Bohoslužby 07.3.2021
Neděle Oculi
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Ondřej Strádal
Housle, viola: Vít Novotný
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Zpěv: Eliška Erdingerová
Preludium:
Vstupní píseň: Dodatek 613 Oči všech se upírají
Introit: Ž 25,1 – 3 + 15
K TOBĚ, HOSPODINE, POZVEDÁM SVOU DUŠI
1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle, nazvaná Oculi, Stále upínám své oči k Hospodinu. Vítám Vás k tomuto setkání s Božím slovem zde v Husově domě i online u počítačů. Minulou neděli byla oznamována svatá večeře Páně. Po dobrém zvážení se konat nebude z důvodu snahy neohrozit zdraví účastníků bohoslužeb. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: Dodatek 616 Chvalte Pána
Modlitba:
Čtení: Lk 4, 1 - 15 + Lk 10, 17 – 20
— Pokušení na poušti
1 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti 2 čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. 3 Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ 4 Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.“ 5 Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země 6 a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: 7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“ 8 Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ 9 Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; 10 vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‘ 11 a ‚na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“ 12 Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého.“ 13 Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
— Návrat Sedmdesáti
17 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ 18 Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. 19 Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. 20 Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
— Počátek Ježíšovy činnosti
14 Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. 15 Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Píseň: EZ 442 Pane dnešek je den chvály
Text: Ž 91
KDO V ÚKRYTU NEJVYŠŠÍHO BYDLÍ
1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. 2 Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ 3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. 4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. 5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, 6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. 7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. 8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. 9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, 10 nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. 11 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. 12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; 13 po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. 14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. 15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, 16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
nazval bych dnešní dobu dobou krize důvěry. Není komu důvěřovat. Když posloucháme různé komentáře o dnešní době, pak velmi často slyšíme, že vláda ztrácí a již ztratila důvěru nás, občanů této země. Pokud by se mě někdo ptal, pak řeknu ano, zcela jsem ztratil důvěru především vůči vládě a prezidentovi. Velký okruh mých přátel a dalších lidí, s nimiž se setkávám, by odpověděl stejně. Jednoduše proto, že lež a polopravdy se staly nástroji vládnutí, nástroji moci. A když k tomu přidáme strach a mnohé nejistoty a manipulaci s lidmi, pak se není co divit. Ale lidé ztrácí důvěru nejen ve vládu a prezidenta. Ztrácí důvěru v politický systém, důvěru v lékaře, učitele, vědecké pracovníky. S trochou nadsázky lze zobecnit: lidé ztrácí důvěru v člověka, v lidi. Zkušenosti jednoduše neumožňují důvěřovat. Není se na co spolehnout, čemu věřit, kudy a s kým, případně za kým, spolehlivě jít. Je to smutné zjištění. Lidé jednají účelově, manipulativně, neupřímně.
A já nám všem do tohoto stavu přináším dobrou zprávu, přináším 91. žalm, který je žalmem důvěry, který celý je především o důvěře. A nebudeme chodit okolo horké kaše. Je o důvěře v Boha. O naprostém spolehnutí na Boha. Základním tématem žalmu je Boží ochrana, zaručená tomu, kdo Bohu důvěřuje. Je to dost srozumitelné. Bůh člověku něco nabízí, dává, a člověk, který mu důvěřuje, si to s důvěrou vezme. Nedůvěřuje-li, nechá to být. Nic si nevezme. Důvěra v Boha nachází v žalmu velkolepé vyjádření. Je šťastný člověk, který důvěřuje Bohu. Bůh ho osvobodí, ochrání, dokonce mu pošle anděly, aby člověka chránili. Jsou to Boží zásahy do života jednotlivce, ale také do společenství Božího lidu. Do našich životů, ale také do života tohoto mělnického sboru. A do života církve.
Člověk potřebuje někomu důvěřovat, na někoho se spolehnout. Potřebuje někoho, kdo má upřímnou, otevřenou náruč, kdo podává ruku pomoci, nabízí čistou vodu a voňavý chléb. Pokud člověk s někým takovým udělá dobrou zkušenost, pak je šťastný a doporučuje tu náruč dalším lidem. To jsem prožil, zde jsem se mohl spolehnout, zde mě Bůh ochránil, tady mě napomenul, zde mě vedl, a dokonce nesl v těch chvílích nejtěžších. Přijal jsem kdysi, je to již přes dvacet let, pozoruhodné svědectví o důvěře Bohu. Přátelil jsem se se starým, moudrým, zbožným mužem, který důvěřoval Bohu a celý svůj život s Bohem spojil. Přivedl mě kdysi k tomu 91. žalmu svým svědectvím. Bylo to ve druhé světové válce. Plzeň, kde bydlel, byla obsazená Němci. Jednou jim vtrhli němečtí vojáci do bytu a tohoto muže, který byl elektrotechnik, zavlekli do auta a vezli ho na nějakou opravu, kterou pro ně měl udělat. Bylo to pro toho člověka moc těžké. Překvapení nastalo, když je zastavil nějaký německý oficír a že potřebuje, aby ho někam zavezli. Tak tohoto muže elektrotechnika z auta vyhodili a nasedl si německý oficír. Zanedlouho auto najelo na minu a vybouchlo. Nikdo v něm nepřežil. Ten člověk, který mi to vyprávěl, otevřel stolek, vyndal z něj svou zamilovanou bibličku a četl: „Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a nejvyššího za svůj příbytek položil, nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.“ Ten muž miloval Boha a miloval Bibli a k té své malé měl celoživotní vztah. O tom, jaký k té Bibli měl vztah, svědčí věnování, které do ní napsal, když mi ji před smrtí daroval. „…svěřuji svoji drahou Bibličku, aby Ji chránil, miloval a neopouštěl do konce svých dnů. Ona lásku a věrnost odměňuje duchovními dary.“ Ten muž se jmenoval Václav Tvrdík a patřil mezi mé učitele víry. Nebo také – ukazatele na cestě víry. Jeho spolehnutí na Boha, jeho neochvějná důvěra v Boha byla oslovující, živá a životem dobře sdělitelná.
Kdo takto důvěřuje Bohu, ten se nemusí bát Zlého, a klidně řekněme ďábla. Ďábel je chytrý a umí citovat i Boží slovo. Slyšeli jsme ve čtení příběh o tom, jak byl Ježíš pokoušen ďáblem, když se na poušti čtyřicet dnů postil. Nedávno jsem na ten text kázal. Ježíš byl zcela sláb a ďábel ho přišel pokoušet. A zatímco v prvním i druhém pokušení – proměň kameny v chléb, klaněj se mi – Ježíš cituje Boží slovo, při třetím pokušení, vrhni se dolů z vrcholku chrámu, cituje Boží slovo sám ďábel. Umí to docela dobře. Cituje tento 91. žalm. „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů. Vždyť je psáno: „Andělům svým dá o tobě příkaz, aby Tě chránili, a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen.“ Ani v jednom případě Ježíš neuhne z cesty důvěry ke svému nebeskému Otci. A v tom posledním pokušení řekne: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“ Dobré slovo do dnešních dnů milé sestry a milí bratři. To, že s námi je Bůh, že mu důvěřujeme, že nás vede a chrání, že nám žehná a my se na něj můžeme spolehnout, to neznamená, že budeme záměrně hazardovat. Není nedůvěrou Bohu nosit respirátory. Není nedůvěrou Bohu setkávat se v těchto dnech s co nejmenším množstvím lidí. A jistě není nedůvěrou Bohu nechat se očkovat, pokud proti tomu nemá člověk nějaké zásadní osobní výhrady a má v tom svobodu. Ovšemže pokoušením Boha může být ignorance ke všem nařízením. A pak, když někdo onemocní, jiní řeknou: „Jak to, že tě v tom ten tvůj Bůh nechal?“ Ale on ho v tom nenechal. On mu poslal anděly, kteří mu přinesli dobré rady, jak se chránit. Ne, nechci teď dělat žádnou reklamu na respirátory. Jen nás chci přivést k přemýšlení o tom, co je to důvěřovat Bohu a spolehnout se na něj, na jeho pomoc, ochranu, a jak s tím kontrastuje zneužívání této důvěry a řečeno s Ježíšem pokoušení Boha.
Další, co lze z 91. žalmu přijmout, je to, jak vlévá do člověka naději v Boží blízkost. A také naději v ochranu andělů, jakkoliv to může znít v evangelickém prostředí těžko stravitelně. Ale neuhneme tomu. „On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit…“ Tak jsme to četli, a tak mi to četl kdysi i ten starý muž. Víra křesťanů v anděly má své kořeny ve starozákonních textech. 91. žalm hovoří o andělech strážných, kteří nás od narození až po smrt vedou životem. A právě téma andělů, jak jsou zmiňováni v tomto žalmu, pro nás může být povzbuzením a pomocí v zápase s rozličným pokušením. Je to pro nás povzbuzením a inspirací, jak odolávat pokušením, která svádějí ke konání zla. Žalm je plný důvěry v Boží ochranu v zápase s pokušením. Podobně jak zuřil boj kolem autora žalmu, podobně jak Zlý pokoušel Ježíše, který měl sílu říci ne, podobně jak zuřila válka kolem toho starého, v té době ovšem mladého muže, kterého Bůh ochránil, tak je to i s námi. Spolehnout se na Hospodina a zcela mu důvěřovat. A snad i připustit, že s námi jsou jeho andělé. Tak, jak byli s Ježíšem, jsou s námi v životních zápasech a v mnoha bojích o pravdu, lásku, naději, o víru i opravdovost. Doprovázejí nás na našich cestách. To přináší vítězství v zápasech, kdy stojíme tváří v tvář Zlému a hledáme sílu, jak říci ne. A hle, síla je zde, Bůh je přítomen. A necháme-li se naplnit důvěrou v Boha, již u nás nebude místo pro toho Zlého.
Milé sestry, milí bratři, kam, nebo lépe, k čemu nás dnes ten 91. žalm pozval? Třeba k tomu, že nemusíme přijmout tezi o krizi důvěry, o nedostatku důvěry, že není komu důvěřovat, a tak se budeme jen bát. O zdraví, o sebe, o své rodiny, o život. Žalm nás zve k prohloubení osobního vztahu k Bohu. Zve nás k hlubšímu a silnějšímu přimknutí k Němu. Zve nás k přemýšlení o tom, co pro nás znamená konstatování, že: „Mé útočiště a má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ Zve nás ke spolehnutí se na Boží lásku, věrnost, blízkost. Zve nás k pevné důvěře Bohu. Není situace, ve které by Bůh s námi nebyl. „A hle, já s vámi jsem po všechny dny až do skonání tohoto věku,“ ujišťuje nás Boží Syn, náš Spasitel, Kristus Pán. Pevně tomu důvěřujme. Amen
Interludium:
Píseň:Dodatek623 Důvěřuj se v Pána
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: EZ198 Pod ochranou nejvyššího
Oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
- Za bratra Miroslava Němce, který byl z této časnosti povolán do nového života, do kruhu živých. Za jeho pozůstalou manželku a dospělé děti.
- Za nemocné, umírající – světlo do tmy
- Za důvěru v Tebe, Bože nás milý,
- Za vytěsnění zla, za sílu říci zlu ne
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň:Dodatek 632 Neskládejte v mocných naději
Poslání: Ef 6, 10 – 17
— Výzbroj proti zlému
10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14 Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Požehnání:
Píseň:EZ176 Někdo mě vede za ruku
Postludium: