Bohoslužby 2. 5. 2021
Neděle Cantate (Ž 98, 1)
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany: Lenka Pašková
Housle, viola: Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 168, 1 – 2 Zpívejte, čest vzdejte
Introit: Ž 98, 1 - 6
1 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! 2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3 na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4 Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5 pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6 s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle, nazvaná v církevním kalendáří Cantate, zpívejte Pánu. Vítám vás k tomuto setkání zde v Husově domě i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně
Modlitba:
Čtení: Kol 3, 12 – 17
12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. 17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Píseň: 446, 1, 4 – 5 Moudrosti poklad z nebe
Text: 1. Sam 16, 14 – 23
14 Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. 15 Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: „Hle, přepadá tě zlý duch od Boha. 16 Ať náš pán poručí svým služebníkům, kteří jsou před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citeru. Bude na ni hrát, kdykoli na tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti dobře.“ 17 Saul tedy poručil svým služebníkům: „Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!“ 18 Jeden z družiny nato řekl: „Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin.“ 19 Saul poslal posly k Jišajovi a poručil: „Pošli ke mně svého syna Davida, který je u stáda!“ 20 Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem i jednoho kozlíka a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi. 21 David přišel k Saulovi, stával před ním a on si ho velice zamiloval; stal se jeho zbrojnošem. 22 Jišajovi poslal Saul vzkaz: „Ať David zůstane u mne, neboť získal mou přízeň.“ 23 Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citeru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
vážná psychická porucha postihla Saula. Záchvaty vzteku, žádné sebeovládání. V další kapitole čteme, jak se to u Saula projevovalo. „Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citeru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: “Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul. Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil. Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti… Saul se třásl před Davidem strachem.“ Jak jinak rozumět těmto větám než jako sdělení o Saulově vážné psychické poruše. Něco se se Saulem mění. Z člověka, kterého vybral Bůh, aby byl prvním králem Izraele, kterého pomazal prorok Samuel, který dostal všechnu důvěru a měl všechny dobré předpoklady dobře vést Boží lid a dobře mu vládnout, se stává zlý, vzteklý, nesnášenlivý, ustrašený člověk, který se přestává ovládat. Co se to stalo?
Odstoupil od něho Hospodinův duch. Byl to duch, který ho uschopňoval k vládnutí. Boží milost byla s ním. Všechno, co ze Saula dělalo dobrého krále, bylo darem Boží milosti. Snad si to Saul přestal uvědomovat, snad se přestal dotazovat na Boží vůli. Snad začal být pyšný na sebe a své vládnutí. Nevíme. Jak se Saul postupně Hospodinu vzdaloval, jak na sebe nechal působit pohanské prostřední okolních národů, přestal u něho působit dobrý Boží duch. A začal ho děsit zlý Hospodinův duch. Těžko se nám připouští, že by od Hospodina mohlo přijít zlo. Myšlení tehdejší doby však nepřipouštělo, že by něco mohlo přicházet od jiných bohů než od Hospodina. Člověk tomu byl nakloněn. Buď bude přijímat to dobré, nebo to zlé. Nelze ten Saulův stav vysvětlit pouze onemocněním. Od koho jiného by mohla přicházet nemoc, tedy něco zlého, než od Boha? Vždyť i ta může člověka proměnit. A to, co se jeví jako zlé, může přinést i dobré.
Saul potřebuje pomoc. Sám si se svou nemocí nemůže pomoci, neví si s ní rady. Ale to přece, milé sestry a milí bratři, známe. Psychické onemocnění je složitá, bolavá skutečnost. Není vidět, není to zlomená ruka. Těžko se hledají podněty a příčiny pro projevy takového onemocnění. Z úplného klidu a pohody do záchvatu vzteku, nebo naopak do úplného propadu do sebe. Vždy to bylo tajemstvím, vždy taková onemocnění byla důvodem k pocitům hanby. Člověk se s tím schovával, nemoc se stupňovala, přicházely pocity méněcennosti, ztráta smyslu života, a pak prázdnota. Ne, není to žádná ostuda, není to nic neobvyklého, i psychická onemocnění patří mezi běžné lidské nemoci. Jen jejich složitost a neprůhlednost život víc komplikují. Takto nemocní lidé nejsou o nic méně lidmi než lidé zdraví nebo s fyzickým onemocněním. Tak tomu mohlo být i se Saulem. Sám si nepomůže. Hledá pomoc, i jeho blízcí pro něj hledají pomoc. Saul byl odkázán na rady svých služebníků. Ti problém pojmenují. Zlý duch děsí krále. Je třeba najít někoho, kdo umí uklidnit, léčit hudbou, zpěvem. Na scénu vstupuje muzikoterapie. Tak bychom dnes nazvali to, co má Saulovi pomoci. Hledejte někoho, kdo mu bude hrát na loutnu, lyru nebo citaru, kdo ho bude hudbou a zpěvem rozptylovat. Jakési počátky muzikoterapie. Metoda dnes běžně užívaná jako významný terapeutický prostředek.
Saul si nechá poradit. Doporučen je Jišaiův syn z Betléma. Jmenuje se David. Je o něm řečeno leccos. Krásný muž, válečník, udatný v boji, rozumný v řeči. To nejdůležitější o Davidovi je řečeno až nakonec: „Hospodin je s ním.“ Zatímco Saula Hospodin opouští, s Davidem zůstává. A David přichází na Saulův dvůr. Situace je to napjatá. Nedlouho před tím navštívil na Boží pokyn Davida prorok Samuel a pomazal ho za krále. David, Boží pomazaný, budoucí druhý král Izraele, přichází na Saulův dvůr, aby krále uklidňoval hudbou. To král ovšem neví. David krále zároveň dráždí. Čeká ho vítězný boj s Goliášem, po kterém křepčící ženy budou Davida oslavovat a prozpěvovat píseň na jeho oslavu: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“ Mužská ješitnost je trvale drážděna, Saul cítí ponížení. Nepotřebujeme ani mnoho empatie, abychom rozuměli tomu, že Saul na Davida žárlí. Po dvakrát, vždy když David Saulovi hraje na loutnu a zpívá mu, aby uklidnil jeho záchvaty vzteku, mrští po něm Saul kopím. Nezdá se, že by muzikoterapie v Davidově podání byla Saulovi k něčemu. Spíše je pro Saula Davidova přítomnost silným stresorem. Však Saulova nenávist trvale poroste a jeho útokům na Davida zdaleka ještě není konec.
Na Saulův dvůr přichází v tuto chvíli nejen zpěvák a hudebník, ale také Boží pomazaný. Davida si král zpočátku velmi zamiloval. David může před králem stát. Vyjadřuje tím ke králi úctu, ale také i svou důstojnost. Vztah je oboustranně dobrý. David zůstává v králově blízkosti a králi pomáhá. Poskytoval králi úlevu vždy, když ho sužoval zlý duch. Pomáhal mu jako ten, kdo je naplněn dobrým duchem od Hospodina. A Hospodin byl s Davidem.
Tento příběh ovšem zůstává obestřen záhadou, nezodpovězenými otázkami. Může zlý duch, zlo pocházet od Boha? Saulovo neštěstí, jeho cesta dolů, to bylo způsobeno zlým duchem, zlou mocí. Jak to, že zlá moc právě zasáhla Bohem vyvoleného krále Saula? Jak to, že jí podléhal? Velmi nepochopitelně patří zlo k Božímu záměru s člověkem, zde se Saulem. Víme ovšem i z vlastní zkušenosti, že zlo se o člověka pokouší. A to o každého, a snad nejvíc o toho, kdo žije s Bohem, kdo miluje Boha. Zlo se pokoušelo o Ježíše, když byl na poušti vyčerpán půstem. Nebo jsou ty pokusy zlého zkouškami, co člověk vydrží, co unese? Je to jakési sbírání sil a hledání toho nejlepšího v sobě? Jakési zametání, úklid cesty k Bohu? Tak by snad již bylo přijatelnější to konstatování, že to dopouští Bůh. Nevíme. V myšlenkovém světě Izraele nemohlo ani zlo pocházet odjinud než od Boha. V proroctví Izajáše čteme slova, která o sobě říká Bůh: „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“ Je ovšem více míst, kde čteme podobná slova. Jakkoliv je to nepochopitelné, že i toto patří k Božímu plánu s člověkem, nemůžeme to z biblických textů vypustit jen proto, že tomu nerozumíme. Snad nás to může vést až ke slovům apoštolovým, že nebojujeme proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem zla, které se snaží v člověku zahnízdit. Co s tím tedy můžeme dělat?
Zde v textu se našel někdo, kdo přinesl alespoň chvilkovou úlevu. David a jeho hudba. Muzikoterapie v Davidově podání. Že však není všemocná, jsme slyšeli. To, co je účinné bezpochybně a co přináší úlevu trvalou, o tom jsme slyšeli čtení z apoštolova dopisu do Kolos. Jak tedy proti zlu? „Oblečte milosrdný soucit, dobrotu, trpělivost, pokoru. Odpouštějte si, snášejte se navzájem. A především mějte lásku. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův. A buďte vděčni… Oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch… A za všechno, co děláte, co máte, děkujte.“ A ještě na sám závěr slova, kterými bojovala proti zlu moje maminka: „Pryč, pryč, pekelní duchové. Vy tu práva nemáte. To místo je Ježíšovo.“ Zkrátka kde má své místo Ježíš, tam se zlo již nevejde. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Ježíši Kriste, na tebe čekáme, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme Ti ho a zveme Tě do něj.
Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Všechno, co jsme prožili v uplynulém období.
Děkujeme, že ty naše další dny začínáme na Tvé hostině, kde Ty jsi uprostřed nás.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidi.
Odpusť nám, když jsme nešli cestou, na kterou jsi nám ukázal směr, odpusť nám, když naše jednání pro naše slabosti nerespektovalo těch známých deset ukazatelů na cestě svobody.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás.
Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc.
Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme každý sám za sebe Pána slovy: „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“
Sbor: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen
Vyznání víry: Společně s celou církví vyznejme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 195 Davidova píseň
VP
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k Tobě. Děkujeme Ti, že jsi jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Epikléze
Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s Tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou Tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli. Amen.
Ustanovení večeře Páně:
Slova ustanovení svaté večeře Páně zazní písní 466:
1. V tu noc, kdy milý Spasitel, / Pán Ježíš zrazen býti měl, / vzal chléb a s díkůčiněním / jej lámal učedníkům svým.
2. „Vezměte, jezte,“ řekl jim, / „já duše vaše nasytím, / neb tento chléb je tělo mé, / na kříži za vás lámané.“
3. Když povečeřel, kalich vzal / a Otci zase děkoval, / pak podal učedníkům svým / s utěšeným zaslíbením:
4. „Aj, kalich ten jest jistotně / ta nová smlouva v krvi mé, / v mé krvi, kterou vylévám, / bych vykoupení zjednal vám.
5. Tak čiňte na mou památku, / těšíce se v svém zármutku.“ / Smrt Páně takto zvěstujte, / dokud nepřijde v slávě své.
Tajemství víry:
A tak my nyní společně: Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je Tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Modlitba Páně
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Píseň během vysluhování: nebudeme zpívat, jen bude preludována píseň 308 Jezu Kriste štědrý kněže
Slova propuštění: - Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45) - Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení: Hospodine, náš dobrý Bože. Děkujeme Ti za ……….. Děkujeme za lidi, kteří nám o Tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Amen.
Píseň:Svítá 255 Plné ruce
Oznámení:
Poslání: Ef 6, 10 – 17
10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14 Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Požehnání:
Píseň: Svítá 397 Zní na loukách zpěv
Jděte ve jménu Páně.