Bohoslužby 2. 7. 2023
4. neděle po sv. Trojici
Miroslav Erdinger
Varhany: Eliška Erdingerová
Služba presbytera: Jiřina Kasáčková
Služba kurátora / místokurátora: Jana Jahodová
Nedělní škola: prázdniny
Preludium:
Vstupní píseň: 448 Před tebou Pane temno 3x
Introit: Ž 78, 1 – 4
1 Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, 2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Pozdrav: dnes je čtvrtá neděle po svaté Trojici.Tématem dnešního kázání je Ježíšova nabídka vody pro život. Vítám vás k Božímu slovu a zdravím vás pozdravem první církve: Milost vám a pokoj…
Píseň: 277 Chval Pána svého písní
Modlitba:
Čtení: Iz 44, 1 - 8
1 „A nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil. 2 Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. 3 Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. 4 Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. 5 Onen řekne: ‚Já jsem Hospodinův‘ a jiný se nazve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: ‚Jsem Hospodinův‘ a dá si čestné jméno Izrael.“ 6 Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. 7 Kdo je jako já? Jen ať se ozve! Ať to oznámí, ať mi to předloží! Od chvíle, kdy jsem navěky ustavil svůj lid, kdo mu oznamuje, co přijde a co má nastat? 8 Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím.“
Nedělní škola: prázdniny
Píseň: 326 Ježíš hříšné přijímá
Text: Jan 4, 3 – 15
— Rozmluva se samařskou ženou
3 (Ježíš) opustil Judsko a odešel opět do Galileje. 4 Musel však projít Samařskem. 5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; 6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. 7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – 8 Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – 9 Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ 11 Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. 14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ 15 Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí spolulidé,
Ježíš je muž dialogu. Kudy chodí, tudy oslovuje lidi kolem sebe. A nejsou to žádné zdvořilostní vycpávky. Vždy mu o něco důležitého jde, vždy jeho slova nenechají oslovené zcela v klidu. Proměňují osloveného, proměňují situace, ukazují cestu. Tak mluvil s farizeem Nikodémem, kterému otevřel oči pro život radostné víry. Nabídl mu směr, kudy vede cesta k novému narození nebo také k přerodu člověka ze strachu z Božích trestů ke svobodě v prostoru Boží lásky. Teď právě prochází z Judska do Galileje, prochází samařskou krajinou a většinu času jeho chůze zaujímají rozhovory. Ježíš mluví se samařskou ženou, a pak s učedníky. Naším prostorem však bude jen Ježíšův rozhovor se Samařankou v samařské krajině.
Mezi Židy a Samařany panovalo nepřátelství. Nestýkali se, spor byl mimo jiné o místo, kde se má uctívat Bůh. Židé Samařany pohrdali. Bylo nemyslitelné, aby Žid cokoliv od Samařana přijal. Nepřátelství až na dřeň. Samařané také uvěřili v Krista jako Mesiáše, zatímco pro Židy byla tato skutečnost nepřijatelná. A právě sem se Ježíš vypravil. Touto krajinou prochází a dokonce hovoří se samařskou ženou. Všimněme si, že Ježíš přichází bořit hranice nenávisti, pohrdání, nepřijetí. Přichází tam, kam by zbožný Žid neměl vstoupit. A právě tam jedná způsobem, kterému ti zbožní nemohou porozumět. Ne, není to výsměch zbožnosti Židů, je to nabídka nové cesty, na které není nenávist a nepřátelství a pohrdání. Na které je smíření a podpora, pomoc, zájem o člověka, nezávisle na jeho náboženství nebo etniku nebo dalších jinakostech.
Ježíš je unavený a posadí se ke studni. Je polední vedro, a že si Ježíš sedne ke studni, je celkem pochopitelné. Co ovšem je již méně pochopitelné, je to, že tam právě v době největšího horka přichází žena, aby nabírala vodu. Výkladů je několik. Například že se snažila, aby se u studny s nikým nesetkala, protože se styděla za svůj život. Jak se v pokračování příběhu, který jsme nečetli, ukáže, střídala muže. Nechtěla, aby si na ni lidé ukazovali prsty. A opět si všimněme jednání Ježíše. Jakoby ho minulost té ženy nezajímala. Teď je zde, nechce po ní nic jiného, než aby mu nabrala vodu a dala mu napít. To je situace velmi reálná v různých obměnách. Jedna její obměna mě vede ke vzpomínce, staré pár let. Při své práci jsem se setkal v domově důchodců se ženou, která tam pracovala jako pečovatelka. Obrátila se na mě s prosbou o vyslechnutí. Přišla k tomu rozhovoru ze služby, příjemně se usmívala. Na mou otázku, co ji tak hezky naladilo, mě zdrtila sdělením, že poprvé byla zneužita a pak zneužívána šedesátiletým kamarádem otce, když jí bylo dvanáct. Po létech odešla z domova. Prožívala těžké psychické trauma. A tady v domově pro seniory je moc ráda, protože po ní ti staří muži chtějí jen vlídné slovo, pomoc s příjmem jídla, umýváním, oblékáním. A vždy poděkují. Ta žena prožívala svou práci jako jakési zjevení dobra. Bylo to srozumitelné.
Zde v biblickém příběhu se žena Samařanka, která má mnohé zkušenosti s muži, setkává s Ježíšem, který po ní nechce nic jiného, než aby mu nabrala ze studny vodu. Jak mnoho to pro tu ženu znamená a jak málo tomu rozumí. Žid a chce od Samařanky, aby mu dala napít. Žíznivý Ježíš. Na okamžik se přenesme k pozdější události Kristovy oběti, k jeho křižování. Zmučený Ježíš na kříži vzdychne: „Žízním.“ Ten, který je vodou života, světlem světa, cestou, pravdou i životem žízní. Ví, co je to žízeň, již z té chvíle, kdy žádá po samařské ženě, aby mu načerpala vodu. A za nemnoho let bude žíznit i pro tuto ženu a pro každého, kdo se pro svůj hřích bude zdráhat jít mezi lidi, kdo na sobě, a především v sobě, ve své duši ponese vyprahlou poušť bez lásky, radosti, naděje. Poušť, způsobenou lidským sobectvím a zlobou a také odsuzováním a pohrdáním.
„Dej mi napít“, slyší ta žena od muže, od kterého by to nejméně čekala. Ježíš je sám, je odkázán na pomoc té Samařanky. Učedníci šli nakupovat něco k jídlu. A Ježíš vnímá tuto chvíli jako čas, darovaný k záchraně té ženy, záchraně člověka. A ta žena se diví. Jak to, že Ježíš od ní něco takového žádá. Vůbec něco žádá. Její údiv ukazuje k barieře jak náboženské, tak etnické. Vždyť Židu Ježíšovi nedovolovaly předpisy použít nečistý okov na vodu od Samařanky. Tedy ta žena může být jednak vylekána až pobouřena Ježíšovým oslovením a přáním, ale také se může cítit docela dobře polichocena. Právě on chce ode mě napít? A znova si řekněme: pro Ježíše hranice náboženské, etnické, politické, dogmatické, dokonce ani hranice hříchu, nejsou takovými hranicemi, které by nepřekročil, které by anuloval. Kde je Ježíš, tam je láska a odpuštění a možnost nové cesty.
„Dej mi napít,“ slyší ta žena. Slyšíme to také? Ježíš nás skrze tento příběh oslovuje. Za chvíli uslyšíme pozvání ke Kristovu stolu. „Vezměte, jezte…“ „Pijte z toho kalicha všichni.“ Nejdříve jsme i my požádáni, abychom dali Ježíši napít, abychom i my překročili hranice mnohých jinakostí a rozdílností, odložili stud za mnohé nepodařené nebo rovnou pokažené jednání. A pak již jako jeho přátelé od něj přijali pohár. A vnímali, že někde vedle nás stojí i ta žena, hříšná Samařanka. Naše, skrze Kristovu milost a díky jeho vodě pro život, sestra.
Žena samařská slyší od Ježíše nabídku nejen vody pro život, ale především vody života. Vody životodárné, zachraňující. Vody Kristovy lásky a jeho pozvání k životu víry, naděje a lásky. Reaguje na tu nabídku otázkou: „A odkud máš takovou vodu?“ Dobrá otázka. Důležitá i pro nás. Kdo nám dal život, kdo tomu životu žehná, kdo nás tak miluje, že pro nás obětoval život Syna Krista? Pro koho jsme milovanými dětmi? Věříme, že je to ten, jehož jsme si zvykli nazývat Bohem. Jemu záleží na tom, abychom nežili na poušti, kde není láska, kde je nenávist. Abychom nežili tam, kde není radost, kde je bolest a smutek. Abychom nežili tam, kde není naděje, kde je zoufalství a beznaděj. Abychom nežili, kde není pokoj, kde je boj. Abychom nežili, kde není zájem o druhého člověka, kde je sobectví. Abychom nežili tam, kde je žízeň, sucho, vyprahlo, kde není život. Ježíš je nám pramenem vody života, pramenem nové síly, pramenem toho, co dává životu smysl. Pramenem lásky. Amen
Interludium:
Modlitba, vyznání vin, slovo milosti: k VP
……..
Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? Přiznáváš, že spolu s nimi neseš vinu za bídu světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám
Věříš, že Ježíš Kristus, v Betlémě narozený Boží Syn, vedl svůj zápas s mocnostmi zla a svůj život položil v oběť i pro Tebe?
Jestliže ano, odpověz: Věřím
Odpouštíš všem, kdo se proti Tobě provinili? A žádáš o odpuštění ty, vůči kterým ses provinil ty? Jsi - li připraven odpustit a o odpuštění žádat, vyznej: Odpouštím a o odpuštění prosím.
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 632 Zlatá když sluneční záře
Večeře Páně:
Ježíš nás zve k sobě: „Pojďte ke mně všichni… „
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky, požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Pijte z toho kalicha všichni; Tento kalich je kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kolikrát píti budete na mou památku. Neboť kolikrátkoli byste jedli tento chléb a z toho kalicha pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
Epikléze :
Pokorně tě, Pane náš a Bože, prosíme, sešli svého svatého Ducha na toto společenství, které zde tvoříme, aby se nám tento chléb a toto víno staly pravdivým znamením, že je mezi námi a s námi náš Pán a Mistr ježíš Kristus. Chléb, který lámeme, ať je společenstvím těla Kristova a kalich dobrořečení, kterému žehnáme, ať je společenstvím jeho krve, abychom přijímajíce je, byli ve víře účastni jeho těla a krve se všemi jeho dobrodiními ke svému duchovnímu užitku a růstu v milosti.
Modlitba Páně
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Vysluhujeme vínem a šťávou z hroznů a bezlepkovým chlebem
Píseň během vysluhování: 759 Radujme se…
Slova propuštění:
Dobrořečení:
Hospodine, náš dobrý Bože.
Děkujeme Ti za ……….. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Za přicházejícího tvého Syna Pána Ježíše Krista ti děkujeme. Dávej nám ho v hojnosti. Amen.
Sborová oznámení:
Narozeninová přání:
Přímluvná modlitba: dovolené, prázdniny, děti, učitelé…
Ukrajina a všechna místa, kde jsou války – zlo…
Píseň: 772 Kristus má v rukou celý svět
Poslání: Řím 12, 17 – 21
17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20 Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ 21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Požehnání:
Píseň: 408 Král věčný nás, požehnej