Bohoslužby 21.3.2021
Neděle Judica
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany:Marie Kejřová
Housle, viola: Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: Dodatek604 Buď sláva Bohu
Introit: Ž 43, 1 – 2a + 5
1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! 2 Tys přece moje záštita, Bože. 5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle Judica, Bože, zjednej mi právo (Ž 43,1). Vítám vás k tomuto setkání s Božím slovem zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: EZ 99 Aj Pán kraluje
Modlitba:
Čtení: Žd 11, 29 – 40
29 Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny. 30 Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. 31 Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími. 32 Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33 kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; 34 zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; 35 ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. 36 Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. 37 Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. 38 Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země. 39 A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, 40 neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.
Píseň: Dodatek 679 Uč nás na cestě pravé
Text: Sd 6, 11 – 16a
11 I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. 12 Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ 13 Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ 14 Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ 15 On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ 16 Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou…“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu zde v Husově domě i u počítačů,
není to také naše otázka, kterou vyslovil Gedeon? „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkalo?“ Většina lidí se ovšem ptá, proč nás toto všechno potkalo, aniž by měli potřebu zakomponovat do své otázky Hospodina. Jednoduše: „Proč nás toto vše potkalo? Proč covid, proč plné nemocnice, proč tolik úmrtí celosvětově i u nás, proč nemůžeme do školy, do oblíbené hospůdky či vinárny, do kina, divadla nebo na ples? Proč takové životní dusno, které plní ordinace nejen internistů a těch, kdo léčí respirační choroby, ale také psychiatrické ordinace a nemocnice? Proč se toto vše děje?“ A pokud si k tomu ještě člověk víry přidá: “Proč nás to potkalo, je-li s námi Bůh?“ Pak je to ještě silnější. Přece tomu nemůžeme rozumět. Když je s námi Bůh, tak přece by to nemělo být. Ovšemže člověk víry není jiný než člověk nevíry. Všichni na této zemi žijeme společně pod jedním nebem a šlapeme po stejné zemi, dýcháme stejný vzduch. Takže žádná privilegia. Ale člověk víry nemusí zůstat v té rozechvělosti, v té otázce, která ho může zavést do temnot beznaděje. Člověk víry se může ptát: „Co nám to říká, kam nás to vede? Co pro nás znamená, že v tom všem je s námi Bůh? Jakou cestu nám to ukazuje? Co ta doba říká o nás samých, o našich vztazích k Bohu, ke druhým lidem, k sobě, ale také k přírodě, potravinám, vodě? Jakou cestu nám ta situace ukazuje?“
Ptejme se, v jaké situaci se to všechno stalo. Stalo se to především nečekaně. Obzvlášť my zde v Evropě jsme od druhé světové války žili bez válek, bez bojů, bez nějakých významnějších nepokojů. Neustále se zvyšovala životní úroveň, která po listopadu roku 89 dostala nebývalé zrychlení. Začali jsme vše přijímat samozřejmě. Musíme mít přece všeho dost, musíme mít přece dobré bydlení, musíme mít přece všechno, na co si vzpomeneme. Pro někoho i za každou cenu. Sobectví, sebestřednost. Cesty za poznáním světa, přeplněné letecké koridory, musíme, protože chceme. Samozřejmě. Ekonomika potlačila etiku, mravnost. Občas se mi vynoří věta našeho prvního polistopadového prezidenta Václava Havla: „Nedopusťme, aby etika byla pozadu za ekonomikou. Etika vždy musí být napřed.“ Hned jeho nástupce se těmto tezím vysmíval. Všechno a hned. Kdo umí, kdo je šikovný, zdravý, silný, mladý, vzdělaný, ten je tvůrcem současnosti i budoucnosti. A najednou zjišťujeme, že tomu tak není. Sice můžeme chtít, ale je nám to k ničemu. Mnozí si sahají na dno své existence. Nebyli jsme na nic takového připraveni. Pozměňme si tu Gedeonovu otázku: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, kam nás ta naše situace vede, jaký směr nám ukazuje, co nám říká o nás a našich vztazích?“
Snad se ani nedivíme tomu vyjádření, které zpochybňuje bytí Hospodina s jeho lidem. On totiž Boží posel zdraví Gedeona slovy: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre.“ Na to přichází Gedeonova reakce. Ten jeho obrat „je-li s námi Hospodin“ připouští, že s námi není. Nabízí se jiné konstatování. Kdyby s námi Hospodin Bůh byl, tak se to přece nemohlo stát, tak se v takové situaci přece neocitneme. V jaké že to situaci je Boží lid Izrael? Je v moci nepřátel z největších, Midjánců. Rozprchnutý na horách, v soutěskách, v jeskyních, na nepřístupných vrcholcích. Midjánci plení jejich pole a sýpky a stodoly. Ničí úrodu, kradou, zabíjejí zvířata. Izraelci již nemohou dál. Jsou zcela vyčerpaní, zdecimovaní. Volají úpěnlivě k Hospodinu, hledají pomoc. A Bůh je v tom nenechává. Posílá jim proroka.
Až ta zlá situace připomněla Izraelcům, že je něco špatně, že dělají něco špatně. Až bída, existenční ohrožení. Izraelci opustili hodnoty, na kterých vznikli. Opustili Boha, který je vyvedl z otroctví Egypta, který je provedl nástrahami pouště, nebezpečím moře, sytil je v době hladu a napájel v době žízně. Je to taková stará pravda a mnohokrát jsem se s tím setkal. Když se člověku vede dobře, zapomíná na duchovní hodnoty, zapomíná na Dárce, zatímco když je člověku zle, volá Boha. Neurčitého, nekonkrétního, jen jakéhosi tušeného Boha. Nějakou autoritu, která by mohla pomoci. Také mi zní v uších jeden výkřik: „Bože, jestli jsi, pomoz.“ Je to stejně poctivé, jako ta slova Gedeonova. Nic si ten člověk nenalhával o své víře, nijak se nepřetvařoval. Pravdivý před Bohem: „Moc tomu nerozumím, nevím si s tím rady, nebyl jsem tak vychován, ale Bože, jestli jsi, pomoz …“
Je-li s námi Hospodin, jak milý posle říkáš, tak proč se nám vede takto špatně, proč prožíváme tak těžkou dobu, proč musíme procházet tak úzkou soutěskou, která nám dře ramena? Proč to dopustil, proč to nezastaví? Kde jsou všechny ty jeho podivuhodné činy s Božím lidem, kdy ho vyvedl z otroctví Egypta, nechal rozdělit moře, aby jím lidé prošli suchou nohou, kde to všechno je? To všechno nám vyprávěli naši otcové, to jsme si museli dobře zapamatovat, stále jsme si to opakovali. Ale teď? Teď se nic neděje. Kde to všechno je? Nebo: nedá se nic dělat, jednoduše s námi Hospodin není. Nechal nás v tom, opustil nás. Nevíme si rady, trpíme a není cesta ven. Zavrhl nás a nechal v rukou Midjánců… Něco zde ovšem chybí. Chybí otázka, jaký díl viny na tom všem nese člověk. Kdyby tu byl Bůh, případně kdyby byl Bůh, nemohlo se to stát. Obviníme Boha. Ale kde byl a kde je člověk?
Celá Gedeonova rodina včetně otce se od Hospodina oddělila a obětovala pohanskému bohu Baalovi. A podobně to udělali i další synové a dcery Izraelců. Mohlo to dopadnout jinak? Jako když člověk opustí otcovský dům, a pak se hněvá na otce, že nemá kde bydlet. Jako když člověk odhodí víru v Boha, vymění ji za náboženství konzumu, úspěchu, krásy, síly, bohatství a mnoha jiných skutečností, a pak se hněvá na Boha, že dopustil sucho nebo naopak záplavy, že dopustil války a teď koronavirus. Copak člověk u toho všeho nebyl? Copak člověk nesměnil hodnoty trvalé za hodnoty velmi, velmi provizorní, přechodné, za nehodnoty? Ne, to nejsou Boží tresty, to jsou důsledky lidské pýchy, sobectví, nepokory. A kde je Bůh? Zůstává kdesi ve svých pomyslných nebeských salonech? Ale kdež. Hospodin je v tom všem s člověkem. Neopouští člověka, nenechává ho napospas nepřátelům, kdy tím největším nepřítelem bývá často člověk sám sobě. Boží slib „Já budu s tebou“ je trvale platný. Mnohem později to vysloví prorok Izajáš: „Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel.“
A přece – jednou byl jeden muž Bohem zcela opuštěn. Brzy si to budeme připomínat. Evangelista Matouš zaznamenává: V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ … A Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Ano, Boží Syn byl opuštěn ve své smrti na kříži. To pro člověka, pro nás přijímá tu totální opuštěnost, aby již nikdo z nás nebyl opuštěn. V Kristu ukřižovaném a vzkříšeném je Bůh s námi. Je v našich zápasech, bojích, vítězství i prohrách. Je v našem smutku i sevření. Byl s námi v každé době a je s námi i v této sevřené době koronavirové pandemie. V Kristu se vracíme k tomu Izajášovu slovu: „Já budu s tebou, nikdy tě neopustím.“
Gedeon se ptá velmi poctivě, pravdivě. Nespoléhá na věčně opakované pravdy předků, potřebuje vlastní zkušenost. Má ji mít. Půjdeš ty, Gedeone a můj lid vysvobodíš. A půjdeš v mé síle. Bůh uděluje Gedeonovi moc, aby vysvobodil Izraele z rukou nepřátel. „Vysvobodíš, protože já budu s tebou.“ A nyní se má ukázat, jak to vlastně všechno Gedeon myslí. Jakou cestu zvolí, kudy chce jít dál. Má pověření, je před ním veliké poslání. Vysvobodit Izraele z rukou nepřátel. „Proč právě já?“ ptá se. „Protože já budu s tebou,“ slyší Hospodinovu odpověď. To stačí. Nic víc není potřeba. Jenomže Gedeonovi to nestačí. Chce nějaké znamení. Ale to by byl již další příběh.
„Neboj se, já jsem s tebou, v mé síle projdeš i tímto současným stinným nebezpečným údolím,“ slyšíme. Ne „je-li s námi Hospodin“. Je s námi Hospodin. Záleží mu na nás. Ponechme si toto ujištění a vyjděme s ním posilněni do dalších dnů svých zápasů s novodobými midjánskými. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: EZ383 Mne zajmi, Pane můj
Oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň:Svítá 238 Mexický otčenáš
Poslání: Řím 8, 37 – 39
37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Požehnání:
Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
Píseň: EZ 419 Mocný Bože při Kristovu
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: