Bohoslužby Mělník 4. 7. 2021

5. neděle po sv. Trojici

Křest: Kryštof Jonáš Vlachovský

Miroslav Erdinger

 

Preludium

Píseň: 604, 1 + 4 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Introit: Ž 8, 2 – 5 + 10

HOSPODINE, PANE NÁŠ, JAK VZNEŠENÉ JE TVOJE JMÉNO - 1Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův. 2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. 3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. 4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: 5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? 10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Pozdrav:

Milé sestry a milí bratři, dnes je 5. neděle po svaté Trojici. Vítám vás všechny na bohoslužbách, ve kterých společně uslyšíme zprávu o uhašení žízně a také o modlitbě Jonášově, prožijeme svátost křtu a sejdeme se u Kristova stolu. Zdravím Vás všechny apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého buď se všemi námi. Amen

Píseň: 640 Noc odchází

Modlitba:

Čtení: Ex 14, 13 - 25

13 Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. 14 Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“

— Přechod přes moře - Hospodin rozdělil moře, Izraelci přešli po suchu, egyptské vojsko utonulo.

15 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. 16 Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. 17 Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. 18 Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou.“ 19 Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně 20 a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili. 21 Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. 22 Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. 23 Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. 24 Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek. 25 Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: „Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin.“

Píseň:  459 Bože náš Otče náš  

Křest:

Představení: Milý sbore, sestry a bratři, rodiče Tereza a Michal Vlachovských mě požádali o křest svého druhého syna Kryštofa. Křestní jméno mu dávají Jonáš. Za kmotru pro svého syna přizvali svoji kamarádku, která pomáhala mamince během těhotenství i u porodu, Petru Hruškovou. V mimořádné schůzi minulou neděli vyjádřilo staršovstvo se křtem souhlas. Rodiče zde křtí již své druhé dítě, o závazku křtu jsme spolu hovořili, znají ho a jsou připraveni své křestní sliby naplňovat.

Křestní oslovení:

Text: Jan 4,7c  „Dej mi napít“

Milí rodiče, kmotro, sestry a bratři,

„Dej mi napít,“ řekne žíznivý pocestný a dostane sklenici vody. „Dej mi napít,“ řekne účastník třeba zde mělnického koštu nebo vinobraní a dvojku lahodného vína. „Dej mi napít,“ řekne štamgast a po svém pátém půldeci ponoří své myšlenky do ještě většího pocitu zbytečnosti. „Dej mi napít,“ řekne Ježíš ženě samařské a její život se proměňuje láskou a bezpodmínečným přijetím a otevře cestu k tématu voda pro nový život. Je příjemné svlažit rty vodou, lahodným vínem. Dokonce i ta malá sklenička něčeho silnějšího může přijít vhod. Ale všechno je to pro teď. Pro tuto chvíli, nanejvýš do svítání, než rána života udeří znova. Voda, ke které se dostává a kterou bude nabízet Ježíš, je pro celý život a je dokonce i pro nový život. 

To Ježíšovo přání Samařanku poněkud vykolejí. Vždyť Samařanům se Židé vysmívali, pohrdali jimi. Navíc ta žena nežije právě čítankovým životem, leccos má za sebou. Pět mužů měla a ten, se kterým nyní žije, není její. Je nejistá, je na rozpacích před Ježíšem. Jeho tématem však zůstává voda. Žádné hodnocení, žádné doporučování, žádná výchovná lekce. Pozvání. „Každý, kdo pije tuto vodu,“ říká Ježíš ženě u Jákobovy studny, „bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dávám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Žena, která Ježíši nerozumí, chce tedy tu vodu, aby již nemusela pracovat, snad aby již neměla starosti o živobytí. Ježíš však tu ženu, člověka, nás, nezbavuje starostí, neusnadňuje život tak, že by se již člověk nemusel namáhat. To všechno patří k životu. Jen tomu všemu dává poslední smysl. Provází člověka, který na něj spolehl, který svůj život spojil s Kristem až jednou tam, kde není bolest, nemoc, trápení, ani smrt, ani ty rozličné naše starosti. Kde je Bůh uprostřed lidí, jak můžeme číst v knize Zjevení Janova. Ne Ježíš, který všechny zápasy odehraje za nás, řečeno s Václavem Hrabětem. Ale Ježíš, který je ve všech zápasech s námi a v nich. A právě v nich nám nabízí vodu pro život. Vodu, která zachraňuje, omývá to staré a hříšné, a všechno činí nové.

„Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno,“ říká žena. Ježíš jí řekl: „Já jsem to. Ten, který k tobě mluví.“ Milí rodiče Terezko a Michale, milá kmotro Petro, skrze vodu křtu k vám, vašim dětem i k nám všem Ježíš mluví. Nyní k vašemu druhému synovi, který bude pokřtěn. Až jednou zaslechne, že byl pokřtěn, až se bude ptát, co to pro něj znamená, uslyší od vás o Ježíši Kristu. Uslyší, jak Ježíš ženě říká: „Dej mi napít.“ A třeba bude přemýšlet o tom, že je to nějaké divné, že by to snad mělo být obráceně. „To já přece potřebuji vodu života od Ježíše. Dej mi napít, Pane.“ A jeho život bude proměněn láskou a bezpodmínečným přijetím a otevře mu cestu k tématu voda pro nový život. A vy se budete radovat. Protože nyní, nyní je váš syn křtem začleněn do Božího lidu, mezi Kristovy ovečky, aniž by znal dosah této chvíle. Ale až se tak jednou zeptá, bude docela vědomě, ze své víry, Kristu patřit. V závěru bible čteme: „A Duch a nevěsta praví: „Přijď.“ A kdo to slyší, ať řekne: „Přijď.“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“ A váš syn spolu s vámi i se svým sourozencem a s dalšími, kteří vyznají, že Ježíš je Pán, budou přistupovat a pít a pít… vodu pro nový, Kristem vykoupený život.

Dnes tedy ve křtu pro vašeho syna Kryštofa první kapky. „Dej mi napít.“ Amen

Předstupte, milí rodiče a milá kmotro, se svým synem před stůl Páně. Shromáždění prosím, aby povstalo:

Milí rodiče, kmotro, sestry a bratři,

vaše rozhodnutí přinést ke křtu své dítě, syna Kryštofa, je rozhodnutím víry. Rozhodnutím zůstat v lásce Kristově a v této lásce i svého syna, své oba syny, vést a vychovávat. Společně s vámi se z takového rozhodnutí radujeme, společně s vámi děkujeme Pánu Bohu za nový život, za život vašeho syna. A společně s vámi s velkou radostí slyšíme, že Pán Ježíš Kristus vašemu synovi žehná, bere ho na ruce a od první chvíle, a nyní viditelně a zřetelně, ho vyživuje výživou své lásky a milosrdenství, výživou kmene, na kterém tato ratolest i ty předchozí rostou. Amen

Apostolicum: Svoji víru nyní vyznejme slovy Apoštolského vyznání víry: Věřím v Boha…

Otázka rodičům a kmotře: Vyznali jsme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry. Chcete, aby vaše dítě bylo v této víře pokřtěno? Jestliže ano, odpovězte: Chceme

Věříte, že děti, vám svěřené, i váš dnes křtěný syn jsou darem Boží milosti, jsou projevem Boží lásky a Boží vůle, kterou je život? Věříme

Slibujete, že svému synovi nebudete zabraňovat jít cestou víry za Kristem, že mu to budete umožňovat a na té cestě mu pomáhat? Jestliže ano, odpovězte: Slibujeme s pomocí Boží

Otázka presbyterům: Milé sestry a milí bratři, milý sbore a především jeho starší, odpovědnost za zde křtěné děti nalézáme především v přímluvných modlitbách. Tak se vás ptám, zdali chcete zahrnout i toto dítě dnes křtěné do svých přímluvných modliteb, a tak ho spolu s dalšími dětmi zde pokřtěnými předkládat Pánu Bohu a jeho milosti?

Jestliže ano, odpovězte? Ano, chceme s pomocí Boží.

Pozvání dopředu i všech dětí zde v kostele.

Ustanovení křtu: Mt 28

16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Křest: Křtím tě, Kryštofe Jonáši , ve jméno… 

Požehnání pokřtěnému: 

Modlitba za pokřtěného:

Píseň: 681 Buď Bohu sláva

 

 

Text: Jon 2

JONÁŠOVA MODLITBA - Hospodin vytrhuje Jonáše ze smrti. Zachráněný děkuje za vysvobození.

1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. 2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: 3 „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! 6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. 9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“ 11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

co můžeme udělat pro to, abychom slyšeli, že k nám Bůh mluví? Jsou to dva základní kroky, které můžeme udělat na cestě komunikace s Pánem Pánů. Umět zmlknout, ztišit se a prosit. Umět se ztišit a prosit ovšem neznamená pasivitu, prostě vypnout mozek a zavřít ústa a nic. Ono to znamená „zmlknout před Hospodinem“ a to není jen tak ledajaké zmlknutí.

Příběh Jonášův ukazuje, co je to skutečné zmlknutí před Hospodinem. Je živou a zvěstnou ilustrací toho, co se v člověku děje a co má člověk dělat, chce-li obnovit komunikaci s Bohem. Ten příběh je velmi známý. Stručně si ho shrňme: Jonáš má od Hospodina nějaký úkol a před tím úkolem prchá. Nedal si práci, aby prozkoumal, zda je úkol splnitelný či ne, aby promyslel, má-li dost sil nebo ne. Prostě utíká, běží jako o život. Není moc času na nějaké velké meditování. Jonáš ten úkol nepřijme. A prchá. A pak už celý další život je nezadržitelný útěk, ve kterém, aniž by si to Jonáš uvědomoval, sestupuje níž a níž. Jde to s ním z kopce. Sestoupil do Taršíše, sestoupil na loď, pak sestoupil do podpalubí, pak „je sestoupen“ do moře a nakonec sestoupí úplně nejníže – pohltí ho nějaký mořský netvor, jakýsi obraz největšího a nejhoršího mořského démona. Prostě hůř už Jonáš dopadnout nemohl.

Jonáš si uvědomoval svou situaci. Věděl, co se s ním děje. Byl v obraze. Pořád se mu ale zdálo toto řešení lepší než plnit Hospodinův úkol. Ten byl z mnoha stran nejistý. Jednak bylo velkým rizikem přijít do velkého výstavního města a z ničeho nic jim říci: „Jste zlí, jste hříšníci a Hospodin to tak nenechá.“ To je opravdu úkol pro hrdiny, a Jonáš nebyl žádný hrdina. Navíc Bůh by mohl odpustit. Pak by ovšem Jonášovi zůstala přinejmenším ostuda, ne-li něco horšího, jako každému falešnému prorokovi. A vzít si na odpovědnost, že to hříšné město se opravdu napraví a zůstane zachováno, ani to nebylo jednoduché. Ninive bylo opravdu vyhlášeným střediskem asyrských krutostí a barbarství a bylo by asi dobré, kdyby zaniklo co nejdříve. A tak se Jonáš dostal opravdu do zlé situace. Na jedné straně nějaký úkol, na druhé straně celková osobní a dějinná situace, navíc nedostatek času. On tedy prchá na loď a zřejmě si říká: „Za nic to nestojí, ale co nadělám, volím menší zlo. Na principy, základy, na podstatu věci není čas.“

A zase je Jonáš v situaci, kdy jej udolávají nelehké věci. Dotlačen ke špatnému řešení – pro něj však zdánlivě nejlepšímu ze všech mizerných.

A to je zase tatáž situace, jako Izraelců v babylonském zajetí. To je také často situace mnohých z nás. A Jonáš ví o svých základech, ví o Hospodinu – vždyť se k němu ještě nedávno stalo slovo Hospodinovo, vždyť to není tak dlouho co k němu ještě Bůh mluvil. Také námořníkům Jonáš osobně vyznává: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, ctím Hospodina.“ Ale teď je s Jonášem zle. Nic dalšího od Hospodina neslyší, prchá, řítí se dolů a dolů a ještě níž.

A najednou přichází jeho modlitba. Jonáš se modlí. On prosí, ale vlastně ani mnoho neprosí, on vyznává, on rozkládá svou situaci před Hospodinem, on se Pánu připomíná. To je to zmlknutí před Hospodinem. Zmlknutí, v němž je ovšem prosba, byť není nijak konkrétně formulovaná. To je krok, který je dobrý, který má přijít dříve, nežli se člověk ocitne v tlamě netvora.

Tento krok ovšem vůbec není samozřejmý. Je nutno říci, milé sestry a milí bratři, že je to neobvyklý, vzácný dar, vlastně zázrak, když člověk má síly, aby svou situaci rozkládal přímo před Hospodinem. Aby se uměl spolehnout, aby věděl, že nemluví do větru, aby byl připraven na to, že bude slyšen a že se komunikace s Pánem Bohem obnoví. A to se všemi riziky, které toto obnovení může přinést. Tento krok, tento dar modlitby je tak vzácný, že teologové sami uznávají, jak násilná je ta Jonášova modlitba mezi 1. a 3. kapitolou. Jak je tam vsazena jakoby z vnějšku, nějaký žalm snad nebo liturgický text, jakási vsuvka. Jenže tam je, je v Písmu, je v Jonášově proroctví – máme jej číst jako Jonášovu modlitbu v břiše mořského netvora. Tak jej tak přijměme – jako vzor, který je darem. Jakoby Hospodin sám vkládal do úst ubohého štvance svá slova. Žádnou zásluhu si nemůže Jonáš za svou modlitbu přičíst. Jeho modlitba je zmlknutím před Hospodinem.

V modlitbě Jonáš přiznává, že se vzdával své pozice. „A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Sám ale ví, že to není řešení. Vždyť by chtěl znovu přijít do chrámu, chtěl by žít v prostoru Božího zákona a milosrdenství, v prostoru pravdy. Jonáš chce, a nyní jasně vidí, že to bez Pána Boha prostě nejde. A sváří se v něm oba ty proudy. První by jej chtěl hnát dál na útěku – Jonáši, zařiď si život podle svého, konečně buď sám svůj, vždyť to tak dělá kdekdo. Druhý proud v něm vede Jonáše zpátky k Hospodinu – bude to možná těžší, bude to bolet, ale bude to poctivé, bude to pravda. Ten druhý proud je tišší. Když Jonáš prchal, volání k Hospodinu bylo před tím docela neslyšitelné. Nyní ale v té modlitbě je tento druhý hlas silnější. Jako když my zastavíme, skloníme hlavu a začneme se modlit.

„V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.“ Asi to nejdůležitější na modlitbě je, že zůstává otevřenou komunikací, vztahem, rozhovorem. Že je voláním k Pánu života, že je hledáním Hospodina, že je směřováním života k němu. O nic Jonáš neprosí, jen líčí svou situaci a uvědomuje si, že nikdy vlastně nechtěl vztah k Bohu ztratit, nikdy nechtěl Hospodina úplně opustit.

Ale Hospodin se zatím neozývá. Zatím se neděje nic jiného, než že Jonáš se pohlcen netvorem na samém dně modlí. Jonáš se nenechal strhnout k žádným jiným činům ani slovům. Nepáře netvorovi vnitřnosti, aby se vyhrabal na čerstvý vzduch. Jonáš čeká. A modlí se. 

Objevuje naději. To, co se odehraje uvnitř modlitby. Tam si je totiž Jonáš najednou jist: „Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine můj Bože.“ A ještě: „Má modlitba vešla k tobě, ve tvůj svatý chrám.“ Vzpomíná Jonáš na nějaké minulé věci? Nebo je si jist, že i tady, uvnitř netvora, Hospodin mění věci a situace? Nebo ví, že za chvíli se tlama netvora otevře a Jonáše propustí? Nevíme.

Milé sestry, milí bratři, toto není jen pouhé přesvědčení, to není pouze optimismus. Tady se víra projevuje v celé své šíři – jako vztah dvou partnerů. Tady uvnitř vlastní modlitby je Jonáš proměněn. Teď se odehrál odlesk toho, co za chvíli uvidí celé moře – otevřenou tlamu netvorovu. Ale už v modlitbě se otevřela jiná tlama, aby propustila svého zajatce: tlama beznaděje, tlama bezvýchodnosti, tlama pokušení všechno sbalit, na všechno se vykašlat, tlama zoufalství, tlama bránící, aby se slovo Hospodinovo dostalo až k uším Jonášovým, až k srdci Jonášovu.

Na počátku dal Hospodin úkol, který Jonáš odmítal. Bez dalšího Jonáš prchá. Dostává se do situace, kdy Bůh mlčí, vlastně kdy jej Jonáš neslyší, protože zřejmě neslyší to, co chce slyšet. Ale Jonáš zápasí sám se sebou. Bojuje zápas o vlastní víru – nijak jinak než tak, že před Bohem, o jehož existenci nepochybuje (jako ovšem mnozí z nás nepochybují), rozkládá, rozprostírá svůj úděl. A ještě v té modlitbě se odehraje odlesk toho, co potom přijde naplno: Jonáš je vysvobozen. Milé sestry, milí bratři, věřím, že toto vysvobození je připraveno pro každého člověka. Aby bylo jasno, pro každého, kdo chce a rozestře svůj život před Pánem světa, je připraveno vysvobození. Jonáš, syn Amítajův, to již ví. Dozví se to někdy také Jonáš, syn Michalův? Pevně věřím, že ano. Amen

 

Píseň: 422 Ó světlo světa Ježíši

 

Večeře Páně:

Agenda str. 32 - 35

 

Píseň: 606 Ať zazní chvála

Oznámení:

- Především děkujeme všem, kteří se připojili ke sbírce darů na postižené na jižní Moravě. Senior centru v Hodoníně, který byl téměř celý zničen, jsme poslali 20 000,- tisíc Kč. Dostali jsme již poděkování od pana ředitele Polácha. Zbylou částku, kterou vybereme, pošleme na konto Diakonie ČCE, která peníze rozdělí dle potřeby.

- Bohoslužby v pátek v 10.00 v Centru seniorů

- Bohoslužby v neděli zde v 9.00 hod

 

Přímluvná modlitba:

postižní tornádem na jižní Moravě, zvlášť za domov pro staré lidi v Hodoníně

………

Poslání: Ef 4, 24-32

24 oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

— Znaky nového života: láska

25 Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. 26 ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce 27 a nedopřejte místa ďáblu. 28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. 29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. 30 A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. 31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

 

Požehnání:

Píseň: 636 Z tvé ruky Pane můj