BOHOSLUŽBY 27.12.2020
Poslední neděle v civilním roce – neděle po Vánocích
Husův dům i online
Večeře Páně
Miroslav Erdinger
Doprovod: varhany Marie Kejřová + viola Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová, Jan Karnolt
Úvodní píseň: Dodatek 606 Ať zazní chvála
Introit: Ž 100
HLAHOL HOSPODINU, CELÁ ZEMĚ
1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Pozdrav: Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého…
Milé sestry a milí bratři, vy zde v HD i vy tam u počítačů, setkáváme se k bohoslužbám v 1. neděli po Vánocích, poslední neděli civilního roku. Vedle zvěstování jsme pozváni i ke Kristovu stolu. Vítám vás všechny a zdravím apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha Svatého buď se všemi námi. Amen
Slovo: Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! Hospodin je veliký Bůh. Ž 95, 1-3a
Píseň: EZ 304
Modlitba:
Čtení: Jer 31, 15 – 20
15 Toto praví Hospodin: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ 16 Toto praví Hospodin: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se vrátí z nepřátelské země. 17 Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území. 18 Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská: ‚Potrestal jsi mě a byl jsem ztrestán, býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh. 19 Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí.‘ – 20 Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.“
Píseň: EZ 290, 1 – 2 + 4 Jdu klaněti se k jeslím
Text: Mat 2, 13 – 23
13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ 16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17 Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 18 ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ 19 Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě 20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ 21 On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22 Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23 a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
Kázání :
Milé sestry, milí bratři,
je to temná část příběhu kolem Ježíšova narození. Kam se podíváme, samá temnota. Lidská malost, strach, hrůzu probouzející události. Žádná idylka. Žádné pokračování v městečku Betlémě v jesličkách na slámě. Žádná svatá rodina kolem jeslí. Žádní andělé, zvěstující radost a radující se pastýři a mudrci, kteří se přišli poklonit a přinesli dary. Tma. Hluboká lidská tma, kterou přináší realita Herodovy vlády. To vraždění neviňátek není u Heroda nic ojedinělého. Je to nástroj Herodova vládnutí, žel nástroj obvyklý. Známé je Herodovo vraždění potomků jeho předchůdce. Nechal zavraždit své syny. Masakroval farizeje a další své odpůrce. A nyní tedy také malé děti. Pomsta? Strach o moc? Vztek, že mu mudrci lhali? Nejspíš všechno dohromady.
Tma, jako když stojíte v muzeu holokaustu v údolí Jád Vašém nedaleko Jeruzaléma. Obklopuje vás úplná tma, jen uprostřed jedno světélko a kolem plno zrcadel. Stojíte jak přikovaní a posloucháte tisíce jmen zavražděných židů. Od novorozenců po starce. Tma, která náhle přepadla 11. září roku 2001 New York a skryla 3000 mrtvých. Tma, jaká se rozhostila v na ostravské poliklinice, když tam vrah postřílel čekající pacienty. Tma, která se rozhostí, když vraždí teroristé. Tma, která není vynálezem posledních desetiletí a staletí, ale je realitou počátku letopočtu. Doprovází Kristovo narození.
Bývá občas zvykem citovat v kázání věhlasné teology a sledovat jejich myšlenkové cesty. Ocituji nyní člověka, který nikdy nevstoupil a ani nevstoupí do teologického intelektuálního světa. A přece jsou jeho slova pronikavě pravdivá, poctivá a závažná. Byl to pacient psychiatrické nemocnice z pavilonu Ochranné léčby, soudem nařízené. Četl jsem ten příběh jednou v terapeutické skupině. „Co vás napadá, jaké jsou vaše myšlenky nad textem?“ ptám se. Ten muž hovořil a sypal ten přetlak ze sebe: „Herodes byl chudák. Domníval se, že mu někdo ublížil, a on se mstil. Měl nějaký komplex a ten komplex si léčil kralováním. Bál se, že přijde o nějakou hodnotu, povrchní hodnotu. Bál se Ježíše, který mu podle jeho myšlení přišel vzít jeho nástroj na skrytí komplexu. Vlastně takový terorista. S něčím nespokojený, něčeho se bojí, tak likviduje lidi. Vyvraždí je. Nic jeho čin neomlouvá… Člověk nemá prahnout po moci, po ovládání druhých… Jako ti teroristé na mnoha místech. Jsou to nemocní lidé. Nejednají na základě náboženského přesvědčení, ale díky své nemoci… Na světě chybí láska, milosrdenství, skromnost… Přestože je, že existuje zlo, je něco, co člověku dává naději, co člověku přináší záchranu, je někdo…“ Rád naslouchám takovým slovům. Nejsou zatížená náboženskou tradicí, ukazují k poctivému hledání naděje pro život, který obklopila tma. Touží po naději, po světle po lásce, po záchraně.
Záchrana a naděje je ale nyní v evangelijním příběhu v Egyptě. Pro Izraelce v místě zmaru. Symbolu otroctví. Čtenáři se otevírají některé souvislosti. Abraham, který hledá a nachází v Egyptě útočiště. V zemi, do které sestupovat rovnalo se pádu. Josef, prodaný svými bratry do Egypta, který tam nakonec zemi zachraňuje a svým bratrům odpouští. A především však Mojžíš, sám zachráněn jako bezbranné dítě, když se všude kolem vraždilo. A pak sám z Božího rozhodnutí svůj národ zachraňující. „Záchrana Hebrejů podle vyprávění knihy Exodus nezačala až přechodem Rudého moře, nýbrž mnohem dříve, tím, že aspoň jedno dítě neumřelo - tím, že faraon nestihl zahubit právě toto jedno dítě.“ (Jiří Mrázek).
Ve všech zmíněných příbězích a také v tom celém příběhu o cestě Josefa, Marie a dítěte Ježíše v jednom okamžiku naděje probleskuje velmi významně. „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Bůh povolává z Egypta. Vytahuje z Egypta. Zatímco člověk do Egypta, do místa zmaru a otroctví a tmy sestupuje, klesá, padá, Bůh člověka z Egypta povolává. Vyvádí. S Bohem člověk z Egypta vystupuje. Každý máme svůj Egypt. Každý máme nějaké místo tmy, kde si nevíme rady, kde nám není dobře, kde si pěstujeme nástroje na zakrytí nás samých, našich komplexů, nástroje proti různým zraněním, která tak jen prohlubujeme. Místo, do kterého trvale sestupujeme. Ale – kde trvale nezůstáváme. Protože nám Bůh podává ruku. Protože nás Bůh odtud vyvádí. Protože ten náš Egypt není Boží cestou. Tou je především láska a radost a pokoj... Tou Boží cestou pro nás je Ježíš. On je naší nadějí ve všelijakých tmách. „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ To není jen vzpomínka na minulost, připomenutá prorokem Ozeášem. To je naše přítomnost a to je také náš nadějný výhled do budoucnosti. Nejen nás jako jednotlivců. To je nadějný výhled do budoucnosti i tohoto sboru.
Dárce života a také záchrany do našich životů zasahuje a volí pro to různé způsoby. Životní příběh Josefa, jehož část dnes také sledujeme, říká, že jedním ze způsobů Božího mluvení do života člověka, jsou sny. Bůh nám mluví do snů, a tím nám také mluví do života. Vzpomeňme na první Josefův sen. Neopouštěj Marii. Ani tajně, ani jinak. Buď trpělivý. Marie je nositelnou zachraňujícího života. To promluvení zachrání Josefovi i Marii vztah. Josef vezme vážně, co slyšel ve snu. Žádné váhání, zpochybňování snu. „Josef učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův a přijal svou manželku k sobě.“ Záchrana vztahu, který dostává vyšší poslání.
A zde opět Josef. Přijímá varování anděla Hospodinova. A zase ve snu. Toto promluvení Hospodinovo do života Josefa zcela změní rodině život. Stanou se z nich uprchlíci. Josef se na nic neptá, ničemu se nediví, nic nezvažuje. Vezme dítě a Marii a prchá do Egypta. Tam ho totiž posílá anděl ze snu. Může tam jít. Nemusí se obávat, že by se utopili v temnotách Egypta. Protože přijde čas, kdy je odtud Bůh vyvede. Tak jako všechny jeho předky. Tak jako ty, kteří přijdou a sestoupí po něm. Tak, jako nás.
A ještě jednou Josef. Nepřátelé jsou po smrti. Zemřeli ještě dříve, než mohli dosáhnout svého. Josefe, vezmi dítě i matku a vraťte se. Opět anděl promlouvá k Josefovi ve snu. „Vrať se.“ Teď nás Josef opět překvapí. Jestliže v předchozích případech to byla poslušnost hlasu andělů, nyní jedná Josef jinak. Uváženě jako zodpovědný muž. Není to žádná loutka ve vleku svých snů. Přemýšlí a sonduje a vyhodnocuje situaci. Slyší o možném nebezpečí. Tak změna trasy a změna cíle. I člověk, který vytrvale spoléhá na Boží vedení, není loutkou v Božích rukách. Má svůj rozum a své zkušenosti, umí se rozhodovat a nese odpovědnost. Obojí má v životě člověka svůj důležitý význam, svůj čas a své místo. Jednou poslušnost, která spoléhá na Boží hlas, jindy rozvaha a moudrost a uváženost s puncem osobní odpovědnosti. Josef s rodinou přichází do Galileje a usadí se v Nazaretě. Ani zmínka o tom městečku není ve Starém zákoně. Bezvýznamné místo. A toto bezvýznamné místo se stává domovem pro Mesiáše, pro Božího Syna. Až Ježíš tomu místu dává význam. Takový, že jednou na Kristově kříži bude napsáno: Ježíš nazaretský, král židovský. Až s Ježíšovým vyvýšením na kříži bude povýšeno i toto místo a dostane svůj smysl. Až s Ježíšovým vyvýšením na kříž dostává smysl i naše životní cesta. Až s Ježíšovým vyvýšením na kříž na tu naši cestu naplno svítí světlo naděje. Byť nám jakkoliv připadalo, že je ještě poněkud tma. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin – slovo milosti:
Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že nejsi před Boží tváří i nic lepší než druzí lidé? Přiznáváš, že spolu s nimi neseš vinu za bídu světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám
Věříš, že Ježíš Kristus, v Betlémě narozený Boží Syn, vedl svůj zápas s mocnostmi zla a svůj život položil v oběť i pro Tebe? Jestliže ano, odpověz: Věřím
Odpouštíš všem, kdo se proti Tobě provinili? A žádáš o odpuštění ty, vůči kterým ses provinil ty? Jsi-li připraven odpustit a o odpuštění žádat, vyznej: Odpouštím a o odpuštění prosím.
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Dodatek 683 Spolu lámejme chléb
Večeře Páně:
Dialog Pán s vámi. I s tebou.
Pozdvihněme svá srdce k Pánu. Vzdávejme díky Hospodinu, našemu Bohu.
Spojeni s celou Tvou církví děkujeme Tobě, Bože, pro Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on v zápase se všemi podobami zla nepodlehl strachu o sebe, ale myslel neustále na nás a na všechny, které jsi stvořil, aby se nás zastal a aby ti nikdo nebyl odňat.
Proto, ač ještě v úzkostech, přece v důvěře ve Tvou moc, v níž všecko dovedeš k cíli, připojujeme se ke všem, které jsi pozval ke svému stolu, a spolu s anděly u tvého trůnu ti zpíváme už teď píseň o tvém vítězství a voláme:
Sanctus Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny tvé slávy, hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
Slova ustanovení: slyšme slova ustanovení svaté Večeře Páně, jak nám je předává apoštol Pavel:
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku. Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.
Modlitba Páně:
S Pánem Ježíšem Kristem k tobě, Bože náš, takto voláme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Beránku Boží
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně:
Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíše Kriste.
Pozvání:
Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Dobrořečení: Dobrořečíme slovy žalmu 138
Píseň: Dodatek 623 Důvěřuj se v Pána
Oznámení:
Přímluvy:
Poslání: Řím 12, 1-5
1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. 3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. 4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, 5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Požehnání:
Píseň: Dodatek 685 I když se rozcházíme
Jděte ve jménu Páně