Bohoslužby Mělník 11. 2. 2024

Neděle estomihi

Miroslav Erdinger

Varhany: Ondřej Strádal

Viola, housle: Vít Novotný

Kytara, banjo: Jan Karnolt

Služba presbytera: Ondřej Strádal

Služba kurátorky / místokurátora: Jan Karnolt

Nedělní škola: Abigail Rejchrtová Kozlíková

Preludium:

Vstupní píseň: 244, 1 Pán Bůh je přítomen

Introit: Ž 71, 1 – 5 + 22 – 24

1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! 2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. 3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! 4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. 5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. 22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele. 23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. 24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

Pozdrav: Vítám Vás, milé sestry a milí bratři, ke slyšení Božího slova v neděli estomihi, budiž mi pevnou skálou. Zdravím Vás apoštolským pozdravem: Milost Vám a pokoj…

Píseň: 33, 1 – 5 K tobě duše pozdvihuji

Modlitba:

Čtení: Řím 11, 25 – 36

25 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. 26 Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; 27 to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘ 28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. 29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. 30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, 31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. 33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.  

Nedělní škola:

Píseň: 313 Ozvi se Pane můj

Text: Kaz 7, 23 – 29

23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala. 24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne? 25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost. 26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. 27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu, 28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl. 29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

a jsme opět u moudrosti. Zásadní starozákonní pojem. Kazatel se k němu stále vrací. Kazatel stále hledá a k hledání vybízí čtenáře, tedy i nás. Moudrost mu není betonovým pilířem, zabetonovaným hluboko v zemi. Moudrost mu je jakýmsi světélkem, které se stále pohybuje, které se vzdaluje i přibližuje. Jakoby připomínala manu. Každé ráno si ji mohli Izraelci nasbírat, ale jen na den, další den již zapáchala a nebylo možné ji pozřít. A tak druhý den vyšli a zase sbírali. A znova a znova. A při každém sbírání děkovali Pánu Bohu za to, že mají co jíst. Takové je i hledání moudrosti. Vycházet ze svého já, dotazovat se, poctivě a pravdivě hledat. Co je moudré a co ne, co člověka naplňuje radostí a jistotou smyslu a co ho naopak vede do propasti nejistot a ztrát.

Bůh pro to hledání postavil člověka na dobrý start a ukázal mu směr. Bůh učinil člověka přímého, ale lidé hledají jen samé výmysly. Odkud kazatel toto vyvozuje? Co čteme na začátku bible? „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe… Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré…“ Ten dobrý start je sdělení, čemu Bůh žehná, co člověku nabízí. Být k Božímu obrazu. A jaký je Bůh? Milosrdný, laskavý, umí litovat svého rozhodnutí, je odpouštějící. Sdělí člověku jeho hřích, ale vzápětí mu přinese milost. Člověk dostává další a další příležitost. Takový je Boží obraz, taková je Boží moudrost. Muž a žena jsou si vzájemnou pomocí. Jeden nemá panovat nad druhým, jsou si rovni. Mají všechnu vybavenost pro život. Mají co jíst a pít, mají kolem sebe přírodu, zvířata, oblohu, moře. Moudrost toto vše chápe, přijímá a žije s tím. Text nás však neušetří příkladu nemoudrosti. Ta to všechno popírá.

Kazatel se snaží poznat bezbožnou hloupost, pomatenost a ztřeštěnost. Kudy vede cesta? Reálným životem, reálnými situacemi i zkušenostmi. Vybral si k tomu příklad ženy, která je léčkou, její srdce je sítí a ruce pouty. Nevidím v tom příkladu jakési ponížení, obvinění ženy. Je to příklad člověka, který chtivě myslí jen na sebe, na své zájmy, svůj prospěch. A také na úspěch, kterým mu je ponížení druhého. A to může být jak žena, tak i muž. Kdo je nemoudrý? Ta žena, která má vychytralé léčky, která ví, nač muže lapí? Ne, ta je vychytralá, zná lidské slabosti, taková v uvozovkách psycholožka, znalkyně mužského světa. Kdo je do jejich tenat lapen? Hříšník. Nemoudrý. Nebo také hlupák. Člověk, který nedohlédne dál než tam, kam se právě dívá. Člověk, který přestal hledat moudrost. Ale život se žije i za obzorem. Ti, kdo dostali vše k plnému životu, ti přestali hledat moudrost a stali se nemoudrými. Jedni vychytralými, druzí hlupáky. Všichni pak hříšníky. Vyměnili cesty přímého hledání, dotazování se, za cesty, plné kliček a smyček. Hledání dostalo falešný směr, proto i výsledek je falešný. Hledání pravdy ve smyslu Husova pozvání k hledání pravdy lidé vyměnili za hledání způsobů, jak druhé obelhat, slovy opít, jak ustupovat z pravdy na pozice lží. Jakže to ten Hus říkal?

„Věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“ A protože se Hus také toho, co říkal, co učil, držel a žil to, pak nemohl uhnout ani ve chvíli o jeho životě rozhodující.

„Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti, ani odvolati!“ napsal Hus krátce před upálením.

Ublížit svědomí a nebýt lhářem, to je úvaha člověka moudrého. Ne, nemusíme si koledovat o upálení. Jen kéž bychom my a spolu s námi další a další a především ti, kteří rozhodují o životě našeho města a naší země a světa, ve kterém žijeme, byli plni moudrosti a dbalí pravdy. Kazatel i zde podtrhuje to, co je negativní. Snad jakási snaha probudit to dobré v člověku: tj. dobré svědomí, lásku k pravdě a také lásku k moudrosti. Varuje před mudrováním. Před překrucováním skutečnosti, před polopravdami, před výhybkami a úhybkami. Zve k pravdivému hledání moudrosti. K němu má člověk, má-li žít k Božímu obrazu, směřovat. Varuje před hloupostí, pomateností, bláznovstvím, vychytralostí. Protože takové je jednání těch, kdo nehledají moudrost v onom určení být k Božímu obrazu. To znamená být přímý, pravdivý, vnímat své poslání v životě jako nezpochybnitelné určení pro život v pravdě.

„Bůh učinil člověka přímého, ale lidé hledají jen samé výmysly.“ Milé sestry, milí bratři, to není výňatek z nějakého současného církevního časopisu. To je text, starý kolem tří tisíc let. Již tehdy se lidé chovali nemoudře až hloupě. Již tehdy nejen mocní lhali, aby si nahromadili politické body. Již tehdy lidé skákali na lep nabídkám hříchu. Již tehdy lidé hledali jen samé výmysly. A dnes? Copak se to neopakuje? Láska k moudrosti. Filozofie. Vzdělanost. Jemná, slušná, moudrost v sobě nesoucí vzdělanost. Copak dnes není vysmívaná, urážená, prohlašovaná za něco, co nežije v reálném životě? Zatímco člověk, který je vychytralý, bez morálních zábran, který hledá jen samé výmysly, který uráží každého, kdo mu stojí v cestě, je chválen, vynášen, prohlašován za toho správného, za toho, kdo lidem rozumí a kdo nás zachrání. Není takový člověk a nejsou takoví lidé jako ta žena svůdkyně, která je léčkou a jejíž srdce je sítí a ruce pouty? Kdo jí unikne? Kdo tomu skrytému zlu v dobře padnoucím obleku unikne? Ten, kdo je dobrý před Bohem. Kdo je Bohu milý, unikne jí. Hříšník jí však bude lapen.

Milý mělnický sbore, sestry a bratři, setkáváme se zde k bohoslužbám, biblickým hodinám a společným večerům mimo jiné proto, abychom společně hledali cesty, jak být dobří před Bohem, jak být Bohu milí. Abychom společně hledali moudrost a na té cestě hledání moudrosti se povzbuzovali, posilovali, drželi jeden druhého. Společně kázali Krista, společně sloužili Bohu, společně hledali způsoby, jak tu být k Jeho obrazu. Modlili se, ve večeři Páně si připomínali Kristovu oběť pro nás, pro naše spasení. Účinně mysleli na nemocné, staré, společností vyřazované, vysmívané. A také abychom tím vším získávali síly a moudrost, která nám umožní vzdorovat hříšným, vzdorovat vychytralým a nenechat se určovat hlupáky. Tak jako prvním lidem, i nám Bůh k tomu dává své požehnání. Amen

Oznámení:

Narozeninová přání:

Přímluvná modlitba + MP:

Píseň: 303 Moudrosti poklad z nebe

Poslání: Kol 2, 6 – 12

6 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. 7 V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. 8 Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. 9 V něm je přece vtělena všechna plnost božství; 10 v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil. 11 V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. 12 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

Požehnání:

Píseň: 415 Ach zůstaň svou milostí