Bohoslužby 18. 4. 2021
Neděle Miseriocordias Domini (Ž 33, 5)
Presenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Lenka Pašková Špeciánová
Housle, viola: Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 81, 1 – 2 Hlasem veselým
Intr.: Neh 9, 5b – 7a
„Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky. Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, vyvýšenému nad každé dobrořečení a chválu. 6 Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí. 7 Ty, Hospodine, jsi Bůh;
Pozdrav: Neděle Miseriocordiads Domini – Milosrdenství Hospodinova je plná země. Apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj…
Píseň: 442 Pane dnešek je den chvály
Modlitba:
Čtení: Ž 33, 1 – 11
ZAPLESEJTE, SPRAVEDLIVÍ, HOSPODINU
1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. 2 Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. 3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. 4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. 5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. 6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. 7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. 8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! 9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. 10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. 11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet
Text: Zj 5
— Sedmkrát zapečetěnou knihu přijal Beránek
1 A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. 2 Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ 3 Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. 4 Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. 5 Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ 6 Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. 7 Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. 8 A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. 9 A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras 10 a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.“ 11 A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; 12 slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ 13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ 14 A ty čtyři bytosti řekly: „Amen;“ starci padli na kolena a klaněli se.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
a kde je to Hospodinovo milosrdenství? Jak se projevuje právě v této složité době, plné strachu a nejistot? Žalm, ze kterého jsou citovaná slova, která zvou k plesání, chválení, hraní na citaru, zpívání žalmů, hlaholení polnic, která sdělují, že Bůh je věrný a miluje spravedlnost a právo, byl určen do každé doby, do každé příležitosti. Tedy i do doby zajetí, doby, plné nejistot, obav, strachu a také slz. Člověk v tak obtížné situaci se nemůže utápět ve svém strachu a obavách. Ufňukat se k sebedestrukci a sociální izolaci. To není cesta. Je stále dost a dost toho, zač může člověk děkovat, z čeho se může radovat, v co lze doufat. Své nám k tomu i do naší situace může říci text páté kapitoly knihy Zjevení Janova.
Hned zpočátku slzy bezradnosti, slzy lítosti, slzy sevření, slzy bezmoci, slzy zoufalství. Takové slzy se dostaly do Janova vidění. „Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.“ Nejde o nic menšího než o jakousi závěť. O poslední vůli. Ale ne ledajakou. Jde o poslední vůli toho, který sedí na trůnu a svoji poslední vůli, knihu, zapečetěnou sedmi pečetěmi, drží ve své pravici. A to je Bůh. Jde o Boží vůli. Poznání Boží vůle se světem. Boží ustanovení o tom, co se má dít v posledních dnech. Nebo jinak řečeno, jde o konečný Boží plán záchrany světa. A on se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít. Hoden, to je to důležité slovo. Schopen by byl ledaskdo, připraven také, jistě by i mnozí chtěli, ale takovou knihu nemůže otevřít jen tak někdo. To vzácné čtení, to zásadní sdělení o záchraně člověka, to není nikdo hoden otevřít a přečíst. To nejdůležitější, to zásadní pro člověka i celý svět, to zůstává zavřeno, zůstává tajemstvím. Divíme se pak Janovi, že pláče? Chybí mu pohled do budoucnosti. My se dnes ptáme: kdy to všechno skončí? A nejeden člověk pláče.
Rozumíme přece bezmoci plačícího Jana. Snad také my známe takové slzy, prožili jsme si je, víme, jak to bolí, když tolik chceme někomu pomoci, a ono to není možné. Není prostředek pomoci. Však jak jsme se kolikrát v současné době modlili za nemocné, trpící, ohrožené covidem, a oni zemřeli. Pak slzy bezmoci vytrysknou nečekaně rychle. Nebo když se dlouhodobě trápíme v nějakém vztahu a nevíme, jak to řešit. Ta zátěž si sama řekne o obmytí slzami. A mnohé jiné skutečnosti, tak velice lidské.
Ale zde jde o něco mnohem většího, nesrovnatelně většího. Jan pláče, protože není nikdo, kdo by byl hoden zjistit, jaké je Boží myšlení s člověkem a se světem. Leží mu na srdci, aby to přece člověk věděl. Nedivíme se Janovu pláči. Vždyť zde nejde jen o pouhé přečtení, jde také o uskutečnění té vůle. Snad je Janovi líto světa, který není hoden znát Boží vůli, a tedy spěje k záhubě, snad. „Kdo je hoden otevřít tu knihu…? Nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí…“
Jan pláče a zoufá si. Co bude se světem, kdo ho zachrání, kdo ho dovede k cíli? Copak není žádná naděje? A může být nějaká naděje pro svět, který nezná Boží vůli, protože nikdo není hoden otevřít tu knihu?
„Neplač,“ zaslechne náhle Jan. A pak slyší o dvojím mesiášském zaslíbení. Přece jen je někdo, kdo je hoden tu knihu otevřít, kdo s Boží vůlí se světem člověka seznámí, kdo onu Boží vůli také naplní. Z označení „lev z pokolení Judova“ a „potomek Davidův“ je patrné, kdo je ten, jenž je hoden. Ježíš Kristus, Mesiáš. Ten je hoden. Juda, jeden z dvanácti synů praotce Jákoba. Z jeho pokojení se narodí Mesiáš. Tak k tomu ukazuje Starý zákon. O Davidově synu zase hovoří zaslíbení v Izajášově proroctví. Celý starý zákon očekává příchod krále, který vykoná soud a ustanoví Boží království.
Jan slyší ve svém vidění tato mesiášská jména, která ukazují k Ježíši Kristu, ukazují ovšem také ještě dál, k očekávání starozákonního Božího lidu. To, co bylo ve starém zákoně zaslíbeno, to je v Ježíši Kristu naplněno. Linie Božího plánu je zřetelná. Ježíš Kristus je ten zaslíbený Mesiáš, který přišel, aby zachránil, který se obětoval, byl ukřižován a vzkříšen. Ten, který Boží vůli dokonal bezezbytku, který se s ní ztotožnil, který zvítězil – nad hříchem i smrtí. Ten jediný je hoden otevřít tu knihu, rozlomit pečetě nevědění. Otevřít oči víry, které by viděly, jaký je Boží plán se světem. Otevřít oči, které by viděly Krista, který zvítězil. Nejen pro tu danou chvíli, nejen tehdy. Zvítězil jednou pro vždy. Pro člověka doby Janovy stejně tak jako pro nás.
A Jan vidí ještě dál. Přiveden ke starozákonním zaslíbením, vidí uprostřed shromážděných Beránka, toho obětovaného. V knize Zjevení se tento titul objevuje často. Kam ukazuje? Na co nás upozorňuje?
Jednak na oběť. Beránek byl obětní zvíře, obětované jako smírčí oběť za hříchy. Ukazoval také k největší události v dějinách Izraele, ukazoval k Boží vůli s Izraelem a potažmo s člověkem, kterou je svoboda. Beránek byl symbolem vyvedení Božího lidu z Egypta. Ukazoval k základnímu vykupitelskému Božímu skutku. K Mesiáši Ježíši, který je poslední obětí. Boží Beránek, který snímá hříchy světa.
Jestliže Jan ve svém vidění vidí Beránka, toho obětovaného, pak odtud smíme slyšet pro dnešní čas: Ježíš Kristus, Boží Beránek, je ten, který nás vyvedl ze zajetí, z otroctví hříchu a smrti, ze strachu i sebeobviňování, z úzkosti současné doby, z našeho vlastního, soukromého Egypta. A uvedl nás do nové, svobodné země, do Boží blízkosti. V něm Bůh zjevil svou vůli s člověkem, kterou je záchrana. V něm jsme byli zachráněni. V Kristu, který na sebe vzal naše provinění a byl pro nás obětován. Boží Beránek.
Tento Boží Beránek se sedmi rohy stojí v Janově vidění před Božím trůnem. Sděluje, že má naprostou, plnou moc nade vším. Roh jako symbol síly a moci. Jak je to zvláštní ve víře, jak je změněn pohled na skutečnost. Ten, který byl ukřižován, obětován jako oběť za naše hříchy, ten bezmocný Boží Beránek má všechnu moc. Světu se jeví jako zabitý, bezmocný, jako ten, který prohrál, kdo není schopen se bránit a ubránit. Avšak právě tento bezmocný má všechnu moc. Kde je vlastně moc člověka? V čem spočívá? To jen slabí, zakomplexovaní lidé vidí moc v násilí, zastrašování, manipulování, lžích, ubližování a ponižování, posměchu… Ta skutečná moc má své sídlo v lásce. Dokonce v zachraňující lásce Kristově a odtud v lásce, která je silná jako smrt. V lásce, která všechno spojuje k dokonalosti, řečeno s apoštolem, nebo lásce, která spojuje oba břehy. Ten časného života s tím věčným. Taková je moc Ježíše Krista. Milé sestry, milí bratři, když mi před léty zemřela maminka, jejíž láska mě provázela po celý život, kondoloval mi jeden z mých přátel slovy: „Už víš a rozumíš tomu, že ne smrt, ale láska spojuje oba břehy.“ Ano, rozumím a vím.
Jeden verš stačí autorovi k tomu, aby sdělil to nejdůležitější. Ježíš přebírá z rukou Božích knihu a s ní i vládu nad světem. A ten jediný verš ukazuje k jinému verši, k Matoušově verzi evangelia, kde v jeho závěru, když vysílá učedníky k misii, říká Ježíš: „Je mi dána všeliká moc na nebi i na zemi.“ V této moci jděte a neste evangelium a křtěte v mém jménu. Až do této chvíle z těchto slovo církev žije a čerpá inspiraci i sílu.
A začíná radost. Sotva Ježíš převezme knihu a s ní i vládu, končí pláč, úzkost, obavy a strach a začíná nová radost. Raduje se všechno stvoření. Loutna a plná nádoba kadidla a zpěvy. Je důvod k radosti. Ježíš Kristus proměňuje slzy v radost. Ne ovšem jako nějaký čaroděj, ale jako ten, kdo přináší lásku a pokoj a odpuštění a smíření a to vše vykupuje svojí obětí. Tak je ta láska silná. V Kristu zjevil Bůh svoji vůli. Lidé, hříšníci, počítám s vámi. Hle, můj Syn pro vás umřel, vzal váš hřích na kříž. Mojí vůlí je život, radostný, svobodný život v lásce. A všichni zpívají píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečeť, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha a ujmou se vlády nad zemí… Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení… A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků. A všichni k tomu řekli Amen.
Milé sestry, milí bratři, Hospodinova milosrdenství je plná země. Již víme, již rozumíme. Důvod k radosti je zde. Amen.
Interludium
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Pane, smiluj se nad námi hříšnými.
Spolu s celou církví vyznáváme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry.
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 215 Chvalozpěv
Sborová oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň: Svítá 193 Můj Pán všechny svolá
Poslání: 1. Petr 2, 20 - 25
20 Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. 21 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22 On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘. 23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. 24 On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 25 ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
Požehnání:
Píseň: 550 Až potud nám pomáhal