Bohoslužby 7.2.2021
Neděle Sexagesimae – 60 dnů před Velikonocemi
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Marie Kejřová, housle, viola: Vít Novotný, kytara, zpěv: Jan Karnolt,
zpěv: Eliška Erdingerová
Preludium:
Vstupní píseň: EZ168,1 Zpívejte, čest vzdejte
Introit: Ž 18, 2 – 4 + 49, 49-50
2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle Sexagesimae – 60 dnů před Velikonocemi. Vítám Vás k tomuto setkání s Božím slovem zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: Dodatek 639 Hned zrána vzdej díky
Modlitba:
Čtení: Mt 5, 17 – 20
— Dovršení Zákona a Proroků
17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. 18 Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. 20 Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Píseň: Dodatek 631 Nám pomoz, Pane milý
Text: Iz 56, 6 – 13
6 Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, 7 přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, 8 je výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zahnané z Izraele. Shromáždím k němu ještě další, k těm, kteří už k němu byli shromážděni.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé,
zdá se, že jsme na začátku času beznaděje. Jeruzalémský chrám je rozbořen, chrámová bohoslužba neexistuje. Jeden podstatný stereotyp padl. Totiž možnost hledat Hospodina a dotazovat se na něj v chrámu během bohoslužeb. Doma zůstalo pár lidí, mnozí byli zajatí, nikdo nebo jenom nějaký naivka si mohl myslet, že cesta k Bohu je stále otevřena. Právě naopak. Vznikla vysoká hradba nejen strachu, ale také reálné nemožnosti v chrámu se setkávat a tam Boha vzývat, chválit, dotazovat se na něj a jeho vůli hledat. Co nyní? Jak z toho ven? Kde a jak hledat naději na změnu?
Každá doba je dobou výzev. Jen se v ní neutopit, jen v ní nezabřednout, jen v ní neztratit naději. Sloveso „dotazujte se“, které kraličtí nebo také např. slovenská Studijní bible překládá slovesem „hledejte“, jsou natolik významná, že nás zvou k pohybu. Pokud vezmeme nejen dnešní text, ale celou Bibli vážně, neustrneme ani ve strachu, ani v beznaději, ani nepropadneme apatii, ani si nebudeme říkat, jak jen to všechno dopadne. Samozřejmě myslím nyní na situaci ve světě, společnosti, v církvi. Situaci, tak mnoho proměněnou koronavirovou pandemií. Ale myslím také na situaci církve, ve které jsou významné hlasy, plné obav, co bude s církví dál a kde seženeme peníze a za co opravíme kostely a sborové domy a kde vezmeme na platy farářů a mnohé jiné obavy. V těchto otázkách a v těchto obavách nesmíme ustrnout. Vždyť žijeme v době, která nás svými problémy inspiruje, motivuje, vede k promýšlení nových cest. Ta mnohá ohrožení, ta nás nemusejí vést k depresím a skepsi, naopak nás mohou dynamizovat, vést k hledání a nacházení nových cest. K objevování skutečných hodnot a základů a opouštění pískovcových základů a nahnilých hodnot, které se bortí. Ta nás mohou vést k hledání toho nového, podstatného, stabilního. Slova ze Zjevení Janova: “Hle, všecko tvořím nové“, ta nejsou minulostí, ta slova hovoří přítomným jazykem, jsou nadějí i pro nás. Tvořím nyní, teď. Pro vás, mé bolavé stvoření. Jen se na mě dotazujte, jen mě hledejte. Jen si na mě udělejte čas a pozvěte mně a přijměte mě. Chci být s vámi a dát Vám naději. A připusťte a přijměte, že jednou bude docela dobře všechno jinak, než na co jsme zvyklí.
Jestliže tehdejší Izraelci měli díky zboření chrámu ve své víře a ve svých představách cestu k Bohu zavřenou, bylo pro ně naprosto životodárné slyšet a vzít vážně výzvu k hledání Boha a dotazování se na něj. A Hospodina je možné najít, protože on vychází člověku vstříc svým milosrdenstvím, odpuštěním. Ježíš a Nový zákon nás posouvají dál, k veliké naději, ukazují cestu k setkání s Hospodinem. Apoštol Pavel ve své velké řeči v Athénách říká: „Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je Pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jakoby byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který dává život, dech i všechno ostatní.“
Dotazujte se na Hospodina nově, hledejte ho nezávisle na tradici, stereotypech, vlastních představách. Kudy vede cesta? Přes Boží slovo, přes přemýšlení o Božím slovu, hledání jeho vůle a přijetí jí jako své jedinečné cesty. Je to cesta, na které se setkáváme s Boží láskou, otevíráme se jí, setkáváme se na ní s druhými lidmi a také jim se otevíráme. Nejsme na té cestě opuštěni. Je otevřená pro všechny, žádná závora na začátku, žádná selekce lepší, horší. Pozvání. Hledal jsi, nalezl jsi, pojď. Každý, i ten, kdo propadl ničemnostem, i svévolník, jednoduše hříšník je na tu cestu zván. Dostává možnost proměny. Může svou ničemnou cestu opustit a vydat se za nalezeným Bohem. To je přece silné pozvání. To je nová šance, možnost, příležitost. Jak víme, nezůstává nevyužita.
Jenomže člověk tomu mnoho nerozumí a není se co divit. Člověk jen těžko rozumí tomu, proč odpuštění, proč milosrdenství, proč nová šance, když odplata je sladká. Trvale se mi vrací vzpomínka na rok 1990, kdy jsem byl na pár dnů v nemocnici a potkával jsem tam dvě starší ženy. Když zjistily, že jsem farář, stěžovaly si, jak je to množné, že po listopadu začaly chodit do kostela jiné dvě ženy, které před tím kostel opustily a dělaly politickou karieru. A teď jsou dokonce v první řadě a farář je nenapomene. No, nepochodily u mě. Zeptal jsem se jich, jaká kázání to poslouchaly a zdali slyšely něco o Kristově milosti a odpouštění a nové příležitosti. A co Kristova oběť, dodal bych dnes.
Zkrátka Boží úmysly nejsou jako ty lidské, to je dobré si připustit. Na cestě hledání Boha a dotazování se na něj se s ním můžeme minout, pokud zůstaneme u svých zkušeností a přesvědčení a představ Boha. Boha představ je potřeba opustit a zaměřit se na Boha milosrdného, slitovného, odpouštějícího. Boha dárce života. Boha blízkého v bolestech, neštěstí, trápení, sevření, v nejistotách, které člověk prožívá, v osamocení, nepochopení. Boha s člověkem trpícího, slitovného. A v tom všem Boha silného, milujícího, žehnajícího. Tomu všemu ovšem těžké porozumět, člověka stále zdržují jeho vlastní kritéria. A ta propast je veliká. Rozdíl jako mezi nebem a zemí. Člověk je zvyklý měřit život normami zákona odplaty a odvety a oko za oko a případně ještě navíc, pomstít se. A když to neudělá sám člověk, hází to na Boha. „Boží mlýny přece melou pomalu ale jistě,“ říká jedno zvrácené přísloví. Jenomže v Božím jednání všechny lidské předpoklady a výpočty padají. Boží slovo, které volá k hledání a dotazování se na Hospodina, je platné a pro člověka potřebné jako déšť, který dopadá na zemi a zúrodňuje ji. To Slovo, jak víme, se stalo tělem a přebývalo mezi námi a stále mezi námi zůstává. Tím Slovem je Kristus. On to Slovo přišel naplnit, ne zrušit. Slyšeli jsme ve čtení z evangelia: „Ježíš přišel naplnit Zákon, naplnit Slovo, které přináší člověku směr, pravidla, řád.“ Všechno podstatné v těch pravidlech Ježíš soustřeďuje k dvojímu přikázání lásky. K milování Boha a k milování člověka. Snad lze shrnout, že to je jádrem a smyslem křesťanství, to přináší Kristus jako své zásadní poselství. To je Boží déšť pro člověka. Déšť, který život člověka zavlažuje, dává mu smysl. Takové slovo se nevrací prázdné, ale přináší naději, dodává síly pro všecky zápasy našich dnů.
I pro Boží lid, rozptýlený a zajatý, je to slovo životodárné. Ještě dávno ne s Kristem přichází, ale Izajáš již příchod Mesiáše signalizuje. To slovo Izraelcům přináší sdělení, že to, co právě žijí, není jejich konečná stanice. Přijde vysvobození. Okovy padnou. Sice to vše neuslyší v chrámu, který je zbořen, sice nemohou již konat bohoslužbu tak, jako tomu bylo dosud, ale to mnoho neznamená. Boží slovo je živé a obživující v každé době a na každém místě. Právě v době zajetí, právě v dobách neutěšených, plných nejistot, v dobách, jaké byly v době zajetí a rozptýlení Izraele, ale i v době dnešní, kdy jsme svazováni strachem a znejišťováni polopravdami, lživými zprávami, politickými špinavostmi, i nyní k nám Bůh mluví. Nehledejme naději a povzbuzení a útěchu v těch všech zprávách, co slyšíme. Nečekejme ji od politiků, od těch ubohých, ustrašených, kteří si hrají na mocné a těm druhým ubližují, zneužívají je pro své zlé cesty. Nehledejme lidská slova. Hledejme Boha, dotazujme se na Boha, naslouchejme Božímu slovu. Není vypočítavé, není manipulativní, není prolhané. Je jako déšť padající na vyprahlou krajinu. Přináší závlahu, přináší záchranu, přináší život. Teď je čas na hledání Boha, teď je čas na dotazování se na Hospodina. Ještě je čas. Darovaný čas.
Přichází úleva. Boží slovo se navrací a přináší změnu. Právě v době zajetí, právě v době nejistot a sevření, právě v době tehdy exilové, dnes pro nás sevřené starostmi o budoucnost církve i starostmi o budoucnost jako takovou, nyní ohroženou covidem, dostává Boží slovo zvláštní, nepřeslechnutelný význam. Jak čteme v jednom z mnoha komentářů, z Izraele se stává lid slova, mluveného i psaného. Mohli bychom říci doba písmáků. Tak, jako mnohem později v našich zemích po bitvě na Bílé hoře. Protestanté, lid písmáků. Jen Bible, Boží slovo, bylo tím zdrojem naděje pro budoucnost.
Řekl jsem, že přichází úleva. Přichází s naplněním Božího slova. Otevírá se nová budoucnost. „S radostí vyjdete, a budete vedeni v pokoji. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, které nebude vymýceno.“
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, to není iluze, to není sen. Lid Boží se navrátil do své země. Čekala ho mnohá pronásledování. Mnohá příkoří. Až dosud jimi prochází. Zkrátka cesta není nikdy bez výmolů a nebezpečí. Bůh však jde po té cestě s člověkem. Bůh člověku nabídl osvobozující doprovod. Podanou ruku, zaslíbení záchrany. Krista. Jde s člověkem, jde s námi. V Kristu se nám Bůh dal nalézt. Hledáme-li Boha, dotazujeme-li se na něj, setkáváme se s Kristem. Víc, než si umíme představit, víc, než si umíme přát, v Kristu dostáváme. Bůh je nám v Kristu přítomen. Žádné strachy o církev, žádné strachy o společnost, žádné strachy o sebe. „Víc než oko spatřit smí, víc než slovo vypoví, víc než srdce toužit zná, Bůh ti dá, Bůh ti dá, Bůh ti dá,“ zpívá farář Miloš Rejchrt a my s ním. Amen
Interludium:
Píseň: Svítá 368 Víc než oko spatřit smí
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 228 Ó Pane můjk
VP:
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne. Mé břemeno netíží a mé jho netlačí, říká Pán a zve nás k sobě.
Pozdvihněme svá srdce k Pánu. Vzdávejme díky Hospodinu, našemu Bohu.
Spojeni s celou tvou církví děkujeme tobě, Bože, pro tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on v zápase se všemi podobami zla nepodlehl strachu o sebe, ale myslel neustále na nás a na všechny, které jsi stvořil, aby se nás zastal a aby ti nikdo nebyl odňat.
Proto, ač ještě v úzkostech, přece v důvěře ve tvou moc, v níž všecko dovedeš k cíli, připojujeme se ke všem, které jsi pozval ke svému stolu a spolu s anděly u tvého trůnu ti zpíváme už teď píseň o tvém vítězství a voláme:
Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny tvé slávy, hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
Slova ustanovení: slyšme slova ustanovení svaté Večeře Páně, jak nám je předává apoštol Pavel:
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.
Modlitba Páně:
S Pánem Ježíšem Kristem k tobě, Bože náš, takto voláme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Beránku Boží
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně
Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíše Kriste.
Pozvání:
Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Vysluhování:
Píseň: jen preludování
Dobrořečení: Dobrořečíme slovy žalmu 138
CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU
1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, 2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. 3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. 4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. 5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká. 6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce. 7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. 8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Oznámení:
Modlitba přímluvná: + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň: EZ193, 1 – 5 Svěř celý život Pánu
Poslání: Žd 4, 12 – 16
12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
— Ježíš pravý velekněz
14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Požehnání:
Píseň:198 Pod ochranou nejvyššího
Postludium: