Bohoslužby 9. 5. 2021
Neděle Rogate – modlete se
Prezenční i online
Miroslav Erdinger
Varhany:Marie Kejřová
Housle, viola: Vít Novotný
Zpěv: Eliška Erdingerová
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 138, 1 Srdcem celým
Introit: Ž 135, 1 – 3 + 19 - 21
1 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci, 2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha. 3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. 19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu. 20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. 21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle, nazvaná Rogate – Modlete se. Pozvání k modlitbě. Vítám Vás k tomuto setkání zde, v Husově domě, i online u počítačů. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky
Modlitba:
Čtení:
Ž 139, 1 – 12 + 23 – 24
1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! svítí, temnota je jako světlo.
Lk 18, 9 – 14
9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ 14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Píseň: 166 Pán Bůh je přítomen
Text: Mt 6, 5 – 13
— Jak se modlit
5 A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. 6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. 7 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
— Modlitba Páně
9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. 11 Náš denní chléb dej nám dnes. 12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
před pár léty mi jeden pacient v psychiatrické nemocnici řekl: „Ale když já se neumím modlit.“ Povídám mu: „A chtěl byste se modlit?“ „Ano, chtěl, moc rád. Ale já to neumím.“ „Právě se modlíte,“ povídám mu. „Jak to?“ říká on. Já na to: „Pán Bůh hledí k srdci. Zná naše úmysly. Modlitba je rozhovor s Bohem. Právě s ním hovoříte. Ví, že s ním chcete mluvit. Rozumí Vám.“ Po tomto rozhovoru jsem se s ním modlil a on nakonec řekl Amen. Ještě jeden příběh. Tentokrát z tohoto týdne. „Modlila bych se ráda, ale nemám ty modlitební knížky,“ říkala mi jedna žena. „Žádné nepotřebujete,“ povídám jí. Ona: „Jak to? Tam je to všechno pěkně sepsané a některé i ve verších.“ Já: „Víte paní, Pán Bůh není zvědavý na nějaké naše čtené básničky, nějaké veršovánky nebo naopak nějaká umělecká literární modlitební díla. Není zvědavý na to, co někdo jiný připravil. Pán Bůh si nás nechodí poslechnout do Státní opery nebo do divadel, aby tam sledoval náš přednes. Pán Bůh se raduje i z našich několika slov či dokonce jednoslabičných modliteb, nevadí mu naše modlitební koktání, hledání slov, dlouhé pomlky. Bůh nás bere vážně, ať mu říkáme, co říkáme. Bůh nás slyší, i když mlčíme.“
Modlitba je součástí našeho vztahu k Bohu i ke Kristu. Bůh s námi chce hovořit, vede s námi dialog, bere nás v něm vážně. Chceme-li žít s Bohem, chceme-li s ním mít trvalý a pravdivý kontakt, bez modlitby to nejde. Modlitby intimní, pravdivé, plné důvěry, plné víry. Ta modlitba není proto, aby ji někdo obdivoval nebo aby obdivoval modlitebníka. Také není proto, aby ji někdo kritizoval. I když se modlíme nahlas, musí nám především jít o to, že hovoříme s Bohem. A hned poté, že ten rozhovor někdo slyší. Nelze využívat hlasitou modlitbu k tomu, abychom si v ní vyřizovali účty s druhými lidmi, abychom druhým třeba lichotili. Nemůže to být tak, jak to často známe z běžného života. Dva lidé spolu hovoří, jeden si všimne, že rozhovor někdo poslouchá, a hned začne hovořit jinak. Ta sdělení již nejsou především pro člověka, s ním nejprve hovořil, ale jsou pro toho, kdo poslouchá tak říkajíc za zády. A to je špatně, to je pohrdání tím, s nímž hovoříme. S kýmže to hovoříme v modlitbě? S Pánem Bohem hovoříme… Proto také ten pokojík. „Vejdi do svého pokojíku a zavři za sebou dveře.“ Aby ses nepředváděl před druhými, i když třeba podvědomě. Odtud také plyne mnohý ostych sester a bratří, kteří se nepřipojují ke společným modlitbám. To je ovšem nepochopení „pokojíku“. Dvě, tři věty v přímluvné modlitbě není žádné předvádění a mnohdy stačí ty dvě tři věty, aby i další ztratili ostych.
Řekl jsem dvě, tři věty. V modlitbě nejde o mnohomluvnost. Někoho ovšem tíží víc starostí, problémů, ale také potřebuje děkovat za mnoho radostí. Někdo vděčností až přetéká nebo naopak přetéká slzami, tak těch slov potřebuje více. Někomu stačí pár slov. V modlitbě nejde ani o rétoriku, ani o výřečnost. V modlitbě nejde o to Pána Boha umluvit, aby povolil, ustoupil, něco udělal. Ne. To jen s lidmi jde manipulovat, lidé se nechají umluvit, lidé skočí na lep líbivým slovům. Bůh ne. Jak jsem říkal, Bůh hledí k srdci. Zná naše motivy. Bůh nepotřebuje slyšet kdovíjaké litanie, které mu sděloval onen farizeus při modlitbě v chrámu. Bohu stačí ta slova, vyjadřující pokání, lítost, touhu po změně. „Buď milostiv mě hříšnému. Amen.“ A celník odchází z chrámu a vrací se do svého domu ospravedlněn.
Poněkud nás překvapí Ježíšova slova, že Otec přece ví, co potřebujeme ještě dříve, než ho prosíme. Tak proč se modlit? Proč Pánu Bohu opakovat něco, co již dávno ví? Proč, když nakonec nezáleží na tom, co vlastně říkáme a kolik toho říkáme. Jaký pak má smysl naše modlitba? Není to všechno jen nějaká podivná hra? Nechce nás Bůh srazit na kolena, a pak nás tam mít co nejdéle?
Modlitba je podstatná pro vztah. Jako každá komunikace je podstatná pro vztah, tak i modlitba. Udržuje vztah. Je znamením dobrého vztahu. Tam, kde slábne komunikace, slábne i vztah a kde již komunikace není, není ani vztah. Jistě že můžete namítnout, že i mlčení je komunikace. To ano. Ale vědomé mlčení. „Nerozumím Ti, Bože. Hněvám se na Tebe. Nemám ti co říci. Mlčím.“ Takové mlčení je ovšem komunikací. V takovém mlčení není přetržena niť. Občas mi lidé říkají: „Já jsem už neuměla ani plakat, jak to bylo všechno bolavé.“ Odtud porozumíme jiným slovům: „Já se už nemohu ani modlit, jak je to všechno těžké, jaká to je rána.“ Všimněme si. Zde to není tak, že by se člověk zapomínal modlit, že by v modlitbě přestal vidět nějaký smysl, že by přestal věřit, že je to k něčemu dobré. V tak složité a bolavé situaci je to tak, že teď nemohu, teď ne, nemám ani myšlenky, ani síly. V takovém zoufalství nemám ani naději, natož sílu k modlitbě. A to je modlitba. Dialog s Bohem pokračuje. Dialog, ve kterém se člověk snaží pochopit, o čem to s ním Bůh mluví, nebo také o čem s ním Bůh mlčí. K čemu mu dává svým mlčením čas, kam ho chce přivést. A také člověk se může v takových chvílích sám sebe ptát: „Co se to se mnou děje, že mlčím, že se nemohu modlit? Co je to za zvláštní kruh, z něhož neumím, nemohu vystoupit? Na takové otázky většinou odpovědi v situaci mnoha slov nenajdeme. Zato v mlčení ano. A Pán Bůh to o nás ví. Čeká trpělivě, láskyplně. Ví, že zase promluvíme. Ví, že jsme se mu neztratili.
A tak nebuďte jako farizeové, nebuďte jako pokrytci, nebuďte jako pohané. Nebuďte jako ti druzí. Vy mějte čisté úmysly, buďte pravdiví, otevřete se před Bohem, vystavte se jeho milosti. „Vy se modlete takto.“ Tak je uvedena modlitba, která je pro člověka, pro nás, jakýmsi návodem, jak ten rozhovor s Bohem vést. Jak udržovat plynulou, trvalou komunikaci s Bohem. Co vlastně potřebujeme a co ne. Před čím se máme vyvarovat, jak a zač prosit. O čem ta návodná modlitba je? Jde v ní o vztah k Bohu, k lidem, k věcem. Je to docela konkrétní modlitba do konkrétních situací, modlitba pro každý den.
Komunikace začíná. „Otče náš, jenž jsi v nebesích.“ Tak jako zraněné dítě přiběhne ke svému otci, tak jako syn, který se vymanil z otcovského domu a Otcova provázení a s prosbou o odpuštění se vrací zpět, tak jako plačící dítě přiběhne s důvěrou za maminkou, tak jako …. V jednom komentáři autor píše: „Nebeský Otec se objevuje jako ten, který se postará, rozumí, poradí, nabídne útočiště, uchová v tajnosti, co mu svěříme.“ A s takovým Otcem nechceme ztratit komunikační niť, nechceme s takovým Otcem přestat hovořit. S takovým Otcem chceme být stále nablízku, v trvalém rozhovoru. Protože ten Otec je milující, milosrdný, slitovný. Všechno o nás ví. I to, že bez jeho lásky bychom byli jak uschlé pahýly. Jeho láska je bezpodmínečná.
A nakonec modlitba poutníkova, který se na cestě životem takto modlí:
„Bože můj, Hospodine, můj jediný Pane a Spasiteli,
opatruj mého ducha, ať vše činím s porozuměním věcí a tvým požehnáním.
Pane můj, slituj se nade mnou a přijmi mne pod svou ochranu, ať nepodléhám svým nepřátelům a tebe nezahanbuji. Veď mé kroky všude tam, kde uznáš, že je mne zapotřebí, abych rozdal svou pomoc a naději. Chraň mou mysl před zlobou, soudy a povýšeností, otevři mé srdce, ať umím rozdávat lásku a odpuštění. Dej mi světlo, aby mé oči vždy viděli, co je třeba učinit pro tvou větší slávu. Otevři mé uši, ať umím naslouchat druhým, a mou mysl, ať umím jejich slova chápat a dokáži jim porozumět. Dej mi čisté ruce, ať nepromeškám, tvé dary a ať je dokáži užívat ku prospěchu druhých. Daruj mi jazyk, který by dokázal vždy nalézt ta správná slova, aby pomohla mým bližním, a povzbudila je na cestě k tobě.
Ze všeho nejvíc tě však prosím o sílu, abych vždy činil to, co mám, pro co jsi mne povolal, a nebál se konat tvou vůli. Pane můj, očisti mou duši, ať nezahynu ve tmě a ať sám dávám světlo druhým. Drž nade mnou svou ruku a daruj mi svého Ducha, ať vždy činím to, co je tvou vůlí a ne mou.“
Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: Svítá 333 To já, o Pane můj
Oznámení:
- Nový zpěvník
- Pohled od sestry Tiché
- Ve středu 12. 5. v 18.00 hod. biblická
- V pátek 14. 5. v 10.00 hod. bohoslužby v Centru seniorů. Bude pro účastníky zvenku, tedy pro nás, potřeba test. Musím zjistit, jaký.
- Bohoslužby příští neděli v 9.00 hod. již v kostele
- V sobotu 15. 5. chůze z Vysoké na Mělník „Od Husa k Husovi, od pravdy k pravdě“.
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň: Svítá 228 Ó Pane můj
Poslání: I. Tes 5, 15 – 24
15 Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. 16 Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 19 Plamen Ducha nezhášejte, 20 prorockými dary nepohrdejte. 21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte, 22 zlého se chraňte v každé podobě. 23 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 24 Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Požehnání: Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
Píseň:182 – Pán Bůh je síla má
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: