Bohoslužby Mělník 25. 6. 2023
Neděle po sv. Trojici
Miroslav Edinger
Varhany: Marie Kejřová
Viola, housle: Vít Novotný
Kytara, banjo: Jan Karnolt
Služba presbytera: Eva Ducháčková
Služba kurátora / místokurátora: Jan Karnolt
Nedělní škola: Simona Pospíšilová
Preludium:
Vstupní píseň: 291, 1 Buď Pánu čest
Introit: Ž 43
1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! 2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? 3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, 4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! 5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Pozdrav: dnes je třetí neděle po svaté Trojici.Tématem dnešního kázání je zaslíbení nové budoucnosti. Vítám vás k Božímu slovu a zdravím vás pozdravem první církve: Milost vám a pokoj…
Apoštolský pozdrav: Milost…
Píseň: 135 Slavit budu Boha svého
Modlitba:
Čtení: Zjevení 21, 1-8 + 22, 6-9
1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
6 A řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát: 7 Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.“ 8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. 9 Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“
Nedělní škola:
Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen
Text: Iz 65, 16 – 25
16 Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem. 17 „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. 18 Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. 19 I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik. 20 Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. 21 Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. 22 Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. 23 Nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci. 24 Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. 25 Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin.
Kázání:
Milí spolulidé,
nedávno si mi jedna žena povzdechla: „Ach, kdyby ten život byl jednodušší“. Hned mě napadlo jí říkat, že přece mnozí mají život mnohem složitější a že jí přece vlastně nic zásadního nechybí a že je třeba plně prožívat přítomnost a že přece problémy a různá trápení a starosti a různé rány, způsobené druhými lidmi, k životu patří stejně tak, jako k němu patří radost a naděje a štěstí. Jen ne jednoduchý život. Kdesi napsal jeden významný psycholog: „Byl jsem v životě šťastný. Nic v něm jsem neměl jednoduché.“ Mohl jsem té ženě ocitovat tato slova a hovořit o úhlu pohledu a kdesi cosi. Nic bych tím ovšem té ženě nepomohl. Zadrž! Ona prožívá složité období svého života. A velikost problému, jeho hloubku a závažnost může znát pouze ten, kdo ho prožívá. Tak jo: „Ach, kdyby ten život byl jednodušší.“
Ale kdyby ten život skutečně byl jednodušší, něco podstatného by se v něm nemohlo udát. Něco zásadního, o čem si člověk myslí, že by klidně a rád oželel, co ho aktuálně bolí, bere mu síly a někdy dech, se časem ukáže jako významné. Bůh dá nové síly, větší než ty předchozí, ukáže k nové, pevnější než kdysi naději. Bůh přinese nové světlo, které již žádné tmy nepohltí. Bůh promluví a jeho promluvení umlčí všechny hlasy zla. Ale ještě ne. Ještě je čas. Ještě musí přijít ona nejednoduchost života.
Lid Boží, jak k němu promlouvá prorok Izaiáš, byl v katastrofálně složité situaci. Těžká a nebezpečná doba zkázy. Babylonské zajetí, město, hradby a chrám zbořeny, lid odvlečen do zajetí a rozptýlen po všech koutech. Bezútěšná situace. Snad nikdy víc nepotřeboval Boží lid naději. Propast se rozevírala. Snad nikdy víc nepotřeboval světlo zářící Boží tváře. Tma byla, že kam se podíval, nic než tmu zmaru neviděl. Snad nikdy víc nepotřeboval slyšet Boží hlas, vědět, že Bůh k někomu promlouvá. Ticho bylo stejně hluboké jako ta tma.
To vše musí Boží lid prožít, aby uslyšel prorocká slova o nové budoucnosti. Aby je mohl přijmout. Nejspíš jim nebude mnoho rozumět. Jsou až příliš v kontrastu ke stávající situaci. Ale mnohdy vůbec nejde o to všemu porozumět, událostem porozumět, lidem porozumět, jako spíše jde o to přijetí situace, události, člověka. A odtud vyjít dál, k řešení, do vztahu, k nové naději. Bylo by jednodušší všemu rozumět. Ale není-li život jednoduchý, pak ani porozumění není jednoduché.
Tak lid Boží slyší o Božím požehnání. Bude žehnat pravý Bůh. Ne nějaká představa Boha, ne nějaká pohanská modla, nějaká lidskýma rukama vyrobená socha, ne představa Boha, která se dívá z nějakého obrazu. Pravý, živý, člověka a celé stvoření milující Bůh, kterému záleží na člověku v každé situaci. Prorok to vyslovuje jasně. Jakoby i on věděl, že to, co člověka mnoho a někdy nejvíc spoutává a vyvádí z míry a ukazuje k jeho slabinám a připomíná viny a stále se vrací, je jeho minulost. Tu jistě člověk nemůže změnit a už teprve ne nijak ji vymazat. Jediné, co s ní může udělat, je zaujmout k ní nový postoj, přijmout ji jako součást svého životního příběhu. Dokonce ji nemůže ani zapomenout. Ale Bůh může. Minulost – minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před Božím zrakem. Zkrátka pro Boha minulost člověka není. Boží zrak ji nevidí. Ne že by zavíral před člověkem oči, jen jeho minulosti nepřikládá ani váhu pohledu. Jeho očím zmizí všechno minulé. Zlo, faleš, přetvářka, modloslužba, úzkost, bída starého života, starého věku. Protože Bůh vše stvoří nové.
Co to bude pro člověka znamenat? Co mu to přinese? Odpověď nalézáme v přečteném oddíle z knihy Zjevení. Výhled k novému věku. Již začal s prvním Kristovým příchodem. Ten přinesl milost, milosrdenství. A Kristova oběť nabídla ještě víc. Pozvání k novému životu. A cestou k novému životu pozvání k lásce, k odpuštění a smíření. Pozvání k naději.
Všimněme si: Cesta. Jdeme po cestě a hledíme dopředu. Žádné otáčení zpět, které by zdržovalo. Žádné návraty k nepodařeným chvílím, žádné sebe litování nebo litování druhých. Společný pohled dopředu. Vždyť ta cesta je výjimečná. Jdeme po ní cele. Vydáme se na ni ze svých sil, opět je sbíráme a zase je vydáváme. Vždyť jinak to nemá smysl. Pán Bůh nás nepozval na cestu do svého království, abychom po ní šli jen tak trochu, abychom se šetřili pro své jiné cesty, jen se tak nějak loudali. Ne! Plně! „Vzhůru bratři, prapor Krista, v nový zve nás boj…,“ zpívali jsme před mnoha léty a zpívali jsme u nás doma téměř každý den. A ta píseň pokračovala: „Obsaďte již všechna místa, hotova buď zbroj. Heslo naše nebojme se, kupředu vždy dál, korunu již s palmou nese Kristus vůdce, Král.“
Všimněme si. Bohem pravým si budou ti poutníci – si budeme my, poutníci, žehnat… Minulá soužení budou zapomenuta… Hle já tvořím nová nebesa a novou zemi. Starý zákon s Novým zákonem si podávají ruku. „Viděl jsem nové nebe a novou zemi,“ napíše Jan ve Zjevení. Nové nebe a novou zemi lze vidět jen při pohledu dopředu. Nedovolit ničemu, aby ten pohled zakalil, nenechat si ničím umazat ten čirý pohled k tomu, co Bůh činí nové. „Kdo se otáčí za svým pluhem, není způsobilý pro Boží království,“ řekne Ježíš. Když použiji symboliku pluhu a orby: „Člověče, spoléháš-li na Hospodina a jeho lásku, přijímáš-li Krista a jeho milosrdenství, neotáčej se za tím, co jsi v životě „zvoral“ nebo co „zvorali“ jíní a čím tě případně naštvali nebo zranili, ale hleď s nadějí a očekáváním dopředu za tím, kdo ti připravil pole pro lásku a radost, kdo ti dává nový život. To má smysl. Pohledy zpět tě jen zdržují a berou ti síly. Ani Bohu nevstoupí na mysl věci minulé a nebudou připomínány. A ty by ses, člověče, chtěl obracet zpět? Vesel se a jásej stále a stále nad tím, co Bůh tvoří. To je dobrý důvod k radosti. A netrap se příliš tím, co ty, člověče, co ty, Izraeli, co ty, Boží lide, kazíš.
Milé sestry, milí bratři, mohlo by se to zdát někomu lehkovážné. Jakási radost a smích za každou cenu. Ale ne. Vždyť se zamýšlíme nad zaslíbením. Jakže to končil ten Izaiášovský text? Po všech těch trápeních a bolestech, po tom mnohém nepodařeném, po všem, co je již minulostí, se „Vlk a beránek budou pást spolu, a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté Hoře,“ praví Hospodin. Tak to zaslíbení končí. Milé sestry, milí bratři, je na co se těšit, je co očekávat, je pro co napínat své síly, je to dobrý důvod neotáčet se zpět. Našim Otcem je nám skrze Krista otevřena radostná budoucnost.
Amen
Interludium:
Modlitba, vyznání vin, slovo milosti:
Apoštolské vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem1),
ukřižován umřel a pohřben jest2), sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa3),
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých4),
odpuštění hříchů5),
vzkříšení těla6) a život věčný.
Amen.
Píseň: 314 Za dar slova
Sborová oznámení:
Narozeninová přání:
Přímluvná modlitba + modlitba Páně (Otče náš)
Píseň: 398 Dej mi Pane bdělé srdce
Poslání: 1. Tim 6, 11 – 16
1 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. 12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. 13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, 14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. 16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
Požehnání:
Píseň: 409 Svaté Boží požehnání