Bohoslužby 6. 8. 2021
10. neděle po svaté Trojici
Miroslav Erdinger
Preludium:
Vstupní píseň: 163, 1 – 2 Hospodin sám národů Bůh
Introit: Ž 34, 2 - 6
(Álef) 2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. (Bét) 3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. (Gimel) 4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. (Dálet) 5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. (Hé) 6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. (Zajin)
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 10. neděle po svaté Trojici. Vítám Vás k tomuto setkání nad Božím slovem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 118, 1 – 4 + 8 Ó chvalte laskavého Pána
Modlitba:
Čtení: Jer 10, 1 – 11
— Co jsou modly před Hospodinem? - Nikdo se nevyrovná Hospodinu. Jen tupci mohou uctívat modly.
1 Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin. 2 Toto praví Hospodin: „Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody. 3 To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou. 4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké. 5 Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.“ 6 Nikdo není jako ty, Hospodine, jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu. 7 Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty. 8 Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem, 9 tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových; je oděno purpurem a nachem, ale vše je výrobek dovedných řemeslníků. 10 Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem. 11 Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“
Píseň: 637 Díky Bohu vzdejme
Text: Sk 19, 23 – 40
— Pobouření v Efezu
23 V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení. 24 Nějaký Démétrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, 25 svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: 26 „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. 27 Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“ 28 Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“ 29 Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách. 30 Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili. 31 Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval. 32 Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli. 33 Židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu. 34 Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je efezská Artemis!“ 35 Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! 36 Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. 37 Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. 38 Chce-li si Démétrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí. 39 A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění. 40 Vždyť je nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení.“ Po těch slovech rozpustil shromáždění.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
veliké pobouření. Co způsobilo takové pobouření? Vždyť není cílem apoštola Pavla a jeho přátelé pobuřovat lidí. Jenomže, chtě nechtě, provokují. Provokují společnost, ve které je vypočítavost a hledání výhod, ve které se slouží všelijakým božstvům a jiní z toho mají zisky. A v té společnosti provokují především ty, kdo využívají strachu a také hlouposti lidí, aby z nich dostali to, co potřebují. Především aby mlčeli a jen konzumovali to, co jim ti bohatí, mocní, vychytralí nabízí. Dnes na takovou manipulaci s lidmi stačí koblihy nebo zmrzlina. Tehdejší metody byly přece jen hlubší. Zasahovaly lidskou spiritualitu, zasahovaly lidskou duši. Myslím, že kdyby apoštol Pavel spolu se svými přáteli přišli do naší země, provokovali by také.
Přicházíme do Efezu, maloasijského města, hlavního města římské provincie Asie. Končí šesté desetiletí našeho letopočtu. Efez byl poutní místo těch, kdo více než pět set let uctívají řeckou bohyni Artemis. Římským ekvivalentem je Diana, tento překlad známe z kralického textu. Panenská ochránkyně matek, bohyně lovu a bohyně Měsíce, ochránkyně lovu a divoké zvěře. Velmi krásná, okouzlující. V řecké mytologii bohyně velmi urážlivá, která vyžadovala velikou úctu. Tak je popisovaná v řecké mytologii. V Efezu měla vystavěný velkolepý chrám. Lze říci, že Efez byl bohyní Artemis zcela promořen. Uctívání bohyně Artemis nemělo alternativu.
A do toho přichází apoštol Pavel a hlásá jiné učení. Hlásá jiného Boha. Mluví o Bohu, Stvořiteli nebe i země, o Otci Ježíše Krista. Mluví o Bohu, kterého si nestvořil člověk, ale který naopak stvořil člověka. Povolal člověka k životu. Z chaosu udělal řád. Solidarizoval se s člověkem, poslal k nám lidem svého Syna Ježíše. A ten přináší lásku a zdůrazňuje pokoru a soucit. Není se co divit, že apoštol narazí. Vždyť efezským bere jejich hluboce zakořeněnou víru, že jen ta jejich Artemis je jedinou a jedinečnou bohyní, kterou je nutné chválit, oslavovat, přinášet jí oběti, vymýšlet pro ni monstrózní obřady v obrovské katedrále.
Chtěl snad zlatník a klenotník Demetrios obhajovat Artermis? Cítil snad on a jemu podobní, že by mohlo být Artemidě ubráno na jejím božství? Šlo jim snad o Artemidinu slávu a pozici mezi efezskými? No, z prvního přečtení to tak může vypadat. A my si řekneme, že jsou ten Demetrios a jeho spolupracovníci skutečně dobří, féroví, že jim jde o věc. Uvěříme jim. A naletíme. Tak, jako jim naletěli ti, kdo se spolu s nimi v Efezu bouří, kdo proti Pavlovi a jeho přátelům rozeštvávají obyvatele. Evidentně jim to nedá mnoho práce. Při pozornějším čtení a přemýšlení nad textem dojdeme k pravému opaku. Vůbec jim nejde o bohyni Artemis, o její vliv, o její božství, kterého se teď někdo odvažuje dotýkat. Vůbec jim nejde o druhé lidi a jejich blaho. Jde jim o ně samé, jde jim o jejich majetek, bohatství, výdělky. A Demetriovi jde jen o sebe sama a každý způsob, jak dosáhnout prospěchu pro sebe, je mu dobrý. Vnímáme, jak se věci opakují, jak jsou lidé stejní v každé době, jak i u nás obzvlášť v této době lehce nacházíme analogii?
To vzbouření totiž vyvolali vlivní a mocní a bohatí. „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt. A vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen v Efezu.“ Demetrios ví, na jakou strunu má zahrát, co mu budou lidé baštit, na co je dostane. Daří se mu to. A je zde ještě jeden moment, který posiluje Demetriovo jednání. Pavel a jeho přátelé sáhli Efezanům na to, co je dělá známými a slavnými. Nesahejte nám na naši modlu, na naši značku, na náš Pilsner Urquel. Je světoznámá a je naše. Jen a jen naše. Někdo si dovolil sáhnout jim na to, co vnímali jako své. Blahobyt a světovost, věhlas. Na to si dovolil apoštol Pavel sáhnout. A to si dovolil hodně. Ne, to mu nebudeme tolerovat. Za to musí pykat. Do boje, Efezané. Za náš blahobyt, za naši značku. Zlatník a klenotník neříká, že mu nejde o Artemis, že mu nejde o její slávu a čest. Jednoduše lže. Umí to vše dobře navléknout. Jemu podobní se přidají. A již je tady dav a ten lze dobře ovládat. Za bohyni Artemis. „Veliká je bohyně Artemis,“ křičí davy. A tak není slyšet, jak padají zlaťáky do Demetriovy pokladny.
Celé město je pobouřeno. Již ne jeden, dva, deset. Již celé město. „Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli.“ Pěkný chaos. Lidé křičí ano, ne, ano, ne a nevědí, k čemu a proč. Demetrios si může mnout ruce. Marketingové tahy, znalost psychologie davu a dobré poradce mu nemůžeme upřít. Ví, jak na to, a daří se mu to. Daří se to všem, kdo před své sobecké úmysly představují šlechetné myšlenky. Když to v Efezu všechno vře, vezme si slovo městský tajemník. „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu, seslaného s nebe? Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného…“ Jinak řečeno: „Je snad někdo, kdo by chtěl zpochybňovat, že město Efez je veliké a důležité? Všichni to přece díky naší bohyni Artemis vědí. Odvážil by se sad někdo zpochybňovat vaši důležitost, milí Efezané?“ To je pýcha, namyšlenost, povýšenost. Ale také nalhávání si něčeho, co tak není.
Současná významná katolická teoložka a psycholožka Kateřina Lachmanová v knize Vězení s klíčem uvnitř píše: „Příběh ze skutků nabude šokující aktuálnosti, jestliže si za Efezany dosadíme nás katolíky a na místo bohyně Artemis třeba tzv. katolicismus, církev nebo mariánskou úctu, případně skupinu či proud v církvi, k němuž se hlásíme, nebo dílo, které konáme jakoby pro Pána Boha… Je-li pravda, že ti, kdo bojuji za lidská práva, často ve skutečnosti bojují za práva vlastní, je stejnou měrou pravda i to, že totéž velmi často dělají také lidé, bojující za práva Boží a církve, to je ve skutečnosti bojují za sebe a za své zájmy…“ Až mrazí ta otevřenost Lachmanové. A také pravdivost.
Zdánlivé a faktické motivy. Horlení pro čest a slávu Artemis a osobní prospěch. Ten rozpor v člověku, ten rozpor v nás je zásadní a je dobré o něm vědět. Příběh ze skutků nás k takovému poznání sebe, k takovému vědění, přivádí. A nemusí jít jen o život v církvi. Jde o celé to obecně lidské jednání, jde o denní příběhy našich životů. Horlíme pro nejrůznější ideály, přičemž můžeme docela dobře přehlédnout, že naše jednání nemusí být neseno motivy, které proklamujeme jako humánní, ale docela dobře našim sobectvím, upozorňováním na sebe, touhou po osobní prestiži, po moci, slávě nebo ekonomickém profitu. Jen si ty skutečné motivy neradi připouštíme.
Co nám v takové situaci může být pomocí? Co nás může povzbudit? Co nám uleví? To, co víme z bible, z Božího slova. Jednak to vědomí, že Bůh o nás všechno ví, že zná naše nejskrytější motivy. A že jeho láska k nám na nich není závislá. Nejprve slova žalmu 139: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě . Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat přinejzazším moři, Tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ Tak nás zná Bůh, který nás miluje. A k tomu slova z dopisu apoštola Pavla do Korintu: „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.“ Takový je Bůh, který nás miluje.
A shromáždění křiklounů bylo rozpuštěno. A apoštolové dál zvěstovali Krista. Artemis neartemis. A život šel dál. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen. ))
Píseň: 152 Věříme srdečně v jediného Boha
Oznámení: knarozeninám přeje Jan Karnolt
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: Řím 11, 28 – 36
28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. 29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. 30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, 31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. 33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
Požehnání: Ž 121, 5-8
5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. 6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. 7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. 8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen
Píseň: 391 Pane jenžs mne koupil sobě
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: