Bohoslužby 26.12.2020, Štěpán
2. svátek vánoční, Večeře Páně
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Preludium a doprovod písní: Vít Novotný, housle
Vzhledem k nařízení vlády Vás, kteří jste zde v Husově domě, prosím, abyste nezpívali. Bratr Vítek Novotný bude hrát písně na housle a my se zaposloucháme do tónů a texty budeme mít před sebou. Zpívat zde budu jen já. Doma zpívejte za nás.
Vstupní píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
Introit: Žalm 107,1 – 8
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 2. svátek vánoční, církev si připomíná ukamenování mučedníka Štěpána. Setkáváme se ke slyšení Božího slova zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 306 Když se Pán Ježíš narodil
Modlitba:
Čtení: Jan 1, 1 – 12
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. 9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Píseň: 285 Chvalme Spasitele svého
Text: Iz 60, 1 – 7
1 „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. 2 Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. 3 K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. 4 Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. 5 Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. 6 Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu. 7 K tobě se shromáždí všechny ovce z Kédaru, nebajótští berani ti budou k službám; budou přinášeni na můj oltář k mému zalíbení, oslavím dům své slávy.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí štědrovečerní hosté,
temnota přikrývá zemi, soumrak národy. Docela výstižné vyjádření pocitů mnoha z nás a nejen nás. Temnota ve vztazích mezi lidmi, temnota tam, kde proti sobě bojují národy, kde se nenávidí etnika, temnota v životě bez lásky, temnota samoty a opuštěnosti. Ztráta výhledu a naděje, chvíle zoufalství… Temnota pandemie, kdy na nás doléhají statistiky nemocných doma, nemocných v nemocnicích, nemocných v domovech důchodců, a také mrtvých. To člověku nepřidá, to se stmívá hodně rychle. Kdybychom zavřeli oči a přemýšleli o temnotách, kterými jsme v životě procházeli, temnotách, které nás přepadají i dnes, to by byl dlouhý výčet. Ne, nedělejme to. Včera jsme odtud slyšeli, že minulost je pryč. Je za námi. Temnoty a kde je nějaké světlo? Nějaký výhled? Zdá se to v takovéto stále ještě vánoční chvíli nepříhodné myslet na temnoty. Vždyť si přejeme radostné Vánoce. Veselé Vánoce. Hlavně ta radost a veselí. Obrat veselé Vánoce se stal výrazně fixovaným, nejčastějším přáním. Co je ale na nich veselého, když nás Vánoce přivádí do Betléma, kam přicházejí lidé, kteří tam mají kořeny, aby se dali zapsat do sčítacích listin. Aby císař věděl, s kolika muži může počítat do válek a s kolika penězi vybranými na daních, může ty války financovat. A ve městečku mumraj a drobní zlodějíčkové a nadbíhající ženy a rozčílení a vztek. A kdesi tam na okraji nějaký chlév a v něm v jeslích se slámou pro dobytek křičí malé dítě. Ví snad někdo, co je na tom veselého?
Ale ona radost a radostí rozbušené srdce, jak jsme četli, to nepřichází nějak automaticky. K radosti nás zve prorok. Ano, zve také nás, nejen Boží lid tehdejší doby, který je v temnotách rozptýlenosti a zajetí, bezútěšnosti a beznaděje. Povstaň a rozjasni se, protože ti vzešlo světlo.
Můžeme to pozvání pochopit také jako výzvu: člověče, vzchop se, neztrácej naději, žádná situace není tak beznadějná, abys musel zůstávat ve své temnotě. Ani ta současná situace, kdy nás všechny svírá koronavirus a také neustálé změny vládních rozhodnutí. Všechno má svůj význam, který není patrný hned, ale vydrž, měj trpělivost. Bůh ty situace promění a ty v tom nebudeš pasívní. Temnota je prosvětlována nadějí – pomalu, krůček po krůčku se rodí naděje, nabýváš sílu, zahlédl jsi paprsek světla. Temnota je prosvětlována vírou – nejsi v okovech nesvobody, v okovech strachu, dokonce ani smrt k tobě nemá poslední slovo. To víra nedopustí, abys propadl tmě, to víra tě motivuje k tomu, aby ses zvednul a šel dál, opět krůček po krůčku, váhavě. Tma bývá zpočátku hluboká, ale postupně tmy ubývá. A tak jako přichází nový den, tak ti víra otevírá nové cesty. Žalmista vyzpívává svou víru o Božím působení: „Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ Co se to děje s temnotami, které chtějí uvrhnout člověka do nicoty, marnosti, skepse? Především je temnota prosvětlována láskou. Nejdřív ji téměř nevidíš, nic o ní nevíš. Ale ona tu je, nejdřív nezávisle na tobě, je tu však pro tebe. Je tu jako spodní voda, kterou nevidíme, avšak zavlažuje pole a kořeny stromů a květin. A pak, až ji uslyšíš, uvidíš, přijmeš ji jako bezpodmínečnou, která si nedělá nároky a neklade podmínky, jen zde je. Je v tobě a je s tebou, je pro tebe, až ji začneš dávat dál, až tou láskou budeš milovat člověka a všechno Boží stvoření. Pak se temnoty začnou rozestupovat, začne ne někde odjinud, ale nad tebou a z tebe vycházet jas. Pak tě budou mnozí vyhledávat. Budeš ukazovat k Boží slávě.
Jen se rozhlédni, člověče, rozhlédni se dobře, dítě Boží. Vidíš stále jen tmu, ale ta tma je již prosvětlována, jen se rozhlédni, neboj se tou tmou prohlédnout dál. Hle, naděje ti dává odvahu otevřít oči a vidět to, v cos již ani nedoufal. Naděje se ujímá svého díla. A je tu skutečnost. Tma je pryč. Teď přichází radost. Tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší.
To je najednou změna, všechno je jinak. Tmy jsou pryč, září světlo, můžeme se radovat. A jsme v evangeliu, jsme u té události zrození Spasitele Krista Pána. A opět slyšíme o mnohá staletí později, že není důvod ke strachu. „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově“. …“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení“.
Světlo ve tmě. Světlo proti tmě. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. I když se na svět prodíralo skrze zdi betlémského chléva. Jistě o to víc je jeho intenzita silnější. Je tak silné, že prozáří i všechny naše lidské temnoty. Nejen ty, které vznikly v souvislosti s koronavirem. Amen
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Pane Ježíši Kriste, plni vděčnosti za vše, čím jsme denně obdarováváni Tvým i našim nebeským Otcem, plni vděčnosti za dar lásky a milosrdenství Tvého příchodu k nám ve svém Synu PJK, tváří v tvář Tobě, který jsi přišel do našeho světa v pokoře, tváří v tvář Tobě, který jsi nikomu neublížil, který neodplácíš ránou za ránu ani zlým za zlé, který odpouštíš, miluješ své nepřátele a žehnáš každému člověku, tváří v tvář Tobě poznáváme a uvědomujeme si svůj hřích. Uvědomujeme si všechno to, co jsme zavinili, ta mnohá slova, která jsme říkali a která raději neměla zaznít, ty mnohé chvíle, ve kterých jsme neobstáli, ve kterých jsme svůj zápas prohráli, ty mnohé činy, které bychom chtěli vrátit zpět. A ono to nejde, je to venku, stojí to mezi námi, je nám to líto. Vyznáváme, že před Tvou tváří jsme všichni stejní.
Sestry a bratři, kdo takto vyznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.
Pane Ježíši Kriste, z evangelia Tě poznáváme jako milosrdného, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se nad nikým, ale přijímá každého, kdo k němu přichází. Proto věříme, že také my, i když jsme různí a často si Tvou lásku nezasloužíme, máme v Tobě a u Tebe naději, odpuštění, radost a budoucnost. A tak za Tebou teď přicházíme.
Sestry a bratři, kdo takto věříte, vyznejte to hlasitým: Věřím.
Pane Ježíši Kriste, protože ve Tvé smrti byly odpuštěny hříchy nám a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi, také my chceme z Tvé lásky čerpat pro naše odpuštění všem, kdo se proti nám jakkoli provinili. A zároveň prosíme o odpuštění každého, komu jsme sami ublížili.
Sestry a bratři, kdo se chcete k těmto slovům přidat, vyznejte pak hlasitým: Odpouštím a za odpuštění prosím.
Slovo milosti:
Přijměte slovo milosti:
Kdykoli takto ve svých srdcích vyznáváme, věříme, odpouštíme a po odpuštění prosíme, nepochybujme, že máme skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Odpuštění budeme mít, dokud v tomto smýšlení setrváme, bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti.
To vše je zakryto smrtí Kristovou. Buď mu za to vzdána čest a chvála nyní i na věky. Amen
Apoštolské vyznání:
Při večeři Páně se spojujeme v jednotě se všemi křesťany všech církví nejen u nás ale i světě. Na důkaz této jednoty společně vyznejme naši víru slovy
Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 682 Dnes k svému stolu
Večeře Páně:
Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu Ježíši.
Svatý, svatý, svatý si Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
Slova ustanovení:
Pane Ježíši Kriste, Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme. Ty nás zveš ke svému stolu. A tak podle Tvého ustanovení a na Tvou památku chceme společně slavit Večeři Páně.
Pán Ježíš, v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:“ Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Když povečeřel, vzal kalich a řekl „Pijte z něho všichni, tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku. Kdykoliv jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
A tak i my dnes, poslušni Kristova příkazu a slyšíce jeho pozvání, přijímáme jím prostřený stůl, chléb i víno a přistupujeme k němu. Tento chléb, který lámeme, je účastí na těle Kristově.
A tento kalich spasení, za nějž děkujeme, je účastí na krvi Kristově.
Modlitba Páně:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Epikléze: Hospodine, Ty jsi nám dal svého Syna, u jehož stolu se chceme sejít a společenství s ním prožít. Pokorně Tě prosíme, sešli svého Svatého ducha, aby naplnil naše společenství, a posílil nás. Dej ať posvětí dary chleba a vína abychom skrze přijímání byli utvrzeni ve víře a měli účast na Kristově oběti. Amen.
Nejsem hoden: Pane, nejsem hoden, abys přišel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Přijímání: A nyní všichni, kdo věříte, že Ježíš Kristus je i Váš Spasitel a Pán, přistupujte ke stolu Páně, neboť vše je již připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Píseň během vysluhování: nehraje se, nezpívá se
Slova propuštění: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele, říká náš hostitel Ježíš Kristus. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Jděte v pokoji, přátelé Kristovi, a služte Pánu s radostí! Amen.
Dobrořečení: za ty, kdo nás předešli, kdo nám zvěstovali a nezamlčeli…
Píseň: 290, 1 – 5 + 9 Jdu klanět se ti k jeslím sám
Oznámení:
Modlitba přímluvná :
Poslání: Žd 13, 1 – 8
1 Bratrská láska ať trvá; 2 s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. 3 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. 4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. 5 Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ 6 Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ 7 Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! 8 Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.
Požehnání:
Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán
Postludium: