Bohoslužby 7. 1. 2024
Neděle po zjevení Páně
Miroslav Erdinger
Varhany, klavír: Eliška Erdingerová
Viola, housle: Vít Novotný
Kytara, banjo: Jan Karnolt
Služba presbytera: Jiřina Kasáčková
Služba kurátorky / místokurátora: Jana Jahodová
Nedělní škola:
Preludium:
Vstupní píseň: 192,1 Chvaltež nejmocnějšího
Introit: Ž 31, 2 + 20 - 25
Pozdrav: Vítám Vás, milé sestry a milí bratři, ke slyšení Božího slova, ke společenství Kristova stolu v první neděli po zjevení Páně, také první neděli civilního roku. Zdravím Vás apoštolským pozdravem: Milost Vám a pokoj…
Píseň: 118 Zpívejte Pánu nové písně
Modlitba:
Čtení: Iz 43, 1 - 7
Nedělní škola:
Píseň: 169 Jak rozkošné a milé
Text: 1. Kor. 16, 14 – biblický text pro tento rok
„Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
Tak nevím, jestli může do našich řad zaznít větší, smysluplnější přání, nebo dokonce snad imperativ, než je ten přečtený. Všechno ať se mezi vámi děje v lásce. Krásně to zní, takové křesťanské, ušlechtilé přání. Ale nemáme my křesťané to téma lásky již hodně omleté, ošuntělé, vyčerpané? Není to i pro nás jen jakési zbožné přání, nutné konstatování? Mějte se rádi, milujte se, mějte k sobě lásku, láska je největší. Dokonce i ta 1. Korintským 13 je již oposlouchaná. Chtělo by to něco moderního, něco pro třetí tisíciletí. Ne vytahatovat slova a texty a pozvání a napomenutí a přání, stará dvě tisíciletí. To přece nikomu nic neřekne. Něco, co by lidi oslovilo a přivedlo do kostelů a modliteben, nějaké vzrušující sdělení. Ale začínat rok pozváním k lásce? Dejte pokoj, bratře faráři. Staré, přežité téma. Vymyslete něco nového, přitažlivého, moderního.
Pokud by to takto vypadalo i zde na Mělníku mezi námi evangelíky, pak bychom to tu mohli zavřít. A před tím bychom si mohli otevřít tu staletí starou knihu, bibli. A v ní ve starém evangeliu si přečíst text o hostině, kterou uspořádal hostitel, a pozval na ni mnoho lidí. A oni se omlouvali a vymlouvali tak, že nepřišel nikdo. Tak hostitel pozval lidi z ulice, žebráky a bezvěrce a lidi s postižením a všelijak hendikepované a společností diskriminované. A ti přišli. Protože potřebovali to, čím ti pozvaní pohrdli. Potřebovali lásku. Nalezli ji v krajíci chleba nebo sklenici vody, mohli ji nalézt třeba v darovaném kabátě nebo čepici. Nebo se s ní mohli setkat v pozdravu, úsměvu, podané ruce či objetí. Vždyť přece láska má nekonečné množství podob. Již je to mnoho let, co jsem se setkal s jednou ženou, která neměla s křesťanskou vírou nic společného a žila v tom běžném sekulárním světě s hodnotami dost jinými, než nabízí Kristus. Povídal jsem si s ní o lásce. Nerozuměla mi. Říkala přibližně toto: „Víš, když vy křesťané to máte zažité, vy o té lásce stále mluvíte, kážete, je to vaše téma. Ale co my? My také potřebujeme lásku, ale my pořádně nevíme, co to znamená. Jak mám a mohu věřit někomu, kdo mi říká, že mě má rád?“ A není zdaleka sama v takovém myšlení. Byl to pro mě tehdy významný rozhovor, který docela určil mé myšlení o lásce, prožívání lásky, hledání pravdivosti v lásce, která si neklade podmínky. Která se nesnaží smazat jakkoliv nepříjemnou minulost. Která miluje bezpodmínečně. Která buď je, nebo není. Nic mezi tím nevidím. Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce.
Filosof a teolog Aurelius Augustin kolem roku 400 napsal: „Jestliže mlčíš, mlč z lásky; jestliže mluvíš, mluv z lásky; jestliže napomínáš, napomínej z lásky; jestliže odpouštíš, odpouštěj z lásky.“ Všechno, v čem není láska, je zlé.
Mlčení může být projevem nenávisti a vzteku. Mluvení a slova mohou ubližovat, zraňovat, degradovat člověka, kopat do lidské důstojnosti. Napomenutí může být posměchem, ponižováním, zneužíváním nadřazeného postavení a moci. A odpouštění? To bez lásky může být projevem slabosti a neschopnosti řešit problémy ve vztazích. To ale jakoby se nepočítalo s lidskými povahami. To se na sebe nemůžeme nikdy nahněvat? Ale jistě že můžeme. To do lidských vztahů patří. Jak ale ten hněv překonat, jak se zbavit té nízké emoce, která lidské vztahy narušuje? Je známý výrok přisuzovaný Buddhovi. Ale on ho klidně mohl říci i Ježíš. „Hněv se nepřekonává hněvem, ale láskou.“ Odpovídat hněvem na hněv, to vede k bobtnání a narůstání hněvu, to vede ke vzniku nenávisti, ke hněvu zacyklenému, nekonečnému. Je jediná cesta k člověku, k nápravě vztahů, a tou je cesta lásky. Všechny jiné cesty vedou do destrukce. „Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce.“
Proč je právě láska tak důležitá, proč ji akcentuje Ježíš, proč ji dokonává na kříži? Proč taková oběť? Mohli jsme to zaslechnout ve čtení z proroka Izajáše. „Protože jsi v mých očích tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval…“ Ne, neslyšíme z těch slov odpověď na otázku, proč právě láska je tak důležitá. Jednoduše si Bůh člověka zamiloval. Svůj lid si zamiloval. Nevíme, proč. Ale láska na takovou otázku odpověď nemá. Již sama otázka však je odpovědí. Proč sis mě zamiloval? Protože jsem si tě zamiloval. Boží láska je tím, co našemu životu dává smysl. A odtud: láska je smyslem života člověka. Milovat a být milován. Dávat lásku a také lásku přijímat.
Snad si teď již nikdo nemůže myslet, že láska je staré, přežité, vyčerpané téma. Jakže to píše apoštol a nabízí nám to do nového roku jako motto, jako ukazatel pro všechno, co budeme myslet, dělat, žít? Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce. Amen
Píseň: 216 Kdybych znal množství jazyků (kytara, klavír)
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
Ježíši Kriste, na Tebe čekáme, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme Ti ho a zveme Tě do něj.
Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Všechno, co jsme prožili v uplynulém církevním roce. Děkujeme Ti, náš Pane, že nový civilní rok smíme začít setkáním kolem slova i kolem Tvého stolu. Setkáme se na Tvé hostině, kde Ty jsi uprostřed nás.
Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidí. Odpusť nám, když jsme nešli cestou, na kterou jsi nám ukázal směr, odpusť nám, když naše jednání pro naše slabosti nerespektovalo těch známých deset ukazatelů na cestě svobody.
Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.
Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.
Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.
O to společně prosme každý sám za sebe Pána slovy „Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“
Sbor: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen
Vyznání víry:
Když jsme vyznali své viny a přijali odpuštění, můžeme radostně vyznat také svou víru – slovy apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 358 Dnes k svému stolu
Pozdvihněme svá srdce k Pánu! Vzdávejme mu díky!
Preface:
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás zveš do svého království, kde nerozhoduje množství vykonané práce, ani síla ani slabost člověka, ani jeho povaha, ale jen Tvá láska a milosrdenství. Děkujeme Ti za Tvého Syna, který nás netiskne k zemi naší nízkosti ani ke zdi našeho zoufalství, ale táhne nás k Tobě. Děkujeme Ti, že jsi jej poslal na svět, když přišla plnost času. V něm se Tvé Slovo stalo tělem, láska obětí a naděje skutečností. Proto Tě, Otče, spolu se všemi, kdo Ti patří, se všemi, kdo byli před námi, i s těmi, kdo přijdou, oslavujeme a chválíme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů. Plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Hosana na výsostech.
Epikléze
Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s Tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou Tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli. Amen.
Ustanovení večeře Páně: Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a požehnal, lámal jej, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal díky, požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Pijte z toho kalicha všichni; Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kolikrát píti budete na mou památku. Neboť kolikrátkoli byste jedli tento chléb a z toho kalicha pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
Tajemství víry:
A tak my nyní společně: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod ve slávě čekáme, Pane Ježíši Kriste.
Memento:
Rozpomeň se, Pane, na svou jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, rozptýlenou po celém světě. Veď nás k jednotě v různosti, úctě k druhým a ke smíření. Pamatuj na všechny, které máme rádi, i na ty, kterým dlužíme lásku. Pamatuj na nemocné, nešťastné a opuštěné. A až se naplní čas a skončí naše pozemské putování, dej, ať se se všemi, kdo v Tebe věří, i s těmi, kdo Tě hledají s upřímným srdcem, setkáme ve Tvém království, ve slávě našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Skrze něho a s ním a v něm je Tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.
Modlitba Páně:
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš… Amen.
Slovo pozvání
Pojďte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Píseň během vysluhování: 761 V sjítí tomto pravme
Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45)
- Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,12)
Dobrořečení:
Hospodine, náš dobrý Bože,
Děkujeme Ti za ……….. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě řekli. Za své rodiče i prarodiče. Za ty, kdo se za nás modlili a modlí. Ohlížíme se a děkujeme za mnohá zastavení na cestě, která nás dobře nasměrovala. Nejsi Bůh v dálce, oddělený, nedostižný. Jsi a působíš ve světě i v nás. Tomu věříme, to vyznáváme, za to děkujeme. Za přicházejícího Tvého Syna Pána Ježíše Krista Ti děkujeme. Jeho příchod očekáváme. Amen.
Sborová oznámení:
Narozeninová přání:
Přímluvná modlitba:
Píseň: 284 Nuž Bohu děkujme
Poslání: 1. Kor 16, 13 – 16 + 23
Požehnání:
Píseň: 411 Amen, Otče, rač to dáti