Kázání 9.6.2019
Bohoslužby Mělník 9. 6. 2019
Neděle svatodušní – křty, VP
Pokřtění: Ondřej Svoboda, Vít Novotný
Miroslav Erdinger
Preludium
Vstupní píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála čest všichni ve stoje (doprovod varhany)
Introit: Ž 100 Bible – Slovo na cestu
Zpívej Hospodinu, celá země! 2 Služte Hospodinu s radostí! S písní přicházejte před jeho tvář. 3 Vězte, že Hospodin je náš Bůh, že on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, jsme jeho stádo, které pase. 4 Vcházejte do jeho bran s děkováním a do jeho síní s chvalozpěvem! Vděčně vyvyšujte jeho jméno, 5 neboť Bůh je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost trvá do všech pokolení.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám Vás při dnešních bohoslužbách v neděli svatodušní, kdy si připomínáme zásadní událost víry, seslání Ducha svatého. Během bohoslužeb budou pokřtěni dva mladí bratři, dostane se nám pozvání ke Kristovu stolu, zpěvem bude bohoslužby provázet pěvecký sbor z Jimramova Vocatus ecumenicus. Vítám všechny hosty i domácí a zdravím Vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen.
Píseň: Buď tobě sláva VOCATUS
Modlitba
Čtení:
Gen 11, 1 - 9 Ondřej Svoboda
1Celá země byla jednotná v řeči i v činech.
2Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.
3Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.
4Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“
5I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
6Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.
7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“
8I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
9Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
Zj 21, 1 - 7 Vít Novotný
1A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
2A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
3A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,
4a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“
6A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
7Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
Píseň: Služte Hospodinu s veselím VOCATUS
Křty
Milé sestry, milí bratři, přátelé milí,
o křest mě požádali bratři Ondřej Svoboda z Vysoké, žák 8. třídy základní školy na Mělníku, nar. 2004, a Vít Novotný z Mělníka, student Gynmázia Jana Palacha na Mělníku, ročník 2002. Jejich křty jsme projednali ve staršovstvu a to s nimi vyslovilo souhlas. Oba pravidelně navštěvují konfirmační cvičení, oba pravidelně přicházejí na bohoslužby a také dalšími způsoby se aktivně podílejí na sborovém životě. Oba jsou z rodin, které v církvi a ve sboru nežijí, avšak rodiče cestu víry svých synů podporují. S oběma jsem hovořil, jejich otázky a hledání odpovědí významně přesahují hranice tradiční zbožnosti. Nejen za sebe mohu říci, že oba mladí bratři jsou pro mělnický sbor novým bohatstvím, novým impulzem a také novou radostí. Bratr Vít Novotný pozval ke křtu jako kmotru svou babičku paní Milenu Navrátilovou z Mělníka a jako kmotra přizval svého spolužáka a přítele Jana Sklenáře. I bratr Sklenář je člověkem, který je otevřený křesťanské víře, který poctivě hledá cestu víry. Pravost a čistotu rozhodnutí bratra Novotného jsou oba připraveni dosvědčit.
V knize Skutků apoštolských čteme tato slova (Sk 10, 34 – 35 + 44 – 48):
34A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
35ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.
46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:
47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“
48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.
„V každém národě je Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“. Všimněme si, milí přátelé: V každém národě a jenom někdo. Nic většinového. Ne všichni. Naše země se div ne pyšní tím, že je nejsekularizovanější zemí Evropy. Po čtyřiceti létech, kdy zde byli křesťané pronásledováni, kdy heslem bylo: mlč a poslouchej, mysli si, co chceš, avšak dělej, co chtějí „oni“, kdy naše země zažila hrůzy druhé světové války, vystěhování mnoha nevinných lidí, a po válce, po rudém převratu namísto vděčnosti válečným hrdinům byly Pankrác a Bory a Leopoldov a Jáchymov… a také připravené smyčky na popravištích. Po dalších létech normalizace, totality a vlády strachu přišel listopad 89 a není divu, že lidé upadali do nových zmatků, které trvají do současnosti. Vláda žlutých řepkových polí, kosteleckých párečků a ironické, ponižující hradní Becherovky, která ředí nejen krev, ale také mozkovou kůru, dělají s lidmi své. Další zmatky, další zakřivenost člověka, další hledání nejistých jistot. Marasmus a bloudění v labyrintu bez konce.
A do toho dnes a v tuto chvíli v mělnickém evangelickém kostele slova: „V každém národě je Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“ Je tady těsto a je tady kvas menšiny. Je vyhlášen pokoj v Ježíši Kristu. Je zvěstována pravda a láska Kristova, která si našla cestu do lidských srdcí. Je vyhlašována Kristova vláda odpuštění, milosrdenství, lásky, pokoje. Začala ta vláda podivuhodně, na kříži. Začala obětí Krista. Ránu dostala ještě v hrobě, když za Kristovým tělem byl přivalen kámen. Ani jeho tíha však nezabránila cestě světlu. Žádný kámen není tak těžký, aby zabránil průniku paprskům vzkříšení, nového dne, nového života.
A Petr mluví o svědectví víry, o odpuštění, o Boží lásce. A sestupuje nová moc, síla, dynamis, která hýbá kameny. Duchem svatým bible tu novou moc nazývá. „Kdo může zabránit tomu, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého?“ Nic tomu nemůže zabránit. Nic nemůže zabránit tomu, aby menšinový kvas neprokvasil všechno těsto. Nic nemůže zabránit tomu, abyste ty, milý Ondřeji, a ty, milý Vítku, nepřijali křest ve jméno Ježíše Krista. Oba jste v tomto národě Bohu milí. Přiznáváte se k němu a děláte to, co je dobré a spravedlivé. Amen.
Prosím vás, Ondřeji, Vítku, paní Navrátilová a Honzo, předstupte před stůl Páně. Shromáždění prosím, aby povstalo.
Ptám se nejprve Tebe, Ondřeji Gabrieli Svobodo:
Vybral sis jako své křestní jméno Gabriel. V překladu muž Boží. Bůh je moje síla. Tak vnímáš svůj vztah s Bohem, to cítíš, že ti Bůh dává. Došel jsi na své cestě hledání, otázek, otevřenosti pro víru až k okamžiku, kdy můžeš vyznat Ježíše Krista svým Pánem? Přijmout ho do svého života jako dobrého pastýře, o kterém věříš, že tě dobře, s láskou a milosrdenstvím vede?
Jestliže ano, odpověz: Vyznávám a přijímám.
Věříš, že tě Duch svatý pozval k hledání a ukázal ti cestu k nalezení Krista? Věříš, že byl pro tebe Kristus Pán ukřižován, vzal na kříž tvé stíny, tvé nepodařené věci, tvůj hřích? Věříš, že ti odpouští a stále znova tě ke svému kříži, kde všechny své stíny můžeš znova a znova odevzdávat, zve?
Jestliže ano, odpověz: Věřím.
Přijímáš vděčně Kristovo pozvání k víře, která dává tvému životu nečekaný, nový smysl, která s tebou jednou překročí i poslední práh tohoto života a přivede tě do Božího království?
Jestliže ano, odpověz: Vděčně toto pozvání přijímám.
A nakonec se tě, milý Ondřeji, ptám, zdali připouštíš svou křehkost, zranitelnost, mnohé slabosti, a přesto všechno nyní slibuješ, že půjdeš cestou víry v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, že budeš svého Pána Ježíše Krista dosvědčovat těm, které budeš na své cestě potkávat, a také že budeš žít v Kristově církvi, zde v Českobratrské církvi evangelické na Mělníku, ve které budeš nyní pokřtěn?
Jestliže ano, odpověz: Připouštím a slibuji.
Obracím se nyní k tobě, Víte Theofile Novotný, se stejnými otázkami:
Vybral sis jako své křestní jméno Theofil. Ten, kdo miluje Boha, ten, koho miluje Bůh. Tak vnímáš svůj vztah s Bohem. Došel jsi na své cestě hledání, otázek, otevřenosti pro víru až k okamžiku, kdy můžeš vyznat Ježíše Krista svým Pánem? Přijmout ho do svého života jako dobrého pastýře, o kterém věříš, že tě dobře, s láskou a milosrdenstvím vede?
Jestliže ano, odpověz: Vyznávám a přijímám.
Věříš, že tě Duch svatý pozval k hledání a ukázal ti cestu k nalezení Krista? Věříš, že byl pro tebe Kristus Pán ukřižován, vzal na kříž tvé stíny, tvé nepodařené věci, tvůj hřích? Věříš, že ti odpouští a stále znova tě ke svému kříži, kde všechny své stíny můžeš znova a znova odevzdávat, zve?
Jestliže ano, odpověz: Věřím.
Přijímáš vděčně Kristovo pozvání k víře, která dává tvému životu nečekaný, nový smysl, která s tebou jednou překročí i poslední práh tohoto života a přivede tě do Božího království?
Jestliže ano, odpověz: Vděčně toto pozvání přijímám.
Přijal jsi své druhé křestní jméno Theofil. Ten, který miluje Boha, ten, kdo je Bohem milovaný. Věříš, že tě Bůh miluje? Ty sám miluješ Boha?
Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano.
A nakonec se tě, milý Ondřeji, ptám, zdali připouštíš svou křehkost, zranitelnost, mnohé slabosti, a přesto všechno nyní slibuješ, že půjdeš cestou víry v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, že budeš svého Pána Ježíše Krista dosvědčovat těm, které budeš na své cestě potkávat, a také že budeš žít v Kristově církvi, zde v Českobratrské církvi evangelické na Mělníku, ve které budeš nyní pokřtěn?
Jestliže ano, odpověz: Připouštím a slibuji.
Nyní se obracím na vás, kmotro a kmotře Víta Novotného:
Mileno Navrátilová a Jane Sklenáři, přijali jste Vítovo pozvání, abyste byli svědky jeho křtu. Kmotry zvykli jsme si tuto roli nazývat. Dosvědčujete pravost a čistotu rozhodnutí bratra Víta Novotného, s jakou se rozhodl pro cestu následování Krista, na jejímž začátku stojí dnešní křest? Jste připraveni na jeho nové cestě ho podporovat, povzbuzovat, a také sami od něj přijímat svědectví jeho víry v Krista?
Jestliže tomu tak je, pak odpovězte: Dosvědčujeme a jsme připraveni.
Ještě se obracím především na staršovstvo tohoto sboru, ale také na všechny další zde přítomné křesťany:
Přijímáte tyto dnes křtěné bratry Ondřeje Svobodu a Víta Novotného do společenství církve Kristovy, zde do společenství Českobratrské církve evangelické, přijímáte je za členy Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Mělníku? Slibujete, že je ponesete ve své pastýřské odpovědnosti, budete se za ně modlit a spolu s dalšími sestrami a bratry zde křtěnými, budou tématem Vašich přímluvných modliteb? Budou se moci na vás obracet s případnými otázkami i prosbami o lidskou blízkost plnou víry a lásky?
Jestliže ano, odpovězte spolu se mnou: Přijímáme a slibujeme.
Vyznejme nyní všichni společně víru slovy Apoštolského vyznání víry: Věřím v Boha Otce všemohoucího…
Poklekněte před stůl Páně:
Nejprve Ondřej
Křtím tě, Ondřeji Gabrieli, ve jméno…
Vzkládání rukou, požehnání
Poté Vít
Křtím tě, Víte Theofile , ve jméno…
Vzkládání rukou, požehnání
Modlitba za pokřtěné
Píseň: Lord, i want (Bože, chci být dobrý křesťan) VOCATUS
Děti odcházejí do NŠ
Text: Sk 2, 1 – 13
1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
5Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“
6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“
7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;
8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
9Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
10A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu
11a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
12Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.
13Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
ohromení, úžas a údiv, zděšení, rozruch a vykolejení z normálu. Tak to vypadá, když se děje něco podstatného od Boha k člověku, když Bůh zasahuje do lidského života, když naplňuje své rozhodnutí záchrany. A dějí se ty věci ze strany Boží náhle a nečekaně. Člověk je jimi jakoby přepaden, zaskočen. Nestačil se důkladně připravit, naplánovat si, vytvořit prostředí, obléknout se a udělat si přípravné poznámky. Možná, kdyby tomu tak mělo být a Pán Bůh by měl čekat, až se člověk připraví na jeho zásah, nestalo by se nic. Jednoduše by se Bůh nedočkal. Nebo by se stalo něco jiného. Člověk by začal určovat, komu to Boží jednání náleží, kdo si ho zaslouží a v jakém množství. A že jsou takoví, kteří si nezaslouží, to by člověk také věděl, kteří to jsou. Jakoby věděl, kdo si to naopak zaslouží a že nejvíce on sám. Tak takto ne.
Náhle se strhl hukot s nebe. Bůh rozhodl ve chvíli, když byli všichni spolu na jednom místě. Připomeňme si překlad kralických, kteří řeknou, že „byli všichni jednomyslně spolu“. Byli jedné mysli, otevřeni pro nové události. Nejen zvyk být spolu, ale pokračování v tom, jak to bylo s Ježíšem. Bytí spolu. Když jsou učedníci spolu, slyší o vzkříšení Krista Pána, když jsou spolu, vzkříšený Pán se jim zjevuje. Nyní jsou spolu a je to jakási předzvěst budoucí církve. Tam, kde jsou kristovci spolu, tam se odehrává něco, co vzbuzuje údiv. Co je důležité pro budoucnost.
Jsou Letnice a spolu nejsou ovšem jen učedníci, ale i ti, kteří přišli do Jeruzaléma slavit jeden z největších izraelských svátků. O Letnicích si připomínali vedle úrody, za kterou děkovali, také dar Zákona. Jeho centrální událostí bylo vyvedení z otroctví Egypta. Bylo co slavit, bylo na co vzpomínat, o čem hovořit. Bůh nejen vedl, ale stále vede člověka do svobody, a člověk může svobodně užívat všech darů země. Lidé, shromážděni spolu, dobře naladěni, plni radosti a vděčnosti. A mezi nimi učedníci, soustředěni na jednom místě. Zřejmě širší kruh těch, kteří byli Ježíši blízko.
A najednou se to stane. Bůh plní svůj slib. Sesílá svatého Ducha. A všechno se mění. Ne z rozhodnutí, tužeb, přání a ambicí lidí vane Duch svatý. Vane z rozhodnutí Božího. A ne nějak vane. Je to vichr, který působí, že si lidé rozumí. Ale proč si rozumí? O čem že to Duchem obdaření hovoří? „Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velkých skutcích Božích.“ Lidé zcela rozdílní, jiných národností, zvyklostí a mravů rozumí, když se tady hovoří o velkých skutcích Božích. Tak působí Duch svatý. Ústa otevírá k mluvení o Božím díle a uši otevírá ke slyšení a porozumění tomu dílu. Napříč národy a rasami, ale také napříč povahami a napříč všelikou lidskou jinakostí vane si to Boží Duch a způsobuje údiv a vyvádí z míry a jedni se radují a druzí se posmívají. Nic nového. Posmívá se ten, kdo nerozumí, kdo se nechce nechat rušit, kdo nechce ve svém životě nic měnit. Kdo je sám se sebou spokojený anebo také ten, kdo je docela obyčejně hloupý. Kdo chce všechno nové dění, kterému nerozumí, od sebe odrazit. Raduje se ten, kdo touží po naplnění, kdo vnímá život jako tajemství, a tak také vnímá Boží dílo s člověkem. A Duch svatý – to už je pořádná dávka tajemství. Ale mnozí rozumí.
Jakže to bylo, když lidé stavěli město a věž? Jaký byl začátek té stavby nazvané po jejím dokončení Bábelem neboli zmatením? „Celá země byla jednotná v řeči i v činech.“ Tak idylicky ten příběh začíná. A my si řekneme, že tedy z toho musí vzniknout něco dobrého, něco úžasného. Když jsou přece lidé jednotní. Udělejme si jméno, zní jednomyslně. Vybudujme věž, jejíž vrchol bude dosahovat nebe. A lidé budují a budují a zdá se, že již svého cíle dosahují. Jen ten motiv jim nějak unikl. Vybudovat si jméno, sednout si na Boží místo a rozhodovat o druhých, dosáhnout nebes – to není nic, s čím by Bůh mohl souhlasit, co by ho mohlo těšit. A tak dochází k pravému opaku od události Letnic. Dochází ke zmatení jazyků. Lidé si přestávají rozumět, až si nerozumí vůbec. Tam, kde lidé hovoří o sobě a o svém díle, o svých úspěších, tam, kde se šplhají na výšiny, kde si chtějí dělat jméno a Boží jméno odsouvají do pozadí, tam dochází ke zmatení a lidé si nerozumí. Bůh takovému dílu nežehná, Bůh naopak takové dílo nechá padnout. Tam si lidé ani nemohou rozumět, neboť zákonitě dojde k nepokojům na téma kdo je výš, kdo je lepší a kdo horší. Lidské kategorie tohoto typu, které nepočítají s Bohem, selhávají. Obrací se proti člověku. Město a věž byly postaveny, ale lidé si nerozuměli. Na začátku to byl jeden lid a jedna řeč. Možná také ona jednomyslnost. Namířená ovšem tak, že nepočítala s Bohem. A Bůh to tak nenechal. Z toho, co se v začátku jevilo jako nadějné, stalo se místo zmatení.
Letniční události, při kterých Bůh posílá svatého Ducha, ty mají jiný směr a jiné důsledky. Přesně naopak. Zde jsou lidé spolu, ale v Kristově jménu. Jako Kristovi učedníci. Jsou uprostřed mnoha národů a ras, je slyšet mnoho různých jazyků, člověk by řekl, že si ti lidé nemohou porozumět. Snad jen na trhu. A najednou ten Duch svatý. A lidé rozumějí řeči kristovců. Rozumějí řeči o Bohu a jeho díle pro člověka. Ne jak vysoko člověk postaví svoji stavbu, ale jak nízko se Bůh skloní k člověku. V tom Božím sklonění je začátek porozumění. Tomu lidé rozumí. Ale někteří také ne.
Je to s tím Duchem svatým zajímavá věc. Může to být jemný vánek, ale také bouřlivý vichr. Tak si hledá Bůh cestu k člověku. Ani ten nejmenší a nejposlednější není vynechán z jeho působení a moci. Jemně, mnohdy až neznatelně vane si k člověku, provane si cestu k jeho srdci, nalezne ho, osloví. Osvěží, nabídne nový směr, poradí na křižovatce života. Jemně, téměř neznatelně ovívá Duch Boží lidská srdce, vyprahlá a vyschlá. Zavlažuje je, občerstvuje. A jindy s hukotem duje, aby provětral stojaté vody lidských srdcí, aby zadul do sebespokojenosti a vlažnosti. Aby dal život a obnovil život a nabídl mu smysl, kotvu a určení. Říká v jednom ze svých kázání zesnulý již synodní senior Milan Hájek: “Bůh znovu dává svého ducha do porušeného těla. Když tento prvotní duch, to prvotní dýchání těla je porušené, nedostatečné, slabé, vydané zkáze, Bůh sestupuje svým Duchem, aby obnovoval a působil nové stvoření. Této skutečnosti říká Písmo „Duch Boží“ nebo „Duch svatý“. Bůh jakoby znovu vdechoval porušenému stvoření život, život jiné kvality. Nezapomeňme na původní smysl: moc k novému životu je něco, co přichází zvenčí. Žít dobře, žít správně, čistě, ryze, v lásce, - svatě – to není v nás, to je dar dechu Božího“.
Milé sestry, milí bratři, ta vlastnost Ducha, že si vane, jak chce, že není člověkem zastavitelný, že mu člověk nemůže určovat ani směr, ani místo určení, ani intenzitu, že se mu může jen otevírat, ta vlastnost je zachraňující. Duch Boží otevírá člověku ústa k mluvení o Božím záchranném díle pro člověka a tentýž Duch otevírá člověku srdce k přijetí takového díla. Jak si to například dovanul, dofoukal či dodul k srdcím dnes pokřtěných bratří Ondřeje a Víta. Máme tu výsadu a veliký důvod k vděčnosti za to, že i k nim i k nám si Boží duch cestu provanul, profoukal nebo produl. Ale na tom nezáleží. Jen když si k nám tu cestu našel. Jak s tím naložíme, je na nás. Amen.
Modlitba + vyznání vin.
Píseň: Modlitba Bože mocný králi VOCATUS
Večeře Páně
Píseň: Alleluja TwardowskiVOCATUS
Písně k VP: 397 Radujme se
399 V sjítí tomto
Oznámení.
Modlitba přímluvná + Modlitba Páně
Píseň: Chval Pána svého písní VOCATUS
Poslání: 1. Kor 12, 4 -11
4Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
5rozdílné služby, ale tentýž Pán;
6a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
7Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Požehnání: Požehnání UrbanecVOCATUS
Požehnání: „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“
Píseň: 675 Přijď již přijď Duchu stvořiteli (všichni, doprovod klavír + kytara)
Postludium