Bohoslužby 28.2.2021
Neděle Reminiscere
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Marie Kejřová
Housle, viola: Vít Novotný
Kytara, banjo, zpěv: Jan Karnolt
Zpěv: Eliška Erdingerová
Preludium:
Vstupní píseň: EZ 162,1-5 Pane Bože budiž chvála
Introit: Ž 9, 2 – 5 + 10 – 12
Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. (Bét) 4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. 10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Zajin) 12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle Reminiscere, Rozpomeň se na svá slitování, Hospodine. Vítám vás k tomuto setkání s Božím slovem zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: EZ 474 Když tys mě Otče miloval
Modlitba:
Čtení: Nu 21, 6 – 9
I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
Píseň: EZ 255 Útěcho duše mé
Text: Jan 3, 14 – 21
Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
dobro a zlo, láska a nenávist, pravda a lež, život a smrt. Pojmy, které jsou na opačných koncích pomyslné úsečky. A do této společnosti patří také světlo a tma. Mohli bychom říci, že světlo a tma jsou součástí, náplní, obsahem těch pojmů. Kde je dobro, tam je světlo, kde je láska, tam je světlo, kde je pravda, tam je světlo a také kde je život, tam je světlo. A kde je zlo, tam je tma, kde je nenávist, tam je tma, kde je lež, tam je tma, a kde je smrt, tam je tma. Světlo a tma. Mezi těmito dvěma protilehlými pojmy osciluje lidský život. A je věcí volby člověka,
pro který pól se rozhodne. Jestliže se člověk rozhodne pro Krista, pokud Krista přijme jako svého Pána, pokud vírou přijme jeho oběť na kříži i jeho zmrtvýchvstání, pak se rozhodl pro světlo. V osmé kapitole evangelia podle Jana čteme Ježíšovo prohlášení v řadě slov, začínajících „Já jsem…“ Zde: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Přijmout Ježíše, přiznat se k němu, rozhodnout se pro něj, to znamená přijmout pro svůj život světlo. Žít ve světle, pod světlem. Žít viditelný, čitelný život, ve kterém člověk nemusí nic skrývat, žít život na straně dobra lásky, pravdy. Žít svůj život pro ten život, nikoliv pro smrt. Rodíme se do života a zároveň se rodíme do smrti, ale rodíme se ne pro tu smrt, rodíme se pro život. A pokud nám do života vstoupí Ježíš, když jsme mu před tím otevřeli, pak s Ježíšem do našeho života vstupuje i zmrtvýchvstání. Vstupuje nový život, Kristem vykoupený. Rodíme se pro tento život, ale s Kristem se rodíme i pro ten život budoucí, nový, věčný, Kristem vykoupený. V písni Ťukání zpívá Svatopluk Karásek: „Někdo ti tříská tvá vrata, už jde s kosou zubatá, ty od svého monitoru budeš koukat na tu potvoru, jako to tele na vrata. Ona si sama otevře, projde tvý zavřený dveře, žes nevpustil Krista, tím dal jsi smrti místa, ona si sama otevře.“ Celou píseň uslyšíme v závěru bohoslužeb.
Světlo je také na pomyslných vahách soudu. Bůh neposlal Ježíše, aby svět soudil, ale aby mu přinesl záchranu. Ježíš vstupuje do přítomnosti člověka, aby mu přinesl novou budoucnost. A člověk se rozhoduje. Přijmu tu budoucnost nebo nepřijmu? Rozhodování to není nijak lehké, protože tu budoucnost, respektive její utváření nelze odložit na někdy. Budoucnost utváříme nyní, v přítomnosti. A buď ji utváříme ve světle a pro světlo, nebo ve tmě a pro tmu. Kolikrát se setkávám s lidmi, kteří říkají: „Kdyby byl Bůh, tak by nebyly války, přece by je nedopustil.“ Nebo by nebyly přírodní katastrofy. Nebo by lidé na sebe nebyli tak zlí. Nebo teď, v té koronavirové době, že to Bůh na člověka poslal. Pro lidskou chamtivost, pro ten všechen konzum, pro lidskou neposlušnost. Jedni Boha zpochybňují, jiní ho obviňují. Další chválí, že konečně došlo na ty druhé. Jiní ho mají za mstitele, další za mravokárce… Všechno špatně. To lidé, kteří od Dárce života dostali vše, co k životu potřebují, začali víc milovat tmu nežli světlo. Spojili se s tmou a začali sloužit zlu, nenávisti, lži a smrti. Začali nenávidět světlo, které svítilo na jejich skutky zla. Spojili se s tmou tak, že se stali nositeli tmy, až se sami stali tmou.
Jaký je to kontrast s Božím myšlením o člověku, s Bohem, který v Kristu přinesl světlo, který v Kristu přinesl lásku. „Nebo tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný,“ četli jsme v textu. Zatímco člověk, který se stal tmou, vraždí druhé lidi, ničí jejich životy, deformuje je, vysmívá se jim, manipuluje jimi, má je za nástroje své moci, svých zisků, Bůh, který sestoupil do tohoto světa v Kristu jako světlo, pro záchranu člověka zničí sám sebe. Je ukřižován a jeho kříž se stává vítězstvím světla nade tmou, i když, zdálo se zpočátku, tma měla navrch. Události nešly v režii zla, ale v Boží režii. Šly tak, jak píše novozákonní teolog Jan Roskovec v novém komentáři k Janově evangeliu: „Díky Božímu zásahu Ježíšova smrt na kříži dostala nový význam: obraz ohrožení se stal nástrojem záchrany, obraz smrti se stal branou k životu, nástroj obvinění se stal nástrojem překonání viny, odpuštění. V jedné události je zjevena zároveň destruktivní moc lidského odcizení od Boha - i zkázu přemáhající moc Božího příklonu k člověku.“
Bůh člověka nezapudil, nezřekl se svého stvoření, neopustil ho v žádné době. A poznamenejme, že Bůh člověka, Bůh svůj svět, Bůh nás nezapuzuje ani v dnešní, tolik sevřené a pro nás nesrozumitelné době. Ne, tato doba není dobou Božího trestání, tato doba je dobou nových výzev a příležitostí. Boží světlo v Kristu svítí i na dnešní dobu. Bůh nedovoluje a nedovolí tmě, aby to světlo, Krista, plného lásky, zahalila tma a ta tma aby zahalila také nás. Ne, to není Boží cesta a jsem přesvědčen, že to není Boží vůle. Nejenže Bůh tak miloval svět, on ten svět stále miluje. Ježíšovo ukřižování a smrt nejsou konečná pro Boží sestoupení mezi nás. Vzkříšení překračuje všechny hranice, není nic, co by nám ho mohlo dokázat. Je jen víra. A ta je nosnou silou pro naše životy v každé době, a opět si řekněme, že i v této době. Ta je světlem proti všemožné tmě, která se chce dostat i do naší duše. Ta je silou, která nás nese a přenese i přes propasti současnosti.
Vraťme se ještě na okamžik k tomu Janovu výroku o Božím milování světa. Slova „aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul…“ lze také přeložit „aby se mu žádný, kdo v něho věří, neztratil“. Aby se Pánu Bohu nikdo, kdo se k němu obrací, neztratil. Bůh nechce, aby člověk bloudil pouští nebo pastvinami života sám, bez cíle, bez určení, bez zakotvení. Co také Ježíš o sobě řekne v Janově verzi evangelia? „Já jsem dobrý pastýř… Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život, nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.“ Bůh tak miloval svět, Boží Syn Ježíš tak miloval člověka, Ježíš tak miluje nás, že mu jako dobrému pastýři záleží na každém z nás, na každé ovečce. Žádnou nenechá zahynout, žádná se mu neztratí. Nikdo pro Ježíše není bezcenný, nikdo není mimo jeho zájem.
Milé sestry, milí bratři, ten biblický text začal příběhem o vyvýšení hada na poušti. Slyšeli jsme ten příběh ve čtení. „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“. Lid Boží, který putoval pouští, propadal malomyslnosti. „Neměli jsme odcházet z Egypta. Byli jsme tam, otroky, byli jsme nesvobodní, ale netrpěli jsme hladem. Tady zahyneme. Není tu chleba ani voda a ta nuzná strava nám již nechutná,“ reptali proti Bohu i proti Mojžíšovi. Bůh tam poslal hady, kteří štípali a mnozí lidé pomřeli. Lid přišel za Mojžíšem a přiznával, že to reptání bylo špatně. Mojžíš se modlil a Bůh mu ukázal cestu. Mojžíš udělal hada, připevnil ho na žerď, vyzdvihl ho. Žerď nejspíš zapíchl do země. A kdo uštknutý se na toho hada podíval, ten byl uzdraven. Je to, milé sestry a milí bratři, příběh plný symboliky. Vyvýšený had. Ti lidé museli zvednout hlavu a podívat se nahoru. K nebi, na hada. A byli uzdraveni. Spojitost s janovským textem se nabízí. I pro dnešní dny. Na kříži vyvýšený Ježíš. Ukřižovaný. Člověče, chceš-li být zachráněn, chceš-li mít podíl na věčném životě, zvedni hlavu a podívej se na ten kříž. To i pro tebe tam je křižován Boží Syn. I ty a tvůj hřích, tvá vina, tvé nepodařené věci, tvé přešlapy tam křižují Krista. Jen Kristova oběť tě zachraňuje. Tak se neboj, zvedni hlavu. Hle, Kristus Pán. Rozpažené ruce. Pro tebe křižovaný. Přijmi tu oběť. Jsi zdráv, můžeš jít dál. Teď dál, v tomto životě můžeš jít dál. Napřim se, následuj ten kříž. A jednou, na konci svých dnů, zaslechneš: „Pojď dál, čekám tě. Máš zde své místo. Vždyť přece Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Věříš v něho? Tak pojď dál. Místo je připravené.
Je tu plno světla a nikde žádná tma. Amen
Interludium:
Píseň: 582 EZ Toužíme v lásce
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry: Píseň: EZ 152 Věříme srdečně
(Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.)
Píseň: Svítá 147 Kdo mě z pout mých
Oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň:Ťukání - Karásek
Poslání: Řím 5, 1 – 5
1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. 3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. 5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Požehnání:
Píseň:Dodatek 686 Radujte se v Pánu vždy
Postludium: