Bohoslužby 20.12.2020
4. neděle adventní
V Husově domě i online
Miroslav Erdinger
Preludium varhany:
Vstupní píseň: EZ118, 1 Ó chvalte laskavého Pána
Introit: Ž 89, 1 – 6
1Poučující, pro Étana Ezrachejského .
2O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.
3Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,
4řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
5Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“
6Nebesa ti , Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 4. neděle adventní. Setkáváme se ke slyšení Božího slova zde v Husově domě i online u počítačů. V tuto neděli bývá v našem sboru vánoční dětská slavnost. Ta dnes ze známých důvodů není. Budu v kázání myslet i na děti. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista.
Píseň: Svítá 276 Před tvou tváří, Pane
Modlitba:
………………………..
Čtení: 1. Sam 2, 1 – 5
1Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy.
2Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh.
3Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy.
4Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností.
5Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět . Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne.
Píseň: Svítá 284 Radujte se, bratři
Text: Lk 1, 5-13 + 18-20 + 57-68
5Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
6Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
7Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.
8Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
9připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
10Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu.
11Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
12Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
13Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
18Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
20Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
57Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
58A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.
60Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“
61Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“
62Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
63On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
64Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
65Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech.
66Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
68„Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
Kázání:
Milé sestry a bratři, milé děti, milí přátelé.
Zachariáš a Alžběta byli manželé. Bylo jim spolu dobře, měli se rádi, žili spolu již mnoho let. Oba již byli pokročilého věku. Mohli bychom říci, že žili v pohodě, radosti, nic jim nechybělo. Je to pravda? Co jim chybělo? Neměli děti. Bylo jim mnohdy moc smutno, dítě si moc přáli. Alžběta se modlila, Zachariáš se modlil, a stále bylo doma smutno. Až jednou, když již nevěřili, že by se jim dítě mohlo narodit, se to stalo. Kdo máte mladšího sourozence? A když se narodil, jak to u vás doma vypadalo? Radost? Veliká? Tak nějak to mohlo být u Zachariášů. Ale než se to stalo, než mohl Zachariáš chválit Pána Boha, jak jsme slyšeli na začátku: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,“ odehrály se zajímavé věci.
Zachariáš se v chrámu modlil. A tu k němu promluvil anděl. Když bible někde zmiňuje anděla, stojí za to nastražit uši. Bude se dít něco moc důležitého, něco, co bude mít veliký význam pro všechen Boží lid. Víte někdo, kdy se například v Bibli objevil anděl? Když se má narodit Pán Ježíš, tak anděl Gabriel navštíví Marii, aby jí to řekl. Nebo když se Ježíš narodil, tak k pastýřům přišel anděl a říkal jim to: „Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán.“ A také když Ježíš vstal z mrtvých, tak u hrobu anděl ženám, které přišly nabalzamovat jeho tělo, řekne: „Proč hledáte živého mezi mrtvými, není zde, byl vzkříšen.“ Tak zde promluví anděl k Zachariášovi a řekne mu, že budou mít dítě. A Zachariáš tomu nevěří. Moc se mu nedivíme, když jsou oba již staří. Jenže, kněz, který nevěří tomu, co mu Pán Bůh prostřednictvím anděla řekne? Kněz, který nevěří, že Bůh může splnit to, zač se modlí? Divný kněz, nemyslíte? Jen tak mu to neprojde. Oněmí. Přestane mluvit. Můžeme si říci, že je to Boží trest za to, že nevěřil, co mu bylo řečeno. Mnohem spíš to však bude jinak. Zachariáš dostává jakousi lhůtu, příležitost, oddychový čas, aby přemýšlel o Božích věcech, o tom, jak Pán Bůh k člověku mluví. Možná při tom vymyslel, že chvíle, kdy je člověk již v koncích, kdy všechen lidský um a schopnosti selhávají, kde člověk končí, tam Bůh začíná své dílo. Možná. V každém případě má Zachariáš devět měsíců na přemýšlení beze slov. Však co také s knězem, který nevěří Božímu slovu? Potřebuje čas, potřebuje se někam schovat a přemýšlet, meditovat.
A co jeho manželka Alžběta? Ta nosí pod srdcem veliké tajemství. Pět měsíců nikomu nic neřekne. Žije si s tou velikou radostí, nechává si ji pro sebe. Jen si tak ve své niterné radosti opakuje: „Toto mi učinil Pán. Sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mě zbavil mého pohanění mezi lidmi.“ Její víra je veliká. Také její vděčnost. Chválí Pána.
A čas běží, u Zachariášů je tichá domácnost. Trvá to docela dlouho. Celé těhotenství. Zachariáš mlčí a Alžběta se pomalu chystá k porodu. Oba se ale těší a připravují na tu důležitou událost. A pak to přijde. Uběhne devět měsíců a netrpělivě očekávaná chvíle je zde. „Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina. Narodil se jí syn.“ Tak to čteme v bibli. Oba rodiče se radují. Zachariáš potichu, Alžběta může nahlas. Neuvěřitelná událost. To, že se radují rodiče, to je přirozené. Bylo by podivné, kdyby se neradovali. To ale v tom biblickém textu nečteme. A přece o radosti čteme. Věděl by někdo, o jaké radosti je psáno? Kdo se radoval?? Přečtu to: „A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.“ Panečku, to je radosti. To je to najednou hezké mezi lidmi. Radují se z radosti druhých. To mě vždycky na tom textu bere za srdce. Sousedé a příbuzní se radují spolu s Alžbětou. Můžeme se domnívat, že těm sousedům a příbuzným bylo Alžběty líto, nesli s ní to její břemeno, to trápení, že nemohla mít děti. Tak vypadá lidská blízkost, tak vypadá láska mezi lidmi. Když se jeden trápí, když je smutný, také lidé kolem, v rodině, sousedství, přátelé jsou také smutní a trápí je ta bolest druhých. A když se jeden raduje, když je veselý, také lidé kolem, v rodině, sousedé, přátelé se radují. Jednoduše mají radost z radosti druhých. Jak to je u vás doma, děti? Radujete se spolu doma? Jste spolu doma smutní? Kdo se s vámi ještě raduje? Kdo je s vámi smutný?
Osmý den rodiče přinesli svého syna k obřízce. Taková slavnost Božího lidu Starého zákona, slavnost Židů, při které je narozený syn zasvěcen Bohu. Trochu podobná slavnost jako křest. Při něm také Pánu Bohu děkujeme za život narozeného dítěte a slyšíme od sestry farářky nebo bratra faráře, že Pán Bůh má to dítě rád, že mu žehná, že se raduje z jeho narození, z nového života. A dítě je poznamenáno jménem, pokřtěno do jména Boha Otce, Syna i Ducha svatého. No, a protože v době, kdy se narodilo dítě Alžbětě a Zachariášovi, ještě nepůsobil Ježíš Kristus, ještě nebyl na světě, a protože rodiče byli Židé, proto slavnost obřízky. Bylo zvykem v takové chvíli dát chlapci jméno. Co myslíte, děti, jak se vybíralo jméno? Jmenujete se někdo jako váš tatínek nebo vaše maminka? Tak to bylo obvyklé. Syn dostal jméno po svém otci. A tak to mělo být i v případě syna Zachariášova. Lidé říkali, že se bude jmenovat Zachariáš. A ono ne. Alžběta řekla, že ne. Že to bude Jan. Lidé se divili. Ani se jim nedivíme. Bylo to neobvyklé. Co na to jeho otec Zachariáš? Stále ještě nemluvil. Dali mu tabulku a on na ni napsal: Jan. Další údiv. A pak ještě jeden údiv. Zachariáš začal mluvit. Dobře využil čas mlčení k přemýšlení o Boží vůli, o Božím slovu. Napsal Jan, a to je přesně to jméno, které mu kdysi řekl archanděl Gabriel. To jméno znamená Hospodin je milostivý. Zachariáš již o Božím slovu nepochybuje. Chválí Boha, raduje se.
Je to tak zvláštní příběh, milé sestry a bratři, milé děti. Kolem narození Jana, který bude nazván Křtitelem, se odehrává tolik zvláštních událostí, že nás ani nepřekvapí poslední otázka z textu: A čím toto dítě bude? Víte, čím toto dítě bylo? Poslední v řadě proroků. Připravoval cestu Pánu Ježíši Kristu. Takový cestář Páně. Jeho úloha byla moc, moc důležitá. Připravujte se, přichází Mesiáš. Dokonce Jan Křtitel Pána Ježíše pokřtil. Od samého začátku, ještě dříve, než od jeho narození s ním měl Pán Bůh velké plány.
A ještě poslední zajímavost. Je vždy v bibli významné, když se narodí dítě rodičům, kteří jsou již staří. Narození synové jsou nositeli Božích zaslíbení, Božího plánu záchrany člověka. Tak se starému Abrahamovi a jeho ženě Sáře narodí syn Izák, muž trpělivé, důvěřivé víry. A tak se také muži Elkánovi a jeho ženě Channě, kteří byli velmi staří a nemohli mít děti, narodí syn Samuel. Jeho jméno znamená „Bůh vyslyšel“ nebo „Bůh slyší“ a je to významný prorok v Božím lidu. A dnes jsme si povídali o Janu Křtiteli. Spolu s jeho otcem Zachariášem se můžeme radovat a chválit Boha: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid.“ Hospodin je milostivý. Amen
Modlitba + vyznání vin:
………………
Pane, smiluj se nad námi hříšnými.
Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy
Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: EZ273 Zvedněte brány
Sborová oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
…………
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: 2. Kor 13, 11-13
11 Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. 12 Pozdravují vás všichni bratří. 13 Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Požehnání:
Píseň: EZ 276 Slávy Pán
Postludium: