Bohoslužby Mělník 26. 9. 2021

17. neděle po sv. Trojici

Miroslav Erdinger

VSS

Interludium 

Píseň: 171, 1 Buď Pánu čest

Introit: Ž 68, 5 – 7 + 21a

5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. 6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. 7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi. 21a Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. 

Pozdrav:

- 17. neděle po sv. Trojici. Jak bylo podvakrát ohlašováno, v rámci bohoslužeb se bude konat VSS

- Zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj…

Píseň: 637 Díky Bohu vzdejme

Modlitba: 

Čtení: 2. Kor 7, 2 - 13 

2 Dejte nám místo ve svém srdci! Nikomu jsme neublížili, nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme neošidili. 3 Neříkám to, abych vás odsuzoval, vždyť jsem vám už dříve řekl: Máte v mém srdci takové místo, že jsme spolu spjati ve smrti i v životě. 4 Mám ve vás pevnou důvěru, jsem na vás opravdu hrdý; potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed všeho našeho soužení. 5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti. 6 Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým. 7 A nejen jeho příchodem, ale i tím, jak jste vy ho potěšili. Vypravoval nám, jak velice po nás toužíte, jak jste plni lítosti a jak horlivě stojíte při mně; to mi způsobilo velikou radost. 8 A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil, 9 ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. 10 Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. 11 Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně. 12 A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž proto, aby se u vás před Bohem projevila vaše oddanost k nám. 13 To je pro nás povzbuzením. Nadto však jsme se ještě mnohem více potěšili radostí Titovou, že jste vy všichni upokojili jeho mysl.

Píseň: 191 Svou oslav Pána písní

Text kázání: Neh 8, 9 - 12

9 Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všemu lidu: „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. 10 Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ 11 Také levité utěšovali všechen lid: „Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se!“ 12 I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

ne dny, ne roky, ale celá desetiletí trápení a bolesti, způsobené zajetím a rozptýlením Božího lidu uplynula, než se lidé mohli sejít ke slavnostnímu dni hodování. Dni, plného jídla a pití a veselého zpívání, ale především ke čtení z Mojžíšova zákona, ke svobodnému čtení slova Božího. Ke dni vděčnosti a chval, vzdávaných Hospodinu Bohu. „Netrapte se, utište se. Dnešní den je svatý. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ Celá desetiletí uplynula a byla plná bolesti a strádání, zklamání a útrap, zkrátka plná trápení. Boží lid byl rozptýlen v zajetí, splynul s lidem svých nepřátel. Někteří zůstali v zaslíbené zemi, avšak v beznaději a apatii, protože země, která jim byla domovem, byla v troskách. Chrám zbořen, hradby zbořeny. Avšak i toto trápení, které se zdálo být nekonečné, se skončilo. Začalo po něm něco nového, úžasného. Kdo to způsobil? A koho, jaké lidi si k tomu použil?

Tak se ptáme nejen, pokud jde o obnovu jeruzalémských hradeb. Tak se ptáme často, když přemýšlíme o životě církve a také tohoto mělnického sboru. Ptáme se, kdy to začne, a co musí přijít, abychom se spolu mohli veselit a dávat si dárečky jako ti Izraelci? Abychom měli radost z plného kostela a opravených střech a okapů a také Husova domu? Abychom měli radost z dětí v nedělní škole? Ze zájmu o biblické hodiny? Abychom si mohli říci, že i zde, na Mělníku, je místo, kde evangelium Ježíše Krista přináší ovoce modlitby, činu, společenství lásky a dělné víry. Kdo to způsobí a jaké lidi si k tomu použije, aby došlo k tak významné změně? 

Na začátku všech změn byla modlitba. „Řekli mi: Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“ V 1. kap. knihy Nehemiáš čteme: „Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal, truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu.“ (Neh 1, 3-4). Nehemiáš nezůstává u truchlení. Sklíčenost, zármutek, bezradnost, slzy, to jsou sice projevy v dané situaci pochopitelné, není to však konečný stav člověka, který spoléhá na Boha. Vše ústí do modlitby a modlitba vede k činu. Napřimuje, otevírá nové vidění stavu věcí. Na troskách, spáleništi a zbořeništi fyzickém i duchovním začne budování hradeb a bran jeruzalémských. Začne však s modlitbou. Všechno podstatné, všechno, co má Boží lid vyvést z útrap, co má vést k novému životu, nezačíná se v hodovní síni ani v síni soudní, ale kdesi v koutě na modlitbách. Lidé modlitby byly při obnově Jeruzaléma a duch modlitby je provázel po celou dobu obnovy. Na začátku mého mělnického působení jsem to připomínal při biblických hodinách. Lidé modlitby.

Ale také lidé činu byli při obnově Jeruzaléma. „Nehemiáš řekl představenstvu izraelské pospolitosti: Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě. Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. Odpověděli: Nuže, dejme se do stavby. I vzchopili se k dobrému dílu.“ Nehemiáš 2, 13-18. Po nářku, který je zastaven modlitbou, dochází k rozhodnutí. Modlitba vede k rozhodnutí, k činu. Dává pro takové rozhodnutí sílu. Dost již pláče. Zvednout se z kolen a pustit se do dobrého díla. Nemá nejmenší smysl zůstávat s hlavou v dlaních. Modlitba pomůže unést nastalou situaci a dá také sílu k rozhodnutí pro čin. K němu je však připravena jen malá skupinka. Ale vždyť na samém začátku to byl jen jeden jediný člověk, královský číšník. Pomalu však na sebe váže nové spolupracovníky. Tvoří se malá skupinka, ochotná spolupracovat, nést tíhu rozhodování i perné práce, tíhu posměchu i snahy nepřátel dílo zhatit. Lidé činu byli při obnově Jeruzaléma a odvaha k činu je provázela po celou dobu díla.

Také lidé lásky byli při obnově Jeruzaléma. „Stavěli jsme hradby dále, byly již s poloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.“ Nehemiáš 3, 38. Nejen přiložit ruce k dílu. Také srdce. Je-li srdce u díla a je-li pro to dílo žhavé, tedy je-li dílo konáno s láskou, není lehké ho opustit. Ruce se umyjí, oděv se vypere, ale se srdcem to nejde. To navždy zůstává poznamenáno rozhodnutím k činu. Když je srdce u díla, když je u díla láska, přichází něco mimořádného, nového, zvláštního. Jeruzalém neobnovovali inženýři a geodeti, lidé přesně myslící, téměř neomylní. Jeruzalém budovali lidé citlivého srdce, které přidávali k práci. Jeruzalém obnovili lidé lásky. Lidé sice všelijak porušení, pokroucení, ale spojeni v lásce pro jeden společný cíl. Celá třetí kapitola Nehemiáše popisuje, kdo a jak stavěl. Nekonečný zástup lidí. Víc než desetkrát se píše jeden stavěl vedle druhého. A stejně tak čteme: za ním pak stavěl, opravoval, zasazoval vrata. Jeden vedle druhého, jeden za druhým. Jak se mohlo podařit dílo, na kterém pracovalo nakonec takové množství lidí? Že by všichni byli tak dobří, spolehliví, cílevědomí, neporušení? Vůbec ne. Bylo to společenství hříšných lidí. Každý si nepochybně nesl svoji zátěž, prohru, vinu, hřích. Dílo se ale podařilo snad právě proto, že ti lidé pracovali s láskou. Byli srdcem při práci. Nehledali, co je rozděluje, neptali se, proč se práce nemusí podařit, neobviňovali jeden druhého, když docházelo ke krizím. Vyhledávali to společné. Byla to láska k Bohu a k dílu, které konali. Lidé otevřeného srdce byli při obnově Jeruzaléma a láska je provázela po celou dobu jejich díla.

Jaké to vlastně bylo společenství těch Božích stavitelů, obnovujících Jeruzalém? A jaké to je společenství těch, kteří se zde scházíme a bytostně nám záleží na životě tohoto sboru? 

Když tehdy ti lidé slyšeli opět číst slova Mojžíšova zákona, když se sešli u Božího slova, plakali. Někteří radostí, jiní přestálým trápením a bolestí. Všichni společně však tak či onak nesli znamení zklamání, selhání Božího lidu. Když tedy slyší: „netruchlete a neplačte, netrapte se, radost z Hospodina bude vaší záštitou, utište se, dnešní den je svatý, netrapte se,“ pak slyší slova milosti. Minulost je pryč. Ze společenství Božích stavitelů, sehnutých při práci, se stává společenství omilostněných hříšníků, napřímených ke chválení Boha. Je důvod k radosti. „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky.“

Pokud nám skutečně na životě sboru, na našem misijním poslání, na věrohodném, živém svědectví o Boží lásce v Kristu záleží, netruchleme, netrapme se, utišme se, neplačme. Neslyšíme ta slova však proto, že by nám je přišel říci Nehemiáš. Říká nám je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus. On přišel odstranit to, co naše společenství ruší, co ho boří. Přišel, aby vzal definitivu hříchu a smrti. Přišel, aby hledal a zachránil hynoucí, aby k sobě zval všechny, kteří pracují a jsou obtíženi břemeny. Přišel, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ježíš Kristus buduje toto společenství omilostněných hříšníků. Společenství mělnického evangelického sboru, společenství církve, společenství provinilých a vykoupených, společenství lidí, kteří si vzájemně odpouštějí, hledají a nacházejí cesty smíření, sami s Bohem smířeni Kristem Božím Beránkem. Na Kristu budované společenství se setkává u jeho stolu, kde při přijímání chleba a vína vzniká obecenství hříšníků, kteří přijímají drahou Kristovu milost. Stáváme se lidmi modlitby, lidmi činu, lidmi lásky? Anebo jen tradičním zlomkem církve, která kdysi z vlastních peněz stavěla kostely a modlitebny, aby v nich nacházela slova povzbuzení a slova naděje do dalších dnů, ale dnes má jiné zájmy? A tak se nejen dnes ptám. Do které oblasti patříme? Věřím, že do té, která je plná omilostněných hříšníků, kterým na společenství mělnického sboru záleží. Amen

Interludium:

Modlitba + vyznání vin:

Apoštolské vyznání víry:

Píseň: 474 Když tys mě Otče miloval

Program sborového shromáždění dne 26. 9. 2021

1. zahájení VSS, ověření, zda jsou všichni přítomní s hlasovacím právem podepsaní v seznamu – farář Miroslav Erdinger
2. volba předsedy sborového shromáždění
3. oznámení a schválení programu
4. volba zapisovatele
5. volba 2 skrutátorů
6. volba 2 verifikátorů zápisu
7. zpráva staršovstva o životě sboru – M. Erdinger 
8. zpráva o práci s dětmi: zahrnuta ve zprávě staršovstva
9. zpráva - křesťanská služba – ses. Vyhlasová 
10. zpráva o činnosti KC Husův dům – ses. Erdingerová, předsedkyně
11. zpráva YMCA a Tensing Mělník – br. Strádal, presbyter
12. finančnízpráva - skutečnost 2020 a rozpočet 2021 – ses. Ondřejová, účetní
13. návrh rozpočtu na r. 2021
14. zpráva revizora hospodaření – br. Petrželka
15. rozprava ke zprávám
16. schválení zpráv:
    1. zpráva staršovstva o životě sboru 
    2. zpráva o hospodaření
    3. účetní závěrka roku 2020 (skutečnost)
    4. rozpočet na rok 2021
17. schválení proúčtování zisku - ztráty 2020
18. volba 2 revizorů a 2 náhradníků pro rok 2021
19. volné návrhy
20. rozprava k případným návrhům
21. hlasování o případných návrzích
22. závěr

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Sborová oznámení:

Přímluvy + MP:

Poslání: Filip 2, 1 - 11

1 Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: 2 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. 5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. 

Požehnání:

Píseň: 489 Tvé požehnání

Jděte ve jménu Páně