Bohoslužby 9. 6. 2025

Svatodušní neděle - VP

Miroslav Erdinger

Varhany:Ondřej Strádal

Viola, housle: Vít Novotný

Kytara, banjo: Jan Karnolt

Preludium:

Vstupní píseň: 147 Každý den Pán mi sílu dává 3x

Introit: Iz 42, 5 – 8a Jan Karnolt

5 Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: 6 „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, 7 abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. 8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je Svatodušní neděle. Připomínáme si spolu s celým společenstvím křesťanů seslání Ducha svatého, a co to pro nás znamená. Vítám Vás, milé děti Boží, k tomuto setkání nad Božím slovem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen

Píseň: 585 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Modlitba:

Čtení: Sk2, 1 – 13

1 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ 13 Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“

NŠ:

Píseň: 577 Přijď již Duchu svatý

Text: Sk 1, 6 – 8 + Mt 28, 16 – 20

6 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,

vidíme křesťanskou víru? Můžeme si ji vzít do dlaní? Ne. A přesto je víra ukazatelem životního směru, zpevňuje břehy našich cest, zbavuje nás strachu nejen ze smrti, ale také ze života. Je podstatnou součástí našich životů. Vidíme naději? Můžeme si ji uschovat kamsi do zásoby? Ne. A přesto dává našim životům sílu, přináší povzbuzení, posiluje nás ve chvílích životních propadů, podává nám ruku a pozvedá nás ve chvílích, kdy nevíme, jak dál. Vidíme radost? Vidíme pokoj? Vidíme trpělivost, laskavost? Vidíme tichost, věrnost, sebeovládání? Nevidíme. A vidíme lásku? Ten smysl života, tu skutečnost, bez které je život jen prázdná nádoba, suchá sláma, zbytečná věc? Nevidíme. Co však vidíme, jsou důsledky všech těch jmenovaných životních hodnot. Proměňují naše životy, dávají jim smysl, budují dobré vztahy mezi námi, vedou k sebeúctě i úctě k druhým lidem. Podporují naši lidskou důstojnost, otevírají cestu k vědomí vlastní hodnoty. Zkrátka bez nich by to v životě nešlo. A jestli ano, pak by to bylo jen jakési bezcílné vegetování, živoření.

Kdo, jaká síla to v nás všechno zapaluje, otevírá, probouzí? Nejspíš tušíte, kam mířím. K působení, moci, síle Ducha svatého. Vidíme Ducha svatého? Můžeme si ho dát do nějaké, třeba do zlaté nádoby a kochat se pohledem na něj? Můžeme se s ním zavřít do svého pokoje a dívat se na něho? Nic takového. Co však můžeme je přijmout ho jako neviditelnou sílu, která v nás probouzí všechny ty hodnoty, které jsem jmenoval. Nevidíme Ducha svatého, vidíme však důsledky jeho působení. Duch svatý je Boží síla, která proměňuje člověka. Vychází z Boha, vede k Bohu a na té cestě přichází k člověku. „Bůh sám není Duch. Ale Boží svět je světem duchovním, na rozdíl od světa lidského,“ jak píše jeden katolický komentář (Marie Klašková). Do toho Božího světa jsme zváni. U proroka Ezechiela čteme nám všem jistě dobře známý verš: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha“ (Ez 36,2-27). Slyšíme o velké proměně člověka, který přijme Ducha Božího, Ducha svatého. Není vidět, ale viditelné je jeho působení, viditelná je proměna lidského srdce.

Věříme v Dárce života, v Boha Otce? Ano. Úžas. V tom světě nevíry a nedůvěry a zpochybňování všeho věříme, že naše životy nejsou jakýmsi projevem přírodních sil, ale že žijeme Bohem darovaný život. Důsledky víry? Člověk nezůstává sám, opuštěný. Bůh s ním mluví a člověk mluví s Bohem. Víra je naší odpovědí na Boží sestoupení v Kristu, na Boží solidaritu s člověkem.

Máme naději v Bohu živém, jak nám řekne apoštol? Ano. Úžas. Máme naději pro život a jeho smysl, máme naději, že to, oč se v životě snažíme, je dobré a jednou tomu dá Dárce života poslední hodnotu a smysl. Probleskuje v našich životech do tmavých zákoutí beznaděje paprsek živé naděje. Důsledky naděje? Nepropadáme zoufalství, zvedáme se a jdeme dál.

Máme lásku a láska má nás? Ano. Úžas. Žijeme z lásky, pro lásku, žijeme lásku. Bůh je láska. „Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a jeho láska dosáhla svého cíle,“ řekne nám o lásce apoštol. Láska dává našemu životu smysl, láska sama je smyslem našeho života. Je trpělivá, odpouští, nezávidí, není hrdá, není sobecká, nepřeje nic zlého. Láska nikdy nezanikne, je silnější než smrt. Přijmout takovou lásku a žít takovou lásku, to přináší ujištění, že usínáme a probouzíme se jako milované a milující bytosti. To je důsledek žité lásky.

Jak to všechno víme? Jak se nás to týká, co, kdo to v nás působí? „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí…“ To je Ježíšova odpověď učedníkům na otázku, kdy bude obnoveno Boží království. Ta obnova je proces, na kterém se podílíme. Čím? Především láskou. Ale také vírou, nadějí, radostí, trpělivostí a vším, o čem jsem dosud hovořil. Kdo takto v tomto bolavém světě působíme, není to naše zásluha, je to moc Ducha svatého, kterému jsme se otevřeli a kterému se stále otevíráme. „Přijď již, přijď Duchu stvořiteli, Duchu smíření, přijď již a proměň svět náš celý v nové stvoření,“ zpívali jsme v úvodní písni. Tento Boží duch přichází a proměňuje nás. Co z toho plyne?

„Budete mi svědky v Jeruzalémě … až na sám konec země.“ To je důsledek přijetí Ducha svatého. Dosvědčovat Boží lásku. Boha, který je láska, Boha, který je milosrdenství, Boha, který je spravedlnost, odpuštění, pokoj. Jakže jsme to četli v závěru Matoušovy verze evangelia? Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, nejen dnes, kdy si připomínáme seslání Ducha svatého, ale stále, každé ráno a každý den slyšíme Kristovu výzvu: „Přijměte Ducha svatého.“ Působí v nás změnu. A jděte do Jeruzalémů svých životů, jděte až na sám konec země, jděte stále. V moci Ducha svatého, v moci Boží lásky a jeho milosrdenství neste sdělení, že v Ježíši Kristu dosáhla láska svého naplnění. Objímá celý Boží svět, objímá i nás. Amen

Interludium:

Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:

Ježíši Kriste, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme Ti ho a zveme Tě do něj. Prosíme o svatého Ducha, který naše srdce promění.

Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid.

Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme Tě zarmoutili, čím jsme zklamali Tebe i druhé lidi.

Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali.

Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší.

Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.

O to společně prosme Pána slovy „Pane, smiluj se nad námi!“

Sbor: Pane, smiluj se nad námi!

Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:

Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5.7-8)

Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen

Apoštolské vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem¹⁾,
ukřižován umřel a pohřben jest²⁾, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa³⁾,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých⁴⁾,
odpuštění hříchů⁵⁾,
vzkříšení těla⁶⁾ a život věčný.
Amen.

Píseň: 581 Stvoř srdce čisté

VP:

Pokoj vám, kteří jste v Kristu Ježíši.

Pozdvihněme svá srdce k Pánu. Vzdávejme díky Hospodinu, našemu Bohu. Je to důstojné a spravedlivé.

Spojeni s celou tvou církví děkujeme Tobě, Bože, za Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on v zápase se všemi podobami zla nepodlehl strachu o sebe, ale myslel neustále na nás a na všechny, které jsi stvořil, aby se nás zastal a aby Ti nikdo nebyl odňat.

Děkujeme za Tvého svatého Ducha, který nám dává sílu, nese naše životy, otevírá nás pro lásku.

Proto, ač ještě v úzkostech, přece v důvěře ve Tvou moc, v níž všecko dovedeš k cíli, připojujeme se ke všem, které jsi pozval ke svému stolu, a spolu s anděly u tvého trůnu Ti zpíváme už teď píseň o Tvém vítězství a voláme:

Svatý: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny Tvé slávy, hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

Slova ustanovení svaté Večeře Páně: slyšme slova ustanovení svaté Večeře Páně, jak nám je předává apoštol Pavel:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.

Modlitba Páně:

S Pánem Ježíšem Kristem k tobě, Bože náš, takto voláme: Otče náš který jsi v nebesích…

Beránku Boží 

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Nejsem hoden:

Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně:

Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíše Kriste.

Pozvání:

Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.

Píseň: 95 Aj jak jsou milí

Dobrořečení:

Oznámení: Jan Karnolt

Modlitba přímluvná:

Píseň: 578 Studně nepřevážená

Poslání: Gal 5, 16 + 22 – 26

16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25 Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26 Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

Požehnání:

Vždy držte hlavu vzhůru, protože pokud je dole, nebudete moci vidět požehnání, která vám byla vložena do života.

Pokud Bůh může proměnit noc v den, pak může proměnit vaše břemeno v požehnání.

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv,

Ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem.

Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.

Píseň: 570 Otče náš milý Pane

Jděte ve jménu Páně.

Postludium: