Bohoslužby Velký pátek 15. 4. 2022 - televizní přenos
https://www.ceskatelevize.cz/porady/14741205385-bohosluzby-v-ceske-televizi/22256221452/
Televizní přenos ČT 2
Farář: Miroslav Erdinger
Preludium varhany: Eliška Erdingerová
Píseň: 448 Před tebou, Pane(varhany)
Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu svou, noc odchází a den jasně září. 3x
Introit: Ž 22, 2 – 6 + 23 – 24 Miroslav Erdinger
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
Apoštolský pozdrav: Milí televizní diváci, milé sestry a milí bratři, vítám vás k velkopátečním bohoslužbám a zdravím vás pozdravem apoštolským: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého buď se všemi vámi.
Píseň: 526 Tvůj kříž mi září v temnotách (varhany)
- Tvůj kříž mi září v temnotách, tvé dílo, co jsi dokonal, své srdce kladu na tvůj práh a nemám nic, co bych ti dal.
- Pod křížem leží viny mé i svět, kterýs tak miloval, že v oběť lásky nezměrné jsi všechno otci odevzdal.
- Když nemám nic, co bych ti dal, než život láskou chudobný, mé srdce zvedni v písni chval, buď věrnou láskou přítomný.
Modlitba: skloňme se k modlitbě:
Ježíši, náš spolučlověče, příteli - Kriste, náš Spasiteli,
těch temnot, do kterých září Tvůj kříž, je v nás i kolem nás tak mnoho. Jak ale rozumět tomu, že právě pro ty naše temnoty umíráš na kříži? A jak porozumět, a jak přijmout, že z místa tvé smrti září světlo? Tam má přece být hluboká tma. Alespoň taková je naše zkušenost. Ne, neporozumíme. Zbývá nám přijetí. A tak vděčně přijímáme sdělení, že žádná temnota pro tebe není tak temná, aby jí neprobleskovalo světlo tvé lásky, na kříži završené. Vděčně přijímáme ujištění, že naše nepodařené věci, naše malá i velká provinění, náš hřích, přikrývá tvá oběť. Tvé milosrdenství. Tvá bezpodmínečná láska. Tvé odpuštění. Můžeme jít dál. Ale my zase přijdeme, potřebujeme Tě. Potřebujeme tvůj kříž a světlo, které z něho září.
Díky za to, Ježíši, náš Pane a Spasiteli. Amen
Čtení: Iz 53, 1-9Jiřina kasáčková
1Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
2Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.
3Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
4Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
5Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
6Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
7Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
8Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
9Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Píseň: 528 Byl jsi tam (doprovodná skupina)
1. Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán, byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?
Ref. Nezapomeň na tu chvíli, kdy ho všichni opustili, byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?
2. Byl jsi tam, když bděl v Getsemane sám?
3. Byl jsi tam, když byl Petrem zapírán?
4. Byl jsi tam, když byl Ježíš bičován?
5. Byl jsi tam, když klesal pod tíhou ran?
6. Byl jsi tam, když na kříži skonal Pán?
7. Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?
Text: Mk 15, 16-41 Miroslav Erdinger
Zaposlouchejme se do příběhu Ježíšova ukřižování:
16 Vojáci Ježíše odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená `Lebka´.
23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.
28 Tak se naplnilo Písmo: "Byl započten mezi zločince."
29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
30 zachraň sám sebe a sestup z kříže!"
31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.“
32 Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? ´
35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
Kázání: Miroslav Erdinger
Milé televizní divačky, milí televizní diváci, sestry a bratři, přátelé v Kristu,
velkopáteční události nám zřetelně sdělují jednu podstatnou skutečnost o Ježíšově, a tedy také kristovské, cestě, o cestě víry. Není to cesta triumfalismu, není to laciné vítězství, není to rovnou „to nejlepší“. Kristovská cesta je cesta kříže. Slyšíme na ní dost zřetelně, že k životu patří utrpení, že se mu člověk nevyhne, že před ním jen tak neuhne. Utrpení nelze od života odpreparovat. Lze ho jen nést a záleží na tom, jak ho člověk nese. Jaký mu dává nebo jaký v něm nalézá smysl, jak ho přijímá, jaký k němu zaujímá postoj. S kým ho nese, kdo mu pomáhá. „Jak jste mohl přežít tolik utrpení?“ dostává otázku rakouský neurolog Viktor Frankl, který prošel šesti koncentračními tábory. „Přetavit utrpení v sílu,“ odpověděl. Utrpení, nebo použijme ten významný symbol, kříže člověka nikdo nezbaví. Všimněme si Kristova kříže. Kristus pod ním padá, nese ho již velmi obtížně. Nese svůj těžký kříž cestou na Golgotu. Je vysílený, zmučený, kříž již nemůže unést. A tu jde kolem člověk, Šimon z Kyrény, kterého nejspíš vojáci přinutí, aby ten Kristův kříž vzal na záda a kus cesty ho nesl. Což ovšem neznamená, že z Ježíše snímá jeho skutečný, niterný kříž, který na sebe Ježíš bere. Nesnímá z Ježíše ono utrpení a smrt pro záchranu člověka, ale pomáhá Kristu zmučenému jeho kříž, ten nástroj pro vykonání rozsudku, nést. „Chceš-li kdo za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě,“ říká Ježíš na jiném místě. Neříká: odlož svůj kříž, ani neříká: nic se neboj, člověče, jedno kouzelné mávnutí a kříž přestane být křížem, jeho tíže zmizí. Nic takového. Vezmi jej a pojď za mnou.
A přece se něco mění. Ten kříž dostává smysl. Cesta s vlastním křížem za Kristem nás přivádí ke Kristově kříži nebo lépe pod Kristův kříž. Je vztyčen pro naše kříže, pro naše utrpení, pro naše selhávání, pro náš hřích. U Kristova kříže se zastavujeme, abychom zaslechli ta tichá, v hluku světa téměř neslyšitelná slova: „Člověče, neboj se. Slož to, vysyp to všecko tady a běž dál. Pokračuj ve své cestě. A nezapomeň, že se sem k mému kříži můžeš vždy vracet. Vracej se. Budeš to potřebovat. Budu tě čekat.“ Ten kříž má každý člověk jiný a jinak těžký. Jen jeho nositel však o té skutečné tíži ví. Nikdo jiný. Někomu se nese lépe, jinému hůře. Nikdo druhý to nemůže posoudit. A přece ten, jehož kříž byl vztyčen tam na tom místě lebek za hradbami Jeruzaléma, ten to ví. Proto každého z nás pod ten svůj kříž zve.
Četli jsme o Šimonovi z Kyrény, který kousek cesty Ježíšovi kříž pomohl nést. Zmírnil utrpení. Jakýsi ukazatel k lidské solidaritě, soucitu, lásce. Ale ono to může být i jinak. Evangelium nás neušetří přemýšlení o situaci, kdy člověk skutečně zůstává sám, kdy i ti nejbližší nejsou schopni pomoci, podpořit, doprovodit. Nemohou, jsou slabí, unavení, nemají odvahu nebo jednoduše nechtějí. Důvodů může být mnoho. Jednou z mnoha podob takové situace je cesta Ježíše do zahrady Getsemanské. Ježíš tam jde se svými nejbližšími učedníky. Je plný hrůzy a úzkosti. „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte,“ řekne Ježíš svým učedníkům. Dostatečně silné sdělení, prosba. Třikrát se opakuje a třikrát se stejným výsledkem. Ježíš zůstává sám. Dokonce i ten zdánlivý hrdina víry Petr usíná. Také on v tom Krista nechává. Musí si vyslechnout: „Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít.“ Ani chvíli. Kříž, který není vidět. Nelze ho vzít na záda. Kříž hrůzy a úzkosti, kříž smutku a opuštěnosti. Osamělost, opuštěnost Kristova. I taková je cesta víry, cesta kristovská. Člověk na ni v těch nejniternějších okamžicích, v hlubinách úzkosti, zůstává sám.
A přece. Opět se něco mění. Opuštěnost Kristova není opuštěností Kristem. Jeho opuštěnost vrcholí na kříži. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ vykřikne Ježíš ve zbytku sil, vydá mocný hlas a vypustí duši. Až přes horizont života a za jeho horizont jde Kristova opuštěnost. Ne však opuštěnost naše. Ano, my lidé nemůžeme jít s našimi umírajícími přes ten pomyslný horizont. Můžeme jít až k poslednímu vydechnutí, až do závěru tohoto života. Avšak ve chvíli smrti zůstává člověk sám. Rozumějme sám, bez lidí, bez těch, které miluje a kteří milují jeho, jakkoliv ho mohou právě držet za ruku. Přes tu dělící čáru nikoho nepřevedeme a nás také nikdo nepřevede. Avšak je zde ta změna. On, Ježíš, zůstává, on doprovází, on převede. S člověkem zůstává ten, který i na kříži ve chvíli smrti prožije opuštěnost. Zná hloubku opuštěnosti a s člověkem se solidarizuje. Snad právě v takovou chvíli vystupují na povrch slova o Kristově narození: Panna počne a porodí syna a dají mu jméno Imanuel, které v překladu znamená Bůh s námi. V Kristu Bůh s námi i tehdy a nejvíc tehdy, když člověk již s námi být nemůže. Jak ocituje americký terapeut Yalom ve své knize Pohled do slunce: „Ani na slunce, ani na smrt se nepodíváš zpříma.“ Kristus Pán se na smrt zpříma podíval. Za nás, pro nás. Vzal na sebe naše nemoci, bolesti i naši smrt. Mohl a chtěl. A pak ji přemohl. Ta zpráva pak bude radostí velikonočního rána a každého rána až do této chvíle.
Vážení televizní diváci, milé sestry a milí bratři, přátelé v Kristu, taková a také taková je cesta s Kristem. Přeji vám i sobě na té cestě jistotu Kristovy přítomné milosti a budoucí radost z Kristova vzkříšení. Amen
Interludium varhany: Eliška Erdingerová
Modlitba: přímluvná + MP: Miroslav Erdinger
Bože dobrý, náš milý Otče, věříme, že ti na nás záleží, že nás slyšíš. Proto se k tobě obracíme se svými prosbami.
- Prosíme za všechny lidi, kteří tak jako trpící Ježíš zakoušejí na svém těle bolest a ve svém srdci opuštěnost.
- Přimlouváme se za ty, kdo zakusili, jak krutí dovedou být lidé, jak se dovedou mstít a nevážit si života jiných ani života vlastního.
- Přimlouváme se za lid Ukrajiny. Prosíme Tě, Pane, zastav zlo války, zastav ty, kteří se zlu otevřeli a zlu slouží.
- Prosíme za ty, kdo prožívají zklamání z nepevnosti lidských předsevzetí a nestálostí lidských citů.
- Za naše nemocné a umírající, naše blízké i za ty, které ani jménem neznáme, tě prosíme.
- A přimlouváme se také za naši zemi, za naše město Mělník, za jeho starostu s rodinou, za zastupitelstvo a celé vedení města. Prosíme o pokoj.
- Prosíme Tě za všechny, kdo v duchu Kristově více dbají o blaho druhých než o svůj prospěch, pomáhají lidem v tísni, umenšují bolest a šíří lidskou vzájemnost.
- Za všechny, kdo hlásáním evangelium i svými skutky dosvědčují, že Tvůj Syn se za nás obětoval, abychom my mohli žít vděčně, poctivě a radostně, v naději života věčného Tě prosíme
- V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Píseň: 707 Má víra pohlíží (varhany)
1. Má víra pohlíží, / Beránku na kříži, / do tvých těch ran; / krev, jež se prýští z nich, / kéž i můj smaže hřích, / bych s tebou v nebesích / měl věčný stan!
2. Sil ty mne, Pane, sám, / ať v mdlobách neklesám, / bych tvým vždy byl! / Ó přijmi oběť chval, / žes za mne život dal, / a dej bych miloval / tě ze všech sil!
3. Bludištěm života, / kde hříchu mrákota, / kde žal a sten, / mé slzy stíraje, / rač vést mě v ty kraje, / kde pravá vlast má je, / kde věčný den!
4. Až vážný smrti mrak / můj navždy zastře zrak, / ty při mně stůj! / Od zlého vyprosti / a přijmi z milosti / do věčné radosti / mne, Pane můj!
Večeře Páně: Miroslav Erdinger
Slovo k VP: Ž 116, 12 – 13 kralicky
„Čím se odvděčím Hospodinu za všecka jeho dobrodiní mě učiněná? Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu“.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, u tebe hledáme a nalézáme záchranu. To pro nás jsi byl ukřižován, to náš hřích tě přibíjel na kříž. Co ti můžeme nabídnout? Bolesti, které jsme způsobili, zranění, za které můžeme, viny, kterých jsme se dopustili, naši lidskou bídu, prázdnotu a naše prohry a pády, naše opomíjení druhých, naše zrady, které měnily životy našich bližních. Děkujeme ti za Velký pátek a jeho události, které si připomínáme. Za jeho pro nás osvobozující moc tvé lásky.
Vyznáváme ti, náš Bože a Otče, svoji hříšnost. Nejsme před Tvojí tváří o nic lepší než druzí lidé. Také my neseme vinu za bídu světa, za nemoci a bolesti společnosti, kterou spoluutváříme, za marasmus doby, ve které žijeme.
Jestliže tomu tak je, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Vyznávám
Věříme, že Ježíš Kristus, Boží Syn, vedl svůj zápas s mocnostmi zla, nesl naše bolesti a nemoci a trápení, nesl náš hřích a položil svůj život jako živou oběť i pro nás. Jeho obětí jsme zachránění pro nový život.
Jestliže tak věříte, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Věřím
Odpouštíme každému, kdo se proti vám nějak provinil. Kdo nám ublížil, kdo nás zranil, kdo nás zradil a mnohým jiným způsobem nám způsobil bolest, trápení, hořkost. Jsme připraveni přijmout odpuštění, budeme-li o to požádáni?
Jestliže odpouštíte a odpuštění přijímáte, vyznejte každý sám za sebe spolu se mnou: Odpouštím a odpuštění přijímám
Slovo milosti: Přijměte slova milosti: Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny tvé nemoci, vysvobozuje od zahynutí tvůj život. Skrze svého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Amen
Vyznání víry:
Společně vyznejme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje náš výkon, ani naše síla ani slabost člověka, ani naše povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás svou láskou, svou obětí táhne k Tobě. Děkujeme ti za jeho oběť pro nás. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech.
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl vydán, vzal chléb, vzdal ti díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte z toho všichni; toto je moje tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky a požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni; toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku.
Tajemství víry:
A tak my nyní: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Nejsem hoden: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Vysluhujeme vínem a nealkoholickou šťávu a bezlepkovým chlebem.
Píseň během vysluhování: (zpěv)
Vysluhování:
Slova propuštění:
- Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45)
- Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení:
Ježíši Kriste, obětovaný Beránku Boží, milostivý a soucitný Králi, dobrořečíme ti, že jsi v našich srdcích posílil touhu po tvém království. Posíláš nás, abychom ti sloužili v bratřích nejmenších, abychom tě sytili v hladových, napájeli v žíznivých, přijímali v hostech, oblékali v nahých, navštěvovali v nemocných, přicházeli za tebou do vězení. Ve své svaté večeři jsi nás pro takovou cestu opět posilnil. Děkujeme ti za to. Děkujeme také za ty, kteří nám o tobě svědčili, kteří nám kázali evangelium a pastýřsky nás vedli. Děkujeme také za naše rodiče i prarodiče, kteří nám o tobě slovem, i příkladem svědčili, učili nás modlit se, prosit i děkovat, kteří nás milovali, kteří také pili z tvého kalicha spasení. Amen
Sborová oznámení:
K bohoslužbám na hod Boží vánoční se sejdeme v Neděli velikonoční v 9.00 hod zde v kostele. Bude vysluhována svatá večeře Páně.
Poslání: 1. Petr 3, 18 – 22 Jiřina Kasáčková
18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení,
20 kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.
21 To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista,
22 jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.
Požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě.
Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv.
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Amen
Píseň: 730 Nezná tu nikdo (doprovodná skupina)
Ref. Nezná tu nikdo soužení mé, to zná snad jenom Ježíš. Nezná tu nikdo soužení mé, sláva, haleluja.
1. Jsem nahoře a zase níž, Pane můj! A někdy zcela na dně již, Pane můj!
2. Ač dále kráčet mne tu zříš, Pane můj, já stále vleču ten svůj kříž, Pane můj.