BOHOSLUŽBY 11. 4. 2021
Neděle Quasimodogeniti
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Ondřej Strádal
Housle, viola: Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 163 Hospodin sám národů Bůh
Introit: Ž 116, 1 – 2 + 15 – 19
1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, 2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat. 15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. 16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta. 17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. 18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, 19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle Quasimodoigeniti – „Jako nyní zrozená nemluvňátka“. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš
Modlitba:
Čtení: Iz 48, 8 – 19
8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“
Píseň: 443 Přijď králi věčný náš
Text: 1. Petr 1, 2c – 9 + 13 acd
Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
— Výzva k věrnosti
3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4 Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 5 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7 ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8 Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. 9 Komu však scházejí, je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů. 13 Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle;
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
hledáme povzbuzení, potěšení, naději? Hledáme zdroje nových sil, zdroje radosti? Pak jsme otevřeli bibli na skvělém místě. Vše, co hledáme, v textu najdeme.
Půjde především o naději. Jsme zvyklí hovořit o konkrétní naději. Máme naději, že se uzdravíme. V této době máme naději, že neonemocníme kovidem, že jím neonemocní naši blízcí. A když ano, pak průběh bude lehký. Že pandemie brzo skončí a nám zase začne normální život. Máme naději, že se ve zdraví vrátíme ze svých cest. Nebo máme naději, že v létě bude plný kostel lidí. Máme, řekněme, hodně velkou naději, že seženeme peníze na novou fasádu na kostele. Je mnoho konkrétních nadějí, o kterých přemýšlíme a je také mnoho skutečností, ve kterých naději hledáme, do kterých naději vkládáme. Naděje vkládané do manželství a rodiny; naděje vkládané do vzdělání, do povolání; naděje vkládané do zdraví, umění, bohatství. Jenomže stačí velmi málo. Stačí okamžik nepozornosti, naplněná touha, prasklá žilka v mozku, výměna šéfa, škrtnutí sirkou a je po naději; zakašlání nebo kýchnutí – a je po naději. Rodina se rozpadá, vzdělání je zapomenuto, mozek je poškozen, dům je v plamenech, povolání se stane nesnesitelným. Stačí skutečně velmi maličko. A my se ocitáme v jakémsi vakuu otázek bez odpovědí, napětí bez uvolnění, v beznaději. Nebyli jsme připravení. A ani jsme nemohli být připravení. Zásadní životní zlomy jsou tak nečekané, že není možné předem se připravit. A přece – něco možné je. Hovoří o tom ty přečtené verše.
Následují po chvalozpěvu velikého milosrdenství Božího a do milosrdenství Božího ústí. „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který nám ze svého velikého milosrdenství dal nově se narodit k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, abychom došli dědictví nehynoucího, neposkvrněného a nevadnoucího, opatrovaného v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží skrze víru střeženi pro spasení již připravené, aby bylo odhaleno v čase posledním“. To jsou slova ze začátku 1. listu Petrova. Nově se narodit k živé naději. Slyšíme o živé naději. Tedy živé na věčnost, nekonečné. Naději, kterou neruší ani smrt. Protože naději, která vstoupila na scénu s novým životem, vzkříšením Ježíše Krista. Tedy naději, kterou nemáme v rukou, nemůžeme si ji ani připravit, vykalkulovat ani se na ni dokonce podílet. Je daná Kristem.
A jsme u odpovědi na otázku, co je možné, když ona lidská naděje je tak vratká. Je možné přijmout naději, danou vzkříšením Krista. Celou svou naději upněte k milosti, která vám byla dána ve zjevení Ježíše Krista. Je to naděje zdánlivě velmi nekonkrétní. Neumíme si takovou naději představit. Vymyká se naší zkušenosti, předpokladům i představám. Je to naděje, stojící mimo nás. A přesto nebo právě proto je pro nás. Přijetí takové naděje ovšem předpokládá vnitřní i vnější zápas. Kratší nebo delší, většinou však celoživotní, který vyžaduje přípravu.
Odhodlaně se připravit v mysli. Doslova přepásejte si bedra své mysli. Nám srozumitelněji to znamená, dejte se do práce. Vezměte za to. Připravte se a chopte se nelehkého úkolu. Buďte pohotoví, zmobilizujte své síly, protože se pouštíte do nelehkého boje sama se sebou. Ne popřít sebe sama, ale naopak přijmout sebe sama. I s tím, že nerozumím, nevím si s tím rady, nevím, jak věřit, nevím, jak se modlit, nerozumím ti, Bože. To vše patří k pravdivému životu víry. Přijmout evangelium, tedy onu zprávu o naději, která je mimo nás, která je připravena Kristovým vzkříšením, která je výrazem Boží milosti, to je jistě radost a vysvobození, ale to je také náročný úkol. Život se tím nestává vnějšně nijak lehčím, naopak, stává se odpovědnějším, bolavějším, plným zápasů a nebezpečí. J. B. Souček, trvale náš nejpřednější novozákonní teolog, v komentáři říká: „Je nutno vykročit z bezmyšlenkového způsobu života, vzdát se zdánlivé zajištěnosti a pohodlí a stát se poutníkem, který nemá jiné záruky než zaslíbení svého Pána.“ Milé sestry, milí bratři, bezmyšlenkový způsob života. To je denní konzumace všeho, co se dává, co přichází. To je bezmyšlenkovité přikyvování nařízením, danostem, rozhodnutím. Aby se ale člověk pohnul z místa, musí tento povrchní způsob každodennosti opustit a musí být pozorný ke svému bytí. Pak může nastat změna. Vzdát se pohodlí, stát se poutníkem. Takové rozhodnutí, sestry a bratři, přináší kříž, který je nutné na sebe vzít, chceme-li jít za Ježíšem.
Tedy odhodlaná připravenost. A ta je věcí mysli, je záležitostí lidské niternosti, zasahuje nejhlubší místa. Nejde o nic vnějšího. Velmi záleží na tom, jak se postavíme k úkolům a rizikům života, jak k nim v plném vědomí a s odhodláním přistoupíme. Jak rozhodně se zbavujeme všech iluzí a lpění na vedlejších a zanedbatelných přáních a zájmech. Jak statečně se díváme do očí skutečnosti. Dáváme opět slovo Součkovi: „Bez této odhodlanosti, nelze mít naději, že v těžkostech a zkouškách obstojíme.“ Výzva ke střízlivosti, která následuje, je výzvou ke střízlivému pohledu na život, na sebe sama, k realistickému pohledu na sebe, k přijetí sama sebe i k přijetí druhého člověka. K realistickému pohledu na prostředí, které nás obklopuje, na lidi, s nimiž žijeme. Žádné iluze, žádný sebeklam. Kdo se příliš zabydlí ve svém životním stylu, kdo si myslí, že životem projde bez nebezpečí a zápasů, ten není střízlivý, ale žije v iluzích a opájí se pošetilými představami. Je pak zaskočen sám sebou, je zklamán sám sebou, přestává sám sobě rozumět. Je veliký rozdíl mezi nadějí a iluzí. Iluze, přelud, představa nerealistická, utopická nás odvádí od života, staví nás mimo životní kruh, zatímco s nadějí je to přesně naopak. Naděje nás do života vtahuje, naděje nás nenechává v marných iluzích o sobě, o druhých o životu kolem nás. Naděje nám umožní pravdivý pohled na nás i na člověka vedle nás, a přesto nás ta skutečnost neodradí. Máme naději, že najdeme cestu, že porozumíme. A to je úsilí, to je zápas, to je hledání. Iluze nás nechává v pasivitě, naděje nás aktivizuje.
Ona střízlivost je velmi podstatná. Patří k ní také vědomí, že všechny předběžné a pro nás často tak milé a příjemné naděje jsou přechodné a nespolehlivé. Mohou být pro nás motivací k dosažení cílů, ale nepřivedou nás k životnímu smyslu a nepřivedou nás k záchraně, k cíli víry, ke spasení duší. Jediný pevný bod, jediná naděje, ke které má smysl se utíkat, ve které má smysl hledat kotvu života, k nám přichází v Ježíši Kristu. Přichází k nám jako nezasloužená milost pro teď i pro budoucnost. Jako osvobození, rozetnutí pout, rozbití klece.
Milé sestry, milí bratři, odhodlaně se tedy připravme ve své mysli, buďme střízliví a celou svou naději upněme k milosti, která k nám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jde o budoucnost. O budoucnost sboru, ve kterém žijeme i o budoucnost naši, osobní. A ta budoucnost je určena Ježíšem Kristem. Je v jeho rukou. Můžeme mít naše různé naděje, dokonce bychom bez nich nemohli být. Ale všechny naše menší naděje podřizujme a zakotvujme v té základní a veliké naději. A ještě jednou nakonec Souček. „Jinými slovy: pravý křesťan je člověk, který svůj život vsadí na to, že Ježíš Kristus je pravý Pán a že jít za ním znamená najít dobrou, správnou, uprostřed všech těžkostí a soužení radostnou cestu.“ Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 284 Radujte se bratři
Oznámení:
- Zítra v pondělí v 18.00 schůze staršovstva online přes SKYPE
- Ve středu v 18.00 hod biblická hodina prostřednictvím SKYPE.
- V sobotu sborová brigáda
- Narozeniny
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň: 361 Již vstaňme bratři
Poslání: 2. Petr 3, 14 - 18
14 Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. 15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. 17 Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. 18 Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
Požehnání: …………… Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
Píseň: Svítá 12 Až svatí půjdou
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: