Klub Rozálie - 4. 2. 2025 od 14:30

Rukodělný ženský klub Rozálie obnovuje svoji činnost - v pondělí od 14:30 jste všichni zváni do presbyterny Husova domu. Kromě tvoření je zde prostor pro rozhovory, nechybí ani občerstvení a příjemná atmosféra.

Srdečně zveme na setkání s hostem. Více viz pozvánka.

Srdečně zveme na nedělní bohoslužby od 9:00 hodin i otevřenou zahradu od 13:00 hodin. Při bohoslužbách, při kterých bude vysluhována večeře Páně a bude žehnáno dětem a učitelům, bude sloužit Jaromír Strádal, nový mělnický farář. V odpoledních hodinách bude probíhat program pro děti i dospělé.

Program na období 23. – 30. 6. a 1. 7. – 31. 8. 2024

Neděle 23. 6. 2024 – 9:00 Bohoslužby Mělník, káže br. Michal Šimek, farář ve Mšeně.

Sborové shromáždění – volba nového faráře br. Jaromíra Strádala.

Neděle 30. 6. 2024 – 9:00 Bohoslužby Mělník, káže br. farář Erdinger.

Bohoslužby o prázdninách se konají každou neděli v evangelickém kostele od 9:00 hodin.

Po dobu letních prázdnin se pravidelné aktivity v týdnu nekonají.

Kontakty:

737 284 760 – Miroslav Erdinger, farář

731 514 224 – Jana Jahodová, kurátorka

777 334 801 – Eliška Erdingerová, pastorační pracovnice

Koncert se koná u příležitosti Roku české hudby 2024 v evangelickém kostele.

Víno tvé výborné pít mi dej aneb - "Karáskovský happenn(y)ning. IV. ročník proběhne i tentokrát na otevřené evangelické zahradě. Promluví pozvaní hosté, ale o svou vzpomínku na Svatopluka Karáska se mohou podělit i účastníci akce. Karáskovy texty přednese Jitka Hrušková a farář Miroslav Erdinger, který bude akci moderovat. Bude méně řečníků a více písní v podání muzikantů pod vedením Honzy Karnolta. Stánek s bčerstvením Martina Russe a ochutnávka vín mělnických i jiných vinařů jistě přispějí k příjemné atmosféře. Hlavním hostem bude hudební soubor RAINBOW GOSPEL CHOIR.

Velikonoční sborový dopis

Protože jsme byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste, a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Kol 23, 1–4

Milé sestry, milí bratři, členové a přátelé evangelického sboru na Mělníku.

Ten příběh je stále živý. Je to již hezká řádka let, co jsem odjížděl na jazykový kurz do Anglie. Loučil jsem se s jednou téměř devadesátiletou ženou. Měli jsme spolu hluboký lidský vztah, nesený vírou. V závěru našeho setkání mi dávala obálku se slovy: „Až Vám bude nejhůř, tak tu obálku otevřete.“ Byla to těžká chvíle. Vzít, nevzít? Přece si nebudu brát peníze, byť by to byly libry, od ženy na konci života? Ale nevezmu si je a ublížím jí pohrdnutím darem, obzvlášť darovaným s tak silnou motivací. „Až vám bude nejhůř…“

Vzal jsem si tu obálku. Rozechvěle jsem ji hned první večer v Londýně rozlepil. „Až vám bude nejhůř,“ slyšel jsem její hlas. „Kolik tam asi je?“ říkal mi můj hlas. Otevřu obálku a v ní: „Our Father who art in Heaven… Otče náš, který jsi na nebesích…“ Anglicky napsaná modlitba Páně. „Až vám bude nejhůř…“ Ne peníze, ne věci, ne zásluhy, ne výkon. „Hledejte to, co je nad vámi,“ hledejte Krista. Hledejte duchovní zakotvení, sílu pro život, víru, která vás provede všemi, i těmi nejobtížnějšími situacemi. Hledejte lásku, která všechno spojuje, boří hradby, naplňuje život. Pozemské věci pominou. Peníze se rozkutálejí, zásluhy budou zapomenuty. Člověk zestárne, jeho výkon bude stále slabší. Zůstává duchovní bohatství. Zůstává útočiště pro smysluplný život. Zůstává nový život.

Jak to víme? Kde se to dozvídáme? „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem.“ Jsme u velikonočního poselství, jsme v jádru evangelia, ke kterému nás směruje apoštol. Sboru v Korintu píše: „Chci vám připomenout evangelium… které je základem… Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle písem…“ „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.“ Až vám bude nejhůř, nehledejte povzbuzení a naději v tom, co pomine. Nehledejte tam, kde si lidé obvykle myslí, že to tam najdou. A pak to zklamání, když to tam není. Hledejte u Krista. Tam vše naleznete. Naději proti beznaději, radost proti zármutku, světlo proti tmám, nový výhled do budoucnosti proti strachu, společenství proti osamělosti. Lásku proti nenávisti, zlobě, sobectví. Život proti smrti. To vše nám Kristus nabízí. „Hledejte to, co je nad vámi.“ Ale nejen až vám bude nejhůř. Stále, každé ráno a každý den. Pro každého je díky oběti a vzkříšení Ježíše Krista mnoho připraveno. „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé…“

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Přijměte pozvání na velikonoční setkání a bohoslužby do Husova domu, které se konají následovně:

28. 3. 2024 – Zelený čtvrtek – v 18:00 hodin: bohoslužby – pašijní čtení se zpěvy; – v 19:00 hodin: sederová večeře

29. 3. 2024 – Velký pátek – v 9:00 hodin: bohoslužby s večeří Páně

31. 3. 2024 – Neděle vzkříšení – 09:00 hodin: bohoslužby s večeří Páně a křty

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, všem Vám, kdo jakýmkoliv způsobem podporujete život farního sboru na Mělníku, děkujeme. Vážíme si Vaší finanční obětavosti, díky které sbor může uskutečňovat svůj provoz. Před pár léty vedení církve vyhlásilo akci „5 % a hlavu vzhůru.“ Znamená to posílit platby na církev 5 % ze svého ročního příjmu. A protože se církev připravuje na úplnou, tedy i finanční odluku od státu, je každý sbor, který má svého faráře, povinen odvádět do tzv. personálního fondu poměrně vysokou částku. Církev tak šetří na platy farářů. Z Vašich příspěvků také hradíme provoz sboru jako jsou energie, úklid, účetnictví, opravy, údržba atd. Prosíme, máte-li tu možnost, vyslyšte tuto výzvu vedení církve. Číslo účtu našeho sboru je: 2401866963/2010. Děkujeme Vám.

Přejeme Vám požehnané Velikonoce, přijetí Kristovy oběti i radost z Kristova vzkříšení.

Za farní sbor Českobratrské církve evangelické na Mělníku

Miroslav Erdinger, farář a Jana Jahodová, kurátorka

O zasazení dubů na sborové zahradě

V sobotu 24.02. 2024 jsme se sešli na sborové zahradě u zasazených dubů. Vytvořili jsme pestré shromáždění: mládež ze seniorátů poděbradského, pražského, libereckého a jihočeského, členové našeho sboru, příslušníci mělnické katolické komunity a delegace ze sboru v německé Seydě v čele s bratrem farářem Meinhofem.

Od tohoto dne ponesou stromy poselství: bez rozdílu konfese či národnosti nám budou připomínat vzájemné společenství, společnou víru, zodpovědnost i naději. To jsme zanesli do pamětní listiny, která bude vyvěšena v našem kostele i v kostele v německé Seydě. Podepsaná listina byla ofocena, přečíst si ji můžete pod tímto příspěvkem.

Písemným podkladem pro slavnost byl česko-německý text nazvaný 24. únor 2024, Mělník: Stromy ze Seydy za budoucnost v pokoji. Jsou v něm zachyceny historické souvislosti samotného zasazení dubů i celkový kontext pořádaného shromáždění. Přečíst si jej můžete pod článkem. Zpráva o tomto setkání i jeho poselství vyšla ve víkendovém vydání německých novin Mitteldeutsche Zeitung, výstřižek viz pod článkem.

Po slavnostním setkání následovala naučná procházka Mělníkem s důrazem na jeho katolickou minulost a současnost. Prováděl nás historik Mgr. Lukáš Snopek z mělnického Regionálního muzea, člen katolické farnosti. Setkání u dubů probíhalo souběžně s akcí seniorátní mládeže, která poskytla německé delegaci zázemí. Děkujeme.

Tato sobota byla zároveň dvouletým výročím války na Ukrajině, napadené zemi jsme vyjádřili podporu. Kéž deklarované poselství pomůže růst míru, kterého užíváme i jejž očekáváme. Kéž naše společné setkání stoupalo k Hospodinu jako modlitba pokoje.

Vít Novotný

Bratru faráři Erdingerovi končí povolací období a mělnický evangelický sbor hledá jeho nástupce. Bratr farář Ježdík, který je farářem v Písku, přijal pozvání a je jedním ze tří kandidátů na místo mělnického faráře. Poslouží při nedělních bohoslužbách, a pak bude možné s ním při kávě a čaji pohovořit. Srdečně zveme.

Další kandidáti: V pondělí 12. 2. 2024 byla hostem na schůzi staršovstva ses. farářka Eliška Vančová a v březnu bude hostem na kazatelně br. farář Jaromír Strádal z Potštejna.

Silvestr v Husově domě

9:00 hod. bohoslužby vede br. farář Miroslav Erdinger, káže br. farář Roman Porubän z Kežmarku, senior Tatranského seniorátu ECAV na Slovensku

18:00 silvestrovské setkání s povídáním, zpíváním a občerstvením

Srdečně zveme na bohoslužby a další setkání. Při všech bude sloužit a kázat bratr farář Miroslav Erdinger.

• 24. 12. Štědrý den v 9:00 bohoslužby v Husově domě a ve 23:00 v evangelickém kostele! se zpěvy vánočních písní a koled pod vedením bratra Honzy Karnolta
• 25. 12. Boží hod vánoční v 9:00 bohoslužby v Husově domě s večeří Páně
• 26. 12. Štěpán v 9:00 bohoslužby v Husově domě 

Vánoční sborový dopis 2023

„Nebojte se. Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově“… „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.“ Lk 2, 10 + 14

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé českobratrského evangelického sboru na Mělníku, milí spolulidé.

Odkud a z jakého důvodu ta veliká radost přichází? Z betlémského chléva. A důvod? Protože se tam narodila láska. Ta bezpodmínečná, čistá, pravdivá, člověka zachraňující, láska, která nehledá svůj prospěch, nepočítá křivdy, raduje se z pravdy. Láska, která si nedělá žádné nároky. Láska, která i když lidskou zlobou ukřižovaná, vstává z mrtvých. Probouzí se k životu, probouzí nás k životu. Vždyť silnější než smrt je láska.

A že se ta láska narodila právě v chlévě? Všude měli obsazeno, zavřeno, někde se třeba báli, jinde si pyšně střežili své jisté, někde si zase nechtěli umazat pokoj nějakými přivandrovalci. Jaký je ten chlév silný symbol. V královských palácích, ve vilách bohatých a mocných, tam by nejspíš nikdo ani nějaké čisté lásce nerozuměl. Tam vědí všichni své, lidé si tam hlídají své pozice, svůj majetek, své pohodlí. Tam se intrikuje a pokrytectví, přetvářka, podezřívání, manipulace tam jen kvetou. Ale čistá láska? Kdo by jí v takových místech a situacích rozuměl? „To bude něco divného, jen si na to dejte pozor,“ spíše by se neslo od úst k ústům. 

Tak tedy chlév. „Vůl na dítě dýchá, Bůh se sklonil k nám, sláma do zad píchá, Bůh se sklonil k nám,“ zpíváme v jedné písni. Tam, v místě nepohodlí, kde lidé usilují o pravdivý, ne divadelní nebo televizní život, kde lidé ošetřují zvířata, kde se možná nemluví docela slušně (ale co to je to „slušně“), kde je všechno děláno proto, aby bylo co jíst a pít, kde námahou padají víčka, tam lidé myslí na druhé. Jejich mysl není zatemněna mocí, slávou, bohatstvím, zde je porozumění pro onu bezpodmínečnou lásku, tady je podhoubí pro její narození.

Nebojme se, je s námi Boží láska. Přišla mezi nás. Jako bezbranné dítě v nepohodlí chléva dala o sobě vědět. Nejprve pastýřům, které ta dobrá zpráva vylekala. „Nebojte se,“ slyšeli. Radost z narození Spasitele přemůže strach, protože, jak později napíše apoštol, „…láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání…“ No a pak dalším a dalším o sobě dávala vědět a také my jsme se o ní doslechli. I my z té Boží lásky, narozené v betlémském chlévě, můžeme žít a žijeme. „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Milé sestry, milí bratři, přátelé sboru, radujeme se ze všech setkání s Vámi ať v kostele nebo v Husově domě. Vždyť podstatnou složkou života víry jsou společná shromáždění. Děkujeme Vám také za Vaši finanční podporu a pomoc. Sbor po té finanční stránce hospodaří z Vašich příspěvků. Chátrající objekty stále opravujeme, což je pro nás největší finanční zátěž. Samozřejmě platíme za energie, také přispíváme na provoz seniorátu a církve. Podílíme se na několika humanitárních projektech a sbírkách. Pokud chcete a můžete přispět, udělejte to, prosím, na účet sboru, jehož číslo je: 2401866963/2010. Děkujeme Vám.

Přejeme Vám požehnané, Boží i lidskou láskou prosvětlené Vánoce.

Ať Vaše kroky provází Boží blízkost, pokoj a naděje.

Za staršovstvo Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Mělníku

Miroslav Erdinger, farář a Jana Jahodová, kurátorka

Vánoce v teorii a praxi.V sobotu před první adventní nedělí proběhne v Husově domě vánoční tvoření adventních věnců a vánoční výzdoby. Účastníkům akce chceme přiblížit historii, tradiční zvyky, rituály a význam vánočních svátků a zapojit při tom děti i dospělé do praktických rukodělných technik. Projekt je oraganizován a financován Farním sborem ČCE v Mlěníku a Komunitním centrem Husův dům. Je také finančně podpořen městem Mělník.

 Opět po roce si můžete nakoupit pěkné dárky a zároveň podpořit lidi v rozvojových zemích.

V neděli 15. října poděkujeme Pánu Bohu za úrodu. Bude vysluhována večeře Páně. Bohoslužby se konají v kostele.

Další akce na OTEVŘENÉ EVANGELICKÉ ZAHRADĚ.

https://youtu.be/sLqUukiQXAE

Neque porro quisquam est, qui dolorem ipsum quia dolor sit amet, consectetur, adipisci velit, sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem. Pellentesque ipsum. Duis pulvinar. Maecenas libero. Curabitur sagittis hendrerit ante. Nullam faucibus mi quis velit. Aenean placerat. Donec iaculis gravida nulla. Fusce dui leo, imperdiet in, aliquam sit amet, feugiat eu, orci. Vivamus luctus egestas leo. Mauris metus. Maecenas ipsum velit, consectetuer eu lobortis ut, dictum at dui. Nunc auctor. Pellentesque pretium lectus id turpis. Nunc auctor. Mauris metus. Aliquam in lorem sit amet leo accumsan lacinia. Nullam dapibus fermentum ipsum. Duis pulvinar.

Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Fusce suscipit libero eget elit. Aliquam ornare wisi eu metus. Etiam quis quam. Etiam dictum tincidunt diam. Morbi scelerisque luctus velit. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes, nascetur ridiculus mus. Maecenas aliquet accumsan leo. Neque porro quisquam est, qui dolorem ipsum quia dolor sit amet, consectetur, adipisci velit, sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem. Curabitur ligula sapien, pulvinar a vestibulum quis, facilisis vel sapien. Aliquam ante.

Mauris metus. Nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit, sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt. Curabitur bibendum justo non orci. Donec vitae arcu. Pellentesque arcu. Et harum quidem rerum facilis est et expedita distinctio. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Donec quis nibh at felis congue commodo. Nam sed tellus id magna elementum tincidunt. Mauris elementum mauris vitae tortor. Nulla accumsan, elit sit amet varius semper, nulla mauris mollis quam, tempor suscipit diam nulla vel leo.

Zveme vás na setkání žen, které se bude konat 6.6.2019 od 14:30. Těšíme se na šikovné ruce a otevřené srdce k rozhovorům při kávě a čaji.

Vítáme vás na webových stránkách Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Mělníku.

Centrem našeho setkávání jsou nedělní bohoslužby, které se konají v letním období v evangelickém kostele každou neděli od 9:00, v chladných obdobích roku potom na faře v Husově domě a to ve stejný čas. Bohoslužby jsou veřejné a otevřené všem zájemcům.

Tyto internetové stránky vám nabízejí informace o jednotlivých setkáních, službách, aktivitách i potřebách sboru.

Farní sbor ČCE Mělník nabízí k rekreaci dvoulůžkový pokoj (možnost 1 přistýlky) v budově fary, včetně koupelny s WC, připojení k internetu, k dispozici je sborová kuchyňka.

Pro nenáročné je možnost přespání v sále Husova domu na vlastních karimatkách a ve vlastních spacácích.

Fara se nachází v centru města, v zahradě s hřištěm pro míčové hry, pískovištěm a skluzavkou pro děti. Možnost výletů např. do Kokořínského údolí, cyklostezky do okolí.

Cena ubytování:

200 Kč za pokoj/noc + 100 Kč za osobu (noc s povlečením), navíc poplatek za rekreanty dle místní vyhlášky. 

50 Kč za osobu/noc bez povlečení

Děti do 3 let – 0 Kč, děti do 12 let 50% sleva.

Přespání v sále HD na vlastních karimatkách a spacácích – 80 Kč/noc.

Kontaktní osobou pro ubytování na faře je Lenka Pašková Špeciánová.

Zájemci nechť se obrátí na tel. 721 587 302, email: lenka.specianova@quick.cz nebo na melnik@evangnet.cz.

Bohoslužby Mělník 9. 6. 2019

Neděle svatodušní – křty, VP

Pokřtění: Ondřej Svoboda, Vít Novotný

Miroslav Erdinger

Preludium

Vstupní píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála čest všichni ve stoje (doprovod varhany)

Introit: Ž 100 Bible – Slovo na cestu

Zpívej Hospodinu, celá země! ² Služte Hospodinu s radostí! S písní přicházejte před jeho tvář. ³ Vězte, že Hospodin je náš Bůh, že on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, jsme jeho stádo, které pase. ⁴ Vcházejte do jeho bran s děkováním a do jeho síní s chvalozpěvem! Vděčně vyvyšujte jeho jméno, ⁵ neboť Bůh je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost trvá do všech pokolení.

Pozdrav:  Milé sestry, milí bratři, vítám Vás při dnešních bohoslužbách v neděli svatodušní, kdy si připomínáme zásadní událost víry, seslání Ducha svatého. Během bohoslužeb budou pokřtěni dva mladí bratři, dostane se nám pozvání ke Kristovu stolu, zpěvem bude bohoslužby provázet pěvecký sbor z Jimramova Vocatus ecumenicus. Vítám všechny hosty i domácí a zdravím Vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen.

Píseň: Buď tobě sláva VOCATUS

Modlitba

Čtení:

Gen 11, 1 - 9 Ondřej Svoboda

1Celá země byla jednotná v řeči i v činech.

2Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.

3Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.

4Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“

5I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.

6Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.

7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“

8I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

9Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Zj 21, 1 - 7 Vít Novotný

1A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.

2A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.

3A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,

4a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“

5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“

6A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

7Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.

Píseň: Služte Hospodinu s veselím VOCATUS

Křty

Milé sestry, milí bratři, přátelé milí,

o křest mě požádali bratři Ondřej Svoboda z Vysoké, žák 8. třídy základní školy na Mělníku, nar. 2004, a Vít Novotný z Mělníka, student Gynmázia Jana Palacha na Mělníku, ročník 2002. Jejich křty jsme projednali ve staršovstvu a to s nimi vyslovilo souhlas. Oba pravidelně navštěvují konfirmační cvičení, oba pravidelně přicházejí na bohoslužby a také dalšími způsoby se aktivně podílejí na sborovém životě. Oba jsou z rodin, které v církvi a ve sboru nežijí, avšak rodiče cestu víry svých synů podporují. S oběma jsem hovořil, jejich otázky a hledání odpovědí významně přesahují hranice tradiční zbožnosti. Nejen za sebe mohu říci, že oba mladí bratři jsou pro mělnický sbor novým bohatstvím, novým impulzem a také novou radostí. Bratr Vít Novotný pozval ke křtu jako kmotru svou babičku paní Milenu Navrátilovou z Mělníka a jako kmotra přizval svého spolužáka a přítele Jana Sklenáře. I bratr Sklenář je člověkem, který je otevřený křesťanské víře, který poctivě hledá cestu víry. Pravost a čistotu rozhodnutí bratra Novotného jsou oba připraveni dosvědčit.

V knize Skutků apoštolských čteme tato slova (Sk 10, 34 – 35 + 44 – 48):

34A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,

35ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.

45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.

46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:

47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“

48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

„V každém národě je Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé“. Všimněme si, milí přátelé: V každém národě a jenom někdo. Nic většinového. Ne všichni. Naše země se div ne pyšní tím, že je nejsekularizovanější zemí Evropy. Po čtyřiceti létech, kdy zde byli křesťané pronásledováni, kdy heslem bylo: mlč a poslouchej, mysli si, co chceš, avšak dělej, co chtějí „oni“, kdy naše země zažila hrůzy druhé světové války, vystěhování mnoha nevinných lidí, a po válce, po rudém převratu namísto vděčnosti válečným hrdinům byly Pankrác a Bory a Leopoldov a Jáchymov… a také připravené smyčky na popravištích. Po dalších létech normalizace, totality a vlády strachu přišel listopad 89 a není divu, že lidé upadali do nových zmatků, které trvají do současnosti. Vláda žlutých řepkových polí, kosteleckých párečků a ironické, ponižující hradní Becherovky, která ředí nejen krev, ale také mozkovou kůru, dělají s lidmi své. Další zmatky, další zakřivenost člověka, další hledání nejistých jistot. Marasmus a bloudění v labyrintu bez konce.

A do toho dnes a v tuto chvíli v mělnickém evangelickém kostele slova: „V každém národě je Bohu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“ Je tady těsto a je tady kvas menšiny. Je vyhlášen pokoj v Ježíši Kristu. Je zvěstována pravda a láska Kristova, která si našla cestu do lidských srdcí. Je vyhlašována Kristova vláda odpuštění, milosrdenství, lásky, pokoje. Začala ta vláda podivuhodně, na kříži. Začala obětí Krista. Ránu dostala ještě v hrobě, když za Kristovým tělem byl přivalen kámen. Ani jeho tíha však nezabránila cestě světlu. Žádný kámen není tak těžký, aby zabránil průniku paprskům vzkříšení, nového dne, nového života.

A Petr mluví o svědectví víry, o odpuštění, o Boží lásce. A sestupuje nová moc, síla, dynamis, která hýbá kameny. Duchem svatým bible tu novou moc nazývá. „Kdo může zabránit tomu, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého?“ Nic tomu nemůže zabránit. Nic nemůže zabránit tomu, aby menšinový kvas neprokvasil všechno těsto. Nic nemůže zabránit tomu, abyste ty, milý Ondřeji, a ty, milý Vítku, nepřijali křest ve jméno Ježíše Krista. Oba jste v tomto národě Bohu milí. Přiznáváte se k němu a děláte to, co je dobré a spravedlivé. Amen.

Prosím vás, Ondřeji, Vítku, paní Navrátilová a Honzo, předstupte před stůl Páně. Shromáždění prosím, aby povstalo. 

Ptám se nejprve Tebe, Ondřeji Gabrieli Svobodo: 

Vybral sis jako své křestní jméno Gabriel. V překladu muž Boží. Bůh je moje síla. Tak vnímáš svůj vztah s Bohem, to cítíš, že ti Bůh dává. Došel jsi na své cestě hledání, otázek, otevřenosti pro víru až k okamžiku, kdy můžeš vyznat Ježíše Krista svým Pánem? Přijmout ho do svého života jako dobrého pastýře, o kterém věříš, že tě dobře, s láskou a milosrdenstvím vede?

Jestliže ano, odpověz: Vyznávám a přijímám.

Věříš, že tě Duch svatý pozval k hledání a ukázal ti cestu k nalezení Krista? Věříš, že byl pro tebe Kristus Pán ukřižován, vzal na kříž tvé stíny, tvé nepodařené věci, tvůj hřích? Věříš, že ti odpouští a stále znova tě ke svému kříži, kde všechny své stíny můžeš znova a znova odevzdávat, zve?

Jestliže ano, odpověz: Věřím.

Přijímáš vděčně Kristovo pozvání k víře, která dává tvému životu nečekaný, nový smysl, která s tebou jednou překročí i poslední práh tohoto života a přivede tě do Božího království?

Jestliže ano, odpověz: Vděčně toto pozvání přijímám.

A nakonec se tě, milý Ondřeji, ptám, zdali připouštíš svou křehkost, zranitelnost, mnohé slabosti, a přesto všechno nyní slibuješ, že půjdeš cestou víry v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, že budeš svého Pána Ježíše Krista dosvědčovat těm, které budeš na své cestě potkávat, a také že budeš žít v Kristově církvi, zde v Českobratrské církvi evangelické na Mělníku, ve které budeš nyní pokřtěn?

Jestliže ano, odpověz: Připouštím a slibuji.

Obracím se nyní k tobě, Víte Theofile Novotný, se stejnými otázkami:

Vybral sis jako své křestní jméno Theofil. Ten, kdo miluje Boha, ten, koho miluje Bůh. Tak vnímáš svůj vztah s Bohem. Došel jsi na své cestě hledání, otázek, otevřenosti pro víru až k okamžiku, kdy můžeš vyznat Ježíše Krista svým Pánem? Přijmout ho do svého života jako dobrého pastýře, o kterém věříš, že tě dobře, s láskou a milosrdenstvím vede?

Jestliže ano, odpověz: Vyznávám a přijímám.

Věříš, že tě Duch svatý pozval k hledání a ukázal ti cestu k nalezení Krista? Věříš, že byl pro tebe Kristus Pán ukřižován, vzal na kříž tvé stíny, tvé nepodařené věci, tvůj hřích? Věříš, že ti odpouští a stále znova tě ke svému kříži, kde všechny své stíny můžeš znova a znova odevzdávat, zve?

Jestliže ano, odpověz: Věřím.

Přijímáš vděčně Kristovo pozvání k víře, která dává tvému životu nečekaný, nový smysl, která s tebou jednou překročí i poslední práh tohoto života a přivede tě do Božího království?

Jestliže ano, odpověz: Vděčně toto pozvání přijímám.

Přijal jsi své druhé křestní jméno Theofil. Ten, který miluje Boha, ten, kdo je Bohem milovaný. Věříš, že tě Bůh miluje? Ty sám miluješ Boha?

Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano.

A nakonec se tě, milý Ondřeji, ptám, zdali připouštíš svou křehkost, zranitelnost, mnohé slabosti, a přesto všechno nyní slibuješ, že půjdeš cestou víry v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, že budeš svého Pána Ježíše Krista dosvědčovat těm, které budeš na své cestě potkávat, a také že budeš žít v Kristově církvi, zde v Českobratrské církvi evangelické na Mělníku, ve které budeš nyní pokřtěn?

Jestliže ano, odpověz: Připouštím a slibuji.

Nyní se obracím na vás, kmotro a kmotře Víta Novotného:

Mileno Navrátilová a Jane Sklenáři, přijali jste Vítovo pozvání, abyste byli svědky jeho křtu. Kmotry zvykli jsme si tuto roli nazývat. Dosvědčujete pravost a čistotu rozhodnutí bratra Víta Novotného, s jakou se rozhodl pro cestu následování Krista, na jejímž začátku stojí dnešní křest? Jste připraveni na jeho nové cestě ho podporovat, povzbuzovat, a také sami od něj přijímat svědectví jeho víry v Krista?

Jestliže tomu tak je, pak odpovězte: Dosvědčujeme a jsme připraveni.

Ještě se obracím především na staršovstvo tohoto sboru, ale také na všechny další zde přítomné křesťany:

Přijímáte tyto dnes křtěné bratry Ondřeje Svobodu a Víta Novotného do společenství církve Kristovy, zde do společenství Českobratrské církve evangelické, přijímáte je za členy Farního sboru Českobratrské církve evangelické na Mělníku? Slibujete, že je ponesete ve své pastýřské odpovědnosti, budete se za ně modlit a spolu s dalšími sestrami a bratry zde křtěnými, budou tématem Vašich přímluvných modliteb? Budou se moci na vás obracet s případnými otázkami i prosbami o lidskou blízkost plnou víry a lásky?

Jestliže ano, odpovězte spolu se mnou: Přijímáme a slibujeme.

Vyznejme nyní všichni společně víru slovy Apoštolského vyznání víry: Věřím v Boha Otce všemohoucího…

Poklekněte před stůl Páně:

Nejprve Ondřej

Křtím tě, Ondřeji Gabrieli, ve jméno…

Vzkládání rukou, požehnání

Poté Vít

Křtím tě, Víte Theofile , ve jméno…

Vzkládání rukou, požehnání

Modlitba za pokřtěné

Píseň: Lord, i want (Bože, chci být dobrý křesťan) VOCATUS 

Děti odcházejí do NŠ

Text: Sk 2, 1 – 13

1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku

2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;

3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.

4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.

5Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“

6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“

7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;

8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

9Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.

10A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu

11a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

12Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.

13Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

ohromení, úžas a údiv, zděšení, rozruch a vykolejení z normálu. Tak to vypadá, když se děje něco podstatného od Boha k člověku, když Bůh zasahuje do lidského života, když naplňuje své rozhodnutí záchrany. A dějí se ty věci ze strany Boží náhle a nečekaně. Člověk je jimi jakoby přepaden, zaskočen. Nestačil se důkladně připravit, naplánovat si, vytvořit prostředí, obléknout se a udělat si přípravné poznámky. Možná, kdyby tomu tak mělo být a Pán Bůh by měl čekat, až se člověk připraví na jeho zásah, nestalo by se nic. Jednoduše by se Bůh nedočkal. Nebo by se stalo něco jiného. Člověk by začal určovat, komu to Boží jednání náleží, kdo si ho zaslouží a v jakém množství. A že jsou takoví, kteří si nezaslouží, to by člověk také věděl, kteří to jsou. Jakoby věděl, kdo si to naopak zaslouží a že nejvíce on sám. Tak takto ne.

Náhle se strhl hukot s nebe. Bůh rozhodl ve chvíli, když byli všichni spolu na jednom místě. Připomeňme si překlad kralických, kteří řeknou, že „byli všichni jednomyslně spolu“. Byli jedné mysli, otevřeni pro nové události. Nejen zvyk být spolu, ale pokračování v tom, jak to bylo s Ježíšem. Bytí spolu. Když jsou učedníci spolu, slyší o vzkříšení Krista Pána, když jsou spolu, vzkříšený Pán se jim zjevuje. Nyní jsou spolu a je to jakási předzvěst budoucí církve. Tam, kde jsou kristovci spolu, tam se odehrává něco, co vzbuzuje údiv. Co je důležité pro budoucnost.

Jsou Letnice a spolu nejsou ovšem jen učedníci, ale i ti, kteří přišli do Jeruzaléma slavit jeden z největších izraelských svátků. O Letnicích si připomínali vedle úrody, za kterou děkovali, také dar Zákona. Jeho centrální událostí bylo vyvedení z otroctví Egypta. Bylo co slavit, bylo na co vzpomínat, o čem hovořit. Bůh nejen vedl, ale stále vede člověka do svobody, a člověk může svobodně užívat všech darů země. Lidé, shromážděni spolu, dobře naladěni, plni radosti a vděčnosti. A mezi nimi učedníci, soustředěni na jednom místě. Zřejmě širší kruh těch, kteří byli Ježíši blízko.

A najednou se to stane. Bůh plní svůj slib. Sesílá svatého Ducha. A všechno se mění. Ne z rozhodnutí, tužeb, přání a ambicí lidí vane Duch svatý. Vane z rozhodnutí Božího. A ne nějak vane. Je to vichr, který působí, že si lidé rozumí. Ale proč si rozumí? O čem že to Duchem obdaření hovoří? „Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velkých skutcích Božích.“ Lidé zcela rozdílní, jiných národností, zvyklostí a mravů rozumí, když se tady hovoří o velkých skutcích Božích. Tak působí Duch svatý. Ústa otevírá k mluvení o Božím díle a uši otevírá ke slyšení a porozumění tomu dílu. Napříč národy a rasami, ale také napříč povahami a napříč všelikou lidskou jinakostí vane si to Boží Duch a způsobuje údiv a vyvádí z míry a jedni se radují a druzí se posmívají. Nic nového. Posmívá se ten, kdo nerozumí, kdo se nechce nechat rušit, kdo nechce ve svém životě nic měnit. Kdo je sám se sebou spokojený anebo také ten, kdo je docela obyčejně hloupý. Kdo chce všechno nové dění, kterému nerozumí, od sebe odrazit. Raduje se ten, kdo touží po naplnění, kdo vnímá život jako tajemství, a tak také vnímá Boží dílo s člověkem. A Duch svatý – to už je pořádná dávka tajemství. Ale mnozí rozumí.

Jakže to bylo, když lidé stavěli město a věž? Jaký byl začátek té stavby nazvané po jejím dokončení Bábelem neboli zmatením? „Celá země byla jednotná v řeči i v činech.“ Tak idylicky ten příběh začíná. A my si řekneme, že tedy z toho musí vzniknout něco dobrého, něco úžasného. Když jsou přece lidé jednotní. Udělejme si jméno, zní jednomyslně. Vybudujme věž, jejíž vrchol bude dosahovat nebe. A lidé budují a budují a zdá se, že již svého cíle dosahují. Jen ten motiv jim nějak unikl. Vybudovat si jméno, sednout si na Boží místo a rozhodovat o druhých, dosáhnout nebes – to není nic, s čím by Bůh mohl souhlasit, co by ho mohlo těšit. A tak dochází k pravému opaku od události Letnic. Dochází ke zmatení jazyků. Lidé si přestávají rozumět, až si nerozumí vůbec. Tam, kde lidé hovoří o sobě a o svém díle, o svých úspěších, tam, kde se šplhají na výšiny, kde si chtějí dělat jméno a Boží jméno odsouvají do pozadí, tam dochází ke zmatení a lidé si nerozumí. Bůh takovému dílu nežehná, Bůh naopak takové dílo nechá padnout. Tam si lidé ani nemohou rozumět, neboť zákonitě dojde k nepokojům na téma kdo je výš, kdo je lepší a kdo horší. Lidské kategorie tohoto typu, které nepočítají s Bohem, selhávají. Obrací se proti člověku. Město a věž byly postaveny, ale lidé si nerozuměli. Na začátku to byl jeden lid a jedna řeč. Možná také ona jednomyslnost. Namířená ovšem tak, že nepočítala s Bohem. A Bůh to tak nenechal. Z toho, co se v začátku jevilo jako nadějné, stalo se místo zmatení.

Letniční události, při kterých Bůh posílá svatého Ducha, ty mají jiný směr a jiné důsledky. Přesně naopak. Zde jsou lidé spolu, ale v Kristově jménu. Jako Kristovi učedníci. Jsou uprostřed mnoha národů a ras, je slyšet mnoho různých jazyků, člověk by řekl, že si ti lidé nemohou porozumět. Snad jen na trhu. A najednou ten Duch svatý. A lidé rozumějí řeči kristovců. Rozumějí řeči o Bohu a jeho díle pro člověka. Ne jak vysoko člověk postaví svoji stavbu, ale jak nízko se Bůh skloní k člověku. V tom Božím sklonění je začátek porozumění. Tomu lidé rozumí. Ale někteří také ne. 

Je to s tím Duchem svatým zajímavá věc. Může to být jemný vánek, ale také bouřlivý vichr. Tak si hledá Bůh cestu k člověku. Ani ten nejmenší a nejposlednější není vynechán z jeho působení a moci. Jemně, mnohdy až neznatelně vane si k člověku, provane si cestu k jeho srdci, nalezne ho, osloví. Osvěží, nabídne nový směr, poradí na křižovatce života. Jemně, téměř neznatelně ovívá Duch Boží lidská srdce, vyprahlá a vyschlá. Zavlažuje je, občerstvuje. A jindy s hukotem duje, aby provětral stojaté vody lidských srdcí, aby zadul do sebespokojenosti a vlažnosti. Aby dal život a obnovil život a nabídl mu smysl, kotvu a určení. Říká v jednom ze svých kázání zesnulý již synodní senior Milan Hájek: “Bůh znovu dává svého ducha do porušeného těla. Když tento prvotní duch, to prvotní dýchání těla je porušené, nedostatečné, slabé, vydané zkáze, Bůh sestupuje svým Duchem, aby obnovoval a působil nové stvoření. Této skutečnosti říká Písmo „Duch Boží“ nebo „Duch svatý“. Bůh jakoby znovu vdechoval porušenému stvoření život, život jiné kvality. Nezapomeňme na původní smysl: moc k novému životu je něco, co přichází zvenčí. Žít dobře, žít správně, čistě, ryze, v lásce, - svatě – to není v nás, to je dar dechu Božího“.

Milé sestry, milí bratři, ta vlastnost Ducha, že si vane, jak chce, že není člověkem zastavitelný, že mu člověk nemůže určovat ani směr, ani místo určení, ani intenzitu, že se mu může jen otevírat, ta vlastnost je zachraňující. Duch Boží otevírá člověku ústa k mluvení o Božím záchranném díle pro člověka a tentýž Duch otevírá člověku srdce k přijetí takového díla. Jak si to například dovanul, dofoukal či dodul k srdcím dnes pokřtěných bratří Ondřeje a Víta. Máme tu výsadu a veliký důvod k vděčnosti za to, že i k nim i k nám si Boží duch cestu provanul, profoukal nebo produl. Ale na tom nezáleží. Jen když si k nám tu cestu našel. Jak s tím naložíme, je na nás. Amen.

Modlitba + vyznání vin.

Píseň: Modlitba Bože mocný králi VOCATUS

Večeře Páně

Píseň: Alleluja TwardowskiVOCATUS

Písně k VP: 397 Radujme se

399 V sjítí tomto

Oznámení.

Modlitba přímluvná + Modlitba Páně

Píseň:  Chval Pána svého písní VOCATUS

Poslání: 1. Kor 12, 4 -11

4Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;

5rozdílné služby, ale tentýž Pán;

6a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.

7Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,

9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,

10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.

11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Požehnání: Požehnání UrbanecVOCATUS

Požehnání: „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

Píseň: 675 Přijď již přijď Duchu stvořiteli (všichni, doprovod klavír + kytara)

Postludium

Bohoslužby Mělník 2. 6. 2019

Neděle Exaudi VP

Miroslav Erdinger

Text: Mat. 9, 35-38

³⁵Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

³⁶Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

³⁷Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo."

³⁸Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!"

Kázání.

Milé sestry, milí bratři,

je to velmi smutná představa. Rozsáhlé pastviny, členitá země, plno úskalí a nebezpečí. Dravá zvěř, rokle a propasti, nečekané nástrahy. Stádo hnané divokou zvěří a mračny hmyzu, drásáno trny a křovinami, unavené a vyčerpané. Bloudící ustrašené ovečky, vylekané ovečky, které hledají dobrou pastvu a bloudí a bloudí. Ne, nemají hlad, vždyť pastviny jsou nedozírné. Hlavy skloněné, přežvykují, pobekávají. Jedna si zaklesne nohu mezi kameny, nejde vyndat, zůstane tam. Jiná spadne do strže. Jak tak šla, nezvedala hlavu, tráva byla dobrá a ona nedávala pozor. Další naopak pozor dávala a ještě upozorňovala další. Jenomže jak tak dávala pozor, aby se nestalo nic druhým ovcím, nevšimla si, že za keřem číhá šelma. Stačil jeden skok a nejpozornější ovečce byl konec. Bloudící, vylekané stádo. A pastýř nikde. Nikdo nikde, stádo, ponechané na pospas životu. Ovce bez pastýře. Smutná představa. Opusťme nyní stádo bloudících ovcí bez pastýře. Pojďme k člověku. Pojďme k nám.

Ježíš ví, co říká. Nemůže lépe a srozumitelněji vyjádřit situaci lidí kolem sebe, situaci člověka. Bloudící člověk. Člověk vysílený a skleslý. To je Ježíšův pohled na člověka. A není to pohled kdesi z hluboké minulosti. Je to pohled na nás. Komenský v díle Labyrint světa a ráj srdce vidí lidské kolotání až dramaticky bezcílné. Píše: „Ach, přemizerní, bídní nešťastní lidé, toto-liž jest vaše poslední sláva! Toto-liž tolik nádherných vašich činů závěrek! Toto-liž cíl vašich, jimiž se nadýmáte, umění a rozličné moudrostí! Toto-li po tak mnoha nesčíslných pracech a kvaltování žádný ten pokoj a odpočinutí! Toto-li ta, kterouž sobě vždycky slibujeme, nesmrtelnost! Ach kéž jsem se nikdy nenarodil! Kéž jsem nikdy skrze bránu života neprošel, jestliže po všech světa marnostech nic než temnostem a hrůzám těmto za podíl býti mám! Ach Bože! Bože! Bože! Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným.“ Tak dramaticky a jistě pro mnohé z nás překvapivě vidí a líčí Komenský běh lidský. Lidé plní nepokoje, práce, pospíchání, hledání a zápasů, slz a bolesti, hledání nekonečného. Hledání lásky, hledání pokoje, hledání pochopení, přijetí a lidské porozumivé blízkosti. Lidé vysílení a skleslí. Jako ovce bez pastýře.

Sestry a bratři, to je ale přece k neunesení. To se chce také spolu s Komenským říci: “Kéž jsem se nikdy nenarodil.“ Jaký to má smysl takový život? A jestliže nyní zjišťujeme onu obtížnost života, pak se musíme ptát, jak dál a proč dál a s kým dál. Jak naložit s dalšími dny, které nám budou dány. Vždyť cesta ovcí nemůže být cestou naší. Putování se skloněnou hlavou, prodírání se houštinami života, hledání a přijímání potravy, čekání, až nám někdo ukáže cestu, až půjde někdo před námi a bude nám prošlapávat cestu. Ne, cesta ovcí nemůže být cestou naší a Ježíšova slova k takovému řešení ani neukazují. Nejde zde o bezejmenné stádo, jde zde o Boží lid, o ty, kteří se přijímají jako projev Boží stvořitelské vůle, kteří nesou znamení Boží blízkosti. Stádo je biblickým obrazem pro Boží lid a pastýřem byl Bohem vyvolený král a ochránce. A to je veliký rozdíl. Hlásit se k Božímu lidu znamená jasné rozhodnutí. Ten, kdo se rozhoduje, že bude někam patřit, rozhoduje se tak po úvaze nebo také srdcem, intuitivně, ale rozhoduje se vědomě. A rozhoduje se sám za sebe. Je omyl domnívat se, že mně připraví štěstí někdo jiný, že mi najde řešení pro mou cestu někdo jiný, že za mě rozhodne někdo jiný, že někdo jiný převezme odpovědnost za můj život. Pán Bůh netahá za provázky, aby nás vedl jako loutky, ani nikdo z lidí nás takto nemůže vést. Máme-li být skutečně šťastni, nemáme-li ztratit svoji lidskou důstojnost, toužíme-li po kvalitním životě, ve kterém si budeme sami sebe vážit, pak to budeme my sami, kteří se budeme rozhodovat. Nebude to jistě vždy dobré rozhodnutí, někdy bude dobré, jindy docela špatné. Ale bude to rozhodnutí naše, za které nikdo jiný nemůže převzít odpovědnost. A my tu odpovědnost také na nikoho jiného nemůžeme přenést. Špatné rozhodnutí nám paradoxně může ukázat k naší vlastní hodnotě, sebedůvěře, která se nebojí přiznat vlastní slabost. Jak napsal benediktýnský německý mnich Anselm Grün: „Sebedůvěra mi umožňuje být i slabý. Pocit vlastní hodnoty není nafoukanost, je to mnohem spíše cit pro vlastní cenu ve všech slabostech a mezích.“ Být součástí Božího lidu, být součástí Božího stáda neznamená ani kolektivní odpovědnost ani zbavení se odpovědnosti sama za sebe. Naopak uprostřed mnoha jiných být a zůstat svůj a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, která ovlivňují život stáda, tedy společenství, kam patříme, ale především náš vlastní život.

Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byly vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Ptáme se: „Jakou roli v tom našem životě, v našem rozhodování, v našem uvědomování si sama sebe hraje Ježíš?“ Ježíš vidí onu skleslost a vysílenost a projevuje lítost. Ne, není to žádná ponižující lítost. Je to lítost účinná, která je základním rysem Ježíšova jednání. Nejen na rozdíl od svých protivníků ale také na rozdíl od svých učedníků nemůže vidět bídu, se kterou se setkává, aniž by se nepohnulo jeho srdce. Připomeňme si. Ježíš obchází města i vesnice, učí v synagogách, káže evangelium Božího království, uzdravuje nemoci. Ježíš účinně zasahuje do života. Ale ne nějak staticky, ne tak, že by člověku vyřešil jeho situaci, ale tak, že učí a káže a také uzdravuje. Můžeme říci, že je jakýmsi účinným pomocníkem, asistentem, podporujícím, doprovázejícím. Není řešitelem.

Ježíš učil a kázal. Nečteme, že odstraňoval. Nabízel pomoc, ukazoval směr, byl tím pastýřem, na kterého se může stádo orientovat. Evangelium království, které Ježíš kázal, byla dobrá zpráva o tom, že všechno to rozhodování a nesení odpovědnosti a hledání, všechny zápasy, všechna rozhodnutí ta dobrá i ta špatná, ten poslední smysl všeho našeho usilování bude v posledu znám až před Božím trůnem, až v novém věku, v Božím království. Proto není na místě rezignace, proto se nedoporučuje nic vzdávat. V každé době, v každém věku a v každé situaci lze očekávat změnu, to nové, dobré, nepoznané. Vždyť řečeno s apoštolem Pavlem – nyní poznáváme jen částečně, ale potom poznáme plně. Za to jednou plné poznání to stojí.

Ježíšova lítost ukazuje, že Ježíši na člověku skutečně záleží. Nechce, aby člověk zůstal ve své skleslosti a vysílení. Vidí, že bídy a prázdnoty je příliš mnoho a těch, kteří by pomáhali, nabízeli možnosti, zvěstovali evangelium království, je málo. Učedníci proto dostávají úkol a snad nás překvapí, jaký. Ježíš nenařizuje učedníkům: Starejte se, buďte Božími nástroji, Božími dělníky, na vás to všechno leží i to, jak dopadne žeň, jak dopadne člověk u Božího soudu. Neříká učedníkům, aby šli a sami hledali ty nejlepší, ty správné. Ne, to Ježíš neříká. „Proste pána žně.“ Jinými slovy modlete se, ať Bůh sám vyšle. Vy nebudete rozhodovat, kdo je vhodný a kdo ne. Vy sami jste vhodní, vy jste přijali pozvání ke službě, vy jste se již sami rozhodli. Nyní ať Bůh vybere další, kteří se také sami rozhodnou. Kteří buď řeknou k Božímu pozvání ano. A nebo také ne. Proste za to. To stačí. Bůh slyší.

A již to není jen bezvýchodné bloudění, již je to smysluplné putování s Kristem. Již to není pohyb stáda, již je to cesta člověka. Jak vypadá podle Komenského? „To když já dopovím, ozve se mi zprostřed trůnu Spasitel můj Pán Ježíš a rozkošnými těmito ke mně slovy promluví: Nebojž se, milý můj, já s tebou jsem, tvůj Vykupitel, já utěšitel tvůj, neboj se. Aj, nepravost tvá odňata jest od tebe, a hřích tvůj zhlazen. Raduj se a plésej, nebo jméno tvé mezi těmito napsáno jest. Když mi věrně sloužiti budeš, jako jeden z těchto budeš. Cos viděl koli, užij toho k bázni mé a větší věci nad tyto uzříš časem svým. Ostříhej se jen v tom, k čemu jsem tě zavolal, a jakť jsem cestu k slávě této ukázal, tak ní kráčej. Buď v světě, dokud tě tam nechávám, poutníkem, podruhem, příchozím a hostem, u mne pak zde domácím mým. Právo nebešťanství tobě se dává.... Odejdiž již, milý můj, a stůj v losu svém až do skonání svého, užívaje potěšení, k němuž jsem tě přivedl, s radostí.“

Milé sestry, milí bratři. „Když viděl Ježíš zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.“ Ježíš vidí i nás. Nás jedince, naše rodiny, tento sbor, církev. Amen.

4. nedeľa po Veľkej noci – Cantate

(19. mája 2019, 9⁰⁰ h. Mělník)

Piesne: 660, 637, 98/1.3.4., 161, 505

Suspírium:Ďakujte Bohu a chváľte Jeho meno! Hlásajte skutky medzi národmi! Spievajte Mu a hrajte Mu, O všetkých jeho divoch hovorte! A Jeho menom chváľte sa, nech majú radosť Boha hľadajúci! Amen.

Kázňový text:Žalm 100,1-5

Prečítané slová z nášho Žalmu sú charakteristické pre dnešnú nedeľu – nedeľu Cantate, ktorá nám hovorí o tom, aby sme piesňami oslavovali Pána Boha a ďakovali Mu za všetko, čo od Neho každého dňa prijímame. A určite nie je toho málo.

Je veľmi veľa ľudí, ktorí nevedia prejaviť vďačnosť, ale práve dnešná nedeľa nám dáva k tomu príležitosti: vysloviť slová vďaky Bohu za to, že som, že si. Túto vďačnosť môžeme prejaviť i na týchto bohoslužbách prostredníctvom piesne. Hudba je prostriedok, cez ktorý dokážeme vyjadriť to, čo prežívame: či už smútok, radosť, vďačnosť, pohodu ale i rôzne iné vnútorné pocity. Hudbou človek od nepamäti vyjadroval to, čo vnútorne prežíva, čo sa v ňom odohráva. Dokonca by sme mohli povedať, že hudbou človek vyjadroval i to, čo nedokázal povedať slovami. A práve preto bola hudba, je a bude akýmsi komunikačným prostriedkom, ktorému dobre rozumieme a pritom sa nemusíme učiť jej jazyk, stačí mať otvorené uši a srdce a započúvať sa do jej nádherných tónov a melódie.

Mnohí významní velikáni hudby, vzdávali takýmto spôsobom česť a slávu nášmu Bohu, nášmu Stvoriteľovi. Napríklad J. S. Bach, Georg Fridrich Händel, Jozef Haydn a iní. V ich tvorbe nájdeme značnú časť diel venovanú improvizácii chorálových piesní, ktoré dobre poznáme z našich evanjelických spevníkov. Iste najznámejšou je Hrad prepevný. Veľmi známe sú Bachove kantáty, ktoré boli niekedy súčasťou bohoslužieb. Prostredníctvom nich Bach vyjadril to, čo práve prežíval a čím v živote viery prechádzal. Keď sa ďalej pozrieme na jeho chorálovú tvorbu, ako je napríklad, O Mensch, bewein dein Sünde gross – Ó človeče, zaplač nad svojimi veľkými hriechmi, tak vnímame prostredníctvom tohto diela obrovskú silu pokánia alebo v diele Jesu meine Freude – Ježiš moja radosť, či Sei gegrüset Jesu gütig – Buď pozdravený dobrotivý Kriste, môžeme sledovať radosť a vďačnosť oproti Pánu Bohu, ktorá je vyjadrená v tónoch týchto nádherných chorálov.

Aj my v dnešnú nedeľu chceme piesňou poďakovať Pánu Bohu za všetko, čo od Neho dostávame. Touto piesňou chceme vyvyšovať Božie meno, pretože je nad všetky mená. Veď meno Ježiša Krista je pre nás záchranou, ako hovorí učeník Peter: „lebo nebolo dané pre ľudí iné meno pod nebom, v ktorom by sme mali dôjsť spasenia.“ (Sk 4,12)

Žalmista nás dnes vyzýva: „Plesaj Hospodinovi celá zem!“ Plesaj Hospodinovi mělnický zbor. Radujme sa bratia a sestry z toho, čo každého dňa dostávame z rúk Božích a nie je toho málo. Včera sme sa tiež mohli radovať z krásneho dňa, ktorý sme prežili pri odhaľovaní pamätnej tabule Milanovi Rastislavovi Štefánikovi. Nie vždy si to vieme vážiť, nie vždy si uvedomujeme, čo každého dňa Boh pre nás pripraví a čo každého dňa z Jeho ruky prijímame. Častokrát vidíme len tie obrovské veci, ale veci každodennej potreby, berieme ako úplnú samozrejmosť, či dokonca povinnosť Boha, na ktorú nesmie zabudnúť. Keď tieto samozrejmosti od Boha nedostávame, častokrát ešte s výčitkou prichádzame k Nemu: Pane Bože, ako si mohol na niečo také zabudnúť. A potom sa dostavia chvíle, kedy si uvedomíme, že ani to nie je samozrejmé, a že i za tieto veci by sme mali Bohu ďakovať.

Žalmista nás ďalej vyzýva: „Radostne slúžte Hospodinovi.“ Je veľmi dôležité, aby pri každej službe, i pri službe spevom či už Bohu alebo ľuďom sme slúžili s radostným srdcom. Ak to tak robíme, vtedy naša služba prináša požehnanie. Ak to robíme len zo zotrvačnosti, tak bremeno tejto služby cítime nielen my osobne, ale aj tí, ktorým slúžime – aj tí vnímajú, že naša služba nie je pre nás potešením ale povinnosťou.

Každý jeden z nás je Božie stvorenie a vyšli sme z Božích stvoriteľských rúk a do týchto rúk sa jedného dňa opäť vrátime. Všetko, čo máme, pochádza od Pána Boha. Či už schopnosť reči, dar spevu, komponovania hudby alebo jej interpretácie, ktorou chceme i na týchto bohoslužbách oslavovať Boha. V Biblii sa veľmi veľa hovorí o oslave Pána Boha spevom a práve do tohto biblického bohatstva myšlienok chceme načrieť a uvedomiť si, že spev v živote veriaceho človeka, nie je náhoda, ani žiadna samozrejmosť, ale že spev je darom od Boha zoslaným pre človeka.

Keby sme sledovali jednotlivé verše či kapitoly Biblie, kde sa hovorí o speve, prišli by sme k záveru, že spev má svoje poslanie v živote človeka. Každý, kto si uvedomuje, že je Božie stvorenie obracia sa spevom k Stvoriteľovi, ktorý ho povolal k životu, ktorý ho povolal k existencii a ďakuje Mu za to. Tak si počínali i veľký Boží služobníci, ktorí si uvedomili, že ich život je v Božích rukách. Nie je samozrejmé, že existujeme, ako si to mnohí možno predstavujú. Nie je samozrejmé, že existuje svet. Je to predovšetkým dielo stvoriteľskej moci a lásky. Preto Pánu Bohu dnes i my ako Jeho stvorenie, chceme spievať s vďačnosťou a oslavovať Jeho meno za to, že nám daroval život.

Kniha Žalmov nám podáva vzor, ako Boha oslavovať. Pri jej čítaní sa môžeme stretnúť z rôznymi chválospevmi, v ktorých sa ako refrén opakujú slová: „Plesaj Hospodinovi celá zem! Jasajte, tešte sa, spievajte, spievajte Hospodinovi pri citare, pri citare nech zaznie spev (Ž 98,4.5)!“ Alebo ďalej môžeme čítať: „Nech radujú sa nebesia a plesá zem, nech hučí more i to čo je v ňom! Nech jasá pole i všetko, čo je na ňom! Nech plesajú všetky lesné stromy pred Hospodinom (Ž 96,11.12).“ Práve my ľudia poznáme a dennodenne spoznávame toho veľmi veľa zo Stvoriteľskej múdrosti. Dennodenne sa o tejto múdrosti môžeme presvedčiť. Dennodenne preto máme Boha ako Stvoriteľa oslavovať svojimi piesňami. Nie iba na nedeľu Cantate, nie iba raz do roka v 4. nedeľu po Veľkej noci, kedy nám pripadne táto slávnosť, ale dennodenne máme Pánu Bohu byť vďační za všetko, čo z Jeho ruky prijímame. K tomu nás vyzýva aj prorok Izaiáš, keď nám hovorí: „Ospevujte Hospodina, lebo veľkolepo konal, nech je to známe po celej zemi (Iz 12,5).“

Hospodin koná veľkolepé veci nielen v prírode. Izraelský národ si uvedomoval mocné Božie konanie predovšetkým vo svojich dejinách. A opäť piesňou vyjadroval svoj úžas, uznanie a vďaku za to, ako Hospodin viedol ich dejiny. Nezabudnuteľný je ďakovný 126 Žalm, ktorým Izrael oslavuje svojho Boha, keď sa mohol vrátiť z dlhodobého exilu Babylonského zajatia. A tu môžeme čítať: „Keď zmenil Hospodin údel Siona, boli sme ako vo sne. Vtedy sme mali ústa plné smiechu a jazyk plesania (Ž 126,1.2).“ Nielen v živote národa, ale aj v osobnom živote sa prejavuje Hospodin ako dobrý a múdry otec, ktorý človeka vedie, usmerňuje, ochraňuje a zachraňuje. Kto si toto vo svojom živote uvedomí, či nie je priam nútený otvoriť svoje srdce a ústa k oslavnej a ďakovnej piesni Hospodinovi? Preto nás nemôže prekvapiť, že v knihe Žalmov nájdeme i výroky typu: „Potom ti i ja budem ďakovať na harfe za tvoju vernosť, Bože môj. Ospevovať ťa budem na citare, svätý Izraela. Nech my plesajú pery, keď ťa budem ospevovať, i moja duša, ktorú si vykúpil (Ž 71,23).“ „Spievať chcem Hospodinu, dokiaľ žijem, hrať svojmu Bohu, dokiaľ tu budem (Ž 104,33).“

 Spev, slová piesne, hudba a jej melodika sú dôležitým prvkom pestovania kresťanského spoločenstva. Keď sa cirkev stretáva, tak spieva. V liste Efezským upozorňuje apoštol Pavel na túto dôležitú možnosť komunikácie a píše: „Hovorte medzi sebou v žalmoch, hymnách a duchovných piesňach a plesajte Pánovi srdcom (Ef 5,19).“ Podobne hovorí aj v liste Kolosenským: „Slovo Kristovo nech prebýva vo vás bohate. Vo všetkej múdrosti učte a napomínajte sa žalmami, hymnami, duchovnými piesňami a vďačne spievajte v srdciach Bohu (Kol 3,16).“

V piesňach sa skrývajú slová dôvery, dôležitého poznania, slová potešenia. Vždy je potrebné tieto veci v nás upevňovať, aby sme ich mali po ruke, keď ich potrebujeme. Niekedy je naša istota a viera otrasená a práve vtedy potrebujeme spoločenstvo cirkvi, ktoré nás poteší a povzbudí. V takýchto zápasoch nám však môže pomôcť aj pieseň a hudba, ktorá je neraz na naše zranené srdce ako hojivý balzam. Keď sa nachádzame v ťaživých životných situáciách či v situáciách pokušenia, slová nábožnej piesne dokážu presvietiť náš temný život, dokážu rozohnať mraky, ktoré v našom živote spôsobili búrku. Mnohé Žalmy sa stali predlohou rôznych piesní, ktoré keď spievame nám dodávajú dôveru v Boha a nových síl prekonávať nástrahy našich nepriateľov.

Spev nám pomáha prekonávať aj tieseň samoty, prenasledovania, väzenia. Apoštola Pavla a jeho spolupracovníka Sílasa na ich misijných cestách v jednom meste zbili, nohy im dali do klady a uvrhli ich do väzenia. O týchto ľuďoch v Skutkoch apoštolských čítame: „Okolo polnoci modlili sa Pavel a Sílas, spievali Bohu chvály a väzni ich počúvali (Sk 16,25).“ Spievať Bohu chvály znamená celým srdcom, celou bytosťou uznávať Božiu moc, vládu a nadradenosť. Mať túto istotu je veľmi dôležité, ale najmä vtedy, keď sme v rukách zlých ľudí. Apoštol Pavel so Sílasom túto istotu mali a spev im k tomu dopomáhal. I v nás má spev na Božiu chválu upevniť istotu: Môj Boh ma drží pevne vo svojej ruke a nedovolí zlým ľuďom so mnou manipulovať.

Toto všetko je len ukážka z bohatstva biblických myšlienok o význame spevu. Bolo by zaujímavé uviesť naše skúsenosti, ako spev pôsobil na náš duchovný rast, ako cez slová piesní rástla naša viera v Trojjediného Pána Boha. Spev nám pripomína prítomnosť najvyššieho, keď si ju prestávame jasne uvedomovať. Spev nám poskytuje dôveru, že sme neprestajne v Otcových rukách a to práve vtedy, keď sa táto dôvera z nás vytráca. Spev očisťuje naše vnútro. Kde sa ozývajú dobré a pekné piesne, tam nemajú miesto nečisté myšlienky. Spev dvíha z prízemnosti a otvára obzory, ktoré by nám inak ostali zatvorené.

Zamyslime sa nad tým, čo všetko cez spev a nábožnú pieseň prijímame do svojho života? Zamyslime sa nad tým, ako často oslavujeme spevom Pána Boha? Zamyslime sa nad tým, či náš spev vychádza z vnútra nášho srdca, či prijímame cez spev Božie požehnanie, alebo sú to pre nás len prázdne slová a nič nehovoriaca melódia. Zamyslime sa nad tým či doma spolu so svojou rodinou, so svojimi deťmi spievame Bohu na chválu. Zamyslime sa nad tým, kedy naposledy nás povzbudili slová niektorej piesne, kedy naposledy sme v nich našli útechu a novú silu do práce, ktorá bola pred nami. Nestáva sa nám neraz, že spievame a ani nevieme, čo spievame? Porozmýšľajme preto nad týmito otázkami a výzvu Žalmistu z nášho textu zoberme vážne: „Vstúpte do jeho brán s vďakou a s chválospevom do jeho nádvorí, ďakujte mu, dobrorečte jeho menu, lebo Hospodin je dobrý, jeho milosť trvá na veky a jeho vernosť z pokolenia na pokolenie.“

V tejto chvíli chceme s vďačnosťou myslieť na všetkých tých, ktorí skladajú duchovné piesne a hudbu k nim, na všetkých tých, ktorí sa starajú o duchovnú pieseň a o hudbu i v tomto cirkevnom zbore, keď sa stretnete tých pár ľudí a pripraví si pieseň s ktorou poslúžia na bohoslužbách ako to môžem sledovať na vašom facebooku. Chceme myslieť na tých, ktorí pravidelne obetujú svoj čas pri nácviku piesní. Chceme myslieť aj vaše kantorky, ktoré ochotne slúžia v tomto cirkevnom zbore hrou na organe. Za všetkých chceme ďakovať Pánu Bohu a zároveň prosiť Ho, aby vzbudil pocit radosti a zodpovednosti u tých, čo majú dar spevu a hudby a doposiaľ ich nevyužili.

Spev a hudba sú nádherné Božie dary. Pán Boh nám ich dal, aby sme nimi oslavovali Jeho meno. Používajme tieto dary čím viacej, aby sa cez spev a hudbu niesla zvesť o tom, čo Boh urobil pre nás v Ježišovi Kristovi. Používajme ich nielen v spoločenstve cirkvi a v chráme, ale i mimo neho, aby zvesť o Božej láske prenikla celú zem. Amen.

Modlitba:

I v tejto chvíli, Otče náš nebeský, predstupujeme pred Teba so slovami vďaky, za všetko čo Ty si pre nás vykonal. Prijmi všetky chválospevy, ktoré i na týchto službách Božích ku Tebe vysielame. Chceme spievať novú pieseň, pretože si Hospodine svoju spásu oznámil človeku a zjavil si svoju spravodlivosť všetkým národom. Prijmi naše chvály, ako obeť vďaky za spasenie a vykúpenie, ktoré sa nám dostalo v Tvojom Synovi Ježišovi Kristovi. I naďalej chceme Ťa oslavovať nielen piesňami ale predovšetkým svojím životom. S radosťou chceme slúžiť Tebe Bože a vchádzať pred Teba s plesaním, pretože vieme, že Ty si náš Boh a my sme Tvoje deti, sme Tvoj ľud, ovce Tvojej pastvy, ktoré vodíš na zelené pastvy a k vodám osviežujúcim privádzaš. Vypočuj nás, keď k Tebe spoločne voláme:

Otče náš, ktorý si v nebesiach!

Posväť sa meno Tvoje! Príď kráľovstvo Tvoje! Buď vôľa Tvoja ako v nebi, tak i na zemi! Chlieb náš každodenný daj nám dnes! A odpusť nám viny naše, ako aj my odpúšťame vinníkom svojím! I neuvoď nás do pokušenia! Ale zbav nás zlého! Lebo Tvoje je kráľovstvo i moc i sláva naveky.

Sláva Bohu: Otcu i Synu i Duchu Svätému, ako bola na počiatku, i teraz i vždycky i na veky vekov. Amen.

Odhalenie pamätnej tabule

Milanovi Rastislavovi Štefánikovi

(18. mája 2019, 14⁰⁰ h. Mělník, Husov dom)

Vážená excelencia pán Veľvyslanec SR Peter Weiss, Vážený pán primátor mesta Mělník, milí pán predseda spoločnosti M. R. Štefánika pán Vojtech Čelka, drahý brat farár Miroslav Erdinger, milí hostia, drahý bratia a sestry Češi.

Srdečne vás pozdravujem pri tejto milej príležitosti, ako je odhalenie pamätnej tabule, nášmu slovenskému rodákovi z Košarísk, synovi evanjelického farára, významnému vedcovi, diplomatovi, politikovi a generálovi Milanovi Rastislavovi Štefánikovi, ktorého 100. výročie smrti si pripomíname nielen my Slováci, ale rovnako aj vy Češi, pretože i vďaka tejto osobnosti mohol vzniknúť v roku 1918 spoločný štát Čechov a Slovákov. Napriek tomu, že sme sa v roku 1993 rozdelili a vznikli dve samostatné republiky, som rád, že môžeme ustavične medzi sebou pestovať dobré vzťahy, čoho dokladom je aj partnerstvo našich dvoch cirkevných zborov na Mělníku a v Kežmarku.

Štefánikov životný príbeh sa nedotýka iba jeho ako osoby, či možno jeho najbližších, s ktorými sa poznal a stretával. Štefánikov životný príbeh zasiahol mnohých ľudí v Československej spoločnosti a dodnes je fascinujúcim príbehom s obrovským odkazom pre Slovenský i Český národ. Z chudobnej evanjelickej fary najprv vzhliada ku hviezdam, potom sa ocitá v diplomatických službách a salónoch svetovej politiky a nakoniec ako 39 ročný tragicky zomiera. Tak rýchlo sa skončil jeden úspešný život, ktorý mohol byť Československému národu ešte v mnohých veciach užitočný.

Ja tu dnes nechcem vymenovávať encyklopedické poznatky o Štefánikovi, ale chcem, aby sme si položili otázku: Čím mňa môže dnes osloviť Milan Rastislav Štefánik? Aký odkaz mne ako kresťanovi tento človek zanechal?

Jedna z vecí, ktorú si vážim na Štefánikovi je jeho poctivosť. Žil víziou a veľkými ideálmi, najmä čo sa týkalo budúcnosti Slovenského národa. Žil pre veľké príležitosti, ale zároveň vedel tieto ideály poctivo napĺňať krok za krokom a chopiť sa príležitostí so železnou vôľou a sebadisciplínou aj za cenu veľkej osobnej obete. Preto mohol povedať: „Musíme žiť jeden pre druhého, lebo šťastie jednotlivcov mohutnie tou mierou, ktorou sa množí vôkol neho.“ My dnes milujeme veľké vízie a príležitosti, ale neraz nám chýba tá poctivosť, s ktorou by sme za nimi išli a dokázali ich prakticky realizovať vôkol seba.

Ladislav Valášek, evanjelický farár na Košariskách a jeden z vynikajúcich znalcov Štefánikovho života spomína, ako sa mu dostala do rúk Štefánikova maličká Nová zmluva, ktorú používal počas svojich pražských štúdií. V celej tejto novej zmluve mal Štefánik podčiarknutý jeden jediný verš a to z Markovho evanjelia: „Lebo ani Syn človeka neprišiel, aby Jemu slúžili, ale aby On slúžil a dal život ako výkupné za mnohých (Mk 10,45).“ Evanjelista Marek tento text umiestnil do stredu svojho evanjelia, čím zdôraznil, čo bolo obsahom života Ježiša Krista – bol to hriešny človek, kvôli ktorému prišiel do tohto sveta, aby mu pomohol, aby ho zachránil, aby sa zaň obetoval. To znamená, že Ježiš neprišiel do tohto sveta kvôli sebe, ale kvôli druhým. On nehľadal svoj vlastný profit a ani sa neuchádzal o nejaké bonusy, o ktoré sa neraz uchádzame my dnes. Evanjelista Marek touto vetou hovorí: Milý brat, milá sestra! Toto je spôsob ako sa správa skutočná láska vo svete.

„Syn človeka neprišiel, aby Jemu slúžili, ale aby On slúžil a dal život ako výkupné za mnohých.“ Mládenecká ruka Milana Rastislava Štefánika si práve túto vetu podčiarkla. Čo to asi pre neho znamenalo? S odstupom času môžeme povedať, že on s rovnakou filozofiou a s rovnakým cieľom sa postavil do služby nového Československého štátu. Celý svoj život rozdal v službe pre druhých, v službe pre národ. A čo je na tom to krásne je, že to nerobil pre zisk, pre popularitu, pre bonusy a ani pre svoj osobný profit, ale robil to s láskou pre ľudí. V tom spočíva jeho úžasná poctivosť, v ktorej sa zračí skromnosť a veľká pokora.

A to je to krásne svedectvo, ktoré oslovuje mňa a ktoré je príkladom i pre nás a predovšetkým pre tých, ktorí stoja v službe pre svoj národ, pre svoju spoločnosť.

Ak do centra nášho života postavíme aj my vetu, ktorú si Štefánik osvojil z Markovho evanjelia, tak náš život sa nebude vyznačovať egoizmom, záujmom o seba, či prílišným individualizmom, ale náš život bude naplnený službou pre druhých a táto služba nás urobí šťastnými ako robila aj Štefánika.

„Zvíťazíme, ak budeme my Česi a Slováci, vždycky po boku. Keď sa podarí niekomu nás rozdvojiť, potom bude s nami zle. V jednote je sila. Prvou zásadou nášho boja je jednota a svornosť. To si, bratia, pamätajme.“ Hoci nás politici rozdelili, i napriek tomu priateľstvo nášho cirkevného zboru v Kežmarku spolu s cirkevným zborom tu na Mělníku je svedectvom toho, že jeden druhému môžeme slúžiť, jeden druhému si chceme pomáhať a máme sa navzájom radi, aj napriek hraniciam, ktoré nás od seba oddeľujú. A to je to krásne svedectvo Milana Rastislava Štefánika, ktoré nás i dnes inšpiruje a za ktorým sa skrýva skutočný záujem o človeka. A tak pravdepodobne nebola to náhoda, že Milan Rastislav Štefánik, mal vo svojej Novej zmluve podčiarknutý verš: „Syn človeka neprišiel, aby Jemu slúžili, ale aby On slúžil a dal život ako výkupné za mnohých.“ Aj my si slúžme navzájom, a tak budujme medzi sebou dobré vzťahy, ktoré sú základom budovania dobrého spoločenstva, dobrej spoločnosti.

„Kto si myslí, že mu slobodu druhí vybojujú, ten jej nie je hodný.“

Zdroj: https://citaty-slavnych.sk/autori/milan-rastislav-stefanik/

Srdečně vás zveme na povídání o vědě a životě. Našim milým hostem bude Jiří Drahoš se svou manželkou Evou Drahošovou. Nenechte si ujít toto vzácné setkání.

Již ve středu 16.10. v 18:00 v Husově domě. 

Všichni jste srdečně zváni na vskutku slavnostní zahájení nové koncertní sezóny, na které přijal pozvání sólový hráč na lesní roh z České filharmonie, jenž za doprovodu svých hostů provede díla J. S. Bacha, A. Rejchy, F. X. Thuriho a dalších

Účinkují:
Ondřej Vrabec, Hana Sapáková, Daniela Roubíčková, Michaela Vincencová - lesní rohy

V neděli 30. června od 16.00 přijďte zakončit školní rok s houslovým virtuosem Pavlem Eretem. Je také vedoucím mistrovských kurzů u nás i v zahraničí.

V sobotu 8. června od 18:00 si přijďte poslechnout mužský pěvecký komorní soubor Vocatus Ecumenicus.

Večer s hosty k výročí 30 let od pádu komunistického režimu.

Hosté:
Václav Malý, pomocný biskup pražský
Miloš Rejchrt, evangelický farář

4 slečny + fagoty + evangelický kostel + neděle 26.5. v 16:00 = skvělý a nevšední koncert!

Zastavte se na Noci kostelů i v našem evangelickém kostele.

Zveme vás na slavnostní odhalení pamětní desky Milanu Rastislavu Štefánikovi dne 18.května od 14:00.
Hosté:

PhDr. Petr Weiss, velvyslanec Slovenské republiky v ČR
PhDr. Vojtěch Čelka, předseda Společnosti M.R.Štefánika v ČR

Doprovodný program:
Přednáška PhDr. V. Čelky
Výstava "Doba M.R.Štefánika" pořádaná Jiřinou Kasáčkovou, členkou Výboru společnosti M.R.Štefánika v ČR

Zveme vás na setkání žen, které se bude konat 9.5.2019 od 14:30. Těšíme se na šikovné ruce a otevřené srdce k rozhovorům při kávě a čaji.

Rozpis sborových aktivit – říjen 2019

Rozpis sborových aktivit – září 2019

Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel! Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých;“ (Mt 28, 5-7a)

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

vzpomínám na tu chvíli moc rád, odehrála se před několika léty. Je pro můj život velmi důležitá. Stojím se svým tatínkem, který již také odešel za svými předky, u maminčina hrobu. Už je to pár let, co ke jménům mých předků přibylo jméno z nejdražších. Ne, nevzpomínám, to bych tam stál pro bohatství života, lásky, víry, emocí, objetí, polibků, společných chvil, které poznamenávaly srdce, dosud. Vzpomínám na svého přítele, který mi kdysi poslal esemeskovou kondolenci tohoto znění: „Teď jistě rozumíš tomu, že ne smrt, ale láska spojuje oba břehy, břeh časnosti s břehem věčnosti.“

Ano, rozumím. Přemýšlím o lásce a dobře se mi přemýšlí. Nejsem na to sám. Oba, tatínek i já, jsme na Velikonoce slýchávali z maminčiných úst zvonivým hlasem, že nám nastal přeradostný čas a tak „Buď tobě chvála Ježíši za tvé zmrtvýchvstání, buď milostiv nám v své říši a dej požehnání. A po této smrtelnosti převeď nás do své radosti, kterous nám zasloužil.“ Jak zasloužil? No přece láskou, která se obětovala, láskou, která byla dokonalým ztotožněním s Boží vůlí, láskou křižovanou, zmrtvenou a pozvanou opět k životu, láskou, která vzala smrti její moc. „Kde je, ó smrti, osten tvůj?“ může se ptát radostně apoštol Pavel, vždyť Kristus vstal z mrtvých, jistě vstal a v této jisté víře (jak jinak než takto rozporně, vždyť víra je víra a jistota je jistota, obojí stojí vůči sobě v opozitu, vyjádřit tu nevyjádřitelnou skutečnost vzkříšení) se již shromažďují hloučky kristovců. Slaví večeři Páně, modlí se, káží evangelium a myslí na to, jak účinně pomoci těm, kteří nemají dost sil, aby si pomohli sami.

Láska Boží, naplněná v Ježíši Kristu. Jak to řekne apoštol? „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ Oběť smíření. Onoho Smiřitele, Spasitele, Mesiáše láska bolí! Trpí, prochází ponížením, potupou, bolestí k nevyslovení, bolestí křižovaného, prochází totální opuštěností nejen od lidí, také od svého Otce. Vždyť co jiného by znamenal Kristův výkřik na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mně opustil.“ Projde temnotou hrobu… a pak teprve: „Není zde, byl vzkříšen.“ K radosti vzkříšení, k „Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“, nepřichází Pán nikterak snadno. Cestou je mu utrpení, bolest. Přeradostný čas předchází jiná melodie: „Dals krev z těla vycediti, dáváš k užitku ji píti… ráčils nás sám zastoupiti, život svůj pronaložiti… drazes jistě nás vykoupil, pro nás mra svou duši pustil… Kriste pro nás umučený, zsinalý a zohavený.“ Poznali jsme možná slova z Husovy písně Jezu Kriste štědrý kněže. Chceme-li mít podíl na Kristově vzkříšení, nevyhneme se cestě utrpení, cestě kříže. Avšak jen Kristus Pán šel až na sám její konec, aby mohl jít za horizont té cesty a aby i nás mohl za horizont pozvat.

„Z své milosti.“ 

Jak to víme? Jak jen to všechno víme? Výše uvedený text nás k odpovědi přivádí. „Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.“ Jděte rychle povědět. A ty ženy, vyděšeně stojící u prázdného hrobu, ty uposlechly. Rozeběhly se. Roznesly tu zprávu, nejprve ovšem učedníkům, ale jistě i mnoha dalším. A taková zpráva, ta se šíří lavinovitě. No, a dostala se až k nám. Někdo nám ji sdělil.

Stojím se svým tatínkem u maminčina hrobu. Ne, nevzpomínám. Jen děkuji za to, že také mně měl kdo tu zprávu sdělit. Jeden z těch dvou byl již tehdy po této smrtelnosti přiveden do radosti, zasloužené Pánem. S druhým, který v tu chvíli stojí vedle mě, a který je již nyní také na druhém břehu, si o té zprávě stále ještě s údivem povídáme. Máme o čem. Vždyť je to také důvod k radosti v Pánu, důvod k pokoji, který převyšuje všechen lidský rozum. I ten náš.

Přeji Vám, milé sestry a bratři, milí přátelé, prožití velikonoční radosti a přijetí pokoje, který ten čas přináší.

Váš farář Miroslav Erdinger Mělník, Velikonoce 2019

Bohoslužby o prázdninách 7. 7. – 1. 9. 2019 

Rozpis sborových aktivit – červen 2019

 Rozpis sborových aktivit – květen 2019

 Rozpis sborových aktivit - duben 2019

 Rozpis sborových aktivit – březen 2019