Bohoslužby 22. 1. 2023
3. neděle po zjevení Páně
Miroslav Erdinger
Varhany: Ondřej Strádal
Viola, housle: Vít Novotný
Kytara + zpěv (píseň Sváti Karáska „Jak stromy volili krále“): Jan Karnolt
Služba presbytera: Lenka Pašková Špeciánová
Služba kurátora / místokurátora: Jan Karnolt
Preludium:
Vstupní píseň: 115, 1 – 3 Bůh je náš Pán a král
Introit: Ž 105, 1 – 5 + 106, 1
1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst.
1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Pozdrav: 3. neděle po zjevení Páně. Téma: volba krále – komu chcete sloužit. Apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista.
Píseň: 600 Králi nebeský
Modlitba:
Čtení: Joz 24, 14 – 17
14 Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15 Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ 16 Lid odpověděl: „Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům! 17 Naším Bohem je přece Hospodin. On nás i naše otce vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. On činil před našimi zraky ta veliká znamení, opatroval nás na celé cestě, kterou jsme šli, i mezi kdejakým lidem, skrze nějž jsme procházeli.
Píseň: 570 Otče náš milý Pane
Text: Sd 9, 6 – 15
6 Všichni šekemští občané a všichni z domu Miló se shromáždili a prohlásili Abímeleka za krále při božišti u sloupu, který byl v Šekemu. 7 Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Gerizímu, hlasitě volal a mluvil k nim: „Slyšte mě, šekemští občané, a vás nechť slyší Bůh! 8 Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: ‚Kraluj nad námi!‘ 9 Oliva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?‘ 10 Stromy pak vyzvaly fík: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ 11 Fík jim však odpověděl: ‚Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?‘ 12 Stromy pak vyzvaly vinnou révu: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ 13 Vinná réva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?‘ 14 I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ 15 A trnitý keř stromům odpověděl: ‚Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
k čemu to svým vyznáním pozval Jozue, vůdce, který přivedl Boží lid do zaslíbené země? Ke službě Hospodinu. Bohu. On vyvedl Izrael z otroctví, provázel ho pouští. Když lid žíznil, dal mu vodu, která vytryskla ze skály. Když měl lid hlad, dostal křepelky a poté také pokrm z nebe, manu. Chránil ho před nepřáteli, až ho dovedl do země, kde mohl Boží lid spočinout. Byl v té zemi obklopen pohanskými božstvy, především kenaanskými. A když Jozue viděl, jak Boží lid začíná těm božstvům podléhat, jak jim začíná sloužit, svolal si ho a pozval ho osobním svědectvím k víře v jediného, živého Boha. „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit. Zda božstvům, kterým otročili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a má rodina budeme sloužit Hospodinu“. A lid odpověděl: „Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným božstvům“. Skvělé. Jenomže život šel dál a víra i taková jistota vychládaly. A tak tu máme Jótamovu bajku o tom, jak si stromy volily krále. Co té bajce předcházelo?
Muž jménem Abímélek je synem kenaanské matky a izraelského otce. Chce získat trůn. Skvěle marketingově zapracoval, jeho manipulace, kterou zastrašoval své okolí i Boží lid, slavila úspěch. Jeho agitačnímu týmu se podaří získat na svou stranu vlivné představitele místní svatyně, zasvěcené pohanskému Baalovi. Baalův vliv narůstal, Abímelek toho využívá ve svůj prospěch, mnozí mu naletí a on usedne na královský trůn. A ukáže se jeho pravé já. Zachová se jako despotický panovník. Ještě před tím, než usedne na trůn, dá vyvraždit celé své příbuzenstvo z otcovy, tedy izraelské strany, které by se mohlo proti jeho volbě vzepřít. Sedmdesát mužů bylo zavražděno. Cesta je volná. Jedná lživě, svévolně, krutě, bez skrupulí. Všechny prostředky jsou mu dobré k tomu, aby byl zvolen králem. Mnozí to neprohlédnou, mnozí mu na to skočí. A hle, z vraha a z vrahů se stávají oslavovaní velikáni a Abímelek je slavnostně korunován. Dosáhl svého. Lež a nenávist zvítězily.
A nyní na scénu vstupuje Jótam. Jediný ze sedmdesáti izraelských, kterému se podařilo uprchnout před Abímelekovým vražděním. Vystupuje na posvátnou horu Garizím, aby vyhlásil Hospodinovo stanovisko, když již rovnou neřekneme Boží rozhodnutí, rozsudek. Protože, jak víme, žádný strom neroste do nebe. Jótam využívá formy bajky… Na okamžik se přenesme do Nového zákona. Ježíš hovoří o stromech a ovoci. „Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný. Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká“. Je to velmi srozumitelné. Tak zpět k Jótamovi…
Poté, co uslyšel, že Abímeleka si zvolil lid za krále, nemohl to nechat bez povšimnutí. „Slyšte mě, šekemští občané, a vás nechť slyší Bůh,“ začíná svou řeč. A v ní jsou ve hře olivovník, fíkovník, vinná réva a trnitý keř.
„Olivo, kraluj nad námi,“ vyzývají stromy olivovník. Ale oliva zná svou cenu. Její olej je potřebný, je lahodný, také hojivý. Panovat nad ostatními? Kymácet se ve výšinách nad jinými stromy? Ale to ne. Ztratit svůj význam pro moc a slávu? Ale kdež. Děkuji, nechci.
A je tady fíkovník. „Pojď nad námi kralovat ty, fíku.“ I fíkovník však zná svou cenu. Jeho lahodnost, sladkost, výborné plody člověk potřebuje k obživě. Ne panovat, ale být tu ve své existenci pro druhé. Opět nám vyskočí Ježíšova slova: „Kdo chceš být první, buď služebníkem všech.“ Copak mám ztratit svou sladkost fíku a kymácet se nad ostatními? Ztratit svůj význam pro moc a slávu? Ale kdež. Děkuji, nechci.
Další se ukazuje vinná réva. „Pojď nad námi kralovat ty, vinná révo.“ Údiv provází révu. Copak se mám vzdát pro slávu a moc svého významu? I já znám svou cenu, své poslání. Přináším lidem radost, můj lahodný mok jim pomáhá žít. Patřím smutným i veselým, patřím opuštěným i milencům. Copak to všechno mám opustit a kymácet se nad ostatními? Mám ztratit svůj význam, smysl, pro moc a slávu? Ale kdež, děkuji. Nechci.
Ukazuje se ještě jedna možnost. Trnitý keř. Bezcenný, sobecký, odpudiví, působící bolest. Umí stromy obelstít. Těm, kdo ho chválí, kdo mu lichotí, nebo jen ze strachu o něm dobře mluví, těm nabízí svůj stín. Ale běda těm, kdo mu nejdou na ruku. Má své bodliny. Tak teď, teď budu mít moc. Teď to všem těm olivám, fíkovníkům i vinným révám ukážu. Chcete mě, stromy, máte mě mít. A nyní se ukazuje pravdivý pohled na trnitý keř. Nyní se trnitý keř odhalil. „Jestliže mě chcete za krále, pojďte do mého stínu,“ zve ty své, které si koupil svou vypočítavostí, lstí, lží. Ale pokud ne, tak se vám pomstím. Vyšlehne ze mě oheň a spálí i ty nejcennější libánské cedry.
„Nuže, jednali jste dobře, stromy, když jste si vyvolili za krále trnitý keř? Jednali jste dobře, lidé, když jste si vyvolili Abímeleka?“ Milé sestry, milí bratři, odpovězme si sami.
Ale ještě jedna poznámka, která nás potřetí zavede do Nového zákona, ke Kristu. Trní. Trnitý keř. Trnovou korunu nasadili křižovanému Kristu na hlavu jeho nepřátelé. Náš Spasitel nese ten symbol bolesti, zla, zloby, lží, pýchy, nenávisti, násilí na svůj kříž. I pro ten trnitý keř je ukřižován náš Spasitel a Pán. I tomu trní odnímá Kristova láska, na kříži dokonaná, jeho moc zla. Naděje pro nás, naděje pro svět, ve kterém žijeme. Díky za tu naději. Amen
Píseň: Svítá 70 Jak si stromy volily krále
1. Hledaj si strom stromy, aby byl král,
krále stromy chtěj mít,
hle, vždyť ty máš krásný kmen, olivo,
vem to ty, ty vládu vem, ty vládu vem,
ty vládu vem, panuj kmenům všem,
tvé chcem ruky, kraluj ty.
2. To by byla moje smrt, náhlá smrt olivy,
vždyť já nechci králem být,
chci dál nýst plody svý,
zvadnu v ten den, zvadnu v ten den,
kdy smysl ten, olej svůj dávat všem,
pro moc nad vámi opustím.
- 3. Potom králem moh bejt fík
- místo olivy, ty žezlo krále vem,
vem to, fíku, ty,
čert to vem, čert to vem,
i když je králem planý fík,
je bez svých plodů jen nešťastník.
- 4. Tak šly stromy na vinný kmen,
- hle, nevzal to fík, za to, abych králem byl,
nedám víno svý,
dí vinný kmen, dí vinný kmen,
já stvořen jsem jak šašek spíš než král,
abych vínem zemi rozesmál.
- 5. Žádnej strom nechce být král,
- vem to ty, trní, já chci vpravdě králem být,
dyť jsem tak bezcenný,
to byl můj sen, to byl můj sen,
vždyť každý kmen mnou vždy pohrdal,
chci bejt na věky všech stromů král.
- 6. Ať žije náš král, ať žije král,
- jásaj v lese stromy, bacha, tiše král už má
- svou řeč úvodní,
- zítřejší den, zítřejší den stromu,
jenž by rušil vládu mou,
já dám korunu trnovou.
- 7. Slyšte, cedry libánské,
co vám král praví,
když měl bych ztratit vládu svou,
sám sebe zapálím,
vzejde oheň, vzejde oheň,
v něm každý kmen by ihned vzplál.
Tak mstí se král, kterým jsi kdysi pohrdal.
Modlitba, vyznání vin, slovo milosti:
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Sborová oznámení:
Narozeninová přání:
Přímluvná modlitba + MP:
Píseň: 748 Ó králi věků důstojný
Poslání: Řím 1, 18 – 25
Požehnání:
Píseň: 408 Král věčný nás požehnej