Kázání 3.11.2019
Bohoslužby Mělník 3. 11. 2019
20. neděle po sv. Trojici
Miroslav Erdinger (ME)
Miloš Rejchrt (MR)
Píseň: 170 Hospodin zástupů varhany + housle
Introit: Ž 31, 2 – 4 Jan Karnolt (JK)
Pozdrav: … 20. neděle po sv. Trojici… Slovo evangelium … VP… vítám mezi námi bratra faráře Miloše Rejchrta, který bude dnes sloužit se mnou… pozdrav: Milost vám a pokoj…
Píseň: 171 Buď Pánu čest varhany + housle
Modlitba: ME
Čtení: Lk 15,1 – 7 Jiřina Kasáčková(Ji.K)
Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane klavír + kytara
Text: Ž 23, 1 – 4 kralický překlad ME
Kázání: ME + MR
MR: Když se řekne KPZ, nejen skauti mezi námi vědí, o čem je řeč, co ta zkratka znamená. KPZ – krabička poslední záchrany. To je několik věciček, uložených do malého pouzdra, aby se vešly do kapsy, a které v nějaké mimořádné situaci mohou zachránit život. A jak se sám od skautského věku vzdaluji, čím dál tím víc zjišťuji, že obdobu krabičky poslední záchrany by si měl opatřit každý křesťan. Však v životě každého z nás přicházejí a přijdou chvíle, kdy najednou jsme sami, jen se svou bolestí, třeba v nemocničním pokoji, nevíme kudy kam, nevíme, co bude. A v takových chvílích je dobré vytáhnout ze své duchovní krabičky poslední záchrany třeba písničku Pán Bůh je síla má nebo Žalm 23. Musíme ho ovšem do té krabičky své paměti uložit, tj. musíme se ho naučit, dokud se učit dokážeme, což jde nejlépe v mládí, a pak si znalost udržovat a osvěžovat. Žalm 23., to je skvělý prostředek poslední záchrany, i mnohých záchran předposledních, kdy ještě nejde o život, ale zhroucení všelijakých životních jistot, o neúspěch, neštěstí v lásce, zklamání ze sebe i z druhých. Žalm 23. se pro každou nouzovou situaci hodí, neboť povzbuzuje: doufej, bude líp, však ono to zlé pomine, přebolí, nebudeš mít nedostatek.
ME: Ale proč nebudeš mít nedostatek? Není to jen jakási planá naděje? Není to stéblo, kterého se chytá tonoucí a nemůže ho dosáhnout? Člověku se špatně žije jen z nějaké vize, přeludu, snad i naděje. A že člověk v nouzi bývá a ta nouze má přemnohé podoby. Není to jen hmotná nouze, kdy člověk má hluboko do kapsy, musí počítat a obracet každou korunu, kdy nemá na nájem a na uhlí a na všechny ty nekonečné složenky a na plyn a elektřinu a vodu, o naftě nebo benzinu do auta ani nemluvě. Jde také o duchovní nouzi a vztahovou nouzi a sociální nouzi. To je člověk docela prázdným, nevidí, proč žít, marně hledá něco, co by dalo smysl jeho životu. Nebo je opuštěný, nikdo blízký není nablízku, samota nebo lépe osamělost je vyčerpávající. A co teprve lidé v nemocnici a ve vážných onemocněních a umírající a jejich blízcí, kteří se trápí. Vedle těchto nedostatků je hmotná nouze úsměvná. Zde jde o to, čemu se říká existenciální nouze nebo také existenciální krize. Do takové situace má zaznít, že Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku? Vždyť nedostatek přece již mám… tak jakápak planá útěcha.
MR: Vyznání „nebudu míti nedostatku“, je možné přeložit trochu jinak, než to dělají kraličtí. A obojí je správně. Nikoli budoucí čas, ale přítomný: „nemám nedostatek, nic mi neschází“. Teď mi nic neschází, ač mám zrovna teď pocit, že jsem nebožák a chudinka. Jistě každý z nás, kdo už má nějaké to desetiletí za sebou, zná i chvíle, ba i období všelijaké nouze. A přece, sestry bratří, my dlouhověkostí postižení, jsme přece všichni zažili, zažíváme a ještě zažijeme chvíle, kdy nemáme nedostatek, kdy nám nikdo nemusí vysvětlovat, co je top štěstí, protože ho právě prožíváme. Takové chvíle nejsou jen výjimečné, ale vždycky jsou vzácné – tak si té jejich vzácnosti povšimněme, nenechme je proklouznout mezi prsty, ukládejme je do sebe. Vezměme si příklad třeba z akumulátoru u auta – akumulujme do sebe chvíle, kdy nám nic neschází, kdy je nám dobře, všechny milé, krásné zážitky. Užívejme jich naplno, ať do nás proniknou, ať se v nás usadí, ať nás proměňují. Ať nás pozitivně nabíjejí. Děkujme za ně slovy modlitby děkovné, ale ještě víc celou svou bytostí, prostě vděčným prožíváním toho dobrého a krásného. Učme se vděčnosti, však co se naučíš, tak jednou jako když najdeš…
ME: To ano. Chvíle, kdy nám je dobře. Jakýsi projev vděčnosti a ujištění o tom, že nám skutečně dobře je. Vždyť je to pravda. Nemám nedostatek. K životu stačí velmi málo. Kolikrát když ráno snídám jen chléb s máslem a se solí, naskočí mi vzpomínky, že jsme nic jiného jako děti ke snídani nemívaly. A suchý chléb, namáčený do bílé kávy, to byla oblíbená pochoutka mého dědy. A stačilo to. Když jsou u nás hosté a mám někdy čas, připravím snídani bohatou. Na stole máme sýry, šunku, míchaná vajíčka, jogurty a spoustu zeleniny, med a mnohé další dobroty. Kolikrát se modlíme: Pane, prosíme za ty, kteří tolik štěstí nemají a stoly mají prázdné, pokud vůbec stoly mají. To je důvodů k vděčnosti. A také nemáme nedostatek svobody. Již 30 let! Studovat si můžeme, co chceme, jezdit můžeme, kam se nám zlíbí, práci můžeme dělat takovou, pro jakou máme obdarování, k volbám můžeme, ale také nemusíme bez následných sankcí chodit. Vlajky můžeme vyvěšovat, ale také nemusíme. Květiny můžeme pokládat k pamětním deskám, sochám, ale také nemusíme. A mnoho dalšího. Svoboda. Úleva. Ano, Hospodin je můj pastýř, nemám nedostatek. Vděčnost a zase vděčnost…
MR: Obraz pastýře nacházíme i v Novém zákoně – Ježíš jednak sebe tak označuje, jednak v přečteném podobenství tak označuje nebeského Otce. Dobrý pastýř vyhledává ztracené – zbloudilé – zraněné jednotlivce; z nálezu se pak neskutečně raduje. Podobně se raduje otec marnotratného syna: ale ten přišel sám domů k otci po svých, zatímco ovečka musí být vyhledána a zachráněna. Kdyby se ji nevypravil pastýř hledat, je po ní. Přece jen ale, i ona se na záchraně podílí. Představuji si scénu toho podobenství tak, že pastýř jde na místa, kde předpokládá, že by mohla ta ovečka uvíznout a – naslouchá pozorně a trpělivě, zda nezaslechne její bečení, její bé bé bé SOS. A my podobně jako ta ovečka, když je nám zle, vysílejme signál, volejme bé bé bé SOS, volejme „Pane, smiluj se“. To je naše bé bé bé, nás oveček Páně.
ME: Tomu obrazu pastýře čtenář rozumí. Pastevectví ovcí bylo tehdy hlavní obživou. Pastýř chránil ovce před divokou zvěří, vybíral jim dobré pastviny, když se nějaká zatoulala, šel ji hledat. Berla a hůl byla ovcím potěšením, zaháněla šelmy a ovce měly za čím jít. Tak Hospodin pro člověka. Člověk má za kým i za čím jít. Jde různými cestami. Pro nás jít za Kristem, dobrým pastýřem, jak o něm píše např. lékař Lukáš v evangeliu, to neznamená jít bezprašnými cestami bez výmolů a překážek. Ne… To je složitá cesta, náročná, mnohdy velmi únavná. Ale je to cesta, na které nás dobrý pastýř doprovází. Nenechá nás opuštěné. Dokonce ani tehdy ne, když procházíme těžkostmi, když se blížíme k údolí stínů smrti. Když dny našeho života se končí, naše poslání je naplněno a my jsme voláni na jinou cestu. Na cestu k trůnu Beránkovu. Mám v sobě velmi silný zážitek. Když jsem kdysi navštívil v nemocnici umírající starší sestru, řekly mi zdravotní sestry, že se již blíží konec. Že ta paní již nic neřekne. Stál jsem nad ní, hladil jí ruku, broukal písničku a pak jsem se začal tiše modlit Žalm 23. „Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku…“ Ta umírající začala pohybovat rty. Přidala se. Ve chvíli, kdy jsem říkal: „…Byť se mi dostalo jíti údolím stínů smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi. Prut tvůj a hůl tvá, toť mě potěšuje…“, přidala se slyšitelně. Byla se mnou. Byl jsem s ní. A dobrý pastýř byl s námi.
MR: Hůl dobrého pastýře zahání šelmy, smrtihlavy, kostlivce, zombie, zahání náš strach z nicoty, strach ze smrti. Však ne nicota, prázdno je před námi, ale plnost – plnost toho dobrého, co jsme směli okusit v této časnosti, i když jen v dávkách spíše menších než velkých. A co je důvodem naší vděčnosti za vše milé, dobré a laskavé, čeho se nám už teď dostává, to je důvod našeho těšení na absolutní plnost kalicha a bezbřehou hojnost stolu (už toliko naproti přátelům, neboť nepřátelé nebudou) v příbytcích nebeského Otce.
ME: Jsem s Tebou, neboť Ty se mnou jsi. Milé sestry, milí bratři, Bůh je s námi. To jsme vyposlechli z 23. Žalmu. Jako dobrý pastýř nás provází cestami našeho života. Když se zdá, že jdeme sami, On nás doprovází. Když nemůžeme pro nemoc, bolesti, strádání, všelijaká trápení dál, On je s námi. Když upadneme do lstí a nástrah zlého, On je s námi. Když podlehneme hříchu, On je s námi. On vyhledává ztracené, zbloudilé, zraněné, aby s nimi byl. Vyhledává a nalézá i nás, aby s námi byl. Milý mělnický sbore, milé sestry a milí bratři, přeji tomuto sboru, přeji celé církvi, přeji i sobě a nám, přeji mému milému spolubratru Milošovi, abychom toto ujištění žalmistovo, uskutečněné v Ježíši Kristu, měli vždy jako zdroj života. Jako nápoj a pokrm. Jako víno a chléb. Však si Boží přítomnost s námi v Kristu trvale při stolování kolem stolu, který nám Kristus Pán prostírá, připomínáme.
MR: A nezapomínejme na krabičku poslední záchrany. Vryjme si do paměti, že Hospodin je můj pastýř a byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi. A také tam patří píseň „Pán Bůh je síla má“ a tak si teď zkontrolujeme, jestli se nám z té krabičky nevytratila, a přezpíváme si ji. Máme co si ukládat do paměti, máme co zpívat, máme s kým: opravdu, netrpíme nedostatkem. Amen
Modlitba MR: A Tobě, Pane, za hojnost tvých milostí děkujeme. Za slova života věčného, jejichž ozvěnu nacházíme v Písmech svatých. Za zpěv, který nám připomíná, že nejen slovy smíme vyjádřit svou nouzi, naději a radost. Za společenství u jednoho stolu, kde tě smíme přijímat nejen jako pastýře, ale i jako beránka, jenž s námi nese i všelikou bolest a na sebe bere naše hříchy, abychom my život měli a měli ho v hojnosti. Amen.
Píseň: 182 Pán Bůh je síla mávarhany + housle
Modlitba + vyznání vin + slovo milosti: ME
Apoštolské vyznání víry:
Píseň: 627 Má duše Boha velebí klavír a kytara
Večeře Páně:
ME: Ježíš nás zve k sobě:„Pojďte ke mně všichni… „
Ustanovení večeře Páně:
Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky, požehnal, dal svým učedníkům a řekl: Pijte z toho kalicha všichni; Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kolikrát píti budete na mou památku. Neboť kolikrátkoli byste jedli tento chléb a z toho kalicha pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.
Epikléze :
Pokorně tě, Pane náš a Bože, prosíme, sešli svého svatého Ducha na toto společenství, které zde tvoříme, aby se nám tento chléb a toto víno staly pravdivým znamením, že je mezi námi a s námi náš Pán a Mistr ježíš Kristus. Chléb, který lámeme, ať je společenstvím těla Kristova a kalich dobrořečení, kterému žehnáme, ať je společenstvím jeho krve, abychom přijímajíce je, byli ve víře účastni jeho těla a krve se všemi jeho dobrodiními ke svému duchovnímu užitku a růstu v milosti.
Modlitba Páně:
V jednotě se všemi, kdo kdekoli na světě vzývají Kristovo jméno, se modleme, jak nás to Ježíš naučil:
Otče náš… Amen.
Slovo pozvání: Pojďte a učte se, co to je: „Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mt 9,13)
Přistupujme k prostřenému stolu, hostitelem je náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Vysluhujeme vínem a šťávou z hroznů a bezlepkovým chlebem. (VP vysluhují MR chléb, ME víno + žehná dětem)
Píseň během vysluhování: 308 Jezu Kriste štědrý kněže a cappella
Slova propuštění: (přizvání těch, kteří se neúčastnili VP, všichni se držíme za ruce).MR:Když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás, ten dobrý pastýř, který duši svou pokládá za ovce. Jděte v pokoji.
Dobrořečení: MR: Dobrořeč duše má Hospodinu a všechno mé nitro jménu svatému jeho. Tobě děkujeme, že nás nasycuješ dobrými věcmi a též pokrmem a nápojem k životu věčnému. Tobě dobrořečíme i za ty, kteří nás vedli k víře, předešli nás a jsou teď v pokoji u Tebe. A až nám se naplní čas, doveď i nás k pastvinám věčně zeleným a k pramenům vod živých. Amen.
Píseň: 613 Oči všech se upírají klavír a banjo
Oznámení: JK
Přímluvy: MR
Píseň: 702 Mír na zemi klavír a banjo
Poslání: Ef 3, 14 – 21 Ji.K
Požehnání: M: „Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obratiž Hospodin tvář svou k tobě, a dejž tobě pokoj.“ (Numeri 6, 24 – 26 kralický překlad)
Píseň: 623 Důvěřuj se v Pána varhany + housle