Bohoslužby 23. května 2021- Svatodušní neděle
Cyklus: Oživlá kázání IV.
Miroslav Erdinger
Varhany:Lenka Pašková Špeciánová
Housle, viola: Vít Novotný
Kytara, zpěv: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 606, 1-2 Ať zazní chvála
Introit: Ž 138, 1 – 3 + 8
Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, 2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. 3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. 8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je neděle Svatodušní. Připomínáme si skutečnost, ze které jako církev i jako jednotlivci žijeme – seslání Ducha svatého. Také dnes, jako vždy v každou čtvrtou neděli v měsíci, pokračujeme v cyklu oživlá kázání. Vítám Vás k tomuto setkání zde v mělnickém evangelickém kostele. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 118, 1- 4 + 8 Ó chvalte laskavého Pána
Modlitba:
Čtení: Sk 2, 1 - 13
— Naplnění Duchem svatým
1 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ 13 Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“
Píseň: 366 Zavítej k nám Duchu svatý
Text: Mt 6, 9b
(Otče náš), jenž jsi v nebesích…
Kázání:
Cyklus oživlé kázání.
Motiv: Jenž jsi v nebesích
Výchozí situace: otec a syn se chystají obědvat, dějství pro dvě loutky. Otec: Jan Karnolt, syn: Jakub Skalák
Otec: (otec se modlí)
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
Syn: „Tati, zajímalo by mě, co je to vlastně modlitba?“
Otec: „No, na to není opravdu jednoduchá odpověď. Při modlitbě se obracíš k Bohu.
Jedná se o takový duchovní rozhovor s Bohem.“
Syn: „A proč se vlastně modlíš ty, tati?“
Otec: „Já mám různé důvody. Modlím se, když chci pánu Bohu poděkovat.
Když na někoho myslím a přeji si, aby se mu dobře dařilo, aby se uzdravil.
Nebo se vrátil v pořádku domů. Jindy se modlím z radosti, jindy z obavy, anebo když se cítím sám.“
Syn: „Aha. A jak se vlastně modlíš? Jak se to dělá?“
Otec: „Můžeš se modlit například modlitbou Páně. Nebo můžeš formulovat modlitbu sám. Já se snažím o to, aby má modlitba byla upřímná. Vycházela ze srdce. Snažím se co nejvíce se soustředit (někdy je to těžké). Myslet při modlitbě více na druhé než na sebe - takové to "já chci" se snažím nepoužívat. Spíše to mám, jako prosby. Ale každý to má jinak. Já doufám, že Bůh slyší mé modlitby. A vyslýchá je podle své dobré vůle.“
Syn: „A tati, funguje to?“
Otec: „Funguje. Ale někdy jinak, než si přeji a mně pak časem dojde, že to tak mělo být. Já Bohu důvěřuji a jsem rád, že na své problémy tu nejsem sám. Být na to sám, být sám na sebe a svá trápení bez víry a opory je těžké.“
Syn: „A tati, ke komu se vlastně modlíš?“
Otec: „V modlitbě, kterou jsi slyšel, na začátku to bylo, k nebeskému Otci – Otče náš, jenž jsi v nebesích. Někdo se více modlí k Pánu Ježíši. Já se modlím k Pánu Bohu, ale protože na zem sestoupil v Kristu, tak se modlím i ke Kristu.“
Syn: „Ale já tomu moc nerozumím. Opravdu je nebeský Otec v nebesích?
Mám si to představit tak, že tam někde sedí na mráčku a všemu naslouchá?“
Otec: „Na to bychom se mohli zeptat pana faráře, jak tomu rozumí.“
Farář: „Děkuji Vám za důvěru, ponožky milé, hezké. No, to je těžká otázka, co znamená: jenž jsi v nebesích. Domnívám se, že se jedná spíše o takový symbol. K Bohu je potřeba zvednout hlavu. A i když ti je zle a hlavu máš svěšenou, nějak niterně ji zvedneš k nebi. Já vlastně chápu Bibli tak, že k nám promlouvá v příbězích, ve vyznání víry biblických svědků, v hádankách, podobenstvích, v symbolech. Nutí tě přemýšlet o sobě samém. Kým v té bibli jsi a kde se nacházíš. Žádné hotové odpovědi. Otázky a cesty.“
Syn: „A proč to tak v Bibli je?“
Farář: „Abychom o tom mohli přemýšlet a přicházeli si na to sami. Abychom si víru promýšleli, hledali se v ní, dotazovali se na Boha, na Krista, na sebe. Aby to nebylo jen jakési papouškování zbožných frází, ale živá a životodárná víra, která oslovuje i nevěřící.“
Syn: „A pane faráři, jak se vlastně modlíte, vy?“
Farář: „Já se ráno probudím a děkuji… A protože mám teď několik blízkých lidí, kteří těže onemocněli, tak se za ně modlím. Prosím Pána Boha, ať dá lékařům potřebnou moudrost, personálu lásku… aby je Pán Bůh opět pozval do plného života, přidal dnů, let… A za přátele… A děkuji za ty, kteří mě vychovali a k Pánu Bohu svým životem víry vedli… za faráře, církev, tento mělnický sbor…“
Otec: „A tady mlaďoch by rád věděl, co znamená v modlitbě Páně: jenž je v nebesích.“
Farář: „Pokusím se vám nabídnout možné odpovědi. Lépe pak porozumíme slovům modlitby Páně. Jsou to ovšem jen myšlenky. Pro mě je víc než v nebesích důležitější to slovíčko jenž jsi“.
- Jenž jsi v nebesích – může znamenat, že velikost Boha je pro nás nepředstavitelná oproti naší malosti. Proto je pro nás důležité mít na paměti při našem chování pokoru v srdci a úctu před Božím dílem a respekt ke všemu živému.
- Když promýšlíme spojení: jenž jsi v nebesích, tak si můžeme pokládat i otázku, kde jsou nebesa a jak o ně usilovat?
- Není náhodou důležité, jak se k sobě chováme? Víte, že když se k sobě chováme zle a nehezky, že se pak cítíme nedobře. Není to náhodou tak, že když se k sobě chováme hezky a zároveň upřímně a s úctou k tomu, že jsme jiní a že každý má své představy a názory, že za tím vším dokážeme vidět lidskou bytost? Není náhodou toto to nebe na zemi, o kterém se píše v Bibli?
- Jenž jsi v nebesích tak může znamenat: jenž jsi v našich srdcích, jenž jsi v naší duši, jenž jsi v našich rukách, kterými pohladíme, namažeme někomu chleba, dáme sklenici vody…. Když jsou naše srdce zakalená hněvem, sobeckostí a jsou neoblomná, jak se nám tu bude žít? Pak neuslyšíme Boží hlas. V nebesích jako symbol všehomíra. Všude. Jen pozdvihnout tu hlavu a nezůstat i v botách v marasmu světa. Jen pozvednout hlavu a otevřít se Duchu svatému.
Syn: „Takže modlitbou se snažíme obměkčit naše srdce a vytvářet svět tady na zemi o něco lepší?“
Otec: „Tak snad i my přispějeme k tomu, aby se nám dařilo přibližovat k tomu ráji na Zemi.“
Farář: „Ne snad. Jaké snad? Také my přispějeme… No, ráj na zemi. Říkejme raději Boží království. A to tady již je a my ho můžeme ještě víc do toho bolavého světa vnášet. Svou láskou i laskavostí, svým lidstvím, milosrdenstvím, odpouštěním… a mnoha jinými skutečnostmi. Náš Otec, který je v nebesích, je naším Otcem s námi, na zemi, v denním životě. Podívej se k nebi, zvedni hlavu, nadechni se, načerpej síly, a pak zase do všedních dnů. Do vztahů, do školy, do práce. Do života. S Ježíšem Kristem, v němž Bůh přišel mezi nás. Duch svatý nám pro takový život otevírá srdce. Amen.
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Pane Ježíši Kriste, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme Ti ho a zveme Tě do něj. Prosíme o Tvého svatého Ducha. Prosíme, dej, ať nás promění tak, abychom byli Tvými věrohodnými svědky v každý čas.
Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Všechno, co jsme prožili v uplynulém čase. Děkujeme za Tvoji přítomnost v našich životech. Dej, prosíme, ať máme vědomě podíl na Tvé hostině, kde ty jsi uprostřed nás.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidí. Odpusť nám, když jsme nešli cestou, na kterou jsi nám ukázal směr, odpusť nám, když naše jednání pro naše slabosti nerespektovalo těch známých deset ukazatelů na cestě svobody.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme každý sám za sebe Pána slovy „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“
Sbor: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“. Amen
Vyznání víry:
Když jsme vyznali své viny a přijali odpuštění, můžeme radostně vyznat také svou víru – slovy apoštolského vyznání víry:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 675 Přijď již přijď Duchu stvořiteli
Večeře Páně:
Pán Ježíš Kristus nás zve: Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtíženi břemeny, já vám dám odpočinout….
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k Tobě. Děkujeme Ti, že jsi jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl vydán, vzal chléb, vzdal Ti díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte z toho všichni; toto je moje tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal Ti díky a požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni; toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku.
Tajemství víry:
A tak my nyní Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Modlitba Páně
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Společně, jako Tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, který jsi v nebesích, na zemi, pod zemí, v celém vesmíru, a také v nás, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Vysluhování:
Pojďte, vše je připraveno. Království Boží je mezi námi.
Vysluhujeme vínem i šťávou z hroznů a také obyčejným i bezlepkovým chlebem.
Píseň během vysluhování: 398 Aj, jak jsou milí
Slova propuštění
- Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45)
- Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení:
Hospodine, náš dobrý Bože, děkujeme. Za přírodu, za krásu. Za barvy a vůně jara. Za slunce a déšť. Za naději, kterou nám jaro přináší. Za život, za lidi kolem nás. Děkujeme, že se nám dáváš poznávat. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Děkujeme za dnešní neděli, za ty, kteří nejen v tomto sboru slouží Tobě k větší chvále. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Amen.
Píseň: 379 Stvoř srdce čisté
Oznámení:
Modlitba přímluvná:
Píseň: Svítá 119 Jedno jsme v Duchu svatém
Poslání: Zach 4, 6 - 10
6 Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. 7 Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚Jeruzalém došel milosti!‘„ 8 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 9 “Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. ‚I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.‘ 10 A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“
Požehnání:
Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
Píseň: 378 Bože, jenž jsi v nebesích
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: