Bohoslužby 15. 8. 2021
11. neděle po svaté Trojici
Miroslav Erdinger
Preludium:
Vstupní píseň: 161, 1 - 4 Tebe Bože chválíme
Introit: Ž 19, 2 + 8 - 10
2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je 11. neděle po svaté Trojici. Vítám Vás k tomuto setkání nad Božím slovem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 606 Ať zazní chvála
Modlitba:
Čtení: 1. Sam 10, 17 – 27
17 Samuel svolal lid k Hospodinu do Mispy. 18 Řekl Izraelcům: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izraele z Egypta; vysvobodil jsem vás z moci Egypta i z moci všech království, která vás utlačovala. 19 Vy však dnes zavrhujete svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich strastí a úzkostí. Říkáte mu: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Tak se teď postavte před Hospodina podle svých kmenů a rodů.“ 20 Samuel dal předvést všechny izraelské kmeny. Losem byl označen kmen Benjamín. 21 Dal tedy předvést kmen Benjamín po čeledích. Byla označena čeleď Matrí, v ní byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho tedy, ale nebyl k nalezení. 22 Tázali se Hospodina dále: „Přijde sem ještě ten muž?“ A Hospodin řekl: „Hle, skrývá se mezi zbrojí.“ 23 Běželi ho přivést. Když se postavil doprostřed lidu, převyšoval od ramen vzhůru všechen lid. 24 Samuel řekl všemu lidu: „Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!“ A všechen lid spustil pokřik: „Ať žije král!“ 25 Samuel potom promluvil k lidu o právu královském, zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Nato propustil všechen lid, každého do jeho domu. 26 Také Saul šel domů do Gibeje; a s ním šla družina bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh. 27 Ničemové však říkali: „Tenhleten že nás zachrání?“ A pohrdali jím, ani dar mu nepřinesli. On však jako by neslyšel.
Píseň: 440 Ozvi se Pane můj
Text: 1. Sam 11, 1 - 15
BOJE A PÁDY PRVNÍHO KRÁLE - Vítězství nad Amónci - Saul osvobozuje Jábeš v Gileádu a dosahuje v Gilgálu plného uznání pro své království.
1 Tu přitáhl Náchaš Amónský a utábořil se proti Jábeši v Gileádu. Všichni jábešští muži Náchašovi řekli: „Uzavři s námi smlouvu a budeme tvými otroky.“ 2 Náchaš Amónský jim odpověděl: „Uzavřu ji s vámi tím způsobem, že každému z vás vyloupnu pravé oko. Tak uvedu pohanu na celý Izrael.“ 3 Jábešští starší mu řekli: „Poskytni nám sedm dní. Rozešleme posly do celého izraelského území. Nebude-li nikoho, kdo by nás zachránil, vyjdeme k tobě.“ 4 I přišli poslové do Gibeje Saulovy a přednesli ta slova lidu. Všechen lid se dal do hlasitého pláče. 5 Saul šel právě za dobytkem z pole. Tázal se: „Co je lidu, že pláče?“ A oni mu sdělili slova jábešských mužů. 6 Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho duch Boží. Vzplanul nesmírným hněvem. 7 Vzal spřežení dobytka, rozsekal je na kusy a rozeslal po poslech do celého izraelského území se vzkazem: „Tohle se stane s dobytkem každému, kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem.“ Na lid padl strach před Hospodinem, i vytáhli jako jeden muž. 8 Saul jim dal nastoupit v Bezeku: Izraelců bylo tři sta tisíc a judských mužů třicet tisíc. 9 Přišlým poslům řekli: „Vyřiďte mužům v Jábeši Gileádském toto: Zítra za slunečního žáru vám přijde vysvobození.“ I přišli poslové a oznámili to jábešským mužům a ti se zaradovali. 10 Jábešští mužové vzkázali Náchašovi: „Zítra vyjdeme k vám. Pak s námi udělejte, co uznáte za dobré.“ 11 Nazítří Saul rozestavil lid do tří oddílů a za jitřní hlídky vtrhli doprostřed ležení a pobíjeli Amóna až do denního žáru; ti, kteří zůstali, se rozprchli, ani dva z nich nezůstali pospolu. 12 Tu lid řekl Samuelovi: „Kdo říkal: ‚To Saul má nad námi kralovat?‘ Vydejte ty muže, ať je usmrtíme!“ 13 Ale Saul řekl: „Dnešního dne nebude nikdo usmrcen, neboť dnes Hospodin připravil Izraeli vysvobození.“ 14 A Samuel vybídl lid: „Nuže, pojďme do Gilgálu, obnovíme tam království.“ 15 Všechen lid šel tedy do Gilgálu a před Hospodinem tam v Gilgálu nastolili Saula za krále. Slavili tam před Hospodinem hody oběti pokojné a Saul se tam se všemi izraelskými muži převelice radoval.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
z nuly až na vrchol. Nebo z nikoho někdo. Nebo také z neznámého hrdina. Hle, zrodil se hrdina. Tak bychom mohli nazvat biblický text, který jsme slyšeli. Je to dramatický příběh člověka, kterého nikdo neznal, který trčel kdesi ve skladišti zbraní, který se schovával před lidmi. Plný komplexů. Přitom však všechny vzrůstem převyšoval. Neměl důvod schovávat se. Jenomže ona velikost člověka a jeho hrdinství není ve výšce postavy. Jako není v množství peněz nebo politické pozici či moci. Mnohdy naopak tito lidé jsou velmi malí. Muž vysoké postavy jménem Saul, neznámý, zastrčený kdesi ve skladu. Žije si svůj normální, ničím zajímavý život. Nikdo o něm, neví. A pak je zavolán, vystupuje ze svého úkrytu, všechny svou výškou převyšuje. Toho Bůh vyvolil, aby se stal králem jeho lidu. „Ať žije král,“ slyší Saul. Nepochybně musí být plný zmatku, možná se otáčí a hledá někoho, koho se ta slova mohou týkat. Kde je ten král? Saul odchází do svého domova pást dobytek.
Než se Saul vzpamatuje z údivu, již se setkává s dvěma základními postoji ke své osobě. Postoji protikladnými. Jednak je to přijetí. Volání „Ať žije král“ svědčí o přijetí. Lidé mají, co chtěli, mají krále, tak ho přijímají, provolávají mu slávu. Nečteme nic o tom, jak na to Saul reagoval. Jednoduše jde domů do Gibeje. Již má kolem sebe družinu bojovníků. Od Saule žádná reakce. Žádné naparování, teď když jsem ten král, tak to je něco, to já vám všem ukážu. Nikdo mě neznal, teď mě bude znát všechen lid. Ne, nic takového se neděje. Ale je zde protipól přijetí, je zde také nepřijetí. Ničemové říkali: „Tenhle ten že nás zachrání?“ A pohrdali jím. Jaká je nyní Saulova reakce? Jako ta předchozí. Žádná. Dělá, že neslyší. To je dobrá, dokonce snad nejlepší zbraň proti ničemům. Lidé se mohou ptát: „A proč se nebrání, proč nezasáhne, proč proti ničemům nevystoupí? Vždyť je přece král. Může mu to ubrat na autoritě.“ Jenomže v tom je právě Saulova síla. Ty nactiutrhačné řeči nejsou Saulův problém. Ty jsou problémem těch ničemů. Teď se to týká Saula, teď jde o něj. A Saul mlčí. Kdy promluví? Kdy se ozve, aby zakročil? - Až půjde o druhé, až se bude jednat o životy, zdraví, čest Božího lidu. Pak se Saul projeví.
Saule předchází a nyní provází jiná významná postava. Jde o proroka Samuela. Ten až do této chvíle vystupoval jako jediný Boží zástupce a Boží výhradní mluvčí. Volbou Saule dochází k významnému oslabení Samuelovy role. Až dosud ho všichni uznávali, vnímali jeho nadřízené postavení, chodili k němu na rady. Samuel rozsuzoval jejich spory, byl garantem Boží přítomnosti. Jediný skutečný vůdce národa. A nyní tento muž stojí před úkolem jmenovat krále. Však se snažil lidu myšlenku, že by měl mít krále, vymluvit. Jde proti sobě. Není zapotřebí mnoha empatie, abychom pocítili, jak Samuelovi musí být. Jedna židovská psychoanalytička (Irene Bloomfieldová) to komentuje tak, že „navzdory svému zralému věku Samuel nedokázal tolerovat konkurenčního vůdce. Těžce to zraňovalo jeho ješitnost a pocit sebehodnoty.“ Vzpomeňme, do jaké situace se Samuel narodil. Jeho matka nemohla mít děti, Samuela si u Boha vymodlila a Bohu zaslíbila. Byl vychován v domácnosti kněze, od samého začátku měl výsadní postavení. Samuel, ten, který slyší Boha, ten, kterého slyší Bůh. Jak by nyní neměl být zraněný? Samuel ovšem zde, tak jako dosud vždy, své poslání dané Hospodinem, splní. Saul je pomazán králem Božího lidu.
V příběhu je ovšem ještě další významná mužská postava. Náchaš Amónský, který stojí na začátku Saulovy královské cesty, která začíná jeho vnitřní proměnou. Právě na něm se ukáže, proč právě Saul byl Hospodinem vybrán, aby kraloval Božímu lidu. A také se ukáže, kde je skutečná lidská, zde mužská velikost. V čem spočívá. Náchaš Amónský je krutým, násilným, brutálním amóským vládcem. Utáboří se v Gileádu, proti místu Jábeš, kde sídlili Izraelci. Ti se krutého vládce vylekají a navrhují mu smlouvu, ve které se hodlají zavázat, že budou Náchašovými otroky. Strach je přivede k tomu, že raději ztratí svobodu, raději se stanou otroky mocných, než aby byli pobyti. Všimněme si, to jim ovšem nikdo neřekl. Strach jde před nimi. Dobrovolně nabízejí svoji svobodu. Žádný odpor, žádné semknutí k boji. „Dělej si s námi, co chceš, jen nás nech žít.“ Náchaš, ostatně jako všichni ti tvrdí, tyranští, bezohlední mocní, je nenasytný. Potřebuje celý ten Boží lid, ty ustrašené trosky, ponížit. „Ano, bude smlouva, ale každému Izraelci bude vyloupnuto pravé oko, a tak bude celý Izrael pohaněn.“ Krutost, panovačnost, zloba, namyšlenost, to vše nezná mezí. Potupit a ponížit. Myslím, že víme, o co Náchašovi jde. Izraelci mají podepsat zvací dopis. Že to všechno chtěli, že si to všechno přáli, že to je pro jejich záchranu, vlastně pro jejich dobro. A budou na dlouhá léta potupeni.
Nemohu nepřipomenout potupu našeho národa v roce 1968, kdy k nám v srpnu vtrhly armády Varšavské smlouvy, které se postupně stáhly tak, že zde zůstala jen vojska tehdy Sovětské armády. Dvacet jedna let jsme měli vyloupnuté oči. Někdo levé, někdo pravé, někteří obě. Letos si připomínáme 30 let od chvíle, kdy jsme opět prohlédly na obě oči. Kdy Michael Kocáb se skupinou stejně smýšlejících lidí nasadil všechny své síly, vyjednavačské umění. Riskoval život, aby 21. června 1991 opustil poslední železniční transport se sovětskými vojáky a jejich vojenskou technikou území České a Slovenské Federativní Republiky; 27. června opustil území ČSFR také poslední sovětský voják. Sovětská armáda tím ukončila svůj třiadvacet let trvající takzvaný "dočasný" pobyt na území republiky. Oči se otevřely. Před námi je memento. Nedovolit, aby se kdokoliv z mocných manipulací, zastrašováním nebo lhaním nám pokusil oko opět vyloupnout.
Ale vraťme se k Saulovi. Když slyší, jaké nebezpečí Izraelcům hrozí, prožije vnitřní proměnu. Během chvilky dozraje. Taková změna se děje uvnitř člověka, docela nezávisle na všelijakých vnějších úpravách. Jeho nová situace krále dostává konkrétní rozměry. Najednou se otevře skutečně lidský vztah ke konkrétním lidem, k lidem vlastní krve. Ozve se v něm hrdost, láska k člověku, k vlastnímu národu, probudí se v něm statečnost, hrdost. Jeho dětství je pryč. Prostředí jeho původní rodiny je pryč, jeho komplexy jsou pryč, jeho možná sociální fobie je pryč. Saul se stal dospělým. Teď je to on se svými pravdivými emocemi, odpovědností, rozhodností. A v té rozhodnosti tvrdě odmítá zlo a staví se na stranu dobra. A to s plnou autoritou svého královského úřadu. „Králem jsem tady JÁ.“
Tváří v tvář hrozícímu utrpení a ztrátě svobody Saul mobilizuje síly. Je to tvrdé, pro co se rozhodl. Nechal rozsekat na kusy celé spřežení a ty kusy rozeslal po všem Izraeli s tím, že takto dopadne každý, kdo se nepostaví spolu se Saulem a Samuelem Náchašovi na odpor. Je to tvrdé a můžeme si říci, že Saul je stejně tak tvrdý, jako Náchaš. Přece ne. Saulova tvrdost životy zachraňuje, přináší jim svobodu, Náchašova tvrdost životy ničí, zabíjí. Saul mobilizuje síly k ochraně života a k ochraně svobody.
Saul se svými bojovníky bitvu vyhrál. A mezi jeho schopnostmi i vlastnostmi objevujeme velkorysost. A také víru, že to bojoval Bůh. Když chce vítězný Izrael pobít všechny zbylé Amonce, Saul řekne ne! „Dnešního dne nebude nikdo usmrcen, neboť dnes Hospodin připravil Izraeli vysvobození.“ Nejen odvaha tvoří hrdinství, ale také velkorysost. A odpuštění.
Milé sestry, milí bratři, závěr celého příběhu ovšem nekončí u pole, posetého mrtvými Amonci, ani u těch, kterým byl Saulem život darován. Pro nás křesťany ten příběh vrcholí na Kristově kříži. Tam je sveden zásadní boj mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí. A končí u hrobu, do kterého bylo uloženo Ježíšovo tělo. Ukřižovaný Ježíš, vzkříšený Kristus. Ten příběh pro nás končí vzkříšením. Naším králem je zmrtvýchvstalý Kristus. Síla pro boje se všemi novodobými i současnými Amonci a Náchaši. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé
Oznámení:
- 5. září sborová neděle - křest Jáchym Strádal, požehnání dětem a učitelům NŠ. Poté sborový oběd + program pro děti, občerstvení po celou dobu
- Sobota 11. září – na Neuburku ve 14.00 hod. „karáskovský happening“ …
- Středa 22. září v 18.00 hod: Češi mezi pravdou a lží – Pavel Šafr a Johana Hovorková, novináři Fórum 24
Modlitba přímluvná + MP:
Společně, jako tvé děti, se k tobě, náš milý Otče, modlíme:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: Ef 2, 4 -10
4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7 aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Požehnání:
Píseň: 177 Nuž Bohu děkujme
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: