Bohoslužby 06. 03. 2022
Neděle Invocavit – 1. neděle postní
Miroslav Erdinger
Varhany: Ondřej Strádal
Viola, housle: Vít Novotný
Kytara, banjo: Jan Karnolt
Zpěv - vedoucí hlas: Eliška Erdingerová
Preludium:
Vstupní píseň: 448 Před tebou Pane
Introit: Ž 91, 1 - 8 Jan Karnolt
1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. 2 Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ 3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. 4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. 5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, 6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. 7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. 8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 1. neděle postní, nazvaná Invocavit – Vzývati mne bude a já jej vyslyším. Vítám Vás k tomuto setkání nad Božím slovem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 526 Tvůj kříž mi září
Modlitba:
Čtení: Mt 4, 1 - 11Jakub Skalák
1 Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2 Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3 Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ 4 On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ 5 Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6 a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!‘“ 7 Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ 8 Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9 a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ 10 Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ 11 V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.
NŠ: Anežka Skaláková
Píseň: 528 Byl jsi tam kytara + basa
Text: Gen 3, 1 – 15
VZPOURA ČLOVĚKA PROTI STVOŘITELI –
— Touha po bohorovnosti - Člověk podlehne svůdci a chce být roven Bohu. Poznává však jen svou bídu.
1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2 Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ 4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. 7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
— Trest i milost - Za svou neposlušnost je člověk potrestán, svůdce proklet; mezi ním a člověkem bude trvalé nepřátelství.
8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. 9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ 10 On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 11 Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12 Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ 14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
„Zlo je téměř hmota v tyto dny,“ napsala mi v pátek jedna žena. Pro mě srozumitelné vyjádření toho, co prožíváme, když zlo na nás, ale především na lid Ukrajiny a také na lid Ruska, leze z každé díry, z každého rohu, doléhá ze všech stran. Jako když se zničující sopečná láva rozlévá po rozkvetlých loukách, po domech, kde je láska, po lesích, kde byl donedávna klid a pokoj a kam milenci chodili pro svá objetí. A ta láva vše ničí, hubí, zabíjí. Zlo je téměř hmota v tyto dny.
Ne, nebudeme hledat, odkud se zlo bere. Minuli bychom se cíle. Budeme se ptát, co to dělá s člověkem, když mu naletí a stává se jeho nositelem. Slyšeli jsme známý starozákonní text. Aktéři jsou Hospodin, Eva, Adam, had. Každý se nějak projevuje. Bůh dal člověku vše, co k životu potřebuje. Postavil člověka do samého středu ráje. „Člověče, to vše máš k dispozici. To je pro tebe,“ řekne Bůh. Jen jedno ne, člověče. „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Právě tato slova se stanou nástrojem manipulace hada. Přijměme, že had je symbolem zlého, nositelem zla, tím, kdo zlo dál roubuje do srdcí lidí. Povolání: Ďábel. Umí to dobře. Jeho manipulace, jeho práce s polopravdou a lží je mistrovská. Všimněme si.
Had ženě, kterou potřebuje zmanipulovat, aby jednala podle jeho vůle, aby překročila všechny normy, všechno dobré pošlapala, zničila a jednala svévolně, klade otázku. Cituje Hospodina: Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.“ Hadova otázka je vemlouvavá, tváří se jako podpora, záchrana. Jako ten, který snad má nad Evou a Adamem lítost. „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Eva může ve své hlavě zaslechnout: „Ach vy chudáci, vy se necháte takto omezovat? Ze žádného stromu si nemůžete vzít ani švestku? Nebo jablko? Ale to snad ne! To přece nedopustíte, takto se nechat omezovat.“ Jenomže Bůh neřekl „ze žádného stromu“. Naopak, každý strom je tu pro vás, jen ten jeden, který je stromem poznání dobrého a zlého, ten patří Bohu. Nesmíte si sednout na Boží místo, na místo soudce. Vy lidé, vy jste krutí, nemilosrdní, vaše soudy, vaše ambice ničí a zabíjejí. Ten ano a ten již ne. Bůh je milosrdný, život nese, podporuje, životu žehná.
Had, ten zlý nebo snad toto ztělesněné zlo, zná dobře pravidla manipulace. Ví, jak poskládat slova a věty tak, aby působila věrohodně, tak, aby na ně člověk skočil. Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez “ Had vybere několik slov, která skutečně zazněla, a udělá z nich docela nový výrok ze zcela protichůdným smyslem. „Nebudete jíst ze žádného stromu zahrady!“ Moderní komentář to komentuje: “U toho hada neběží zřejmě o nevinnou zjišťovací otázku, nýbrž o návodný dotaz, jenž podprahově vemlouvá boží zlovolnost a současně vyjadřuje soucítění a solidaritu s poškozeným… A ty návodné, vědomé, manipulativní nepřesnosti na ženu úspěšně zapůsobí…. O Hospodinu Bohu sama začne mluvit po hadím způsobu – věcně nepřesně a bez uvádění vlastního jména.“ Zkrátka žena spolkla udičku s háčkem zla. Přijala jeho způsob. Je to k nerozeznání od pravdy, snadno se tomu uvěří, avšak vede to člověka do záhuby. Z Božího varování: „stane se s vámi zásadní změna, už nebudete svobodní, zemřete,“ se ke slovu dostává hadovo: „Naopak, nezemřete. Získáte moc, budete jako Bůh“. Zlo ukázalo svou další tvář.
Možná jsme přeslechli úvodní větu v daném textu. „Nejzchytralejším ze vší polní zvěře, kterou Hospodin učinil, byl had.“ Všimněme si: ne nejmoudřejším. Moudrost a páchání zla, to nejde k sobě. Zato vychytralost, vypočítavost, jakási lidská „chytristika“, a zlo, to jsou sourozenci. Had, ten nositel zla, to nebyl žádný hlupák, blázen. Naopak. Pokud jde o inteligenci, tak to byl premiant. Varujme se hovořit o nositelích zla jako o hlupácích. Naopak. Jsou to často lidé velmi chytří, vzdělaní. Mají myšlení šachistů, plánují kroky uplatňování zla mnoho tahů dopředu. Jejich sociální inteligence, jejich určení být člověku člověkem je však na nule. Stávají se člověku vrahem.
Had dosáhl svého. Žena vzala a jedla. Nabídla muži, ten vzal a jedl. A změna je zde. Jenomže ne ta očekávaná. Otevřely se jim oči a oni poznali – avšak ne co je dobré a co zlé, ale že jsou nazí. Zní to jako dobrý Boží humor. Jenomže pro ty, kdo skočí na lep zlu a sami se pak stávají jeho nositeli, to žádný humor není. Žádné nadšení a jásot, že jsou jako Bůh. Zahanbení, ponížení, ubohost. Ale proč? Nahota přece je součástí vztahů muže a ženy, kteří se milují. Přináší radost. Tak jak to, že zde ubohost a ponížení?
Otevřely se jim oči a zjistili, že jsou nazí. A namísto „radostné vstřícnosti“ (Prudký) k partnerskému protějšku přichází stud. Je potřeba se zahalit. Zamaskovat. Do vztahu muže a ženy vstoupilo odcizení, stejně tak jako odcizení vstoupilo mezi ně a Hospodina. A jak víme, tento stav trvá do našich dnů. A v té absurdní, zvrácené podobě dostal tvar války nositele zla s člověkem na Ukrajině. A před tím ve všech válkách, zabíjení, ničení lidských životů i kulturních hodnot.
Dobrá tedy. Z ráje byl člověk vypovězen. Had – zlo dosáhlo svého a jen z povzdáli působení zla přihlíží. A co na to Bůh? Brzo si to připomeneme. To až budeme stát kolem Kristova kříže. Ten, který nepodlehl žádným nástrahám zla, který byl na poušti zlým pokoušen a neskočil zlému na lep, na kříži přináší naději. Na kříži je křižováno ne zlo, ale láska. Opuštěný Ježíš. Odpouštějící Ježíš. Milující Ježíš. „Nebo tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný,“ známe z evangelia podle Jana. Na kříži byla ukřižována láska. Ale nezemřela tam. Je silnější než smrt. Třetí den, nové ráno, a hle: Ježíš vstal z mrtvých. Láska byla vzkříšena. Navzdory všemu zlu je zde láska, která nikdy nezanikne. Díky, Bože, díky, Kriste, díky, Duchu svatý. Můžeme se, a jistě to uděláme, té lásce zcela otevřít. Nic jiného jsem vám nemohl a také neuměl dnes, v době války na Ukrajině, milé sestry, milí bratři, v Kristu přátelé, přinést. Amen
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Ježíši Kriste, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme ti ho a zveme tě do něj.
Děkujeme ti, že ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme tě zarmoutili, čím jsme zklamali tebe i druhé lidí.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás.
Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc.
Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme Pána slovy „Pane, smiluj se nad námi!“
Sbor: Pane, smiluj se nad námi!
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 707 Má víra pohlíží
Večeře Páně:
Píseň k VP:510 Jezu Kriste
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen tvá láska a milosrdenství. Děkujeme ti za tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k tobě. Děkujeme ti, žes jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto tě, Otče, spolu se všemi, kdo ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Ustanovení večeře Páně:
Píseň 365 V tu noc
Tajemství víry:
A tak my nyní: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Modlitba Páně zpívaná
Píseň: 385 Otče náš
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Slova propuštění:
Dobrořečení:
Oznámení:
Modlitba přímluvná:
Píseň: 730 Nezná tu nikdo soužení mé banjo + kytara, piano
Poslání: Žd 4, 14 - 16Jakub Skalák
— Ježíš pravý velekněz
14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Požehnání:
Píseň: 333 Před tvou tváří Pane kytara, banjo, piano
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: