Bohoslužby 10. 9. 2023
Venku na zahradě u kostela
14. neděle po sv. Trojici
Miroslav Erdinger
Varhany: Marie Kejřová
Služba presbytera: Lenka Pašková Špeciánová
Služba kurátora / místokurátora: Jan Karnolt
Nedělní škola: Ába Rejchrtová
Preludium:
Vstupní píseň: 283 Hospodin sám národů Bůh
Introit: Ž 25, 1–5 + 12–15
1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe.
12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé)
Pozdrav: Dnes je dvanáctá neděle po svaté Trojici. Vítám Vás, milé sestry a milí bratři, ke slyšení Božího slova a zdravím Vás apoštolským pozdravem: Milost Vám a pokoj…
Píseň: 187 Svou oslav Pána písní
Modlitba:
Čtení: Žd 11, 1 – 6
1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. 2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. 3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. 4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘. 5 Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. 6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
Nedělní škola: odchod dětí
Píseň: 275 Přijď králi věčný náš
Text: Gen 4, 1 – 12
1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ 2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. 3 Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. 4 Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. 6 I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ 8 I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. 9 Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ 10 Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. 11 Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. 12 Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“
Kázání :
Milé sestry, milí bratři, milí spolulidé.
Člověče, kde jsi? Centrální Boží otázka k Adamovi a také k nám. Kde stojíš, kde je tvé místo, jsi tam, kde máš být, nebo jsi někde docela jinde? Skrýváš se nebo stojíš před Bohem i lidmi s otevřeným hledím? „Člověče, kde jsi?,“ ptal se Bůh Adama, který se před ním skrýval, styděl se a snažil se ukrýt. Jenomže té otázce neuhneme. Bůh se nás tak stále ptá a my jsme nuceni stále odpovídat, přemýšlet o svém místě v životě, hledat svou roli, být pravdivými. Není to jednoduché, ale víra není jednoduchá, víra nás nevede do přítmí tichých pokojíků, ta nás naopak vede do plného světla života.
Po té otázce je tu další otázka, kterou se nás dotazuje Bůh, tak, jak se dotazoval Kaina. „Kde je tvůj bratr?“ Můžeme rozšířit: Kde je tvůj bližní, kde je člověk, který tě potřebuje, kde je ten i onen? Další otázka, před kterou člověk víry neuhne. Otázka někdy dotěrná, nepohodlná, ale slyší ji každý, kdo svůj život spojuje s vírou v Boha, dárce života i Krista, který přináší milosrdenství a nový život. „Kde je tvůj bratr? Slyšíme nyní my.
Kde začíná rozpor mezi bratry? Na poli? Při oběti? Ne, to jsou již karty dávno rozdány. Jednání matky zde určuje budoucí události. Narodí se Kain a jeho jméno znamená oštěp nebo kovář. Máma Eva to komentuje: „Získala jsem muže od Hospodina nebo také „a tím Hospodina“. Kain je ten veliký, mocný, silný lovec. Boží dar, Bůh s Evou. Umíme si představit matčinu radost z narození syna a také to, jak to vše v něm pěstuje. Jak ho do té role vychovává. A pak se narodí druhý syn. Dostane jméno Abel a to znamená opar, vánek, marnost. Takové nic, co jen tak mimochodem přišlo na svět. Stále se v textu opakuje, že Abel je Kainovým bratrem. Jakoby to mělo potvrzovat Abelovu existenci. Tak to může být chápáno, když se víckrát opakuje, že Abel byl bratr Kainův. Jakoby oprávněnost k životu i důstojnost uděloval svému bratru Kain. Abel, pastýř ovcí, zatímco Kain zemědělec. I to hovoří o rozdílnosti pozic. Dnes bychom řekli, že Kain měl významně vyšší sociální status. A z této pozice očekával výhody, přijetí, jakési uctivější jednání, a to i od Hospodina. Byl do takové pozice svou matkou vychován.
Divíme se, že je Kain plný hněvu, když narazí? Když najednou zjistí, že je na tom před Pánem Bohem významně jinak a sokem mu je ten opar, vánek, ta nula Abel? Copak může Kain jednat jinak? Je posedlý vztekem, hněvem, zlostí, naštvaností. A to vše pramení z pocitu znevážení, pohrdnutí, snad ještě více z pocitu nedocenění. Přijde žárlivost, závist, a je to tady. Tak já jsem dosáhl takových úspěchů, já jsem ten silný Kain, a Bůh si toho snad ani nevšimne? A Kainova zlost si najde viníka a soustředí se na bratra Abela.
„Proč jsi tak vzplanul, proč se hněváš, proč máš tak zsinalou tvář?,“ optá se Hospodin Kaina. No přece proto, že se Hospodin chová ke Kainovi nespravedlivě. Bez nějakého rozumného důvodu ho zapuzuje a přednost dává jeho bratrovi. To je přece jasné, to musí naštvat každého, nemyslíte? Ale přece Kainovi se nic zlého nestalo. Žádné zlo ho nepotkalo. Z čeho Kain usuzoval, že ho Hospodin zavrhl? Nezrodila se všechna nespravedlnost pouze v Kainově hlavě? Z čeho to plyne?
Snad právě z Kainova pocitu nedocenění. Všechno se to rodí v Kainově hlavě. Může to plynout z rozpadu vlastní sebehodnoty, přirozeného sebevědomí, pomyslné ztráty pozice nebo z touhy pozici upevnit. Může se cítit bezcenný, protože odmítnutý. A tak se logicky ptá, kdo za to může. Hledá viníka svých pocitů. To, jak se Kain sám vidí, to, jak se toho svého obrazu v sobě, který si ovšem sám namaloval, leká, to, že usuzuje, že je zavržený, to vše vzniká v Kainově hlavě. Možná v něm vzniká pocit, že je jen obětí a ten pocit vyrůstá z vnitřní ublíženosti a zraněnosti a k tomu přijde hněv a zlost a jsme u výbušného koktejlu, který nemá brzdy. A pak: „Kde je tvůj bratr“ a odpověď: „Nevím. Copak jsem strážcem svého bratra?“ Jakoby si Kain své jednání omlouval, jakoby pro něj hledal ospravedlnění. „Chce-li člověk udeřit, musí mít pocit, že jeho jednání je eticky oprávněné, že jde o spravedlivou odplatu. Potřebuje jakési morální zdůvodnění. A to si nachází. Já přece svého bratra nehlídám, odsekne Kain a tak dá nahlédnout k tomu, co se v něm uvnitř odehrává. Já za nic přece nemohu, já jsem jen spravedlivě rozhořčený. Má, co si zasloužil. Může si za to sám. „Kdo se cítí povolán k tomu, aby rozhodoval, co je u druhých lidí mravné a co mravné není? Ptá se jeden teolog a lékař. A odpovídá: „Vždy člověk, zraněný ve své sebehodnotě. Člověk, který pak ale nikdy nepochybuje, že má nárok svět napravovat, vychovávat a trestat. Takový člověk si vždy a rád maluje své následné činy jako spravedlnost a dobro, i kdyby objektivně vzato šlo o nejbrutálnější zlo.“
Milé sestry, milí bratři, špatně se to čte i poslouchá. Zlost, hněv, agrese. Rádi bychom takové příběhy v bibli oželeli. Ale ony tam jsou, protože jsou nejen o postavách příběhů „mimo dějiny“, jak prvních jedenáct kapitol bible nazýval profesor Heller, ale ony jsou o nás. Všichni přece známe ty emoce. Ten příběh nás ovšem nevaruje před takovými emocemi. Mohou skutečně potkat každého z nás. Varuje nás před jednáním pod vlivem takových emocí. Jako křesťané máme dobrého učitele a pastýře v Ježíši Kristu. Ten dobře ví, že není dobrá cesta, která by zlo zastavila, když člověk pod vlivem takových emocí jedná. Ježíš učí, že je nutné vzdát se odvety, vzdát se touhy po odplatě. Na scéně je to známé Ježíšovo: “Udeří-li tě kdo do jedné tváře, nastav mi i tu druhou.“ To vůbec není zbabělý postoj. To je postoj vrcholně statečný, který může zlo zastavit. Je nutné zřeknout se prosazování vlastní následné spravedlnosti, která jen prohlubuje nespravedlnost. Apoštol nás upozorní: „Ať nezapadá slunce nad vaší hněvivostí.“ Nenechte hněv bobtnat a růst. Zastavte jej zřeknutím se uplatnění své spravedlnosti. Nechte to Pánu. V tom je síla, a to je cesta.
A ještě jedna poznámka ke Kainovi. Není zatracen, není odepsán. Bůh mu přece říká: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Tím, jak Bůh nedopustí, aby Kaina někdo zabil, tím mu dává nekonečně dlouhý čas, nekonečně trvající příležitost k obratu, ke změně životního stylu. Nový zákon by řekl ke znovuzrození. Neboj se, budeš-li se snažit konat dobro, výsledek se dostaví. Mé požehnání tě bude provázet. Milé sestry a milí bratři, není to dobrá zpráva i pro nás? „Ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse,“ píše apoštol Petr. Boží trpělivost otevírá trvalou šanci Kainovi. Boží trpělivost pootevírá trvalou šanci i nám. Mnohokrát uslyšíme: „A kde je tvůj bratr?“ A stejně často budeme na tuto otázku hledat odpověď. Čím víc bude pravdivější, tím blíže budeme Kristu. Amen
Interludium:
Modlitba:
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 598 Chléb, víno, slunce zářivé
Sborová oznámení:
Narozeninová přání:
Přímluvná modlitba: dovolené, prázdniny, děti, učitelé…
Ukrajina a všechna místa, kde jsou války – zlo…
Píseň: 399 Učiň mě, Pane, nástrojem
Poslání: 1. Petr 5, 5b – 11
Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. 6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. 7 Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. 8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. 9 Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. 10 A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. 11 Jemu náleží panství na věky věků! Amen.
Požehnání:
Píseň: 706 Důvěřuj se v Pána