Bohoslužby Mělník 18. 2. 2024

I. neděle postní

Jiří Ježdík

Varhany: Eliška Erdingerová

Viola, housle: Vít Novotný

Služba presbytera: Eva Šestáková

Služba kurátorky / místokurátora: Jana Jahodová

Nedělní škola: Simona Pospíšilová

Preludium

Vstupní píseň: 260, 1 Samému Bohu chvála čest

Introit: Ž 91,15 Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou.

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, vítám Vás ke slyšení Božího slova v neděli 1. postní, Invocavit: Vzývati mne bude. (Ž 91,15) Zdravím Vás apoštolským pozdravem:

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Píseň 1: 589 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Modlitba

Bože, Ty sám víš, v koho skládáme naději, o co se opíráme. Jak vratké jsou mnohé naše jistoty. Naznačuješ, upozorňuješ, voláš, že bychom se mohli spolehnout na Tebe. Nenutíš nás. Máme svobodu. Občas nám trvá dlouho, než nám to dojde. Začala postní doba. Rádi bychom teď před Velikonocemi víc směřovali k Tobě. Pomoz nám. Dej, ať se umíme ztišit, zastavit, soustředit, vidět to podstatné. Opustit to špatné či hloupé a zbytečné. Děkujeme za pozvání. Děkujeme, že můžeme být tady. Buď tady také, prosíme. Mezi námi i v nás. Amen.

Čtení: Marek 1, 12-15

A hned ho Duch vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Nedělní škola

Píseň 2: 313 Ozvi se, Pane můj

Text: Matouš 7, 6
Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

Kázání

Při kázání si vykládáme o lásce, odpuštění, pomoci uzdravení na základě textů s tímto poselstvím. Ale v Bibli je plno ostrých slov, syrového materiálu, který nás, zdá se, ničím nepovzbudí. Proč ty texty v Bibli mají své místo? Je to jako s životem: směs událostí, vjemů, zkušeností: chvíle uvolnění střídá chvíle napětí, den se mění v noc, radost se přelévá ve smutek a je spousta rovin a vjemů mezi tím, neboť máloco je černobílé.
Všechno dění pod nebem má svůj čas. Příkrá slova v Bibli slouží namísto vykřičníků, jako výstražné značky, které obrazně říkají: pozor, člověče zbystři, jde o hodně, o život. Ježíšovo učení, jeho slova adresovaná nám, to není jen procházka hezkou krajinou. Přichází i čas, kdy je třeba soustředění, čas, kdy se člověk dostává na dřeň sebe sama, kdy je třeba zabrat, jít do sebe, ponořit se dovnitř. Teď jsme v období půstu a po něm Velikonoce. Postní doba, to je ten čas, kdy máme zbystřit, přeladit zvnějšku do nitra.
Neházejte perly sviním, nedávejte psům, co je svaté. Psi i prasata byli pro Židy nábožensky nečistá zvířata, proto ten příměr. Ježíšova slova asi zněla jeho posluchačům tvrdě jako nám. Psi, prasata, opustíme-li náboženskou rovinu, tak zvířata užitečná, mnohými oblíbená, kteří ale nechápou, co je vzácné a svaté, tím pádem to nepřijímají. Ale, umíme odlišit my, lidé, dnes, co je nám v této tekuté době svaté? Zatímco v pevné fázi byly tradiční látky moderní doby roztavovány za účelem vytvoření lepších pevných těles, v tekuté době se tělesa jen rozpouštějí. Polský sociolog, filozof Zygmund Bauman.

 Co jsou pro nás dnes perly? Umíme to rozlišit: co odhodit na zem, případně co lze a co ne? Zde se nám jasné vidění a rozlišování, naopak hodí. Kdo ví a víme to jistě, na které straně vlastně kdo kdy stojíme? Nestáváme se občas tak trochu živočichy, sice užitečnými, kteří ale nechápou a nepřijímají, co je vzácné a svaté, protože to nedokážou rozlišit? Víra je pokladem, který je schopen zachránit lidskou důstojnost, člověka. Je to perla.
V Ježíšově době vyšli učedníci obdařeni tou perlou v podobě zvěsti o Boží lásce k lidem, o odpuštění, radosti, novém životě, vzkříšení. Divné, že někdo takovou víru, perlu nepřijal, nerozpoznal, že ta nezachycena perla spadla na zem. Je to záhada i dnes, ale je to tak a vždy to tak bylo. Někdo tu perlu poznal, zaradoval se, proměnil svůj život, někdo se zdráhal, ale byl nakonec přemožen (tak jako Saul-Pavel), někdo se lhostejně odvrátil, někdo se tomu vysmíval, někdo poslal apoštoly na smrt, aby nedělali povstání mezi lidmi. Reakce lidí tehdy a dnes se vlastně neliší.
Žijeme v době, kdy se ztrácí smysl pro niternost a důstojnost člověka. V době, kdy si mnoho lidí není jisto nejen vnějším světem, neboť ten se rychle mění, a co včera platilo, často je dnes jinak, ale ani si dnes často nejsme jistí sami sebou, neznáme pořádně sebe sama, nerozumíme si. Zčásti je to i tím, že ztrácíme vztah s přírodou, přirozeným rytmem stvoření; podstatnou roli hraje i to, že jsme ovlivňováni zvenku v tom, co si máme myslet, jak se chovat, co cítit. Media i sociální sítě tomu slouží. Selhávat, tápat, hledat - to vše je lidské, dá se to pochopit a dá se znovu vykročit na cestu. Co se chápe hůře je ztráta soudnosti v tom, co má zůstat skryto, a namísto toho se staví na odiv. To není puritánství, to je potvrzení, že člověk bez studu a pochopení pro niternost tělesnou i myšlenkovou, ztratil schopnost rozlišování: co je dobré a co zlé, soudnost v tom, jak naše jednání ovlivňuje nás i okolí. To vše vede ke ztrátě podstatné části našeho lidství, k matení sebe sama i druhých.
Naše šance je v tom vzájemně si předávat víru jako perlu, která je schopna zachránit lidskou důstojnost. Do hry vložme sami sebe: svůj život, své srdce, zkušenosti s milosrdenstvím Božím i vlastní slabostí. A v rámci té hry s perlami potřebujeme také skutečně vnímat druhého člověka, s jeho problémy, bolestmi, otázkami, na které třeba nyní není odpověď, i s jeho svobodou se víře vzepřít. Počítejme také s Boží svobodou, která má na lidi jiná měřítka než my sami.
Přesto přese všechno ne vždy se dobré dílo podaří. Někdo perlu pozná, zaraduje se, promění svůj život, někdo se zdráhá, aby byl nakonec přemožen, někdo se lhostejně odvrátí, někdo se vysmívá. My se starejme, abychom byli bdělí a perly jsme rozeznali a aby to, co si myslíme, že rozhazujeme, bylo perlami. Amen.

Interludium

Modlitba: Ježíši, prosím, pomoz mi, abych pozorně a cele vytrval na cestě víry, naděje a lásky. Amen.

Apoštolské vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal

z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.

Píseň 3: 352 Buď Bohu chvála, dík a čest a pozdravení

Sborová oznámení. Narozeninová přání

Přímluvná modlitba

Náš spasiteli, dej ať je postní čas dobou zamyšlení a především obnovy, aby se zbloudilí k tobě navrátili a všichni se posílili

v lásce ke Kristu a jeho království. Veď k pokání svou církev tam, kde podléhá pokušení stavět na jiném základě než na tom, který je položen v tobě, kde nehledá jednotu, kde zapomíná na misii, kde se nemodlí za tento svět. A je-li to tvá vůle, pošli si i nás a

v době tříbení na poušti nám připomínej, že jen ty jsi ten pravý dárce života. Obnovuj naší víru a lásku. Pane, smiluj se.

Společně se modlíme: Otče náš

Píseň 4: 698 Dobře staví, kdo zná a ví

Poslání: Židům 12, 1-13

Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘ a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.

Požehnání

Sám pak náš PJK a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen.

Píseň 5: 411 Amen, Otče, rač to dáti