Bohoslužby Mělník 5. 6. 2022
Svatodušní neděle - VP
Miroslav Erdinger
Varhany:Eliška Erdingerová
Viola, housle: Vít Novotný
Kytara: Ondřej Strádal
Preludium:
Vstupní píseň: 147 Každý den Pán mi sílu dává 3x
Introit: Ž 118, 1 – 5 + 28 - 29 Jana Jahodová
CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné! 4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! 5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. 28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. 29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, dnes je Svatodušní neděle. Připomínáme si spolu s celým společenstvím křesťanů seslání Ducha svatého, a co to pro nás znamená. Vítám Vás, milé děti Boží, k tomuto setkání nad Božím slovem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Amen
Píseň: 585 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli (s kytarou)
Modlitba:
Čtení: Iz 11, 1 – 10 Ondřej Strádal
— Proutek z pařezu Jišajova - Z rodu Davidova vzejde nový spravedlivý panovník, na němž spočine Hospodinův duch.
1 I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. 2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. 3 Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, 4 nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. 5 Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.
NŠ: Jana Jahodová
Píseň: 570 Otče náš milý Pane
Text: Gal 5, 1 + 13 – 25 Slovo na cestu
Svobodu od Boha musíme střežit. 1 Naši svobodu nám vydobyl Kristus, nedejme si ji nikým vzít!
Pravá svoboda vede k lásce. 13 Bůh vás povolal ke svobodě. Nezneužívejte ji však k prosazování vlastních zájmů. Naopak, v lásce si navzájem pomáhejte. 14 Vždyť celý zákon se dá shrnout do jediné věty: Měj rád svého bližního jako sám sebe. 15 Jestliže se místo toho jen koušete a žerete, dejte pozor, abyste se navzájem nesežrali. 16 Chci tím říci: Jednejte podle rady Božího Ducha, pak si vás nepodmaní vaše sobecké touhy. 17 Přirozená lidská vůle se vzpírá Božímu Duchu a Boží Duch se nemůže shodnout s naším sobeckým chtěním. Tyto dvě síly svádějí nepřetržitý boj o vládu nad námi a my podléháme buď jedné, nebo druhé z nich. 18 Když se však dáte řídit Božím Duchem, je i podle Božího zákona všechno v pořádku. 19 Kdo se nechává vláčet svými přirozenými sklony, to se snadno pozná: najdete u něj necudnost, pohlavní nevázanost, 20 modlářství, pověrčivost, nenávist, bojovnost, žárlivost, hněvivost, kariérismus, škarohlídství, nadržování, 21 závist, neúctu k životu, opilství, hýření a podobné nectnosti. Už jsem to jednou řekl a opakuji znovu: takoví lidé do Božího království nevstoupí. 22 Kdo však žije podle Božího Ducha, v jeho srdci se rodí láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, 23 pokora a sebeovládání. Takový člověk se nemusí bát žádného zákona. 24 Vždyť ten, kdo náleží Kristu, nechal sám sebe a všechny své vášně a hříšné sklony zemřít s ním na kříži. 25 Jestliže jste tedy vládu nad svým životem odevzdali Božímu Duchu, jednejte podle něho.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu,
možná znáte jedno krátké vyprávění. Dva vlci v nás. Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost. Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“ Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl: „Ten, kterého víc krmíš...“
Od první chvíle, co jsem si ta slova kdysi přečetl, ptám se sám sebe: „Kterého vlka krmíš?“ A zjišťuji, jak je ten zlý vlk nenažraný, jak stále potřebuje sytit, jak si o to žrádlo říká, jak kolikrát kňučí, prosí, jak umí manipulovat, aby dostal své, jak se umí hněvat a dožadovat svého, jak umí vyhrožovat, dej mi nažrat, nebo… a jakou z toho má radost, když svého dosáhne. A on svého dosáhne, to přece všichni víme a známe. Nebudeme si o sobě nic namlouvat. Jen ne falešné iluze o sobě. Obávám se, že se nikomu z nás nepodařilo toho zlého vlka vyhladovět. Vztekáme se, žárlíme, závidíme, propadáme skepsi a smutku, jsme sobečtí, namyšlení, hrubí, nenávistní, sebestřední, falešní… Více, nebo méně, něco vůbec, jiné jen v myšlenkách. Nenasytnost vlka nezná mezí. Víc a víc a víc. Apoštol tento soubor zlého nazve lidskou přirozeností a sobeckým chtěním.
No jo, to jsme ovšem dnes nemuseli chodit do kostela, abychom slyšeli taková slova. Jednak pokud se na sebe díváme pravdivě, to všechno o sobě přece dávno víme, jen si to neradi připouštíme, no a jednak kázání nás má potěšit, přidat síly, ujistit o Boží lásce, povzbudit. Bratři a sestry, to všechno ovšem přijde. Boží slovo, Duchem svatým probuzené, přichází do naší konkrétní, pravdivé životní situace, vstupuje do našich životů, aby je proměňovalo, aby jim nabízelo směr, ukazovalo cestu ke změně. Ne aby chlácholilo, uspávalo, ukolébalo. Ten zlý vlk, ten se nechává sytit zlem. To všechno je práce zlého. Vanutí zlého. To je dobré vědět, aby nám bylo docela zřejmé, čeho se máme zříct. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by o tom nepsal apoštol Pavel svůj list Galatským a odtud všem dalším a dalším generacím, a jistě by se nedostal až k nám.
A pak je zde ten druhý, dobrý vlk. Tomu stačí k nasycení velmi, velmi málo, aby žil a byl spokojený. Všechny ty hodnoty druhého vlka vytvářejí prostředí pro smysluplný, niterně bohatý život. On nevyhrožuje, nemanipuluje. K lásce potřebuje doušek vody, kousek chleba, objetí, blízkost. Aby se radoval, stačí mu milý úsměv, podaná ruka. Aby v něm byl pokoj, stačí mu odpuštění, smíření. Pro trpělivost potřebuje vnitřní pohodu. Pro laskavost mu stačí vlídné slovo. Jeho dobrota je sycena úctou k člověku. K naději mu stačí podaná ruka sdělující mu, že je v Božích rukách. Empatie dostává svůj pokrm od snahy nesoudit, nerozhodovat o druhých, jsou-li dobří, nebo ne. Štědrost je nesena vstřícně otevřeným srdcem a vděčností. Věrnost je zalévána spolehlivostí a vůlí. Soucit, ten potřebuje milosrdenstvím vyjadřovat, že na druhém, člověku záleží. Důvěra potřebuje zkušenost, že se člověk na člověka může spolehnout. No a víra? Ta tomu všemu dává pevný základ. Máme co dělat s Božím Duchem.
Takový život je prostorem svobody, kterou nám vydobyl Kristus. Do prostoru takové svobody nás povolal Bůh. Jen si ji nedejme nikým vzít. Ty zmíněné dvě síly, lidská přirozenost spolu se sobeckým chtěním a Boží Duch v nás, svádějí spolu nepřetržitý boj o vládu nad námi. A my podléháme buď jedné, nebo druhé z nich. Když se však dáme řídit Božím Duchem, jak píše apoštol, je i podle Božího zákona všechno v pořádku. Právě Boží Duch nám dává sílu nepodléhat v tom věčném boji v nás, boji dobra se zlem, tomu zlému. Před takovým zápasem však neuhneme. Právě ten boj nám mnohé poví o našem lidství, o naší síle, o tom, kde máme kotvu, nač a na koho spoléháme. A jestli žijeme podle Božího Ducha, jestli se jím necháváme v tom poli svobody vést, o tom nám mnohé poví ovoce, které neseme a které se rodí v místě, kde se rodí láska. V srdci.
Jak o tom mluví apoštol? „Kdo však žije podle Božího Ducha, v jeho srdci se rodí láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, pokora a sebeovládání. Takový člověk se nemusí bát žádného zákona. Vždyť ten, kdo náleží Kristu, nechal sám sebe a všechny své vášně a hříšné sklony zemřít s ním na kříži. Jestliže jste tedy vládu nad svým životem odevzdali Božímu Duchu, jednejte podle něho.“
Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu. Jestliže v sobě budeme sytit toho dobrého vlka, ten zlý bude skomírat, nebude mít prostor, nebude mít potravu. Zahnán do kouta bude nejspíš kolem sebe kopat, ale již z posledních sil. A ten náš mikrosvět, naše vztahy, a věřím, že i ten makrosvět, bude dobrým místem pro život, ve kterém vykvete láska do plného, bohatého květu, voňavého květu. Kde pro ten boj vezmeme sílu? Již to víme. Duch svatý, Boží Duch nás bude posilovat. Spolehněme se na to. Dnes nám k sobě pootevřel dveře. Amen
Interludium:
Modlitba – vyznání vin, slovo milosti:
Ježíši Kriste, přicházíš k nám jako náš Pán a bratr. Tvoje láska je větší než naše srdce. Otevíráme ti ho a zveme tě do něj. Děkujeme Ti, že Ti můžeme svěřit všechno, to, co nás trápí, sužuje, působí v nás neklid. Prosíme, odpusť nám to všechno, čím jsme tě zarmoutili, čím jsme zklamali tebe i druhé lidí. Prosíme, pomoz nám, abychom se vnímali a přijímali jako celistvé bytosti, abychom si o sobě nic nenalhávali, ale abychom se také neponižovali. Prosíme, pomoz nám poznávat i přijímat sebe sama i lidi kolem nás. Pomoz nám, abychom se uměli otevírat druhým lidem a abychom se k nim dovedli sklánět, když potřebují naši pomoc. Pomoz nám, abychom nesoudili druhé, vždyť nejsme o nic lepší. Daruj nám nové společenství s tebou a spolu navzájem. O to společně prosme Pána slovy „Pane, smiluj se nad námi!“
Sbor: Pane, smiluj se nad námi!
Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo svrchované milosti Boží:
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. (Ř 4,5,7-8)
Sbor: Všichni, kdo se spolu se mnou odevzdáváte do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu společně své „Amen“ Amen
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 581 Stvoř srdce čisté
VP:
Pokoj vám, kteří jste v Kristu Ježíši.
Pozdvihněme svá srdce k Pánu. Vzdávejme díky Hospodinu, našemu Bohu. Je to důstojné a spravedlivé.
Spojeni s celou tvou církví děkujeme tobě, Bože, pro tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on v zápase se všemi podobami zla nepodlehl strachu o sebe, ale myslel neustále na nás a na všechny, které jsi stvořil, aby se nás zastal a aby ti nikdo nebyl odňat.
Proto, ač ještě v úzkostech, přece v důvěře ve tvou moc, v níž všecko dovedeš k cíli, připojujeme se ke všem, které jsi pozval ke svému stolu, a spolu s anděly u tvého trůnu ti zpíváme už teď píseň o tvém vítězství a voláme:
Svatý: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny tvé slávy, hosanna na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
Slova ustanovení svaté Večeře Páně: slyšme slova ustanovení svaté Večeře Páně, jak nám je předává apoštol Pavel: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.
Modlitba Páně:
S Pánem Ježíšem Kristem k tobě, Bože náš, takto voláme: Otče náš, který jsi v nebesích…
Beránku Boží: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
Nejsem hoden: Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.
A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme Pane Ježíše Kriste.
Pozvání:
Pojďte, jezte a pijte. Všechno je připraveno. Hle, království Boží je mezi námi.
Píseň: 95 Aj jak jsou milí
Dobrořečení:
Dobrořečmezpěvem písně 383 Sláva buď tobě Bože náš
Oznámení:
Modlitba přímluvná:
Píseň: Svítá 90 Divné to věci dnes (s kytarou)
Poslání: 1. Korintským 12,4 – 11
4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5 rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. 7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. 8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. 11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Požehnání:
Vždy držte hlavu vzhůru, protože pokud je dole, nebudete moci vidět požehnání, která vám byla vložena do života. Pokud Bůh může proměnit noc v den, pak může proměnit vaše břemeno v požehnání.
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv,
Ať Hospodin obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem.
Požehnej nás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.
Píseň: 384 Ó Pane můj
Jděte ve jménu Páně.
Postludium: