BOHOSLUŽBY 25.12.2020 - Boží hod vánoční
Hod Boží vánoční
Online + HD
Miroslav Erdinger
Preludium
Vzhledem k nařízení vlády Vás, kteří jste zde v Husově domě, prosím, abyste nezpívali. Sestra varhanice a my se zaposloucháme do tónů a texty budeme mít před sebou. Zpívat zde tedy společně nebudeme. Doma si zpívejte za nás, až se budou hory zelenat.
Vstupní píseň: 393, 1 - 3 Čas radosti veselosti
Introit: Ž 46, 2 – 4 + 12
Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem. 2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. 4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! 12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je hod Boží vánoční. Setkáváme se ke slyšení Božího slova zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 294 Ó křesťané všichni
Modlitba:
Čtení: Lk 2, 1 – 14
1Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
3Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
6Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
Píseň: 655 Tichá noc
Text: Tit 2, 11 + 3, 3 – 7
11Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem
3Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. 6Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. 8Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné. 9Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. 10Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; 11je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
nezní ten text nijak vánočně, co myslíte? Kde jsou jesle a kde je sláma a kde jsou mudrci a kde je Betlém a kde je chlév a kde jsou davy lidí a přeplněné hostince či hotely? A kde je hvězda na nebi a kde jsou pastýři a kde jsou andělé a kde jsou mudrci a kde jsou ovečky a pastýři? Zkrátka kde je všechna ta vánoční romantika, která přivádí davy lidí do kostelů na půlnoční a probouzí nostalgickou náladu a vede ke zpívání koled a rozdávání dárků? Je pryč… Není. Doba, ve které žijeme, nás vede ke kořenům. Zbavuje sladkých iluzí. To, co navál čas a také zavál čas, to se nyní opět objevuje. Nejsou to barevné obaly ani blýskavá pozlátka, co potřebujeme. Nejsou to dojímavé koledy ani agresivní světla. To vše zastírá naši skutečnost, kterou se mnohdy bojíme nahlédnout. Jaká je ta skutečnost? Nebo spíš pod úhlem dnešního textu – jaká byla ta skutečnost, než do ní vstoupil vánoční příběh? Než se do ní narodil Kristus Pán? A také, než byl pro tu naši skutečnost Kristus Pán ukřižován? Autor listu Titovi ji popisuje takto, jak jsme slyšeli: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.“ Taková byla výchozí situace, do které je psán list Titovi. No, celkem podobná, jako ta současná. A k tomu ještě nyní doba nouzová, doba sevření, doba cesty soutěskou strachu a ohrožení. Kšeftování se strachem a politickými body, viditelné vážné ohrožení. A k tomu ještě naše mnohé osobní starosti, vztahové problémy, rodičovské, nemoci blízkých, především dětí, rozechvělá lidská srdce, vyčerpání z péče o nejbližší, finanční starosti. Vyčerpávající domácí výuka dětí, obavy o budoucnost. Mezi lidmi nálada k pláči. Taková je aktualizovaná skutečnost, která svléká Vánoce z kožíšků a Mrazíků a Popelek a válenek (nic proti pohádkám) a otevírá člověka pro hledání toho podstatného. Hledání, a věřím, že i nalézání hodnot. Ne pohádkových iluzí, ale skutečných hodnot, na kterých lze vystavět celý život.
Do této situace vstupuje přečtený biblický text. Takoví jste byli. „Ale ukázala se Boží milost… Ale ukázala se dobrota a láska našeho Boha.“ Pánu Bohu nejen na člověku záleželo, ono mu na člověku stále záleží. Záleží mu na každém z nás. Těžko se mu dívalo na to, jak člověk sestupuje stále hlouběji do rašeliniště svých představ a iluzí, jak zabředává do svých problémů. Ale také jak stále převléká masky a hraje hry a zakrývá oči před pravdou o sobě, protože podívat se na pravdu o sobě by bylo sebedestruktivním kouskem. Pohledem k neunesení. Co s tím? Jak dál, aniž by si člověk o sobě nic nenalhával, ale našel odvahu pravdivě sebe nahlédnout?
Ejhle, není recept, je nabídka. Přímo vánoční nabídka, která není zabalena do krabice v růžovém papíře, převázané růžovou mašlí. Ta nabídka je docela nahá, jen v plenkách zabalená, leží na slámě a dýchá na ni vůl a oslík. Co nám zbyde, když zbavíme Vánoce konzumu a přetažené romantiky? Zbyde nám nečekaně mnoho. Objeví se nahá pravda o Bohu. Uvidíme, jaký je Bůh. A zjišťujeme, že je blízký nám všem, že se neštítí prostředí chléva, že se rodí jako my lidé. A je plný milosti, dobroty a lásky. Boží sestoupení je nabídkou toho nejužšího společenství s člověkem. Přichází s ním naděje, kterou je Ježíš Kristus. Všechna víra, láska i naděje, všechno křesťanství, všechno, co je pravým, nehraným lidstvím, je soustředěno v Ježíši Kristu. Pláč i radost, únava i síla, ponižování i vyvýšení, ale také soucit a blízkost, odpuštění a společenství, smíření i nesení břemen druhých, smrt i vzkříšení. To všechno je nyní soustředěno do Ježíšova narození. Hle, naděje v jeslích, naděje v kolébce. Síla neutěšené situace popisované na začátku, síla minulosti je pryč. Tam, kde se ukáže milosrdenství, dobrota a láska Boží, tam, kde lidé pustí takového Boha k sobě, do své blízkosti, do svého života, tam zlo bledne, ztrácí na síle. Minulost je pryč. Není se proč obracet zpět, není se čeho bát. S Kristovým narozením vstoupilo do života odpuštění, smíření, pokoj, radost. Vůbec to neznamená, že by již byl život jen samá pohoda, že je tady již Boží království. Ale ono už je na cestě k člověku, otevírá se pro člověka. Tam, kde je odpuštění, tam se dotýkáme Božího království. Kde je láska, radost, kde je smíření a objetí, kde je něha a blízkost lidí, kde je spolulidství a soucit, tam se dotýkáme Božího království. A co víc, pokud jsme také my těmi nositeli těch vzácných prvků, pak se stáváme spolutvůrci Božího království zde na zemi. Jednou přijde v plnosti, jednou bude radost ničím nezakalená a štěstí čiré jako pramen řeky. Teď je ještě zakalený, na jeho čistotu bylo založeno v betlémských jeslích.
Není nijak náhodné, že se ukázala Boží milost, dobrota a milosrdenství. Jsou totiž Boží odpovědí na lidskou nenávist, na nezájem člověka o druhého člověka. Bůh ukazuje, jaká je cesta. Neodplácet nenávist nenávistí, pomluvy pomluvami, zlobu zlobou, závist závistí a tak dál. Milost, dobrota a milosrdenství jsou Boží cestou k člověku, pro záchranu člověka. A tyto prvky jsou nabízeny člověku, aby je vztahoval k druhým lidem. Bůh, zjevený v Kristu, narozený v Betlémě, nás přišel zachránit. Bible používá slovo spasení. A to nepřichází pro naše kdovíjaké zásluhy. Vždyť apoštol Pavel napíše: „Kdybychom všechny dluhy splatili, jeden nám zůstane napořád. Je to dluh lásky.“ Jaképak zásluhy. Jsme stálými dlužníky. Zachraňuje nás právě jen Boží milost, dobrota a láska. Na tom můžeme naše životy vystavět. Ne nějaká morálka, ne nějaké přepjaté snahy o bezhříšnost či dokonalost. Kolikrát připomínám výrok jednoho katolického teologa: „Kristus Pán nás nechce bezhříšné a spravedlivé a dokonalé. Kristus Pán nás chce mít pravdivé.“ Pravdiví tváří v tvář Kristu, pravdiví v rodině Božích dětí. Spolehnutí na Boží dobrotu a lásku, to je cesta z Betléma doby Kristovy do Betlémů našich životů. To přináší záchranu, ne naše zásluhy. Spravedlivé skutky, to všechno dobré oč se snažíme a co se nám daří, to není důvodem našeho spasení, vykoupení, to je jeho důsledkem. Kdo přijímá Krista a kristovskou cestu, kdo přijímá záchranu v Kristu, ten již nemůže jednat jako ti, o nichž jsem četl na začátku. Jak jsem řekl, pro ty je minulost pryč, již se jich netýká. Přítomnost s Kristem je proměňující. Vede ke spáse.
A k čemu je to dobré? Aby člověk získal dědičný podíl na věčném životě. Aby žil nadějí, že nepatří temnotám ani bolestem, a dokonce ani smrti. Ještě ten podíl nemáme, ale máme naději, že se nám ho dostane. A jsme opět u naděje. Není lichá. Její pláč byl slyšet v Betlémě z chléva, její výkřiky se nesly z Kristova kříže, její radost propukla u prázdného hrobu. Přijměme a chopme se plně takové naděje. Vždy byla potřebná a nosná. V tomto čase pak obzvlášť. Amen
Skladba Ave Maria: Klavír Lenka Pašková Špeciánová, viola Vít Novotný
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Pane Ježíši Kriste, plni vděčnosti za vše, čím jsme denně obdarováváni Tvým i našim nebeským Otcem, plní vděčnosti za dar lásky a milosrdenství Tvého kříže a prázdného hrobu, tváří v tvář Tobě, který jsi přišel do našeho světa v pokoře, tváří v tvář Tobě, který jsi nikomu neublížil, který neodplácíš ránou za ránu ani zlým za zlé, který odpouštíš, miluješ své nepřátele a žehnáš každému člověku, tváří v tvář Tobě poznáváme a uvědomujeme si svůj hřích. Uvědomujeme si všechno to, co jsme zavinili, ta mnohá slova, která jsme říkali a která raději neměla zaznít, ty mnohé chvíle, ve kterých jsme neobstáli, ve kterých jsme svůj zápas prohráli, ty mnohé činy, které bychom chtěli vrátit zpět. A ono to nejde, je to venku, stojí to mezi námi, je nám to líto. Vyznáváme, že před Tvou tváří jsme všichni stejní.
Sestry a bratři, kdo takto vyznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.
Pane Ježíši Kriste, z evangelia tě poznáváme jako milosrdného, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se nad nikým, ale přijímá každého, kdo k němu přichází. Proto věříme, že také my, i když jsme různí a často si Tvou lásku nezasloužíme, máme v Tobě a u Tebe naději, odpuštění, radost a budoucnost. A tak za Tebou teď přicházíme.
Sestry a bratři, kdo takto věříte, vyznejte to hlasitým: Věřím.
Pane Ježíši Kriste, protože ve Tvé smrti byly odpuštěny hříchy nám a nabízíš nám společenství s Tebou i s lidmi, také my chceme z Tvé lásky čerpat pro naše odpuštění všem, kdo se proti nám jakkoli provinili. A zároveň prosíme o odpuštění každého, komu jsme sami ublížili.
Sestry a bratři, kdo se chcete k těmto slovům přidat, vyznejte pak hlasitým: Odpouštím a za odpuštění prosím.
Slovo milosti:
Přijměte slovo milosti:
Kdykoli takto ve svých srdcích vyznáváme, věříme, odpouštíme a za odpuštění prosíme, nepochybujme, že máme skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Odpuštění budeme mít, dokud v tomto smýšlení setrváme, bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti.
To vše je zakryto smrtí Kristovou. Buď mu za to vzdána čest a chvála nyní i na věky. Amen
Apoštolské vyznání:
Při večeři Páně se spojujeme v jednotě se všemi křesťany všech církví nejen u nás ale i světě. Na důkaz této jednoty společně vyznejme naši víru slovy
Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 297 Slyš jaká to libá píseň
Večeře Páně:
Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu Ježíši.
Svatý, svatý, svatý si Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
Slova ustanovení:
Pane Ježíši Kriste, Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme. Ty nás zveš ke svému stolu. A tak podle Tvého ustanovení a na Tvou památku chceme společně slavit Večeři Páně.
Pán Ježíš, v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:“ Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“
Když povečeřel, vzal kalich a řekl: „Pijte z něho všichni, tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku.
Kdykoliv jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
A tak i my dnes, poslušni Kristova příkazu a slyšíce jeho pozvání, přijímáme jím prostřený stůl, chléb i víno a přistupujeme k němu.
Tento chléb, který lámeme, je účastí na těle Kristově.
A tento kalich spasení, za nějž děkujeme, je účastí na krvi Kristově.
Modlitba Páně:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Epikléze:
Hospodine, Ty jsi nám dal svého Syna, u jehož stolu se chceme sejít a společenství s ním prožít. Pokorně Tě prosíme, sešli Svého Svatého ducha, aby naplnil naše společenství, a posílil nás. Dej, ať posvětí dary chleba a vína, abychom skrze přijímání byli utvrzeni ve víře a měli účast na Kristově oběti. Amen.
Nejsem hoden: Pane, nejsem hoden, abys přišel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Přijímání:
A nyní všichni, kdo věříte, že Ježíš Kristus je i Váš Spasitel a Pán, přistupujte ke stolu Páně, neboť vše je již připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Píseň během vysluhování: pouze varhany
Slova propuštění:
„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele,“ říká náš hostitel Ježíš Kristus.
„Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“
Jděte v pokoji, přátelé Kristovi, a služte Pánu s radostí! Amen.
Dobrořečení:
Modlitba přímluvná:
Poslání: Žd 1, 1 – 5
1Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 4a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. 5Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘
Požehnání:
Píseň: 299 Ó ty radostný
Postludium: