Bohoslužby v neděli 20.7.2025

2. pokračování miniseriálu kázání o Pravdě - Jaromír Strádal

Mělník, 20. července 2025 = 5. neděle po sv. Trojici

1.Píseň: EZ 680 „Nás zavolal jsi, Pane, my proto přišli sem…“ (NEZ 315)

Vstup: Jeremjáš 14:9 (Hesla JB) + Efezským 2:8-9 (jas)

„Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás!“

„Milostí tedy jste spaseni, skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar.“

(Pozdrav, přivítání, vysvětlení – prázdniny… x děti? – přání výživného odpočinku)

2. Píseň : EZ 638 „Díky za toto krásné ráno, díky za každý nový den...!“ (NEZ 640)

Modlitba: (jas)

1. Čtení :Jan 4:1-18 (jas)

3. Píseň : EZ 631 „Nám pomoz, Pane milý, tvé Slovo správně znát...!“   (NEZ 395)

KÁZÁNÍ: Jan 4:18„To jsi řekla pravdu…“ (aneb: Jaká je pravda o mně? A říkám ji…?)

 4.Píseň: EZ 614 „Vzdávám ti, Bože, chválu svou, zpívat chci píseň jásavou…“ (NEZ 195)

OZNÁMENÍ (JaK)

Přímluvná modlitba + Otče náš

5.Píseň : EZ 621 „Za ty, kdo hladem trpí a bídou…“ (NEZ 401)

Poslání : Žalm 15(jas)

Požehnání : Žalm 85:8-14(jas)

6.Píseň : EZ 685 „I když se rozcházíme, ty s námi zůstáváš…“ (NEZ 418)

 ………………………………………………………………………………………………………………

(Přepis audiozáznamu)

M o d l i t b a :

Co dodat, Pane náš?

Když ty dáváš své jedinečné dary, tak se nám to zpívá…Takhle hezky bychom to těžko kdy vyjádřili. A přece ty víš, že býváme plni radosti a vděčnosti. A že nám nestačí slova ani jiné výrazivo… Neumíme si ani navzájem sdílet radost ani smutek, ani lásku - možná tak nejlépe nenávist a vztek…Ale i tam jsme vlastně takoví stále stejní, málo vynalézaví.

Děkujeme, že smíme k tobě přicházet takoví, jací jsme. A že můžeme - otevírat ti svá srdce i své mysli - v té touze, abys ty přišel, navštívil nás, dotkl se nás a naplnil je. Naplnil je tebou. Tak, jak odedávna vyznáváme - naplnil je svým svatým Duchem.

Vždyť ty jsi to, kdo proměňuje naši skutečnost, ty jsi ten, kdo stojí na počátku a kdo je i v cíli. Ty jsi ten, u kterého se vskutku nevyplatí hledat, kde nejsi, protože tvá přítomnost je věrná, stejně jako tvá zaslíbení.

A přece tam někde zůstává varování, napomenutí, postrčení, nasměrování - možná někdy až nakopnutí, to když nám hrozí zakopnutí … To, když se my od tebe odvracíme a ty nás chceš zpátky. Nechceš nás nechat, abychom upadali a abychom ničili tvé dobré dary. Potom přicházejí varování, že přece jsou asi místa, časy, souřadnice, kde ty nejsi. - Ale je pak ještě vůbec něco? A není naše hrůza z té prázdnoty právě to nejtěžší, co nás svírá?

Vyznáváme, že toužíme po tvém naplnění. Podle tvé svaté vůle, jak ty chceš, jakž ty ráčíš…Vždyť ty víš, ty jsi Pán, tebe jsme mohli poznat jako toho, kdo nás miluje.

AMEN.

O kom že to bude? Evangelista Jan zapsal příběh, kde pravda hraje významnou roli. A potkává se v něm dokonce pravda s malým „p“ s Pravdou s velkým „P“. Já si teď troufnu číst vám jen první část toho příběhu, druhou si nechám na příští neděli. Budu číst v tom volném překladu (Czech Living Bible) = Slovo na cestu.

Čtení : Jan 4:1-21

Ale to už jsme nakročili do té druhé části příběhu, to si necháme na příště. Chceme se dnes věnovat tomu setkání Ježíše (Pravdy) se ženou samařskou. Takže to bude o ženě, o Ježíši, o Bohu, ale hlavně o mně/o nás…

K á z á n í Jan 4:18 „To jsi řekla pravdu…“

1. Od Husa - seriál o pravdě v Bibli (návštěvou u býv. farářky Martiny Lukešové - v Meklenbursku - Röbel/u jezera Müritz). Přes 100 míst v Písmu… začali jsme Pilátem: Co je pravda? A pokračovali tímto oddílem z Jana 4. kapitoly - na dvakrát a potom ještě dalšími místy.

2. AMEN - pravda, věrně, stojím za tím, co říkám, čemu přitakávám… (A-M-N + Emet - ale to znáte…) = To jsi řekla PRAVDU.

3. Přiznávám, že mě nad tím textem při přípravě celou dobu vrtalo hlavou, jestli bych si tam troufnul také napsat velké „P“…i do tohoto slova. - Ale to nechme jako otázečku a začněme naše rozjímání znovu připomenutím toho, že to je text, který je pro mě a který je o mně. - Neříkejte to lidem kolem, ale vzpomeňte si - našli jste se tam? Která role to byla? Která z těch postav vám byla nejbližší nebo která ta situace vyvolala vaše vzpomínky nebo naopak vaše „vzpomínky na budoucnost“ = tedy nenaplněné touhy, přání?

4. A nebo víte, co - pojďme ještě jinak: „Máte žízeň?“ já jsem dnes připraven, já vám budu dělat chutě - a nenabídnu vám, protože nejsu Ježíš - já jsem ten, který si chrání své hlasivky - tak aby vám to ještě více vysychalo v krku - tak jak v paměti přemíláte, o čem že to čtení vlastně bylo…

5. Opakování je matky moudrosti, učili nás písmáci, že všechny texty biblické máme číst jako „dopis pro tebe“. A potom - nejdřív se soustředit na to, co tam je psáno o Bohu = Co jsme tam o něm slyšeli?

6. Ve svém Synu - začínám vykládat další poučku teologickou, že nejdřív se má člověk podívat do kontextu, odkud to slovo, které vykládáme, bylo vzato. Jan po svém slavném prologu = prologu o logu, který přišel na svět jako to světlo, před nímž žádná tma nemá šanci, představí Ježíše jako toho, kdo se objeví v Palestině - nejprve někde kolem jezera Genezaretského (zvaného též Galilejské moře). A hoši ho potkají a jsou nadšení, protože zažijí něco, co předtím nezažili. A tak běží Ondřej za svým bráchou a volá „Ty… Šimone (oni si asi neříkali zvířecími jmény jako my…) Nalezli jsme Mesiáše - to musíš vidět!!! Pojď se mnou!

7. Kdo znáte příběh naší 4. kapitoly Janova evangelia, tak víte, že tak nějak podobně dopadla i ta žena, o níž jsme tam četli…žena s města Sychar. Když si to s Ježíšem vyříkají a ona pozná (a vyzná), že je prorok, tak se zvedne, nechá všeho, nechá tam i tu nádobu na vodu a peláší zpátky do města a tam běhá jak - určitě líp, než Jonáš po Ninive - a volá: „Lidičky, lidičky - je tady Mesiáš !!!“ Nebo aspoň úžasný prorok. „On o mně všechno ví - a nezavrhl mě!“

8. A tohle je možná to nejdůležitější, co ona tím spontánním způsobem mohla dělat. A byla lepší, než učení pánové a vybroušení teologové - protože zažila, co to je MILOST. = On o mně všechno ví - a přece se se mnou baví…

9. Feministky jásají nad tímto textem a teoložky se do toho obouvají různými způsoby a říkají, jak byl Ježíš úžasnej, že ruší všechny návyky a konvence - že muž se ženou by se neměl bavit, neměl by ji oslovit - natožpak s cizinkou. A natožpak na místě, kde jsou sami, někde u studně…A navíc - když o ní ví, co o ní ví - tak by se o ni ani otřít neměl - A Ježíš…?

10. Možná, že to všechno tam opravdu nějak je a že to je nejdůležitější, ale je to nejdůležitější pro mě. = Že tehdy, když na mě přijdou ty moje depky, chmury a doženou mě moje slabosti,slabiny, prohřešky, falešná slova a falešné touhy - že můžu vědět - ne, že se nic nestalo - o 4 kapitoly dál pak navazuje příběh, kdy k Ježíšovi přivlečou ženu přistiženou při porušení zákona Mojžíšova, který káže takové kamenovat. - A co ty, mistře? - Ježíš se skloní a píše do písku - a pak jim řekne: ANO, máte pravdu. - Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem…! - Jau = „Matko!“ na to Ježíš…(ten fór o matce Marii - po jejím prohlášení za neposkvrněnou, počatou bez hříchu jistě znáte, nemusím ho říkat…Matka Páně - neposkvrněná vzala kámen a učinila pravdě zadost…Ale ostatní ne. A Ježíš - jediný, který to mohl udělat, - to také neudělá. = Takhle nějak se mohu cítit, když jsem opravdu přistižen. A když jsem na dně a říkám si - To už je marný. To už s tebou nestojí za to. To už nedáš. -

11. Tak Ježíš takhle překračuje bariéry. A přijde a osloví mě. + Co myslíte - kdybyste byli ta žena - bylo to příjemné? Když cizí muž u studně, v poledne, kdy tam nikdo není, protože je vedro…osloví ji…?

12. A teď se musím přiznat, že to také důvod, proč jsem dnes četl ze Slova na cestu: Protože oni, darebáci, tam do toho vsunuli - Ježíše jako galantního muže - který se obrátí na tu ženu a řekne: „Prosím tě - nebo prosím vás, by tam dokonce mohli chtít dát…- prosím tě, nedala bys mi napít - mám hroznou žízeň a jsem unavený. Ekumenka to nemá. Ta tam má stejně jako kralická a starší překlady rozkazovacím způsobem: Dej mi napít! - No, prostě služebná, děvečka - tak máš nádobu, já mám žízeň - tak dělej! = Je to správně, když se takhle přeloží takový text, aby nám to nezkazilo náš obraz Ježíše? On přece není ten mačo, který by přikazoval - a cizí ženě ausgerechnet… = Tak: „Prosím tě, nedala bys mi napít?“

13. A ta žena se ukáže jako celkem moderní - ona, která by se měla stáhnout a pokorně čekat, až bude u studně volno - se postaví a (u nás by to vzala ještě i s těma sukněma takhle a ruce v bok a : ) „A co ty do mě tady? - Jak to, žes mě vůbec oslovil? To se nedělá.“ = Drzosti má docela dost. - Taky někdy mívám. Někdy mě to popadne, že jsem jakoby v ouzkých… a najednou mě něco takového přijde, a říkám si: To víte, že jo…Už nemám co ztratit = pojďme do toho.

14. A Ježíš? - na to přistoupí…!!! Překvapivě jí říká: „Jaj, děvče, kdybys tak věděla, kdo já jsem a co ti nabízím…

15. Přes 30 metrů hluboká studna prý a v ní neustále voda… vyhrabali to a znají to místo a traduje se, že to tak je od nepaměti, že je to ta Jákobova studna. Věřit tomu musíme, ale dnes už nad tím je klášter a chrám - kdybyste se tam dostali - ale připomínat si to člověk může.

16. Ale tohle je druhá zásadní otázka (pro mě): KDO/KÝM je pro mě Ježíš? A jak bych formuloval, co mi dal nebo co mi nabízí? = Nápovědou může být, co běží ta ženská potom vykřikovat do města. Ale možná za tím někde je právě ta větička, kterou jsem zmínil: „On o mně všechno ví…a stejně se se mnou baví.“ Neodkopnul mě. Neposlal mě za trest… neřekl: Nepřibližuj se! seš… A víte, že tím potom byl typický? Ten, jak je vždycky správná odpověď - v NŠ - Pán Ježíš… Dokonce malomocenství mu nevadilo. Dokonce když jsou všichni na hlavní třídě a čekají na něj, že se budou dít věci, on zahne (to je hned následující 5. kapitola) - zahne stranou a jde k rybníky Siloe a tam sedí sám člověk a truchlí - „Pane, nemám člověka…“

17. Tohle je Ježíšova cesta. A být křesťanem - jak jsme slyšeli, že v Antiochii je poprvé nazvali křesťany - už Jeremjáš říkal: „Nazývají nás Hospodinovým jménem …“ jak jsme slyšeli… tak když si to převedeme do Nového Zákona, tak bychom mohli vytvořit nové sloveso: Když člověk chce žít vírou, tak by měl Ježíšovat. Nebo Kristovat. Co to je? Děti to učíme anglicky: W.W.J.D = What Would Jesus Do? = Co by udělal Ježíš na mém místě?

18. A když mě to papadne, už se těším, jak mě budou oslavovat, jak tedy zaslouženě přijmu ty ovace, tak Ježíš by možná zašel někam za roh, za pódium a našel by tam nějakého, co tam sedí smutnej, protože se mu něco nepodařilo. A možná by ho tam vytáh na to jeviště a ukázal jim ho - „Todle je borec. Pokazil toho moc…ale nevzdal to a rád by ještě začal znova. = Dáte mu tu šanci? Já jo.= To si může dovolit říkat on. Ale my?

19. Kdyby nám utkvělo z toho setkání ženy s Ježíšem - třeba ten kámen = Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem… nebo jak jsem minulou neděli rozdával (píseň Petra Střešňáka, co zpívá Roman Dostál) „…těch prvních, pravda, mnoho není, těch druhých jak much ve stáji - ti první hledaj usmíření, ti druzí rádi trestají.“ - začíná to: „Mít pověst laskavého starce, co rozumí si se slovy, je jiné, než být mravokárce, co všude byl a všechno ví…Bože můj, prosím, veď mě, jemně…!“

20. Když on je PRAVDA - a řekne to sám o sobě - tak jak já mohu být jako on? - Asi nevystačíme s tím, co jsme našli u těch všelijakých myslitelů, jak tu pravdu snažíme se nacpat do toho, co můžeme ověřit, potvrdit, protože tam se víra ztrácí. Vždyť přece víme, že… - Pavel to řekne natvrdo: Když mám něco potvrzeno, proč bych tomu ještě věřil? Věřím jenom tam, kde nevím. A dostává se tak víra do jednoho balíku se strachem - protože taky se bojím jenom toho co - možná - přijde. Toho, co už přišlo, toho se nebojím. To už jenom nějak prožívám. Ale bojím se toho, co přijde. Víra se může asi se strachem potkávat. ¨

21. A tahle žena v městě Sychar nám dává krásnou KPZ - krabičku poslední záchrany: I když už je nejhůř a i když už o tobě všechno ví,- ON - tak je tu ještě nebo možná PRÁVĚ dobrá naděje. - Protože všimli jste si, kolikrát se kolem Ježíše stalo, jak na něj byly zástupy zvědavé? A většina z nich odešla a možná si vyprávěli: Taky jsme ho viděli, taky jsme ho slyšeli a viděli jsme zázrak … Á… takových už tady bylo… Nic to s nimi neudělá. Ale vždycky tam pak byli další, jiní, pro které se stal zjevením a nadějí a počátkem nového života. Sledujte někdy, jací to byli lidé. Zpravidla to byli, po lidsku viděno, nějací zoufalci, kteří se ale byli vědomi toho svého zoufalství. A toužili po tom něco s tím udělat. Už jako by neměli co ztratit, tak přicházeli - žena 38 let trpící krvotokem - a tak se ho aspoň dotknout trošku. On to cítí a říká jí: Vyšla ze mě síla. Kdo to byl? = Ženo, tvá víra tě uzdravila.

22. A k tomu Pavel: SPASENÍ - víte, co znamená jméno Ježíš? = Bůh je spása. Spasení je Boží dar. Nic pro to nemůžete udělat. Když On nedá, tak se můžete snažit, jak chcete. x To neznamená: Nesnažte se. Udělejte všechno, co umíte. Ale vězte, že když On nedá, tak nic nebude. Naše spasení je Boží dar. A když se můžu potkat s Ježíšem a on mne třeba přistihne v nedbalkách a udělá mně něco nepříjemného, takovou tu čáru přes rozpočet - jsem to měl všechno vymyšlené, nachystané, spočítané a on mě to nějak zhatí…Tak bych měl nějak zavětřit, protože to je možná právě ta nejdůležitější situace mého života, kdy se mohu odrazit ode dna a spolehnout se ve víře, že on JE JEŽÍŠ (Jeho-šua). Že on pro nás přišel zhmotnit, ztělesnit - LOGOS SARX EGENETO - stalo se masem - ta Boží myšlenka, Boží milost. Přišel pro nás zhmotnit tu naději.

23. Tak ještě jednou to přeříkávám: Ježíš říká: „Kdybys věděla, kdo jsem a co ti nabízím, - možná podobně jako se ptá učedníků u Cesareje Filipovy (podle Mt 16) - „Za koho mne považují lidé?“ A za koho mne považujete vy? A co mi nabízí? A pak se vtírá otázka, když se člověk trošku vžije do toho příběhu: Není takhle cesta samařské ženy také možnou trasou třeba i pro mne? - Možná ta její zvědavost, kuráž může být nadějí i pro mne. Když se znám a jsem zatížen posudky a odsudky ostatních - rodiči počínaje a pokračuje spolužáky a autoritami, na kterých mi záleží…Nikdy jsi nic pořádného nedokončil a neudělal… Ale ta cesta vede přes pravdivý pohled na sebe sama. Přes vyznání a přiznání. V touze po naplnění a smyslu a touze po věčnosti. A předpokládá, že přestanu hledat vinu a chyby na druhých a na okolnostech - „nedalo se nic dělat…“ Vždyť jsem se teď setkal s tím, který nejen o mně všechno ví - a přece se se mnou baví. dokonce mi nabízí, že i to moje všelijak zašmodrchané žití může dávat dobrý smysl. Možná se to nestihne všechno rozplést a rozšmodrchat, ale bude to mít dobrý smysl a dobrou naději, že ten konec bude tam, kam každý život přece míří. A třetím krokem v té cestě ženy ze Sychar je ta její misijní aktivita. A zase to známe i z jiných míst: Jdi ke svým a do svého domu a zvěstuj jim, jak veliké věci ti učinil Pán. (Mk 5) - Když Ježíš zbaví posedlosti toho ďábelníka. On touží jít s ním, věnovat se mu a dát mu svůj život. - Ježíš mu však říká: Nic, nic - běž domů, kde své rodině a tam se jim ukaž a jim zvěstuj, co ti učinil Pán.

24. Tak stačí takhle trojnožka, aby se to opřelo? Nádavkem vám dám bonbónek - na vaše uvažování: V tom textu je kromě těchto základních věcí tolik vychytávek a drobností, které určitě tam nejsou náhodou. Jednu z nich aspoň: Nemáte někdo nějaký dobrý nápad, proč vlastně ta žena měla přivést toho svého muže? Proč po Ježíš chce právě tohle? Je to JEN proto, že to asi byla její slabina ten neuspořádaný život, nebo nějaká neschopnost vyjít s muži - nebo prostě měla v životě smůlu na chlapy - na pitomce? Nebo v tom je něco víc? Třeba, že ji Ježíš potřebuje celou? A že se nelze jen tak odtrhnout od nedořešených, pochroumaných vztahů a pustit se JAKOBY svobodně do nového dobrodružství s Ježíšem? I když by mohly některé výpovědi samotného Ježíše možná k tomu svádět. Přijdou za ním matka a bratří a Ježíš? - Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři? A pak třeba řekne: Kdo se jednou chytí pluhu a bude se ohlížet nazpět, není mne hoden…Nejde to. .. Nebo kdo miluje svého otce či matku více nežli mne, není mne hoden…Co tam je? Proč chtěl Ježíš od té ženy, když to o ní věděl, jak to bylo - my to nevíme. Mohla to být 5x vdova. Mohla mít pěkně nešťastný život…Válčilo se, nemoci, mrtví… Kdo ví? A nebo - jako to ten nový překlad zase trošičku zažmoulal, že to vedl k tomu: No, už jsi to zkoušela s 5 a tenhleten taky ještě není von…Slovo na cestu si troufne to takto posadit, určit - to se mi nelíbí… Možná je to pochopitelnější pro dnešek, ale z toho původního textu - ona fakt mohla být klidně vdova a mohlo to být možná pravděpodobnější než tohle, co nám podsouvají.

25. Jak čtete Bibli? Narážíte tam na takové věci, kde vám občas něco zadrhne a říkáte si .- Co to je, toto, to je takový divný…Jako když se tam příliš přikazuje a rozkazuje - přeci jsme svobodné bytosti, máme svou odpovědnost… Ale všimněte si, poslouchejte Ježíše! Kolikrát to tam je - je to opravdu jenom dobová záležitost, nebo to je pravda, že to tak má být? Že prostě přijde a v té autoritě přikáže? - A teď jdi a udělej a nebo neudělej to a to. Jste připraveni? Že nemá smysl protestovat, nemá cenu se bránit, když Ježíš přijde: Vstaň a pojď za mnou - tak holt mně nezbyde, než vstát a jít za ním. A když nad tím začnu špekulovat? - To přišel za ním jeden… a tomu řekne: Hele, je to dobré se rozloučit s těmi, kteří nás opouštějí. A to my to už neznáme, jak to měli oni. Oni tam měli ještě velké tajemnosti. Ale kdy přijde - dovol mi - hned pak za tebou půjdu, ale dovol m nejprve se rozloučit, Ježíš tak tvrdě, nepochopitelně, přikazně řekne: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé! Ty pojď a následuj mne!“ Není to jako zhovadilost? Takhle rozbíjet ty nejcennější vztahy?

26. Nad tím vším nám stále visí to Ježíšovo: „Já jsem“ - tak se představuje Hospodin Mojžíšovi, kdysi dávno. A Ježíš taky. A dává k tomu i bližší určení: Já jsem ta CESTA, PRAVDA i ŽIVOT. (J 14:6) Pravda je uprostřed - kdybych si představil stupně vítězů… Nebo to jde postupně? Je něco víc, něco míň - nebo to je trojnožka, bez kterého se to zřítí? Musí být pravda krásná a krása pravdivá? Jak kdosi básnicky řekl. Ale když nebude cesta pravdivá a nebude k životu a když bude život, který nebude cestou, ale bude zabetonovanej, usedlej někde? - Blázne, ještě této noci požádají tvůj život, tvou duši - a čí bude to všechno, co jsi nashromáždil? Takhle to Ježíš třídí - ale ta trojice je dobrá. Cesta + pravda + život.

27. „Tos řekla pravdu. - Co to vlastně řekla ta žena? Tak třeba se nám to někdy rozsvítí… To jsi řekla pravdu… Zase to je takové hezké, že když to přitáhneme do těch našich současných kontur a uvědomíme si, jak žili oni - tak když ona řekla: „Pane nemám muže.“ Tak ona nemá možnost MÍT muže - muž si kupoval nevěstu, respektive otec mu ji koupil. Tenhle vztah je až pro nás, že můžeme to nějak navzájem dělat, „brát se“. Manželka, žena tehdy byla na úrovni majetku. A když se v Desateru říkalo nezcizoložíš, tak to nebylo nic o citech. To byl majetkový, majetkový prohřešek. Jakmile šáhneš někomu přes plot do toho, co je jeho, kór když to má poznačený - zahynete oba. Proč jim na tom tak záleželo? Tuším, že proto, že tu zemi zaslíbenou dostali od Hospodina. Stejně, jako to spasení. A stejně, jako když si snoubenci, když si udělují svátost manželství, tak požehnané je, když mohou poznat a vyznat, že dostali - darem - toho druhého do života. Aby mu mohli patřit. Ne ho mít. A tohle je nejbližší obraz toho, jak to máme my s Bohem…. A stejně si vždycky nějak špekulujeme a říkáme - líbí se mně Bůh takhle nebo nelíbí. A které je zobrazení a které jeho uctívání zvolím - tohle nebo tamto? A teď si představte, že do toho přijde „Ňákej“ - zase ta správná odpověď NŠ - „Pán Ježíš“ - potkáte ho - a on se vás neptá, jestli se vám to líbí nebo nelíbí… Řekne: Takhle to je. AMEN.

Následující píseň „Vzdávám ti, Bože chválu svou..“ by mohla dost dobře zpívat i ta dnešní „dotyčná“ žena… ne?