Bohoslužby 22. 8. 2021
12. neděle po zjevení Páně
Miroslav Erdinger
Preludium:
Vstupní píseň: 606 Ať zazní chvála
Introit: Ž 104,1 – 2 + 24 - 28 Jana Jahodová
1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. 2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. 24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 12. neděle po zjevení Páně. Vítám Vás k tomuto setkání s Božím slovem. Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 618 Modré nebe slunce zář
Modlitba:
Čtení: Jan 18, 33 – 38a
33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ 34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ 35 Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ 36 Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ 37 Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.
Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra
Text: Přídavky k Danielovi 14, 3-22 (deuterokanonický spis) Bél a drak
- 3Babylóňané měli modlu jménem Bél a každý den jí obětovali dvanáct měřic bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest nádob vína.
- 4Král ji uctíval a každý den se jí přicházel poklonit. Daniel se však klaněl svému Bohu.
- 5Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“ Odpověděl mu: „Neuctívám modly udělané rukou, nýbrž živého Boha, který stvořil nebe i zemi a panuje nad vším tvorstvem.“
- 6Král mu řekl: „Myslíš si, že Bél není živý bůh? Nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“
- 7Daniel s úsměvem odpověděl: „Nebuď na omylu, králi, ten je uvnitř z hlíny a na povrchu z kovu. Nikdy nic nejedl ani nepil!“
- 8Král se rozhněval, zavolal kněze Bélovy a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo pojídá tak velké oběti, zemřete! Dokážete-li však, že to pojídá Bél, zemře Daniel, protože se Bélovi rouhal!“
- 9Daniel řekl králi: „Staň se podle tvého slova.“ Bélových kněží bylo sedmdesát, kromě žen a dětí.
- 10Král vešel s Danielem do Bélova domu a
- 11Bélovi kněží mu navrhli: „My vyjdeme ven a ty, králi, polož pokrm a víno smíšené s vodou na oltář. Potom zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Neshledáš-li ráno, až přijdeš, že Bél všechno snědl, zemřeme. Jinak zemře Daniel, že o nás lhal.“
- 12Mluvili sebevědomě, protože pod oltářem měli udělaný skrytý vchod, kterým vstupovali dovnitř a brali si oběti.
- 13Když odešli, král předložil pokrm Bélovi.
- 14Daniel však nařídil svým služebníkům, aby přinesli popel a rozsypali jej jen v přítomnosti králově po celém chrámě. Potom vyšli, zavřeli dveře, zapečetili je královským prstenem a odešli.
- 15V noci jako obyčejně přišli kněží i s ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.
- 16Král i Daniel vstali časně ráno.
- 17Král se zeptal: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“ Odpověděl: „Neporušené, králi!“
- 18Jakmile byly otevřeny dveře, král okamžitě pohleděl na oltář a zvolal velikým hlasem: „Veliký jsi, Béle, nelze ti dokázat ani ten nejmenší podvod!“
- 19Daniel se zasmál, zadržel krále, aby nevešel dovnitř a řekl: „Pohleď na podlahu, podívej se, čí jsou to stopy!“
- 20Král řekl: „Vidím stopy mužů, žen i dětí!“
- 21Velmi se rozezlil, dal hned shromáždit všechny kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat skryté dveře, jimiž vcházeli, aby snědli, co bylo na oltáři.
- 22Potom je dal král popravit a Béla vydal na pospas Danielovi, který ho zničil i s jeho svatyní.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
„Co je pravda?“, ptá se Pilát Ježíše a my se ptáme spolu s Pilátem. My, co jsme vyrostli v husitské tradici, často jsme slýchali Husova slova o pravdě. Ostatně, máme je i na měděné tabuli na kostele. „Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jež jest odloučení věčné od milosti Boží.“ Jsou to jasná slova, důrazné pozvání k životu v pravdě. Ale na Pilátovu otázku neodpovídají. K pravdě zvou, ale co to pravda je, to neříkají. Ještě nás mohou namotivovat k hledání odpovědi na otázku po pravdě slova Alberta Schweitzera: „Protože základem duchovního života je pravda, znamená každá pravda nakonec nějaký zisk. Rozhodně je lepší pravda než nepravda.“ Pomoci hledat odpověď na tu otázku nám může text z deuterokanonické knihy Daniele, který jsme slyšeli. Nasměrovat, otevřít nové cesty k přemýšlení o tom nejednoduchém tématu. Ne nalézt odpověď. To si musíme každý sám za sebe a pro sebe. Nasměrovat. A ptejme se, co dělá pravda a konfrontace s pravdou s člověkem a co působí v lidském nitru.
Příběh z knihy Daniel nabízí čtyři tipy, směry, jak na člověka působí pravda a jak se k ní člověk může stavět.
1. Tím prvním typem jsou Baalovi kněží. Zde vlastně ani nelze hovořit o postoji k pravdě, a když, tak jen že pravdou pohrdají. Jsou to jednoduše lháři. Lžou, aby z toho měli vlastní prospěch. Lžou do očí a svou lží se vysmívají všem včetně krále. Lež se jim stala životním postojem, cestou. Kdo ví, jestli vlastně vědí, že lžou? Kdo ví, zdali se jim lež nestala tak normální a přirozenou součástí života, jsou si sebou jisti, ani je nenapadne, že by na jejich lež mohl někdo přijít. Že je ani nenapadne o své lži pochybovat. Spíš z těch, kdo se snaží na jejich lež upozornit, dělají nepřátele většiny, kterou ani nenapadne o kněžích pochybovat. Oni ale vědí, že lžou. Mají ze své lži materiální prospěch. Lžou bez uzardění. Ke svým cílům využívají lži. Na podvodu postavili svou životní cestu a vůbec jim nevadí, že mohou ublížit Danielovi, že se tu hraje o jeho život. Jsou to sice kněží Baalovi, ale jsou to přece jen kněží. Ne, ten příběh nezůstal zasunutý kdesi hluboko v dějinách. Cožpak nežijeme v naší zemi v době, kdy nám vládnou takoví Baalovi kněží? Copak vláda současných mocných není vládou lži a sobectví, vládou pohrdání člověkem, vládou zvrácené moci, která se drží jen díky lži, převlečené do špinavého hábitu, tvářícího se jako pravda? Když se lež provalí, dojde k trestu. Je tvrdý, nekompromisní. Odnesou to nejen lživí kněží, ale i jejich ženy a děti. A nás to může pobouřit, protože nesouhlasíme, že to odnesou i nevinní. Ale nemůže ten text před námi vztyčit varovný prst, který říká, že každé zlo, tedy i naše zlo, může dopadat na nevinné a může jim ubližovat. Počítá s tím ten, kdo slouží zlu? „Co rozséváme, to také sklízíme,“ slýchával jsem doma. Nemůže nás ten příběh vybízet k tomu, abychom rozsévali lásku a dobro a pravdivost a pokoj? A žili s nadějí, že to vše také budeme sklízet?
2. Dalším typem je král Kýros. Je to sice mocný král, ale jeho moc se trvale chvěje. Pokud jde o jeho vztah k pravdě, je někde na cestě. Poctivě se ptá Daniele, jestli je Baal živý Bůh. A hned dokazuje, že ano, když toho tolik sní a vypije. Jakousi naivitu cítíme z Kýrových slov. Nelze mu upřít, že hledá pravdu. A když ji nachází, nemůže se pro ni rozhodnout. Nemůže uvěřit, že to, co slyší od Daniele, může být pravda. Vždyť až dosud žil uprostřed lži. Jeho rádcové, jeho nejbližší, jeho kněží mu lhali. Šlo jim o ně samé, potřebovali krále udržet na trůnu, aby co nejdéle mohli zneužívat svého postavení. Informace mu selektovalo podle svých chamtivých potřeb. Vlastně se té pravdy král Kýros bojí. Musel by se nějak zachovat, musel by se rozhodnout. Na to je ale příliš slabý. Není schopen se postavit na vlastní nohy, mít vlastní názor. Tu věří jedněm, jindy jiným. Jen nevěří sobě. Nechová se jako dospělý zralý muž. Nedokáže odolávat ani vnějšímu nátlaku, když se proti němu bouří lid, ani nátlaku vnitřnímu, úzkosti, nejistotám.
3. Třetím typem jsou Babyloňané, lid. Pravdu by brali, kdyby se jim pod její váhou nehroutily iluze, vlastní představy, kdyby se jim nehroutil svět. Potřebují jistotu, která je jim víc než pravda. Ale ta jistota je mylná, je vylhaná, je to paradoxně ta největší nejistota. Jsou rádi klamáni, protože pravda by jim rozbourala jejich stavebnici světa. Raději nevědět, raději se na nic nevyptávat, co kdyby slyšeli něco jiného, než na čem vystavěli svůj svět? Tak raději zavírají oči. K čemu pravda, potřebují přece jistotu. A tu a tam nějaký ten zlaťák navíc. A tak nás nepřekvapí, že raději než přijmout pravdu, na kterou by museli reagovat, chtějí se zbavit Daniele. Chtějí ho zabít.
4. Čtvrtý model představuje Daniel. On je tím nositelem pravdy. On odhaluje lež a vystoupí proti ní. Babyloňané se ho bojí, a proto ho nenávidí. Bojí se pravdy a bojí se spravedlnosti a bojí se čistoty a bojí se etiky. V tomto zrcadle, které nastavuje Daniel, se nevidí. Zatímco v zrcadle, které před ně staví ti Baalovi kněží a ještě víc sám král, v tom se vidí dobře. S tím se ztotožňují. Strach o to, že člověk přijde o jistoty, byť jsou falešné, a nenávist vůči nositeli pravdy jsou sourozenci. Ano, je nám sympatický ten Daniel. A přesto je zde něco, co nás ruší. Daniel to dělá dobře, když přesvědčuje Babyloňany o jejich lživé cestě. Navíc to dělá chytře. On je chytrý. Ale jak to dělá, to nás ruší. Jeho pravda je pravdou bez lásky, bez milosrdenství. Jakoby pro své ideály neviděl lidi, neviděl kolem sebe. Co myslíte, bratři a sestry, vadí mu, že za jeho důkaz pravdy zaplatily životem desítky mužů, žen a dětí? Těžko hledat odpověď na tuto otázku, i když se odpověď, že mu to nevadí, docela nabízí. Je tedy pravda víc než život? A je pravda, pro kterou umírají nevinní, ještě pravdou? Nestala se nástrojem dokazování své lidské, nikoliv Boží pravdy? Zanícení, zahoření pro ideál pravdy, to je v Danielovi. Ale proč ten zvláštní chlad pro bolest konkrétních lidí? Kde je soucit s utrpením a bolestí člověka?
Milé sestry, milí bratři, jako bychom se dívali do zrcadla, když si přibližujeme ty čtyři typy vztahu k pravdě. V každém z nich se můžeme nalézt. Jeden teolog, který se tímto textem zabýval, napsal: „Všechny osoby příběhu mají svá pozitiva i svůj stín. Vyzkoušejte si na tomto příběhu, která z uvedených osob zahrnuje nejvíc vás samotné. Cítíte se nejspíše jako Daniel? Pak možná máte schopnost jasného a racionálního uvažování, ale možná můžete být ohrožen fanatismem. Nebo se cítíte jako Baalův kněz? Pak možná postupujete ve svém životě pragmaticky, ale někdy třeba rezignujete na pravdu a využíváte klamu ve svůj prospěch. Nebo se cítíte jako král Kýros, hledáte pravdu celý život, ale poté, co ji naleznete, nemáte odvahu se za ni postavit? Nebo se cítíte jako některý z Babyloňanů? Ctíte kořeny, řád a tradice, ale někdy vám úzkost ze ztráty jistot zabrání přijmout pravdu? Jestliže se v některé osobě spatříte jako v zrcadle, třeba to povede ke snaze po proměně. Ale jakým směrem? ptá se autor komentáře.
A my se ptáme, jakým směrem se tedy vydat? Který model je nejlepší? V jakém je pravda? Co jsme to četli v prvním čtení z evangelia? „Ježíš odpověděl Pilátovi: “Já jsem se proto narodil, a proto přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Jinde Ježíš řekne: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Jaká je Ježíšova pravda? Jaké pravdě přišel vydat svědectví? Nechci nám za každou cenu vyrábět alibi, nechci vést ke zneužívání Kristovy lásky k nám všem. Ale tou Kristovou pravdou je, že ať se poznáváme v tom či onom modelu, že je tu pro nás připravena Kristova milost. To za nás slyší Ježíš Pilátovu otázku: „A co je pravda?“ To pro nás je Ježíš ukřižován, aby bylo do konce věků sděleno, že pravdou Kristovou je oběť za nás, pro náš hřích, pro naši pravdu. Nebo pro naši lež. Nebo pro naše polopravdy. Máme v tom mnohdy také nepořádek. Tak „Ježíš byl ukřižován a umřel za nás. Třetího dne byl vzkříšen.“ To je ta Kristova pravda. Pro naše spasení. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 189b Hrad přepevný
Oznámení:
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň:684 Učiň mne, Pane, nástrojem
Poslání: Galatským 5, 16 - 23
6 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. 19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
Požehnání:
Píseň: 182 Pán Bůh je síla má
Postludium: