno? Proto, aby na světě, který v minulosti i dnes je světem trpícím, světem, do kterého stále významně a tragicky zasahují síly zla, aby na tomto světě bylo a prosazovalo se stále víc a víc dobro. Dobro je to, co zachraňuje lidské životy, podporuje lidskou důstojnost, uzdravuje životy, vytváří dobré, nosné vztahy a společenství. Dobro nedovolí, aby byl člověk opuštěný, sám, bez podpory a zájmu druhých. Dobro je praktikované konstatování, že člověk potřebuje člověka. „Abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil,“ končí oddíl, kterým jsme se dnes zabývali. Kdo věří v nový život, kdo věří ve vzkříšení, ten koná dobré skutky. A těmi dobrými skutky pomáhá vytěsňovat skutky zlého. „Nový život vzkříšených spolu s Kristem je životem dobrých skutků. Nejsou to skutky, konané jako prostředek k získání věčnosti, protože tu křesťané získali jako dar a mají na ní tudíž podíl. Jsou to skutky, které jsou projevem nové Boží moci,“ píše novozákonní teolog Petr Pokorný ve svém komentáři. „Bůh ty skutky pro člověka připravil, takže lidé, kteří k nim přitakají, vezmou je za své a konají je, jsou spolupracovníky Božími na záchraně člověka i světa. Tak je nastíněna budoucnost. Takový je jeden z rozměrů tématu, apoštolem tolik probíraným a zdůrazňovaným, ospravedlnění pouhou vírou. Mít možnost žít a pracovat s vědomím, že to, co dělám, má tu nejhlubší budoucnost a smysl. Tak se člověk stává skutečným Božím stvořením“ (Pokorný). A to je zachraňující cesta, která vede od smrti k životu. Jsme na ni zváni, milé sestry a milí bratři. Amen
Píseň: Dodatek EZ 682 Dnes k svému stolu
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Ježíši Kriste, na tebe čekáme, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme ti ho a zveme tě do něj.
Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Všechno, co jsme prožili v uplynulém církevním roce. Děkujeme Ti, náš Pane, že nový církevní rok smíme začít setkáním kolem slova i kolem tvého stolu. Setkáme se na Tvé hostině, kde ty jsi uprostřed nás.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidí. Odpusť nám, když jsme nešli cestou, na kterou jsi nám ukázal směr, odpusť nám, když se naše jednání pro naše slabosti nerespektovalo těch známých deset ukazatelů na cestě svobody.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme každý sám za sebe Pána slovy „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“
Sbor: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen
Pozdravení pokoje:
Vyznání víry (Apoštolské):
Když jsme vyznali své viny a přijali odpuštění, můžeme radostně vyznat také svou víru – slovy apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Dodatek EZ 683 Spolu lámejme chléb na kolenou
VP:
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k Tobě. Děkujeme Ti, žes jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Epikléze
Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli. Amen.
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a požehnal, lámal jej, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal díky, požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Pijte z toho kalicha všichni; Tento kalich je kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kolikrát píti budete na mou památku. Neboť kolikrátkoli byste jedli tento chléb a z toho kalicha pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
Tajemství víry:
A tak my nyní společně: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Modlitba Páně
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš… Amen.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ „Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Píseň během vysluhování: EZ 397 Radujme se vždy společně
Slova propuštění
- Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45)
- Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení:
Hospodine, náš dobrý Bože,
Děkujeme Ti za ……….. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Za přicházejícího Tvého Syna Pána Ježíše Krista Ti děkujeme. Jeho příchod očekáváme. Amen.
Píseň: 274 Vítej nám, Hoste přemilý
Sborová oznámení:
Přímluvné modlitby:
Poslání: Ef 6, 10 – 17
10A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
15obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ 16a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Požehnání:
Píseň: Svítá 447 Každý den Pán mi sílu dává 3x Taizé
Ukončení do písně: Jděte ve jménu Páně.